Obsah jednotlivých čísel CS-magazínu archivuje Národní knihovna ČR pro potřeby dnešních čtenářů i budoucích generací.
Časopis
Vychází měsíčně, každého 21. dne se objeví nové číslo na další kalendářní měsíc. V mezidobí se CS-magazín novými články nedoplňuje.
Krédo
Nepodporujeme totalitární filozofie a systémy, národovectví, rasismus, xenofobii, národnostní a etnickou nesnášenlivost, vynasnažíme se přispět k odstranění nacionalismu, resentimentů, národních pudů a bludných představ o vlastním skvělém národě.
Přetisk
Přetisk jakéhokoliv článku se povoluje s podmínkou, že se u článku uvede jako zdroj CS-magazín
Archív
Přes tuto rubriku se dostanete na starší čísla CS-magazínu. Vyberte si číslo a klikněte na tlačítko Go.
Četba a tisk offline
Stisknutím tlačítka v této rubrice se dostanete k jednotlivým zipovaným číslům CS-magazínu s připojeným rozbalovacím programem pro rychlé stažení do počítače k pohodlnému čtení a tištění článků offline
Z Academie odchází Alexander Tomský – nakladatel, který se nevešel do tabulek. Příští týden skončí jeden z nejzajímavějších úkazů knižního podnikání v Čechách: Alexander Tomský opouští křeslo ředitele nakladatelství Academia. Ve čtvrtém výběrovém řízení v řadě, které nadřízená Akademie věd pořádala loni v prosinci, mu znovuzvolení uteklo. Důvod je pozoruhodný. Veleúspěšný nakladatel evidentně doplatil na příliš dravý styl podnikání – tedy stejnou vlastnost, kvůli níž ho před dvanácti lety akademici povolali do státních služeb.
Návštěva z Marsu
Nakladatelská kariéra Alexandera Tomského (57) začala už v britském exilu, kam emigroval spolu s matkou po srpnu 1968. Po studiích ekonomie a politologie v Londýně a krátké novinářské praxi nejprve šéfoval mezinárodnímu nakladatelství ACN, v roce 1980 si pak založil vlastní značku Rozmluvy. Hojně vydával v Československu zakázané autory, ale také lehčí čtivo typu Švandrlíkových Černých baronů nebo Sandtnerové kuchařky, takže se mu dařilo vydělávat. Po listopadovém převratu vycítil tento přesvědčený pravicový konzervativec a obdivovatel Margaret Thatcherové, že v Čechách bude pořádný hlad po literatuře, a přesunul své podnikání z Londýna do Prahy. „Vydělal jsem během tří let osm milionů,“ rekapituluje svůj český start s neskrývanou pýchou Tomský.
Jeho recept na úspěch se přitom nezměnil: do edičního plánu se vešlo všechno možné od humoristických povídek Ivana Klímy až po věhlasné historické práce Paula Johnsona. „Tomský byl úkaz, který u nás mnoho věcí prosadil jako první,“ vzpomíná knižní distributor Tomáš Weiss, „nebál se zvednout ceny v době, kdy se tradovalo, že literatura musí být levná, nebo tisknout paperbacky, které jsou na Západě běžné, ale tady vyvolávaly zděšení.“
Porevoluční knižní euforie zrodila první úspěšné soukromníky, ale přinesla problémy státním vydavatelstvím, zvyklým na socialistické plánování. V roce 1992 oslovili Tomského lidé z Akademie věd, zda by nepostavil na nohy její nakladatelství Academia – zadřený kolos s více než desetimilionovou ztrátou. Tomský kývl a následující konkurz suverénně vyhrál. „Mojí výhodou bylo, že jsem byl člověk z Marsu. Neměl jsem tady žádné osobní vazby, na kterých ztroskotaly pokusy reformovat jiná státní nakladatelství.“ Ihned po nástupu propustil dvě třetiny z 97 zaměstnanců, vypověděl řadu nevýhodných smluv a začal hledat ziskové tituly. „Měl jsem jediný úkol: solventnost. Prestiž byla až na druhém místě,“ vzpomíná na objednávku akademiků. Povinné vědecké publikace doplnil o atraktivní populárně vědecké tituly, beletrii nebo třeba úspěšný rozhovor s Karlem Krylem, i tady prosadil paperbacky. „On má neskutečný nos na bestsellery a umí riskovat,“ říká Vladimír Petrus, který byl tehdy v Akademii věd zodpovědný za ekonomiku. První rok pod novým šéfem skončilo hospodaření nakladatelství na nule, druhý rok už v plusu. Během dvanácti let zvedl Alexander Tomský obrat ze sedmi milionů na téměř sto padesát.
