Leden 2004

Registru hra ošidná

Petruška Šustrová

Podle registru svazků bývalé Státní bezpečnosti byl sociálně demokratický poslanec Vladimír Laštůvka v letech 1965-67 informátorem oné neblahé instituce. Proto také figuruje na seznamech, které ministerstvo vnitra muselo zveřejnit, aby do nich každý mohl volně nahlížet. Národ má právo znát své práskače, píše Alexandr Solženicyn. Každý se tedy může podívat a pohoršit se: fuj, co to je za pořádek, vládní strana kandidovala a nechala zvolit udavače!

Jenže ouha – Státní bezpečnost s panem Laštůvkou v červnu 1967 spolupráci ukončila a dalších dvacet let ho perzekuovala. Soud, na který se pan Laštůvka obrátil, rozhodl, že s StB nespolupracoval vědomě, a diskuse České národní rady, která se problému Laštůvkovy spolupráce věnovala, vyzněla zřetelně v jeho prospěch.

Jak to tedy vlastně bylo? může se ptát zmatený zájemce. Jak je možné, že orgán státní správy, jímž ministerstvo vnitra nepochybně je, vlastně očerňuje člověka, kterého soud očistil? V obecném povědomí přece ty proslulé seznamy uvádějí jména práskačů, a basta.

Háček je, že ministerstvo vnitra nemůže měnit archivní materiály, k nimž patří i registr svazků, a tam je pan Laštůvka zapsán jako spolupracovník. Sjednotit tyto dva dokumenty, rozhodnutí soudu a registr svazků, prostě není možné. Pes je zakopán přímo v konstrukci lustračního zákona: lustrační osvědčení neověřuje, zda jeho nositel spolupracoval s StB nebo ne, nýbrž jen to, zda je jako spolupracovník zapsán v registru svazků.

Proč se poslanci Federálního shromáždění na podzim 1991 shodli na takovémto znění, zůstane záhadou, rozumnější by přece bylo, kdyby výrok o tom, zda někdo spolupracoval nebo nespolupracoval, vycházel z obsahu dostupných svazků. Pravda, mnohé svazky byly začátkem prosince 1989 zničeny, ale mnohé jiné se zachovaly – a zprávy informátorů byly uloženy v každém svazku, kterého se spolupráce týkala. Že by to bylo obtížné hledání? To jistě, jenže dobrat se pravdy není nikdy jednoduché. A zničit slušnému člověku pověst není legrace.

Proto je nezbytné vyslovit varování na adresu čtenářů seznamů: jméno samo o sobě nic neznamená, bez nahlédnutí do příslušného svazku (pokud se zachoval) prostě nelze vědět, jak to tenkrát za vlády komunistické strany a všemocné Státní bezpečnosti vlastně bylo.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)