Březen 2003

ZAKONNE DUPANI PO OBCANSKYCH PRAVECH

Zdenek Jemelik

Nechaji-li se slyset dve tak vyznamne verejne osobnosti z protilehlych polu politickeho spektra, jako jsou pani poslankyne Miroslava Nemcova a pan mistopredseda vlady JUDr. Pavel Rychetsky, ze nejsou spokojeny s fungovanim justice, je to varovne znameni. Lze mu rozumet pouze jako upozorneni, ze stat ve velkem rozsahu selhava v jedne ze svych nezastupitelnych funkci.

Nespokojenost obou zminenych kritiku se ovsem vztahuje zejmena k neunosne delce soudniho rizeni, ktera v mnoha pripadech prekracuje normy, tolerovane v zemich Evropske unie. Jevi se jim to jako zakladni nedostatek a povazuji za nutne vyporadat se predevsim s timto vnejskovym kazem. Na rozdil od nich si myslim, ze tato nesporna vada fungovani justice je jen vyslednici cele rady problemu a nelze ji proto vyresit organizacne-technickymi a legislativnimi upravami a neni dokonce ani nejdulezitejsim ukazatelem kvality justice.

Ve veci zavad trestnich procesu navic tvrdim, ze soudy jsou napadany nekdy i nevinne . Jsou totiz poslednim clankem retezce trestniho rizeni a na spatnych zakladech, pripravenymi policii a statnimi zastupci, nemohou nekdy ani pri nejlepsi vuli stavet rychle a kvalitne.

Z hlediska poskozovani lidskych prav tech, kteri se jakymkoli zpusobem dostali mezi mlynska kola trestniho rizeni, vidim dokonce daleko vetsi zavady, nez je neunosna delka rizeni. Mam na mysli napriklad naduzivani institutu vysetrovaci vazby, pri nemz dochazi k zbytecnemu trapeni lidi jejim prodluzovanim nad dobu nezbytne nutnou, nebo dokonce k uvaleni vazby na osoby zcela nevinne. Jsou znamy pripady, kdy se lide dostali do vazby pouhym omylem. Samozrejme jeste horsi jsou nespravedlive rozsudky nad nevinnymi, a i k tem dochazi. Usilovani "vecneho disidenta" Johna Boka o obnovu cinnosti Vyboru na obranu nespravedlive stihanych neni vubec od veci. Ztrata osobni svobody je po ztrate zivota nebo tezkem onemocneni tim nejhorsim, co muze cloveka postihnout. Skutecnost, ze se u nas dostavaji do vazby nebo vykonu trestu lide nevinni, nebo jsou zbaveni svobody na dobu delsi, nez je nezbytne nutne, je neodpustitelna. Rozsudek v trestni veci ma i zprostredkovane ucinky na zivot odsouzeneho - ztratu spolecenskeho postaveni, nekdy rozpad rodiny a jine. Nici-li zivoty nespravedlive odsouzenych, spolecnost by nad tim nemela mavnout rukou. Troufnu si kacirsky tvrdit, ze takove vady trestniho rizeni jsou vetsi ostudou pro civilizovanou spolecnost, nez obcasny unik pred spravedlnosti stejneho poctu pachatelu malych trestnych cinu.

Ucastnik trestniho rizeni byva nekdy poskozen i proto, ze jeho pravo na ochranu vlastnich zajmu je zuzeno zakonem ulozenou povinnosti pouzit sluzeb advokata. Zakonodarce mel k takovemu opatreni dobre duvody, ale to nezmensuje tihu jeho obcasnych neprijemnych nasledku. Obvineny muze byt napriklad poskozen tim, ze jeho obhajce nevyuzije naplno vsech argumentu obhajoby jen proto, aby nepopudil proti sobe soudce. Je to do urcite miry pochopitelne. Zakon vymezuje velky prostor pro subjektivni postoje soudcu pri posuzovani viny a vymerovani vyse trestu. Zadny advokat nestoji o to, aby se dostal do takoveho postaveni, ze soudce treba podvedome bude na jeho klienta pohlizet nevlidne jiz proto, ze prisel s popuzujicim obhajcem. Nekdy ovsem prave proto, ze bere ohledy na sve vztahy se soudcem, poskodi advokat malo agresivni obhajobou nakonec klienta. Napriklad ve spisu odsouzeneho, jehoz rozsudek byl zrusen Ustavnim soudem CR jako protiustavni, se nachazi uredni zapis, ktery jednoznacne dokazuje, ze se pracovnici dvou spolupracujicich statnich uradu predem dohodli na postupu jeho kriminalizace a navodili pak situaci, ktera vedla k jeho obvineni. Postizeny vystridal behem dlouheho soudniho rizeni tri vyznamne obhajce. Ani jeden z nich na tento list ve spisu pri obhajobe nepoukazal, ac to byl argument velke sily, dokazujici spravnost pozdejsiho rozhodnuti Ustavniho soudu CR.

