Duben 2004

Každodenní boj na cizinecké policii.

Karla Štěpánková

Cizince z mnoha zemí spojuje dlouhé čekání na českých úřadech a jednání s nepříjemnými úředníky

Ukrajinci, Rusové, Vietnamci, Slováci, Kazaši, Američané. Každý je z jiné země, každý mluví jiným jazykem, ale jedno mají společné: opakované čekání. Minuty a hodiny čekání na cizinecké policii. A také neznalost a marnou snahu zorientovat se v množství českých nařízení a právních předpisů. Společný je i strach, protože jejich další život závisí na rozhodnutí jednoho úředníka. Na vydání víza není právní nárok a proti rozhodnutí není odvolání. Čím složitější problém, tím delší čekání, větší nejasnost a hrozivější strach.

Informace pro cizince? Pouze v češtině!

Policii pro cizince jsem našla snadno - přečetla jsme si adresu na internetu (pouze v češtině) i česky psanou šipku na obří budově kousek od Pankráce. Po chvíli jsem se podle česky psaných cedulí zorientovala i v několika chumlech lidí před okénky - tady jsou Slováci, tady vydávají pasy, tady nabírají žádosti od všech ostatních. Nebyl problém přečíst si, jak vyplnit žádost o vízum. Ale jak se v množství českých nápisů a příkazů zorientuje Ukrajinec nebo Angličan, mi není jasné. Těch nemnoho instrukcí, které jsou přišpendlené na velké nástěnce uprostřed místnosti, je pouze v češtině. Jen hlasy čekajících ve vykachlíkované místnosti dávají tušit, že jsem mezi cizinci. Dozvídám se, kdo z fronty by měl jít na řadu přede mnou. Sednu si na lavici a čekám. Po hodině se zástup zmenšil o jednoho cizince. Jak dlouho se tu většinou čeká? "To se nedá říct tři hodiny, čtyři, pět, ale když jste přišla dopoledne, přijde na vás ještě dneska řada," povzbuzuje mě rusky žena, která sedí vedle mě. Tak čekám. Lidi přebíhají mezi frontami, zmatek se zvyšuje. Přemýšlím, kolik by asi stál automat na pořadové lístky, který je dneska skoro na každé poště.

Z počítání mě vytrhne vyděšený hlas od jednoho okénka: "Nedýchejte na mě tak zblízka. Vždyť se tady udusím," křičí jedna z úřednic přes díry v plexisklu, které odděluje cizince a úředního našince. Vyděšený muž ustoupí o krok dozadu a snaží se slovanskou hatmatilkou vysvětlit svůj problém. Místnost je plná lidí. Nervozita stoupá na obou stranách. "Co si myslíte? Já tady mám 6000 cizinců. Já tam s vámi jezdit nebudu," ozve se křik od dalšího okénka na dotaz, co to je "Letná", kde vystavují jakási potvrzení. Zástup lidí se postupně mění. Jeden klient stráví u plexiskla 20 až 30 minut. Někdo hodinu. Záleží na komplikovanosti problému.

Někdy stačí tlumočník

V jedné frontě čeká Gohar Torsjan. Na policii to zná, chodila sem pravidelně sedm let prodlužovat vízum. Minulý rok se jí narodila dcera Kristýna a bezproblémový život skončil. Otec Kristýny je Čech a rodiče se rozhodli, že české občanství bude výhodnější i pro jejich dceru. Po porodu pracovat nemohla, ale s koncem pracovního povolení skončilo Gohar i povolení k pobytu. Vzhledem k tomu, že její dcera je Češka, požádala o trvalý pobyt. Na cizineckou policii chodila dvakrát týdně, vždycky vystála několikahodinovou frontu i s dvouměsíční Kristýnou, ale nakonec slyšela, že jí nějaký papír chybí. Vždycky ji ujistili, že má ještě dost času. Až dva dny před vypršením víza slyšela, že má vycestovat: "Byla jsem úplně zoufalá. Kristýna měla zrovna zápal plic a já jsem ji kojila. Řekli mi, ať ji nechám u táty a vrátím se do Arménie." Celá rodina žije od začátku devadesátých let v Česku, takže by se Gohar neměla kam vrátit. "Když jsem s sebou přivedla právníka, chování úřednic se úplně změnilo a najednou s námi začali mluvit," říká plynnou češtinou Gohar.

I v čekárně doprovázejí některé cizince Češi. Občas pomáhají tlumočit, ale hlavně nemají z úřednic za přepážkou strach jako cizinci, jejichž bytí a nebytí závisí na úřednících. "Nemyslím, že by policisté neměli cizince rádi, ale problém je v komunikaci - úředníci mluví v řeči zákonů a často používají nejrůznější zkratky. Tomu většina cizinců prostě nerozumí - ti mluví zase svým jazykem. Pokud přijde někdo, kdo je schopný "tlumočit", obě strany se nakonec většinou dohodnou," říká Věra Hanusková z Organizace pro pomoc uprchlíkům, která Gohar nakonec pomohla získat vízum za účelem strpění a teď jí pomáhá získat trvalý pobyt. "Chtěli po ní někdy úplné nesmysly, a navíc je vůbec nezajímal osud dítěte, které má české občanství," dodává Hanusková.

Některé případy jsou složité a dotazy specifické, ale většina otázek se opakuje dost často: kde sedí notář, jaký formulář mám vyplnit, jak vypadá čestné prohlášení. "Úředníci mají občas tendenci ty problémy, které jsou komplikované, neřešit až do té doby, než cizinci vyprší vízum. A to mu zbývá už jediná šance - vycestovat," říká Hanusková. Tím se problém vyřeší sám. Ovšem jen zdánlivě, protože většina cizinců pak ze skupiny legálně pracujících a žijících cizinců spadne do systému nelegálního pobytu.

Pomohlo by vlastně málo

"Nevěděla jsem, jak to dopadne, ale bylo mi jasné, že odsud neodjedu a nenechám tady svou dceru samotnou," říká Gohar Torsjan. Gohar se skoro zázrakem vyhnula nelegálnímu pobytu v Čechách. Hodně cizinců však žádného překladatele nikdy nepotká a vízum jim prostě skončí. Málokdo z nich chce z Čech jen tak vycestovat. Některým z nich by možná pomohlo málo: jasně, přehledně a v jejich jazyce sepsané informace, co je Letná, jak má vypadat čestné prohlášení nebo kde najdou notáře. Zkrátil by se čas strávený v chumlech na cizinecké policii, snížila by se nervozita na obou stranách plexiskla.

(MFDNES)