Srpen 2003

61 let od bitvy v kostele Cyrila a Metoděje, v němž se ukryli atentátníci na říšského protektora

Jan Gazdík

Praha - Zakrvácené a prostřílené šaty zůstaly po sedmi parašutistech, kteří po několikahodinovém boji s osmi sty německými vojáky spáchali v bezvýchodné situaci v pražském kostele Cyrila a Metoděje sebevraždu. Bylo to přesně před jedenašedesáti lety, 18. června 1942. Historikové soudí, že osobní věci těchto hrdinů vypovídají o dosud málo probádaném zákulisí atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Skrývají i příběhy o hrdinství, obětavosti či selháních Čechů. I když ne všechny se dochovaly.

Bicykly Gabčíka a Kubiše

Tak třeba příběh dvou bicyklů, na nichž přijeli Jozef Gabčík s Janem Kubišem do Kirchmayerovy ulice v Praze-Holešovicích, kde zaútočili na Heydricha. Ke kolům se po atentátu nemohla dvojice kvůli shluku lidí dostat. Navíc po nich střílel zraněný Heydrich se svým řidičem. Nakonec ke Gabčíkovu velocipedu prokličkoval zraněný a silně krvácející Kubiš. Druhé kolo zůstalo i s taškou a dvěma záložními bombami na místě. "Kubiš po divoké jízdě ulicemi Libně opřel bicykl u prodejny Baťa nedaleko dnešního Divadla pod Palmovkou a ukryl se u rodiny Novákových," líčí publicista Jaroslav Čvančara, jenž atentát detailně zmapoval v knize Někomu život, někomu smrt. Patnáctiletá Jindřiška Nováková pak odvedla kolo ke kamarádovi Mirkovi Piskáčkovi, který jej rozebral a rozřezal. Všimly si však toho místní ženy. Gestapo pak shromáždilo patnáctileté dívky z Libně a Vysočan - včetně Jindřišky. Svědkyně ji však už neidentifikovaly. "Možná ji poznaly, ale uvědomily si, co by to pro ni i její rodinu znamenalo," míní Čvančara. Druhé kolo se nakonec dostalo do rukou gestapa. Parašutistům ho dala jejich spojka Aťa Moravec, který si ho půjčil od Lydie Bondyové. Židovská rodina Bondyů i s příbuznými skončila na popravišti. Gestapo z Moravce po krutém mučení vše vymlátilo, i místo úkrytu parašutistů. Nakonec gestapo pochytalo všechny. Popraven byl Aťa Moravec, jehož udal parašutista Karel Čurda, stejně jako Mirek Piskáček. Čtyřiadvacátého října 1942 byla v Mauthausenu ranou do týla popravena patnáctiletá Jindřiška Nováková.

Tramvajový lístek

Až v loňském roce našli historikové při instalaci výstavy o atentátu v kapse Kubišova saka tramvajový lístek. Datován je jen pár dní před akcí. Podle historika Jiřího Rajlicha to dokazuje, že se sedm parašutistů nezdržovalo od atentátu (27. 5. 1942) jen v kryptě kostela. "Našli si děvčata. V jejich situaci, kdy nevěděli, zda se dožijí příštího dne, se tihle drsní muži neobešli bez ženské něhy," domnívá se Rajlich.

Hlavy parašutistů

Pět precizně vypreparovaných lebek a dvě čistě odříznuté hlavy Gabčíka a Kubiše, naložené ve skleněných válcích s konzervačním roztokem, posloužily gestapu jako trumf u výslechů příbuzných parašutistů. Když nevypovídali, stačilo ukázat "exponáty" a zhroutili se. Gestapo popravilo 260 příbuzných. Neušetřilo ani těhotnou Františku Sivkovou-Valčíkovou, sestru jednoho z parašutistů. Ve speciálním útulku se z těhotných žen stával po porodu nepotřebný materiál, který byl zlikvidován. Za půlroční trvání útulku v něm přivedlo na svět dítě asi deset žen. Františka Sivková zemřela v plynové komoře 26. ledna 1943 v Mauthausenu. Pár dnů před koncem války, 20. 4. 1945, přijelo gestapo do pražského Ústavu soudního lékařství a sedm hlav výsadkářů si odvezlo. "Možná jsou nyní někde v Německu," soudí Čvančara.

Netušený objev mrazivé výplatní listiny. Udavač Čurda nebyl jediný, kdo přivedl gestapo na stopu parašutistů, kteří zabili Heydricha

Když po bombovém útoku požádal zraněný Reinhard Heydrich kolemjdoucí Marii Navarovou, aby mu zastavila auto, které by ho odvezlo do nemocnice, odsoudil ji tím k osmi letům žaláře. Přesně tolik si totiž náhodná svědkyně atentátu za "pomoc" zastupujícímu říšskému protektorovi (27. května 1942) po válce odseděla. Její jméno se totiž ocitlo na "výplatní listině" gestapa, kterou nedávno objevil historik Vojtěch Šustek.

Marie Navarová je jednou z osmačtyřiceti osob, mezi něž gestapo rozdělilo na tehdejší dobu astronomickou částku dvaceti milionů korun za pomoc při odhalení atentátníků, kteří se až do 18. června 1942 ukrývali v kryptě kostela Cyrila a Metoděje.