Stava se dale, ze obhajce, jenz byl souzenemu obcanovi vnucen zakonem, poda pozde podani, nebo je zpracuje takovym zpusobem, ze je soud kvuli formalnim zavadam neprojedna, popripade je kvuli obsahovym vadam posoudi mylne. Vetsinou jde o rizeni, proti jejichz vysledkum jiz nejsou opravne prostredky mozne. Sam poskozeny v tomto pripade nic nezavinil, nasledky takoveho neuspechu vsak nese pouze on a nekdy se je jiz nepodari jinym zpusobem napravit. Nekdy soudy porusuji zasadu rovnosti stran. Pak se stane, ze statni zastupce beztrestne vyrusuje zabavou s jednou ze stran, zatimco jiny ucastnik je pokutovan za to, ze mu zazvonil mobilni telefon. Nebo po vyneseni rozsudku jsou strany vyzvany k opusteni soudni sine a zatimco zalovany a jeho pratele ukaznene odchazeji, statni zastupce se pohodlne usadi a se soudci zaprede pohodovou rozpravu jako na Starem Belidle.

Nekdy vsak prekazi vyuziti zakonnych prav primo tezkopadnost administrativniho procesu uvnitr justicniho systemu. Dochazi k tomu zejmena tehdy, vyvola-li obcan vice soubeznych rizeni. Muze se pak stat, ze nektery organ se v potrebnou dobu nedostane ke spisu a vec vcas neprojedna. Hrozi to napriklad v pripade stiznosti ministra pro poruseni zakona nebo dovolani nejvyssiho statniho zastupce. Ti maji pro podani svych navrhu zakonem stanovenou lhutu. Pokud ji propasou, obcan-zadatel ma proste smulu, jeho zakonne pravo vyuzit opravneho prostredku se nemene zakonne zadupe do zeme. Nekdy tak jednou pro vzdy zanikne i jeho nadeje na dosazeni spravedlnosti. Zatimco lhuty pro podani navrhu jsou stanoveny zakonem, je ponechano zcela na (z)vuli statnich zastupitelstvi, ktera provadeji prezkumne rizeni, zda je stihnou vcas. Pokud je momentalne spis nedostupny, protoze se jim zabyva nekdo jiny, vec proste nevyridi a krome postizeneho obcana to nikomu nevadi. Zda se dokonce, ze ani ministerstvo spravedlnosti, ani statni zastupitelstvi vyssich stupnu toto nevnimaji jako problem a vubec se nezamysleji nad tim, ze by bylo treba tuto praxi nejak zmenit. Nedostupnost spisu by skutecne mohla byt povazovana za objektivni prekazku, ale nelze ji takto prijmout pausalne: nekdy ji organy vyvolaji umele tim, ze zcela bezduvodne zdrzi predani spisu az o nekolik mesicu. Dale lze namitnout, ze u jinych justicnich zalezitosti se bezne pouziva blanko podani jako nastroj k zachyceni lhuty, a neni patrne duvod, proc by podobnym zpusobem nemohl ministr postupovat zde. Systemovym resenim do budoucna by patrne bylo uchovavani spisu take v elektronicke podobe, ktera usnadnuje zpristupneni dat vice zajemcum soucasne.