Show jednoho muže
Přestože názory, že státní vědecké nakladatelství by nemělo vydávat „lidovou“ literaturu, z akademické obce občas zaznívaly, Tomského pozice se díky ekonomickým úspěchům zdála neotřesitelná. „Myslel jsem si, že to mám do penze,“ směje se nakladatel. Ani na prosincovém konkurzu, kde kandidoval na další čtyři roky, nakonec neměl protikandidáta. Přesto podle některých účastníků připomínala schůzka spíše veřejnou popravu než volbu ředitele. „Vznikl tam zuřivý konflikt a část komise se do mne pustila s různými obviněními a polopravdami,“ říká nakladatel, „uvědomil jsem si, že se něco chystalo už delší dobu.“
Napjatou atmosféru potvrzuje i zmíněný Vladimír Petrus, který byl členem výběrové komise, tvořené především lidmi z vedení Akademie věd: „Způsob jednání byl opravdu nepěkný, padaly tam výhrady, které se nedají okamžitě vyvrátit nebo ověřit. Tomský by si zasloužil více noblesy.“
Při závěrečném hlasování se za současného ředitele postavilo jen pět lidí z patnácti. „Je zvyklý pracovat ve stylu one-man-show a to se začalo projevovat negativně. Řídil Academii jako soukromý podnik, a ne jako státní organizaci,“ shrnuje výhrady jeden z hlavních oponentů, matematik Jiří Rákosník. V praxi to prý znamená, že Tomský příliš rozhodoval o věcech sám a odmítal předložit detailní rozpočet na další rok, jak se ve státním sektoru sluší.
„Jak mám vědět, kolik za rok prodám knih, nebo jaká koupím práva? Já nejsem plánovač, jsem lovec knih, reaguji okamžitě, riskuji. V tom je tajemství úspěchu,“ vysvětluje Tomský. Svůj přístup hned dokládá příkladem z letošních Vánoc: tušil prý z makroekonomických dat, že lidé budou méně utrácet, a zatímco konkurence vydávala obrovské obrázkové publikace, on vsadil na drobnější dárkovou knihu o nejkrásnějších místech světa z produkce BBC. „Vydělala půl milionu. Jenže – uměl byste něco takového naplánovat rok dopředu?“
Dosavadní Tomského zástupce a manažer nakladatelství Michal Holeček míní, že v případě Tomského prostě soukromé podnikání narazilo na meze státního podniku. „Podnikatelský duch se nedá nacpat do excelových tabulek. Tomský chtěl Academii zvelebovat, jako by byla jeho, a taky tak o ní mluvil. A protože je cholerik, který dovede leckoho naštvat, jednoho dne narazil.“
Budoucnost nakladatelství, které prozatím povede dosavadní šéfredaktorka, je nejistá – v průběhu roku proběhne audit a pak bude záležet na tom, zda projde sněmovnou zákon o veřejných výzkumných institucích, podle nějž by vydavatelství zřejmě přišlo o určitou nezávislost a těsněji srostlo s AV ČR. Časy, kdy se akademickým rybníkem proháněly štiky, jsou, zdá se, nadobro pryč.
Potud článek Respektu. Redakce CS-magazínu učinila s panem Tomským veskrze negativní zkušenost. Nesnížil se jí pěkně po česku odpovědět ani na jeden z řady e-mailů, ani nepověřil odpovědí svého podřízeného. Lidé, kteří neodpovídají na zaslané dopisy, prokazují, že jim chybí základní slušnost.
