Duben 2004

Petr Cibulka: Proč stále křičí

Vladimír Ševela

Redakce novin bombarduje emotivními spisy o ďábelských spiknutích KGB, při osobním setkání ale působí klidně. Lovec estébáků Petr Cibulka (53), sponzorovaný "americkým řidičem trucku" Janem Malinou a několika anonymními příznivci z České republiky, se často dívá z okna svého stosedmdesátimetrového bytu na mumraj na Václavském náměstí a možná přitom cítí částečnou satisfakci. Když ministerstvo vnitra loni vydalo oficiální seznamy estébáků a jejich spolupracovníků, ukázalo se, že "Cibulkovy seznamy" byly pravé (a úplnější než ty oficiální). Bývalý disident však "svatou válku" nevzdává ani patnáct let po převratu.

Hodně lidí si myslí, že jste fanatik. I někteří bývalí disidenti vzpomínají, že když občas šli na pivo, vy jste jim vytýkal, že by neměli ztrácet čas, který by se dal využít třeba pro šíření dalších protistátních dokumentů.

Problém je, že ti lidé strašně lžou. Oni prochlastali život a teď to takhle omlouvají. Zatímco oni chodili do hospody, já jsem bojoval proti zločinům komunismu. A tito lidé samozřejmě po 17. listopadu byli oceněni na rozdíl ode mne, protože já jsem nebojoval proti komunismu jako proti nálepce, já jsem bojoval za pravdu a spravedlnost, to byl ten základní rozdíl. A pokud žiju dnes opět ve společnosti, která nemá s pravdou a spravedlností absolutně nic společného, pokud žiju ve společnosti, kde se daří mnohem víc gaunerům, zločincům, podvodníkům, lhářům, tunelářům, a naopak se tady velmi špatně žije čestným, poctivým a pracovitým lidem, tak k tomu samozřejmě nemůžu mlčet. Na rozdíl od těchto lidí, kteří k tomu mlčí a kteří jsou za to placeni, odměňováni, vyznamenáváni.

Díky vašim konspiračním teoriím, počínaje tajnými dohodami mezi Američany a Sověty na Maltě, přes privatizační puč KGB v listopadu 1989 až třeba po úlohu vaší bývalé manželky v údajném estébáckém spiknutí proti vám, jste mnohými považován za paranoika.

To je právě zajímavé, že tento názor zaznívá čtrnáct let po 17. listopadu. V roce 90 bych tomu rozuměl, protože lidé byli neinformovaní. Informace, které se na ně valily z Necenzurovaných novin, nedokázali zpracovat a mohli si myslet, že přeháníme. Ale vůbec nerozumím lidem, kteří mluví o paranoidním vidění dnes, kdy se veškeré informace ze začátku 90. let potvrdily.

Ať už došlo v roce 1989 k privatizačnímu puči nebo neřízenému vývoji, kdy bývalí komunisté a estébáci prostě využili situace, jedno je jisté. Tihle lidé brzy vymřou a z jejich dětí se třeba stanou "normální" kapitalisté. Nechcete se s tím smířit, když se i Američané smířili s tím, že mnozí praotcové jejich vážených podnikatelů byli gangsteři z dob Divokého západu?

Je to směřování světa k tomu horšímu. Všichni kágébáci to říkají: na mého syna mi nesahejte. Sice má moje miliardy, ale za svého otce nemůže.

A nebyla to právě metoda komunistů: vinit děti za jejich rodiče?

Vy to krásně manipulujete. Ale já vám řeknu: kdyby byl rozdíl mezi zločinným otcem a jeho "čestným a poctivým" synem, tak by ten syn jako první věc chtěl, aby si jeho zločinný otec odseděl aspoň patnáct, dvacet let za likvidaci jinak smýšlejících lidí. A ne, aby parazitoval na zločinech, který jeho otec udělal.

Četl jsem, že i vaše matka byla v seznamech StB. Je to pravda?

