Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Květen 2003


Dostupnost práva po česku

Tomáš Krystlík

Nejlépe se to dá demonstrovat na konkrétním při bez jakéhokoli politického pozadí. Dana Bořánková se rozvedla s manželem v roce 1985. V okamžiku rozvodu vlastnili rozestavěný rodinný dům v Klatovech. Než české soudy rozhodly o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů Bořánkových, uběhlo 13 let.

Okresní soud v Klatovech rozhodoval spor, hlavně o rodinný dům, celkem třikrát a pokaždé případ dostal zpět z krajského soudu pro formální chyby. K vrácení stačila i skutečnost, že okresní soudce nepřipsal k odůvodnění rozsudku číslo příslušného paragrafu. Jedná se o právní formalismus, protože ze zdůvodnění rozsudku musí být i krajskému soudu vidno, o jaký paragraf jde. Na znalecký posudek čekal soud klidně celý jeden rok a nerušilo jej to. A podobných zdržení bylo více.

Paní Bořánkové došla trpělivost a začala si na postup soudů stěžovat. Urychlení se nedočkala ani od předsedy soudu, ani od Nejvyššího nebo Ústavního soudu ČR, ani od ministra spravedlnosti. K náhlému zlomu došlo, až když se obrátila k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Náhle v Čechách padl definitivní rozsudek s tím, že dům získává ona a podíl manžela mu musí vyplatit.

Jenže během soudních tahanic stoupla cena nemovitosti vlivem nových zákonů pro odhad nemovitostí ze čtvrt milionu korun na téměř jeden milion. Podíl manžela vyjádřený penězi, který mu měla zaplatit, stoupl vinou českých soudů několikanásobně. Naštěstí paní Bořánková nepovolila, stížnost u soudu ve Štrasburku nestáhla a měla úspěch.

Podle jeho letošního verdiktu štrasburského soudu musí český stát paní Bořánkové zaplatit 5 000 € (asi 150 000 Kč) jako odškodné za morální újmu způsobenou dlouhým čekáním na výkon spravedlnosti a 10 000 € (asi 300 000 Kč) jako náhradu materiálních škod (na úhradu stejného percentuálního podílu manžela na domě, představovaného dnes vyšší částkou peněz).

Najednou se všichni jako by probudili. “Je to pro nás obrovské varování. Musíme najít pádné mechanismy, které průtahům u soudu napříště zabrání,” komentuje prohru ve Štrasburku náměstek ministra spravedlnosti Vladimír Král. Česká vláda se proti rozsudku Evropského soudu pro lidská práva odvolala, státu se nechce platit onu náhradu materiálních škod ve výši 10 tisíc €. Ministr spravedlnosti Rychetský (jeden ze dvou našeptávačů Havla na přelomu roku 1989-90: “Vašku, když zrušíš platnost komunistických zákonů, přestanou platit i rozvodové rozsudky! To nemůžeš udělat!” – tento mluvčí zájmové skupiny pro udržení kontinuity systému komunistického práva a spolu s Jičínským vynálezce takových právních báchorek, je dodnes stále na politickém výsluní): “To by mohlo mít vliv na obrovské množství dalších sporů.” Určitě, protože štrasburský soud již přetlumočil české vládě svůj úmysl zabývat se dalšími zhruba 50 stížnostmi na “závratné” tempo českých soudů. Nejsou to všechny – u štrasburského soudu jich mají z ČR mnohonásobně více, ale dosud nezpracovaných. Až si začnou podávat stížnosti u Evropského soudu pro lidská práva podnikatelé, že liknavostí českých soudů přišli o peníze, tak bude česká vláda platit jako mourovatá.

Statistika říká, že u českých soudů se právě projednává 125 tisíc případů pří již déle než tři roky (z celkového počtu zhruba 500 tisíc). To je obrovské číslo. Průměrná občanskoprávní pře trvá téměř dva roky u okresního soudu, odvolací řízení se táhne měsíce nebo roky. Dobu odvolacího řízení statistika ministerstva spravedlnosti raději vůbec nezachycuje.

Soudce ke zrychlené činnosti nikdo nenutí. Odeslání spisu k soudu vyšší instance trvá často i rok, neexistuje pro to lhůta. Krajské soudy nerady samy rozhodují, raději poukáží na chyby soudu první instance a vrátí při zpět původnímu okresnímu soudu, stejnému soudci - a tak kolem dokola. Stát se ovšem bojí zavést jakékoli závazné lhůty – v citovaném případě odeslání spisu třeba 14 dnů - upletl by si na sebe bič. Počet stížností u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku by se pak mnohonásobně zvýšil. I ministerstvo spravedlnosti si je dobře vědomo tohoto rizika. Již výše zmiňovaný námětek Král: “Pokusíme se odstranit průtahy jinou cestou.”



Zpátky