Červenec 2003

Kvalita života. Neústavní nesmysl je ústavním soudem nadále tolerován.

Václav J. Kunft

Podle článku 6, odstavce 1 Listiny základních práv a svobod, zakotvených v naší ústavě, má každý právo na život. Jeho kvalitu ovšem určuje zákon. Máme také solidární zdravotní pojištění dovedené do absurdna. Člověk s nižšími příjmy platí méně, člověk s vyššími více, péče je stejná. V pořádku, solidárnost je nutná. Podle článku 31 výše zmíněné listiny má každý právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Stále vše v pořádku.

Máme zde ovšem také zákon 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, upravený zákonem 2/1998 Sb., § 11, odstavcem 1, písmenem d, který z práv dělá povinnosti, ze solidarity dobře známé rovnostářství a z práva na život bez přívlastku, právo na život takové kvality, jakou zákon povolí. Zdá se to znít jako nesmysl? Rád vysvětlím.

Pilně a tvrdě pracujete, hodně vyděláváte, hodně přispíváte na zdravotní pojištění, bohužel onemocníte a potřebujete operaci nebo implantát. Chcete si připlatit na něco lepšího, než nabízí pojišťovna, a ouha, podle zákona nelze. Českým uším to zní velmi příjemně, nač by měl ”von” mít něco lepšího než já! Že se ”von” víc snažil, choval solidárně, chce dát nemocnici, která potřebuje každý haléř, přivydělat, to nikoho nezajímá. Vraťme se k původní otázce, může mi někdo kvalitu života, právo na nějž je mi garantováno ústavou, takhle nesmyslně omezovat?

Nepotvrzuje, místo aby odstraňoval, ústavní soud prvky omezující svobodu jednotlivce? Začíná nás opět pozvolna převládat dobro celku na úkor svobody jednotlivce? Je to starý otřepaný nesmysl, svobodu celku může zaručit pouze dobře ochráněná svoboda jednotlivce. Naskýtají se dvě otázky. Jaké ústavní prohřešky bude ústavní soud tolerovat v budoucnosti? Ta druhá zní, necháme si to líbit?