Duben 2004

Čechem se může stát kdokoli

Tomáš Jacko

Čechem se může stát kdokoli, kdo se tu rozhodne žít, odmítá princip "pokrevního češství" Marek Jakoubek, kulturolog působící na Západočeské univerzitě v Plzni

Pokud se chceme vyvarovat xenofobie a rasismu, musíme přehodnotit svůj pohled na to, čemu říkáme český národ. Kulturolog Marek Jakoubek se domnívá, že pomoci může důsledné uplatňování občanského principu.

Co podle vašeho názoru v dnešní době znamená pro většinu lidí pojem český národ?

Naši obrozenci vykonstruovali český národ jako národ jedné krve, "rasy", historie a jazyka, příslušnost k němuž se předává narozením. Toto pojetí češství v myslích většiny lidí bohužel přetrvává dodnes.

Proč bohužel?

Za prvé je to nesmysl - ve skutečnosti jsme směska mnoha etnik, která na území dnešní České republiky sídlila v minulosti, případně se tudy jen přehnala. Za druhé jde v podstatě o rasistické hledisko, které vyvolává napětí, emoce a násilí.

Je to tak jednoznačné? Přece se nebudu chovat k někomu agresivně jen proto, že nemáme společné předky.

Jde o to, že národ je u nás vnímán jako nadřazený území, kde žijeme. Neplatí tedy, že kdo tady bydlí, je Čech. Naopak, "my pokrevní Češi" si nárokujeme tuto zemi, a přijde-li sem potom někdo "odjinud", máme pocit, že tu nemá co dělat.

Jakou bychom tedy měli k tomuto pojetí českého národa hledat alternativu?

Myslím, že bychom měli ustavit český národ na teritoriálně-politickoobčanském principu. To znamená, že Čechem může být kdokoliv, kdo bydlí na území České republiky.

To asi nebude jednoduché - jak bude vypadat soužití lidí ze zcela odlišných kultur, zvyklých na odlišné normy a způsoby života?

Pokud ustavíme češství na občanském principu, znamená to logicky od všech potenciálních občanů ČR tento princip vyžadovat - pro všechny musí tedy platit naše ústava a celý právní systém. Jsou-li pak v některých kulturách běžné jevy, které českému právu odporují, například nerovnost mužů a žen, musí na ně nositelé těchto kultur u nás rezignovat. Ale proti člověku, který tu žije, dodržuje zákony, platí daně, posílá děti do školy a tak dále, nelze mít vůbec nic. I když nosí třeba turban.

A jak bude možné přesvědčit většinu, tedy "etnické" Čechy nebo lidi, kteří se za ně přinejmenším považují, že důsledné uplatňování občanského principu je lepší než víra v "pokrevní češství"?

Jednak je třeba přepsat zastaralé učebnice, jednak změnit rétoriku v médiích a obecně šířit v tomto ohledu osvětu. Musí ale přijít nová generace, která to bude akceptovat. Obávám se, že ta dnešní je "ztracená".

Domníváte se, že náš vstup do Evropské unie přinese v tomto ohledu nějakou změnu?

Myslím, že ano. Velkou nadějí je z mého pohledu koncept evropanství. Za něj bychom to naše pokrevní češství mohli v podstatě vyhandlovat. My trochu moc prožíváme to, že jsme Češi. Když se budeme deklarovat jako občané Evropské unie, zmizí nám spousta "nepřátel", Němci, Slováci, Romové a tak dále. Takže kdybychom akceptovali naši primární identitu jako evropskou, mohla by většina našich současných problémů zmizet. Jenže na takovouto změnu v současné době zatím nejsme připraveni.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)