V seznamech rozhodně nebyla.

Ani s StB nespolupracovala?

Kapitán BIS Vladimír Hučín mi říkal, že když tuhle informaci zachytil, nechal si vyhledat její svazek. Tvrdí, že tam není absolutně nic, že ten jeden list, který tam našel, je z jejího výslechu, kdy si ji pozvali na StB v Brně a řekli jí, aby jim podepsala, že mě přesvědčí, abych zanechal protistátní činnosti. Toto jim podepsala a to je skutečně jediný doklad - nebylo nic skartováno - o spolupráci. A to mě rozhodně nepřesvědčovali.

Média nedávno řešila případ Jiřiny Bohdalové, jejíž jméno se objevilo v seznamech spolupracovníků StB.Tajná policie ji vydírala kvůli otci. Myslíte si, že byla v podobné situaci jako vaše matka?

Moje matka je politická vězeňkyně. Byla uvězněna spolu se mnou, byla pět měsíců ve vězení a pak za svůj postoj na mou obranu dostala další podmíněný trest. Celých dvacet let se mnou bojovala proti komunismu. Nesrovnávejte mou matku s tou prodejnou komunistickou... umělkyní, která se v době, kdy moje matka byla ve vězení, producírovala v Husákově televizi. Nevím, co všechno pamatujete, ale po sovětské okupaci byla Bohdalová nejdůležitější televizní hvězdou normalizačního režimu. Kdyby skutečně poslala StB někam, jak tvrdí, tak by nedělala největší hvězdu v komunistické televizi, ale někde by umývala nádobí. To je podvod na média a na veřejnost. Nebyly zveřejněny veškeré materiály. Můj známý Petr Zajíček žádal po ministerstvu vnitra předložení všech svazků paní Bohdalové. Byl mu předložen pouze jeden.

Který okamžik považujete ve svém životě za zlomový?

To byla doba kubánské krize v roce 1962. K nám do třídy přišla soudružka učitelka a oznámila nám, že američtí imperialisté chtějí napadnout svobodumilovnou Kubu, ale že Sovětský svaz, Československo a další bratrské státy Kubu nenechají, budou ji bránit a možná dojde ke světové válce. Říkala, že američtí imperialisté Kubu lživě obviňují z toho, že se stává sovětskou vojenskou základnou proti Americe, což samozřejmě není pravda, a my jsme za pravdu a spravedlnost ochotni bojovat. A za dalších několik dnů tatáž soudružka oznámila, že nám nese dobrou zprávu, že třetí světová válka nebude, že Sovětský svaz udělal obrovské mírové gesto a všechny svoje rakety a jednotky z Kuby prostě stáhne. A to byl pro mě nejtěžší šok, protože jsem si poprvé v životě uvědomil, že i dospělí lidé mohou lhát.

Byl jste rebel už jako školák?

Nebyl. Snažil jsem se říkat pravdu, nedělat věci, o kterých jsem si myslel, že byly nespravedlivé. Pořád se divíte, že jsem tak kritický k tomu, co se kolem nás děje. Ale tohle jsou skutečně základní věci pravdy a spravedlnosti. Ptejte se, proč bylo za komunismu pouze sto aktivních odpůrců komunismu a patnáct milionů kolaborantů.

Vy si opravdu myslíte, že svět kolem vás je tak zvrácený, že všichni ostatní byli a jsou kolaboranti, ignoranti a zbabělci?

Vždycky nejvyšší kvalita je menšinová. Nikdy nemůžete chtít, aby nositelé nejvyšších kvalit, nejvyšších hodnot, nejvyšší pravdy a nejvyšší spravedlnosti představovali ve společnosti většinu.

Vy se samozřejmě mezi ty nejlepší počítáte...

