Říjen 2003

Kdo bude nejvyšším zahradníkem

Erik Tabery

Poslanci se chystají zkrotit nejdůvěryhodnější instituci Česka

Už brzy poslanci vyberou hlavního strážce našich peněženek. Vzhledem k tomu, že téměř polovina toho, co vyděláme, míří do společné kasy, je na místě Nejvyšší kontrolní úřad oním strážcem nazývat. Pouze jeho obrovské pravomoci totiž umožňují prozkoumat každý kout, kam zamíří naše peníze. Za poslední roky si NKÚ vysloužil uznání jako nezávislá instituce, která se umí postavit i vládnoucím stranám. Dnes je ale tato nezávislost v ohrožení

Nezapomenutelný šéf

Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) má skutečně velké pravomoci. Může vlastně všude, kde se nějakým způsobem nakládá s veřejnými financemi. Může zavítat i do České národní banky či České konsolidační agentury. Dosud se NKÚ stal noční můrou většiny ministerstev, protože v nich odhalil plýtvání v miliardových hodnotách. Například nedávno zjistil, že ministerstvo dopravy mohlo od roku 2000 ve své společnosti Ředitelství silnic a dálnic ušetřit téměř dvě miliardy, kdyby řádně zadávalo veřejné zakázky a kontrolovalo, zda za vydané peníze bylo vůbec něco vykonáno. Ministerstvo pro místní rozvoj má zase podle úřadu zmatky v účetnictví v hodnotě osmi a půl miliardy korun. Rozhodně tedy není náhodou, že Nejvyšší kontrolní úřad se u veřejnosti těší vůbec nejvyšší důvěře z tuzemských institucí. Věří mu ještě o trochu více lidí než ústavnímu soudu – bezmála tři čtvrtiny Čechů. A není náhodou, že první dvě místa obsadily právě tyto dvě instituce. Obě především v posledních pěti letech prokázaly velkou nezávislost a odvahu. V dobách opoziční smlouvy, kdy padla klasická politická kontrola, suplovaly v rámci svých možností opozici. Nezapomenutelný prezident NKÚ Lubomír Voleník však bohužel zemřel, takže se hledá nová tvář.

Ještě než se dotkneme konkrétních osob, je třeba zmínit, proč je šéf NKÚ tak významná figura. Za prvé je volen na dlouhých devět let a odvolatelný je de facto jen tehdy, když půl roku nechodí do práce nebo „na základě pravomocného rozhodnutí kárné komory úřadu“. Zároveň ale plánuje program kontrol a v neposlední řadě podle zákona vybírá všech patnáct členů úřadu, které pak musí schválit sněmovna. Jak je vidět, nejde tedy o symbolickou funkci. Špatný výběr prezidenta by NKÚ svým způsobem mohl zničit.

Jak by úslužnost mocným mohla, vypadat dokazuje příklad jiné státní instituce – Národního bezpečnostního úřadu. Jeho první šéf Tomáš Kadlec z něj bohužel udělal firmu s nulovou důvěryhodností, o níž ve veřejnosti panuje názor, že své prověrky dává či naopak odmítá dát nikoli podle faktů, ale podle přání mocných. V čele důležitých institucí, a tím spíš NKÚ, prostě musí stát vysoce nezávislá a silná osobnost.

Dej Benešovi kontrolu

A jaká je nabídka sněmovny? Podle uzavřené nominace z minulého pátku (15. srpna 2003, pozn. red. CS-magazínu) se bude rozhodovat mezi poslancem ODS Miroslavem Benešem a poslankyní ČSSD Jitkou Kupčovou. To není příliš nadějná vyhlídka, ať už vyhraje kterýkoli z nich. Miroslav Beneš je poslancem od roku 1998 a rozhodně nikdy nevynikal nezávislostí, naopak. Jeho názor se vždy úzkostlivě ztotožňoval s názorem vedení partaje. Nejvýrazněji samostatný snad byl jen snahou zmenšit Národní park Šumavu. Co je ale zajímavější: před svým poslancováním šéfoval českobudějovické radnici a během jeho vlády byla napadena řada neprůhledných veřejných zakázek. Za jednu z nich – tendr na osvětlení náměstí – dokonce město dostalo pokutu od Úřadu pro hospodářskou soutěž. A teď by měl za takové kontroly zodpovídat sám Beneš? Tomu se říká kozel zahradníkem.

