Listopad 2003

Pozdní pokus o nápravu. Týden dialogu se zahraničními Čechy

Jiří Loewy

V Praze probíhá (na přelomu září a října 2003, pozn. red. CS-magazínu) již potřetí takzvaný Týden zahraničních Čechů. Dovolil jsem si uspořádat malý soukromý průzkum mezi známými na západ od Šumavy. Z dvanácti volaných krajanů pouze dva o oné akci v Karolinu vůbec věděli – díky okolnosti, že pravidelně sledují česká média online. Ale nechci tímto zajisté nereprezentativním výsledkem zlehčovat akci, kterou pokládám za správnou a vlastně samozřejmou.

Agenturní zpráva říká, že na programu je i diskuse o naplnění práva krajanů volit české poslance a senátory, že zahraniční Češi se zajímají o přípravy krajanského zákona, který by jim měl umožnit snazší získávání víz a českého občanství a že volají také po odstranění diskriminace exulantů při uplatňování restitučních práv atd.

To jsou ovšem vesměs požadavky, které zahraniční Češi kladou od samého Vítězného listopadu; je chvalitebné, že se konečně našla vláda, která snad tyto problémy hodlá brát vážně. Vždyť nesmírná vlna dobré vůle a konkrétní pomoci, která ze všech kontinentů proudila po převratu do vlasti, narážela tam zpravidla na aroganci studených čumáků a nulovou vstřícnost, což postupně odrazovalo i sebeušlechtilejší snahy – ku škodě republiky.

Některé dosavadní ”ústupky”, například volební právo vykonávané na zastupitelských úřadech, měly charakter laciného alibi: nikdo nemohl vážně očekávat, že třeba Češi z Toronta – a žije jich tam nemálo – poletí hlasovat do Ottawy, 400 km tam, 400 km zpátky. Ve světě je dávno samozřejmá volba korespondenční, praktikují ji i zaostalé země třetího světa. Pro byrokracii technicky a organizačně vyspělé České republiky je to ale stále ještě věc neřešitelná, ať už pro lenost, anebo neschopnost. Krajané se za to odvděčili bojkotem takových voleb: v obrovské Kanadě se dalo zaregistrovat všehovšudy 109 voličů, včetně diplomatického personálu... (Když si na tyto absurdnosti postěžovali kanadští krajané delegaci českých poslanců, bylo jim ústy Ivana Langera řečeno: ”Chtěli jste volit. Budete. Ale za našich podmínek!”)

Je tedy v Karolinu o čem mluvit. Týden je na takový dialog krátký, tak k věci – a už bez slavnostních frází.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)