Říjen 2003

Mahmúd Abbás.

Michaela Rozov

Mahmúd Abbás. Uprchlík. Terorista. Mírotvůrce

Palestinský premiér se stal novou hvězdou světové politiky, a tak se raději zapomíná na temné stíny jeho minulosti

Letošní zvolení Mahmúda Abbáse (64) prvním palestinským předsedou vlády v historii - dosud stál v čele Palestinců šéf Organizace pro osvobození Palestiny Jásir Arafát - bylo ve světě přijato s nadšením. Vzdělaný a distingovaný muž v elegantním obleku doslova učaroval Američanům i Evropanům. Politici stejně jako tisk nešetřili na jeho adresu superlativy, neboť oproti nevypočitatelnému a divoce vyhlížejícímu Arafatovi, navlečenému do uniformy ŕ la Fidel Castro, se jim Abbás jeví jako skutečně seriózní partner. Má to jen jeden háček: Abbásova minulost není ani zdaleka tak běloskvoucí jako jeho pečlivě pěstěný knírek.

Na slavném trávníku před Bílým domem ve Washingtonu Abbás stanul poprvé již roku 1993 při historickém stisknutí ruky tehdejšího izraelského premiéra Jicchaka Rabina s palestinským vůdcem Jásirem Arafátem. Tehdy byl ovšem jako "dvojka" palestinské politiky v Arafátově stínu. Dnes je tomu naopak. Na schůzky s americkým prezidentem je zván on, nikoliv Arafát. Ostatně Američané se uvolili k nynějšímu angažmá v blízkovýchodní krizi až poté, co byl Abbás jmenován premiérem. "Jeho zvolení bylo podmínkou zveřejnění našeho mírového plánu pro oblast," pravil americký ministr zahraničí Colin Powell. Prezident Bush v Abbásovi vidí "nadějného vůdce palestinského lidu". Jen málokdo však ví, že muž, který dnes usiluje o mír s Izraelem, psal před lety knihy, kde popíral holocaust, a že dokonce stál v pozadí krvavého atentátu na izraelské sportovce na olympiádě v Mnichově v roce 1972.

Poněkud zvláštní historik

Mahmúd Abbás se narodil v roce 1939 v Tsefatu, dnes izraelském městečku v předhoří Galileje. Otec vlastnil stáda ovcí a byl jedním z nejvýznamnějších obchodníků se sýrem ve městě (mimochodem jeho partnerem ve velkoobchodě byl Žid). Během války za izraelskou nezávislost musela Abbásova rodina opustit svůj domov a usadila se v Sýrii, kde mladý palestinský uprchlík Mahmúd vystudoval práva na Univerzitě v Damašku. Později také získal doktorát z historie na Orientální koleji v komunistické Moskvě. Právě v tomto období napsal knihy, v nichž popíral, že během holocaustu zahynulo v Evropě na šest milionů židů. To je podle Abbáse "fantastická lež". Tvrdí, že při holocaustu zahynulo "jen 890 000 židů", přičemž se odvolává na nestora historiků holocaustu Raula Hilberga (ten ovšem něco takového nikdy nenapsal). Abbás dokonce tvrdí, že plynové komory nebyly používány k dušení lidí jedovatými plyny, nýbrž pouze k dezinfekci živých osob a spalování mrtvol. Cituje přitom notoricky známého popírače holocaustu Francouze Roberta Faurissona.

Abbás se vytasil i s další pozoruhodnou teorií o spoluodpovědnosti sionistického hnutí na holocaustu. Ve své knize Druhá strana: Tajné vztahy mezi nacismem a sionistickým hnutím píše, že sionisté kolaborovali s nacisty na vyvražďování evropských židů, aby se jich poté světu zželelo a dal jim stát. S těmito tvrzeními strčí Abú Mazen do kapsy všechny ostatní politiky, již neslavně prosluli podobnými lžemi. "Ani chvála nacistů ústy korutanského předáka Jörga Haidera, ani neofašismus Jean-Marie Le Pena se Abbásovým pseudovědeckým knihám, jež zasévají jen nenávist, nevyrovnají," říká americký odborník na Blízký východ Tom Gross. Na omluvu Abbáse je snad možné říci jen to, že studoval na komunistické škole, kde byla relativizace holocaustu, živená státním antisemitismem, vždy v módě. Navíc v kontextu blízkovýchodní politiky nejde o až tak výjimečný úlet. Jak třeba upozorňuje komentátor izraelského deníku Ha'aretz, "(někdejší egyptský prezident) Anvar Sadát, který vytvořil mír s Izraelem a je Izraelci milován, byl členem pronacistického hnutí v Egyptě".

