Květen 2003

Inspirující chuť velikonoc

Bohumil Doležal

Na co myslíte, Marečku, když třete ebonitovou tyč liščím ohonem, ptá se profesor pubertálního gymnazisty ve vousaté anekdotě. – Na souložení, prosím. - Proboha, a proč zrovna na souložení? - Když já,pane profesore,na nic jiného nemyslím.

Na vtip jsem si vzpomněl, když jsem míjel billboardy s nápaditou reklamou na Plzeňský prazdroj. Zelené pozadí, nahoře nápis buď “Zelený čtvrtek,” nebo “Velký pátek,” pod ním orosený vejčitý půllitr se “zlatavým mokem,” jak se říká v novinářském žargonu, a nápis “Inspirující chuť velikonoc”.

Zdá se, že tvůrci tohoto typu reklamy i její vděční konzumenti jsou ryze českou formou přijímání pod jednou zaujati podobně, jako student v anekdotě sexuálním životem. Zvolej “Velikonoce”, ozve se ti “pivo”.

Nedovedu si dost dobře představit, že by se něco podobného objevilo podle silnic u našich opovrhovaných postkomunistických sousedů, na Slovensku nebo v Maďarsku. V Polsku by autor a realizátor nápadu možná dostal na budku. Polehčující okolností je, že se Velikonoce dostaly do reklamy, abych použil tematiku, k níž se svátky váží, jako Pilát do kréda. Stejně dobře je totiž představitelná “inspirující chuť Vánoc”, “inspirující chuť Letnic”, “inspirující chuť 28. října” – pardon, to poslední ne, to by zuřivě protestovaly KSČM, Kluby českého pohraničí, Společnost českých evidovaných historiků a Svaz bojovníků za svobodu.

Autorům billboardu nelze upřít jistou zásluhu. Vyslali signál, že žijeme v opravdické svobodě. Opravdická svoboda se totiž pozná podle toho, že žádná pitomá nehoráznost není předem vyloučena.

Zbývá je připomenout, že smyslem svobody není produkce pitomých nehorázností.

(www.bohumildolezal.cz)