Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Duben 2004


Zloději myšlenek.

Alice Horáková

Rájem pro plagiátory se v posledních letech stal internet

Na základní škole je to ještě jasné: kdo opisuje, má za pět. Už po několika letech to ale neplatí. Plagiátoři jsou mezi soudci, politiky, vědci, novináři či umělci. A skoro všem to prochází.

Kasovní filmový trhák Hledá se Nemo z dílny Pixar/Walt Disney údajně ukradl příběh podmořského dobrodružství rybky klauna očkatého francouzskému spisovateli jménem Franc Le Calvez. Slavný čaroděj Harry Potter z pera Britky Joanne K. Rowlingové je prý zase předělaný brýlatý hrdina Larry Potter americké spisovatelky Nancy Stoufferové. Nařčení z plagiátorství neboli nezákonného "opičení" v minulosti čelili mnozí umělci. Namátkou třeba zpěvák Michael Jackson nebo filmový režisér Luc Besson. Aktuální kauzu má Česko a figuru je v ní soudce Nejvyššího soudu Zdeněk Sovák. Čelí podezření, že pod svým jménem publikoval v odborných časopisech a knihách práce kolegů. Ministr spravedlnosti Karel Čermák ho postavil mimo službu a kárný senát vrchního soudu v Olomouci rozhodl postoupit řízení státnímu zastupitelství Prahy 10. Sovákovi hrozí minimálně soudně vynucená omluva a pokuta.

Vysoká škola zlodějská

Opisování od kolegů obvykle praskne, hůř se ale přichází na kopírování z rozmanitých zdrojů, jaké nabízí v posledních letech zejména internet. Jeho kouzlo rychle objevili především vysokoškoláci. Seminární, ročníkové, dokonce diplomové práce jsou na webu ke stažení zdarma či za poplatek. Největší výběr mají samozřejmě anglicky mluvící studenti, již si mohou vybírat z desítek specializovaných serverů (například schoolsucks.com, cheathouse.com, hotessays.com a podobně) Přestože drtivá většina těchto "pomocníků" upozorňuje na rizika plagiátorství, podle statistik univerzitního průzkumu z roku 2001 v Americe vydává cizí texty za své každý druhý vysokoškolák. Podobně jsou na tom v Německu, kde z internetu opisuje bez náležitého citování každý pátý teenager. Přes omezenou nabídku se čeští studenti od západních kolegů rychle učí. Podle vedoucího katedry evropského práva Karlovy univerzity Luboše Tichého vysoké školy čelí akutnímu nebezpečí opisování nejen z internetu, ale také dalších zdrojů. Studenti například často sáhnou po německých doktorandských pracích, které musejí být ze zákona publikovány. Až příliš okatý opis cizích textů prošel během studií na právnické fakultě například ministru vnitra Stanislavu Grossovi. Svou asi třicetistránkovou diplomovou práci na téma vývoj českého bankovnictví v transformačním období z nemalé části převzal ze zpráv České národní banky. Podle Tichého není ve fyzických možnostech učitele obsáhnout veškeré publikace a pátrat po zamlčených zdrojích. "Již několikrát jsem měl podezření, že student něco opsal, ale zatím se nikdy nepodařilo dopátrat původního zdroje. Pokud neidentifikuji pramen, nemám žádný přímý důkaz a nemohu studenta usvědčit." Přestože plagiátorství odsuzuje, nemůže mu odepřít jistý přínos: "Studenti alespoň věnují pozornost zahraničním zdrojům." Sám se ostatně stal obětí textového piráta. V roce 1997 našel v měsíčníku Bulletin advokacie článek s hned několika odstavci opsanými ze svého dřívějšího článku. "Nechal jsem to být, nestálo to za to," odpovídá na otázku, zda se tehdy soudil.