Zrůdy vedle nevinných

"Jsou tam jména zrůd, jako je Karel Čurda, který přivedl gestapo na stopu parašutistů, vedle nevinných tramvajáků vypovídajících, co při útoku Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše na Heydricha viděli," říká Šustek, který zapomenutý dokument gestapa vypátral ve Státním ústředním archivu. Historik proto striktně odmítá seznam zveřejnit, aby neublížil nevinným lidem: "Nechci, aby zločinci figurovali vedle náhodných svědků atentátu či hasičů, které k dobývání krypty gestapo nakomandovalo. Za odmítnutí by dostali kulku." Rozsudek smrti by si podepsal i řidič dodávky Šita, pokud by Heydricha odmítl odvézt do nemocnice na Bulovce. Marii Navarové u poválečného tribunálu nepomohlo ani to, že se zřekla finanční odměny ve prospěch Německého červeného kříže a že její manžel jako lékař velmi riskoval, když po výsleších pomáhal zmučenému odbojáři Josefu Mašínovi. Jako polehčující okolnost neuznal soud ani to, že lékař Navara asistoval při popravách gestapáků včetně policejního generála K. H. Franka.

Zpovědník bestie

Bestií z výplatní listiny, pro niž ani ti nejútlocitnější historici nemají slůvka omluvy, byl naopak převor řádu maltézských rytířů Franz Werner Bobe. Udal desítky lidí. A udával dokonce i Němce, kteří k němu chodili ke zpovědi. Také jeho zaneslo pečlivé gestapo do seznamu vyplacených spolupracovníků, kteří pomohli s odhalením úkrytu sedmi parašutistů. "S podobným typem jsem se ještě nesetkal. Ten chlap udával kdekoho a přímo se sadistickou rozkoší," říká Jaroslav Čvančara, jenž vydal o atentátu na Heydricha obsáhlou publikaci. A neodpustí si poznámku: "Panebože, to vám ale byla strašná kurva." Bobe se mohl přetrhnout ochotou, když gestapu nabízel plány krypty kostela Cyrila a Metoděje. Asistoval i při zatýkání pravoslavných duchovních, kteří parašutisty ukryli. Franz Bobe byl poté, co ho StB po válce "vytěžila" a slíbila mu život, pokud bude vypovídat podle jejího scénáře, odsouzen jako nepohodlný svědek vyšetřovacích praktik k trestu smrti oběšením.

Rozpolcení hasiči

Muži z pražské jednotky hasičů, kteří zasahovali při dobývání krypty, v níž se parašutisté ukryli, byli gestapem vyplaceni do jednoho. Většinou však z toho radost neměli. Peníze neutratili a po válce vrátili úřadům spořitelní knížky s nevybranými částkami. Stejně to udělali i mnozí jiní z nedávno objevené "výplatní listiny" gestapa. "Medailemi vyznamenaní a finančně odměnění hasiči z čety Karla Tržického byli většinou zdrceni," potvrzuje publicista Čvančara. Z jiného těsta byl ovšem jejich velitel Jaroslav Klouček. Za svou nepopiratelnou horlivost při dobývání krypty se po válce zodpovídal před soudem. Kloučkovi, který byl podle Čvančary prvotřídní mizera, však soud nakonec nedokázal tolik, aby za svou loajalitu k Němcům dostal provaz. Tomu naopak neunikli parašutisté Karel Čurda s Viliamem Gerikem, kteří se stali konfidenty gestapa. Každý z nich dostal od gestapa po pěti milionech korun. Zvláště s Čurdovým jménem historici spojují ty nejhorší lidské vlastnosti. Čurda totiž nemá na svědomí jen sedm výsadkářů z krypty. V roli provokatéra se hlásil lidem v odboji jako zbloudilý parašutista vysazený z Británie. Když mu pomohli a rozkryli síť spolupracovníků, gestapo je pozatýkalo a po krutých výsleších poslalo do plynu.

Těch ochotných nebylo mnoho

Jak obstáli Češi v letech nacistické okupace? "Jednali jako lidé k smrti vyděšení zběsilým, i dnes jen těžko představitelným terorem," míní historik Šustek. "I když ne každý si zachoval lidskou tvář," dodává. Pod vlivem hrůz, na nichž se podepsali čeští konfidenti gestapa, však nelze zapomínat na hrdinství obyčejných lidí. "Například rolník Antonín Burdych ukryl bez váhání pronásledovaného telegrafistu Jiřího Potůčka z paraskupiny Silver A," připomíná Šustek. Burdych neváhal, přestože německé popravčí čety se po atentátu na Heydricha nezastavily. Někdy stačila i "nevhodná" poznámka, a ten, kdo ji pronesl, putoval okamžitě na popraviště či do plynu. "Po vyvraždění Lidic a Ležáků si Burdych musel uvědomovat, co riskuje... a přesto Potůčkovi pomohl. Celou jeho rodinu gestapo vyvraždilo. Potůčka zastřelili dva čeští četníci na poli, když vyčerpáním usnul. Štvali ho jako zvěř," říká historik. Čechy z "výplatní listiny" gestapa dělí Stanislav Kokoška z Ústavu pro soudobé dějiny do dvou skupin. Byli to ti, kteří vypovídat museli, protože se náhodou ocitli na místě atentátu. Ne všichni měli odvahu svědectví odmítnout, jako například neznámý trafikant, jenž měl stánek pár desítek metrů od místa atentátu. V hlášení německé policie stojí: "Trafikant byl zatčen, protože se tvářil, že nic nevidí, ačkoli vidět musel." Svou slepotou si i on podepsal ortel smrti. "No a pak jsou tu ti, kteří se sami přihlásili a ochotně vypovídali. Ale těch nebylo zase tak mnoho," míní Kokoška. Mezi Čechy bylo podle historika Jiřího Rajlicha určitě méně konfidentů než například ve Francii, Litvě či na Ukrajině. "Neví se také, že jako jediní v Evropě jsme Němcům nenabídli bojovou jednotku."

(MfD)