Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Březen 2004


Bhagavadgítu nestačí číst

Vlastimil Marek

My zápaďáci máme s východními naukami, zvláště s jejich přepisy, překlady či aplikacemi, potíž: čteme je jako (naši) filozofii. Jen čteme. Jenže ony ty nauky jsou spíše návodem než diskursem. Ind nebo „Krišnovec“, ví, že jeho Bůh je obsažen ve všem, a tak je při neustálém prozpěvování slavné mantry dokonale šťastný. Heslem jeho života je radost, oslava stvoření, oslava Boha ve všem. Západněji řečeno, jeho mozek (a tělo) je plný endorfinů, přirozených opiátů a funguje. Zápaďan, zjednodušme to, křesťan, se už pár set let neumí modlit a milovat svého Boha a tak spíše kritizuje, hodnotí, posuzuje - jeho mozek funguje jen v jedné, levé polovině, a protože základní heslo zní - utrpení, je jeho tělo staženo, připraveno na problémy, utrpení, bolest, maximálně pokání - a tedy spíše plno adrenalinu. Nefunguje tedy jak má. Za pár desítek let pak toto neustálé stažení vyprodukuje žaludeční nebo žlučníkové vředy, pocity nejistoty vyústí ve frustraci, neklid, neurózy atd.

Bhagavadgíta (a další spisky na tato témata, včetně knih, které vydává a šíří Společnost pro uvědomování si Krsny) je dlouhatánská mantra. Kdo se dá do čtení, a každou sloku, každý odstavec čte jako mantru, bez posuzování, kdo se do knihy ponoří jako do blahodárných vod léčivého jezera, je opět šťasten. Jeho mozek se hemisférově propojí, synchronizuje, vyladí, produkuje endorfiny. Zápaďan čte předpojatý, kritizuje a hodnotí. Používá tedy svou levou hemisféru, rozčílí se, není šťastný.

Je to jako kdybyste četli dětem pohádku o Karkulce coby Hnidopich: Proč šla Karkulka přes les bez doprovodu dospělé osoby? Jak si může splést oči vlka s brýlemi babičky? Jak se může do vlka vejít celá nepokousaná babička i s Karkulkou? Jak by mohly přežít působení trávicích šťáv vlčího žaludku? Přesně tak čte Zápaďan Bhagavadgítu a jiné dálněvýchodní spisky.

Krišnovec metaforicky pěstuje svého Boha, sklízí, upravuje a zpracovává, vaří a pak i s neutuchající láskou sní. Vyměňují se tak jen energie.Je šťastný. Pokud si tedy oddaný Krsnovi udělá sošku, umývá ji, obléká, nabízí jí jídlo, pokud tím tedy neustále uctívá svého boha, má ve svém vědomí, jako mantru v mnoha formách, svého sjednocujícího boha, ale také vnitřní klid, mír, vyrovnanost. Nikoliv tedy eros, ale opravdovou agape, o jaké s nám Zápaďanůn ani nesní.

Tibetský mnich, který medituje na mandalu soucitu, postupně „je“ soucitem, manifestovaným v tisíci různých symbolech, celé týdny a měsíce. Jeho vědomí tak nacvičí soucit a celé ty měsíce „je“ soucitem. Naučí se co to je soucit, protože je soucitem, a potom soucit nemusí nacvičovat. Stačí ho jen udržovat. Když Tibeťan nebo Krišnovec zpívá mantru, zpívá ji například 49 dnů třikrát denně 108x. Pak mu funguje. Je šťastný, vnitřně vyrovnaný, fungující. Kdyby si o soucitu jen, tak jak to dělá Zápaďan, přečetl, kdyby si mantru jen přečetl, nestalo by se nic. Jen by se rozčílil a pokud by zareagoval, tak negativně. Pln adrenalinu. Nespokojen se světem, plným problémů a těch druhých, kteří ho nechápou.

Bhagavadgíta je, stejně jako mnohé další dálněvýchodní sútry, sochy, mandaly, hry a metody, návod na seberealizaci. Té ovšem člověk dosáhne, jen když se bude podle návodu chovat. Nestačí ho jen přečíst a založit do knihovny k ostatním návodům. Vzpomeňte si, jak vám bylo, když jste se poprvé a celou svou bytostí zamilovali. Překypovali jste láskou. Milovali jste tu svou bytost a milovali jste i celý svět. Přesně tak překypuje láskou (ke svému Bohu) a miluje celý svět Krišnovec nebo jiní příslušník jiné společnosti, ve kterých své návody nejen čtou, ale také se jimi řídí.

Koupíte-li si počítač a drahý software, také vám nepostačí, když si manuál jen přečtete. Manuál je jen návod k Cestě, kterou musíte krok za krokem absolvovat sami. Jen tak se něco naučíte a zvládnete svůj počítač. Může se ale stát, že si příslušník Společnosti pro uvědomování si Macintoshe přečte manuál Společnosti Microsoft a sepíše kritiku. Bude mít (svou) pravdu. Ale nepochopí nic. Duchovní manuály nestačí jen číst.

(Z knížky Vlastimila Marka Něco v síti, vydané nakladatelstvími DharmaGaia a MAŤA, Praha 1999. Knížka je dosud k mání v knihkupectvích: Roiva, Soukenická 3, 110 00 Praha 1, Dobra Bednářová, Celetná 32, 110 00 Praha 1)



Zpátky