Abbás, kterého po jeho zvolení do funkce palestinského premiéra chválili Američané i Evropané jako "nekompromitovaného terorem", je také spojován se smrtí deseti izraelských atletů a jednoho Američana při palestinském teroristickém útoku na olympiádě v Mnichově v roce 1972. V loňském rozhovoru pro prestižní americký magazín Sports Illustrated Mohamed Daud Oudeh, známý také jako Abú Daúd, který teroristický útok koordinoval, tvrdí, že Abbás útok teroristům zadal a také ho financoval. V britském dokumentárním filmu Jeden den v září Abú Daúd dále vzpomíná, jak ho Arafát s Abbásem před útokem políbili a popřáli mu štěstí.

Nejlepší muž k dispozici

Faktem na druhou stranu je, že od terorismu se Abbás distancoval již dávno. Byl jedním z architektů dnes již historické mírové smlouvy podepsané mezi Izraelci a Palestinci v norském Oslu, která bohužel zůstala nenaplněna. Je tedy velmi detailně obeznámen se situací v izraelsko-palestinském terénu. Jako jeden z prvních palestinských předáků bojoval ve svých řadách za to, aby byla uznána legitimita státu Izrael. A tak není divu, že po jeho zvolení premiérem řekl bývalý izraelský premiér Šimon Peres, že je to "nejlepší muž k dispozici". Svou politickou kariéru zahájil Abbás již v 50. letech. Spolu s Arafátem založil organizaci Fatáh, která se později stala jádrem a hybnou silou Organizace za osvobození Palestiny. Jako Arafátova dlouholetá dvojka byl také považován za jeho přirozeného nástupce, což se ovšem poněkud změnilo poté, co byl zvolen prvním palestinským premiérem.

Od té doby má totiž mezi Palestinci jen minimální podporu - podle průzkumů veřejného mínění za ním stojí jen 4 procenta národa. Komentátoři tvrdí, že je to především proto, že byl do své funkce zvolen pod tlakem Američanů. Drtivá většina Palestinců ho tedy vnímá jako loutku Washingtonu. Dalším důvodem jeho nepopularity je také to, že na rozdíl od Arafáta či jiných palestinských politiků se Abbás nechová jako populista. Neslibuje nemožné, nenasazuje nikomu růžové brýle. Mnohým Palestincům se nezamlouvá ani jeho odmítavý postoj vůči teroristickým útokům, které oni sami považují za naprosto legitimní způsob boje proti izraelské okupaci. "Násilí zničilo vše, co jsme vybudovali," vzkázal jim Abbás již krátce po vypuknutí poslední intifády v roce 2000. Ani jeho nekompromisní požadavek na právo návratu palestinských uprchlíků jeho popularitu asi nezachrání. Poté, co byl tento dnes umírněný politik s hodně radikální minulostí zvolen, se mu dokonce podařilo přimět teroristy k příměří a intifádu tak přerušit. Krvavé teroristické útoky v posledních týdnech však ukázaly, jak obtížné bude pro Abbáse prosadit svou.

Klid v Maroku

Abbás úzkostlivě střeží své soukromí. Ani to se v politice bohužel nevyplácí. "Jeho pozitivní vlastnosti jsou paradoxně vnímány jako určitý snobismus. Obyčejní Palestinci se domnívají, že je jim Abbás příliš vzdálen. Tak ho vnímají i jeho straničtí kolegové," píše americký zpravodajský server ABCNEWS.com. O premiérově osobním životě se mnoho neví: má dva syny Jásira a Tárika, jeho nejstarší syn Mazen zemřel roku 2002 na infarkt. Abbásova přezdívka Abú Mazen souvisí právě se jménem prvorozeného syna - podle starého zvyku se Arabové identifikují jako otcové svých synů. Volné chvíle tráví politik ve své vile v Maroku. Příliš času na odpočinek mu ale události posledních měsíců nedopřávají.

(Magazín Lidových novin, www.lidovky.cz)