Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Březen 2003


NÁROD MÁ DĚJINY, JAKÉ SI ZASLOUŽÍ

Luďek Navara

Rozhovor Luďka Navary z Mladé fronty Dnes s Benjaminem Kurasem

Oslavíme výročí vzniku republiky. Republika od té doby zanikla nejméně třikrát.

Taky se mně to datum nezdá zrovna nejlepší volba. Už jsem kdysi navrhoval, aby se našlo nějaké jiné a starší. Založení českého státu připravením kněžny Libuše o panenství Přemyslem Oráčem, třeba. Já vím, že se nedá zjistit, kdy to přesně bylo, ale je to lhostejné. Bible také neví, kdy přesně Mojžíš vyváděl otroky z Egypta nebo kdy se narodil Ježíš, a jaké jsou to panečku svátky.

Jste hrdý na to, že jste Čech?

Nejsem Čech, jsem Anglomoravák. Z toho mám někdy radost, ale s hrdostí to nemá nic společného. Hrdý může člověk být jen na to, čeho sám dosáhl nebo co pro někoho vykonal. Ale ani to nesmí brát moc vážně, většině ostatních lidí je to totiž lhostejné. Hrdost je vůbec blbý pojem, spíš by mělo jít o důstojnost či sebeúctu.

České dějiny jsou přehledem podivuhodných sestupů a pádů. V které fázi podle vás jsme dnes? A jak dlouho myslíte, že bude trvat?

České dějiny jsou trvale ve fázi přechodné. Stále směřují odněkud někam, z něčeho se probírají a něco budují. Asi je to tak v pořádku, moc bych si s tím nelámal hlavu. Soustředil bych se na tu důstojnost a sebeúctu.

Setkal jsem se s názorem, že vznik Československa byl chybou. Že by nám bylo lépe pod Rakouskem, možná by nás neobsadili Sověti a uměli bychom lépe německy. Co si o tom myslíte?

Vznik Československa nebyl chybou, Rakousko se udržet nedalo. Chybou byl název státu, který předstíral, že patří jakýmsi neexistujícím Čechoslovákům. Kdyby se to jmenovalo Velká Morava a rozdělilo se to na kantony švýcarského typu, nezapustil by tam kořeny ani nacismus, ani komunismus a bylo by to dodnes pohromadě a možná by se k tomu chtěli přidávat i Dolnorakušané, Slezané, Lužičané a Krakované jako před Rakouskem. Jenomže pozdě honit toho bycha, že.

A kdybychom šli ještě dál do historie. Nebylo by nám lépe, kdybychom skončili jako polabští Slované? To bychom uměli německy perfektně všichni.

Ono vlastně vstupem do EU s automatickým sídelním právem Němců se tomu těžko zabrání. Ale bude míň srandy. Učte se radši anglicky a italsky.

Co považujete za osudovou chybu našich dějin?

Čtyři: porážku Přemysla Otakara II., nepočeštění Němců za husitských válek a pak spojenectví s proradnými Habsburky v 16. století. A nakonec trestuhodné opomenutí požádat Garibaldiho, jednu dobu vězněného na Špilberku, aby české země připojil k Itálii.

Možná to souvisí s těmi sestupy a pády, ale jednou mají Češi pocit, že jsou středem světa, a jindy naopak, že na ně celý svět zanevřel. Cítíte to také tak?

Já jsem trvale paranoidní, že na mne celý svět zanevřel, aniž bych se kdy pokládal za jeho střed. Je to tak bezpečnější. Pokaždé, když zjistím, že na mne někdo nezanevřel, beru to jako zázrak, který mě náramně obšťastňuje. A když na mne dodatečně zanevře, beru to jako samozřejmost.

Nakolik formují dějiny náš charakter?

Spíš se mně zdá, že je to naopak, totiž že charakter formuje dějiny. Každý národ má takové dějiny, jaké si zaslouží, abych parafrázoval Churchilla. Jenže tomu se to z Londýna povídalo, že.

A nakolik jídelníček, především obliba takových „ukolébávajících“ jídel, jakými jsou knedlo vepřo, kynuté knedlíky a těžké pivo?

To je samozřejmě taky výrazem charakteru a pomáhá jej utvrzovat. Napadlo vás někdy, jak to, že ze stejné pšenice, ze které Češi dělají ty „ukolébávající“ knedlíky, dělají Italové sto druhů lahodných a výtvarně, emočně i eroticky vzrušujících těstovin, včetně těch knedlíků, které dostanete v Horní Adigi (Jižní Tyrolsko), kde se jim říká canederli?

Nakolik jsme schopni své dějiny „unést“ a nepřepisovat je zpětně?

Zpětně přepisovat je musíme pokaždé, když v nich chceme najít něco povzbuzujícího do budoucna. Dělá to každý národ.

Myslíte si, že existuje něco jako „Kunderův český úděl“, tedy jakési výjimečné postavení našeho národa, který má schopnost převzít na sebe tíhu světa?

Tuhle vlastnost jsem v Milanovi Kunderovi nenašel, asi jsem jej četl nepozorně. Pamatuji si z něho jen, že každý neduh a nešvar je z nešoustání. Nehledáte v Kunderovi zbytečně hloubku, která tam vlastně není? Nebo tam je, a mně uniká?

Existuje neuvěřitelná škála knih pitvajících Čechy a češství. Je to vůbec normální?

Normální ne, zábavné ano.

Mohl Švejk vzniknout někde jinde než v Česku?

V Itálii. Jenže Italové si z něho nedělají komplex. Proto, když se přestali švejkovsky pokoušet okupovat Řecko nebo Albánii, které jim byly lhostejné, a museli se na vlastní půdě potýkat s německou okupací, rvali se jako tygři.

Stěžujeme si na to, že jsme malým národem. Proč jsme vlastně malým národem?

Taky se ptám, jak se na to přišlo. Početně ještě menší jsou Holanďané, Švédové, Norové, Finové, Dánové, Portugalci, Švýcaři nebo třeba Izraelci. Jak říká jakési divadelní přísloví, nejsou malé role, jsou jen malí a velcí herci.

(kráceno)



Zpátky