Krádeže z lenosti. Co se v mládí naučíš, v stáří jako když najdeš

Opisovací sklony se s převzetím diplomu nerozplynou. V květnu 2003 si takto uřízl ostudu slovenský pedagog bratislavské Komenského univerzity Miroslav Kamenický, spoluautor nové učebnice dějepisu pro gymnázia. Zjistilo se, že opsal odstavce z obdobné české učebnice Zdeňka Beneše. Mezinárodní skandál vyvolala kauza ředitele hamburského Mezinárodního ústavu pro hospodářství a politiku Petra Robejška, jinak uznávaného komentátora. Jeden z jeho článků pro sborník Německé asociace politických věd v mnoha bodech nápadně připomínal text, který předtím vyšel v Časopise pro mezinárodní vztahy. Robejšek svalil vinu na nejmenovaného studenta, jenž mu prý měl za honorář vypracovat přehled literatury, ale z lenosti jen opsal dotyčné pasáže. Loni v září zase napadl člen redakční rady časopisu Myslivost Jaromír Kovařík za údajné plagiátorství autora Malého mysliveckého slovníku Oldřicha Záchu. Podle Kovaříka opsal Zácha pasáže i celé kapitoly z již existujících mysliveckých příruček. Olomoucké nakladatelství ALDA , jež knížku vydalo, ale výpady Kovaříka odsuzuje. Zácha prý slovník napsal zadarmo s úmyslem vzbudit u dětí zájem o přírodu a myslivost. Častým problémem je vykrádání textů v novinařině. Podle Syndikátu novinářů ČR je opisování bez udání zdroje vážným profesionálním přestupkem. Adam Černý ze syndikátní komise pro etiku ale vyvrací, že by žurnalistům byla k dispozici přesná definice. "Definice neexistuje. Je těžké určit, kde končí kompilace materiálů a začíná plagiátorství, proto posuzujeme případ od případu." Do praktik hraničících s přestupkem zákona lze zahrnout doslovné přejímání textů z tiskových agentur, překládání pasáží ze zahraničních zdrojů, doslovné použití tiskových zpráv, dokonce použití autorových starých článků nebo informací z archivu domovské publikace. Loni v květnu otřásl americkým deníkem New York Times skandál, který skončil propuštěním reportéra Jaysona Blaira, když vyšlo najevo, že přebíral citace z jiných novin a některé skutečnosti si prostě vymýšlel. V reakci na aféru rezignoval i šéfredaktor Timesů Howell Raines.

Hrozba vězení

Kromě profesních dopadů ale může mít loupež cizích myšlenek také kriminální následky. Plagiátorství je totiž podle českého práva zločin, za který, je-li organizovaný, lze jít až na pět let za mříže. Ten, kdo opisuje či jinak nezákonně kopíruje cizí díla, porušuje zákon o autorských právech, a to hned ve dvou rovinách: osobnostní a majetkové. Autorské právo se vztahuje na díla literární, umělecká a vědecká, zahrnuje i původní počítačové programy a překlady. Naopak pod něj nepatří třeba aktuální zpravodajství, úřední listiny a politické projevy. Podle specialisty na autorské právo Aleše Kouta je u nás nejčastějším prohřeškem používání autorských děl, aniž by jejich autor dostal zaplaceno. Kout míní, že míra "kradení textů" je odrazem civilizovanosti společnosti. "Celosvětově na tom Češi nejsou špatně, ale v evropském kontextu patří spíš k průměru až podprůměru," říká.

Slavné plagiáty

Politický skandál vypukl v Británii loni v únoru poté, co televizní zpravodajství odhalilo zprávu informačních služeb použitou Tonym Blairem i Colinem Powellem jako argument k napadení Iráku coby plagiát staré studentské práce. Zatímco některé informace z originálního textu byly změněny tak, aby Iráku přitížily, gramatické chyby a překlepy ve zprávě zůstaly zachovány. Nejmladší z Beatles, loni zesnulý George Harrison, musel v roce 1976 zaplatit půl milionu dolarů odškodného Ronaldu Mackovi. Soud totiž uznal Mackovu stížnost, že Harrisonova píseň My Sweet Lord až příliš připomíná melodii jeho dřívějšího hitu He´s So Fine . Harrisonovi nepomohl ani argument, že se zcizení melodie dopustil nevědomky. Plagiátem je prý samotná ruská hymna, připisovaná básníku Sergeji Michalkovovi, jenž složil také text původní sovětské hymny v roce 1943. Slova ze svých návrhů v nové hymně nalezla básnířka Jelena Něbylovová a skladatel textů Alexandr Šaganov.

O lupičích textů

"Krást myšlenky od jedné osoby je plagiátorství, krást myšlenky od mnoha lidí je výzkum." John Milton

"Pokud jsem viděl dál než ostatní, bylo to proto, že jsem stál na ramenech obrů." Isaak Newton

"Nevyzrálý básník imituje, vyzrálý opisuje." Thomas Stearns Eliot

"Ať zhynou ti, kteří řekli to, co my dříve." Aelius Donatus

(Týden)



Zpátky