Jitka Kupčová sice nemá podobný škraloup, ale na druhé straně je politicky ještě méně výrazná než Miroslav Beneš. K zásadnějším politickým tématům se nevyjadřuje, vždy ale byla a zůstala věrnou stoupenkyní bývalého premiéra a předsedy ČSSD Miloše Zemana. Dokonce byla jeho vyjednavačkou, když kandidoval na post prezidenta. (Ostatně v tom má podobnou historii jako Beneš, který zase vyjednával za Václava Klause.)

Navržení kandidáti na vedení NKÚ jsou tedy politici z nejvyšších partajních sfér. A to je další úskalí jejich nominací. Poslanci se zmohli pouze na kandidáty ze svých řad, a navíc co možná nejméně výrazné. Jací to ale mohou být „kontroloři“, když oba svým ušlápnutým přikyvováním přímo symbolizují opoziční smlouvu, za které se upeklo nejvíc napadených výběrových řízení? Jak by se právě oni zachovali, když by měli řešit tunely kolem Internetu do škol, kde jsou namočení jejich straničtí kolegové? Nezanedbatelné není ani to, že jak Kupčová, tak Beneš se dosud k NKÚ nijak nevyjadřovali. Jejich zájem o post prezidenta této instituce tedy budí spíše podezření z touhy po korytu než po poslání.

Miroslav Beneš v televizi prohlásil, že by měl být zvolen on. „Vzhledem k tomu, že místopředseda tohoto úřadu je ze sociální demokracie, tak si myslím, že by bylo vhodné, aby v čele stál člověk z opozice.“ Jenže to je pěkně slabý argument. Za prvé NKÚ není orgán sněmovny, takže tam nemusí být politik vůbec. Za druhé, jak už bylo řečeno, jeho mandát by byl na devět let – takže kdo je teď v opozici, za chvíli už v ní stát nemusí. Argument, že Lubomír Voleník byl také politik, proč tedy ne Beneš či Kupčová, neobstojí. Voleník byl znám jako odvážný, moudrý a samostatný člověk dávno před svým zvolením. To se ale ani jednoho z kandidátů netýká. Překvapivé je, že nikoho nenapadlo nominovat dlouholetého Voleníkova zástupce Václava Peřicha. Ten se ukázal jako dostatečně silná figura, která má v hlavě jasně zformulovaný cíl úřadu.

Zdá se, že se v Česku rozšiřuje móda dosazovat vrcholné politiky na místa, kam prostě nepatří. Nejdříve se šéfem ústavního soudu stal ministr spravedlnosti Pavel Rychetský a nyní by se šéfem NKÚ měli stát partajní veteráni Beneš nebo Kupčová. Poslancům evidentně chybí fantazie. Ostatně to prokázali už jednou, když na post viceprezidenta NKÚ nominovali před rokem svého bývalého kolegu Františka Brožíka (ČSSD). Tedy člověka, který nejenže se svými móresy a vymetáním lukrativních postů v různých dozorčích radách stal doslova zosobněním zdejší politické pokleslosti, ale který dokonce coby místopředseda sněmovny nepředložil své majetkové přiznání a porušil tím zákon. Když už by měl řídit NKÚ poslanec, tak potom někdo, kdo se umí vzepřít vlastní straně a politickému tlaku. Tedy například někdo jako Hana Marvanová.

Třeba neprojdou

Nominace na Voleníkovo místo jsou, jak už bylo řečeno, ukončeny, a může se tedy zdát, že bitva je prohraná. Ale ještě existuje malá naděje: třeba ani jeden z kandidátů neprojde nebo prezident vybraného zástupce nepotvrdí. Pak by se otevřel prostor pro další debatu. Je to sice jen málo pravděpodobné, protože Kupčovou podpoří vládní koalice a zřejmě i část komunistů, ale nezbývá než doufat. Pokud jeden z kandidátů uspěje, dostane veřejnost ve vztahu ke svým administrativním elitám úkol navíc: pečlivě kontrolovat svůj kontrolní úřad.

(Respekt)