V jedne z takovych zalezitosti jsem nedavno vedl korespondencni diskusi s ministerstvem spravedlnosti. Musim k jeho cti priznat, ze bez ohledu na to, kdo prave zastava funkci ministra, tento urad se chova zdvorile a pripousti diskusi se stezovateli. Je to chvalyhodne a pritom to v teto zemi ne zcela obvykle. To nemeni nic na tom, ze postoje ministerskych uredniku obcas silne pripominaji necitelnost k lidskym pravum odsouzenych. Muj spor se tyka podnetu ke stiznosti ministra pro poruseni zakona ve prospech odsouzeneho.Po jeho podani slo z pocatku vse hladce. Ministerstvo potvrdilo prijem podani a jeho postoupeni statnimu zastupitelstvi. To me pak informovalo o prijeti. Dale se ale nic nedelo. Kdyz jsem se dlouho nedockal zpravy o postupu rizeni, poslal jsem dotaz. Odpoved jsem pochopil spatne a nebyl jsem s ni spokojen. Necht laskavy ctenar posoudi z citatu miru me tuposti: "…sdeluji Vam, ze na zaklade Vaseho podnetu ke stiznosti pro poruseni zakona v trestni veci odsouzeneho … nelze postupovat podle § 266 a, odst. 1, tr.radu z duvodu uplynuti lhuty uvedene v tomto ustanoveni. Proti rozhodnutim, jejichz zruseni se lze domahat cestou dovolani, muze… podat ministr spravedlnosti stiznost pro poruseni zakona ve lhute dvou mesicu od doruceni pravomocneho rozhodnuti statnimu zastupci. Pravomocne rozhodnuti … bylo statnimu zastupci doruceno dne 15.3.2002, takze dvoumesicni lhuta … uplynula dne 15.5.2002. O podanem dovolani v teto trestni veci bylo ministerstvo spravedlnosti informovano Vrchnim statnim zastupitelstvim v …. dne 15.7.2002, tedy po uplynuti dvou mesicu…"

Dosud nechapu, proc pisatel do veci zapletl zpravu Vrchniho statniho zastupitelstvi (VSZ) o podani dovolani, protoze to s osudem meho podnetu nijak nesouvisi. Nemohu take prijmout pozdejsi sdeleni ministra spravedlnosti, ze ho VSZ sice pozde, ale prece jen informovalo, ze nebylo treba, aby podal stiznost pro poruseni zakona, protoze odsouzeny podal jak dovolani, tak ustavni stiznost. Jsou-li nase soudy nezavisle, pak VSZ nemohlo predvidat, ze odsouzeny s nekterym ze svych podani uspeje. Vyse citovanemu dopisu jsem rozumel tak, ze ma stiznost nemohla byt projednana, protoze jsem podnet podal pozde. Samozrejme jsem se branil a dostal jsem jeste tri temer shodne formulovane dopisy, nez jsem pochopil konecne to, cemu jsem se puvodne jako obludnosti zdrahal uverit: ze jsem sice podal podnet vcas, ale prislusne statni zastupitelstvi pro docasnou nedostupnost spisu se k nemu vyjadrilo dva mesice po lhute a znemoznilo tak ministrovi pripadne stiznost podat.

Nespravne pochopeni dopisu ovsem zavinil jeho pisatel nepresnou formulaci. Ta mela spravne znit takto:"Pan ministr nemohl Vasemu podnetu vyhovet ani jej zamitnout, protoze z duvodu nedostupnosti spisu nebylo mozno provest prezkumne rizeni ve lhute, ktera je ministrovi zakonem stanovena pro podani stiznosti pro poruseni zakona. Skutecnost, ze tim byl obcan-odsouzeny zbaven moznosti vyuzit dobrodini zakonem pripusteneho opravneho prostredku, nas nedojima, vuci obcanum necitime odpovednost. Nemuzeme zarucit, ze nenalozime stejne s kazdym pripadnym dalsim podanim tohoto druhu. Za to, ze jste se psanim podani zbytecne namahal, se neomlouvame. Organy statni spravy nemaji povinnost vyridit vcas podani obcanu a nemaji pro to stanoveny lhuty. Jsou na obcanech nezavisle a nad ne povznesene."

Podotykam, ze odsouzeny, v jehoz prospech jsem podal stiznost, byl nastesti pozdeji v plnem rozsahu zprosten viny rozhodnutim Nejvyssiho soudu CR, takze promeskanim lhuty pro podani stiznosti pro poruseni zakona nebyl poskozen.

Jinak vsak toto vypraveni o tom, jak se urady v odvetvi justice snazi (ne)vychazet vstric obcanum, nasvedcuje, ze zlepseni stavu justice si vyzaduje nejen legislativni zmeny, modernizaci vybaveni a doplneni stavu, ale urcite take nelitostnou vymenu lidi, nadanych necitelnosti k lidskym osudum a zvyklych na to, ze pres urednickou bohorovnost ani vlak nejede. Sotva umlkl zajem o neporadky na ministerstvu zahranici za panovani Jana Kavana, pro zmenu se v techto dnech v tisku hojne pretrasaji odhalene podivnosti v jednani uredniku ministerstva pro mistni rozvoj. Napada me otazka, co je horsi, zda nevyhodne uzavrena smlouva na pronajem nemovitosti nebo zmareni usili o odvraceni zleho osudu od nespravedlive odsouzeneho…