Já hledám pravdu, hledám spravedlnost a předkládám lidem to, k čemu jsem dospěl, aby to buď podpořili, nebo odmítli. Tyhle věci už ovlivnit nedokážu. Ale těžko mi někdo může zakázat hledat pravdu a spravedlnost. To je právo každého člověka. Dokonce i podle platné ústavy.

Hádal jste se s otcem, který byl v KSČ?

Myslím si, že otec už tak od 56. roku komunismu nevěřil. On spíš byl v komunistické straně kvůli kariéře. Matka byla vždycky odpůrkyně komunismu, protože její rodině komunisté všechno ukradli - samozřejmě dodneška to nevrátili - tak neměla důvod si vážit komunistické strany.

Vytýkal jste otci členství?

Později jsme na to téma zkoušeli několikrát mluvit. Ale protože v 60. letech otec už sám nevěřil v komunistické ideály a v roce 69 emigroval, nebylo v podstatě o čem diskutovat. Říkal mi, že ten můj zásadní odpor ke komunismu a k Sovětskému svazu mně bude v životě dělat strašné problémy. Rozmlouval mi, abych nezastával takhle zásadové postoje.

Na vojně jste prý za celé dva roky kvůli politické "pomýlenosti" nedostal ani jednou opušťák. Mezi vojáky jste ale nenašel žádnou spřízněnou duši, nikoho vaše názory nezajímaly.

To je jeden z mých problémů, že nechápu, že lidé nechápou. Byl jsem vždycky zděšen z toho, že zatímco já jsem považoval komunistickou diktaturu a sovětskou okupaci za zločin, naprostá většina lidí to za zločin nepovažovala a vůbec se tím nechtěla zabývat jako nějakým problémem. A těmto lidem jsem nikdy neporozuměl a dá se říct, že jim nerozumím příliš ani dnes. Ale už jsem si na to poněkud zvykl.

Za co a jak jste byl poprvé režimem postižen?

Dostal jsem dva roky za organizování koncertů Vlasty Třešňáka, Jaroslava Hutky a Zbyňka Benýška, pořizování nahrávek Plastic people, DG 307, Sváti Karáska atd., plus šíření materiálů Charty. Byl jsem vězněn na Borech a dělal jsem na šatonech, to bylo strojní broušení skla. Seděl jsem se současným poslancem ČSSD Laštůvkou a byl jsem na rozdíl od něho terorizován jak zvíře. Když už jsem ten teror nemohl vydržet, zahájil jsem hladovku, protože už jsem nevěděl jak se bránit. Měl jsem obavu, že mě tam zlikvidují fyzicky. Hladovku jsem držel napřed 31 dní, podruhé 19. Za tuto hladovku mně dali rok navíc v těžší, druhé nápravně výchovné skupině v Minkovicích, což byla tehdy nejhorší věznice v této republice, když nepočítám Valdice, což byla třetí skupina.

Čím vás terorizovali? Co bylo nejhorší?

Být na cele s těmi jejich agenty, konfidenty, kteří vás tam mlátí naprosto beztrestně. To bylo nejhorší. Taky mě dávali na samotky. Když chtěli dělat peklo na samovazbách, zastavili vám v zimě topení, takže jste celý den musel chodit, protože jinak byste tam zmrzl. Byla tam napůl tma, protože okno bylo ve výšce tří metrů.

Jak vás tahle zkušenost změnila?

Pochopil jsem hloubku zločinnosti komunistického režimu. Pochopil jsem, že se nezastaví absolutně před ničím. Prostě vražda je pro něho absolutně legitimní prostředek politického boje. Před tím prvním uvězněním jsem šel do všeho prostě úplně natvrdo, protože jsem si říkal, že když za tyto věci nezavřou prominentní odpůrce komunismu, nemůžou zavřít ani mě, který dělá mnohem méně než oni. A pak se ukázalo, že to je přesně naopak, že ti prominentní odpůrci komunismu, Havel, Němcovi, Sváťa Karásek a další, byli v kategorii chráněné zvěře, zatímco ti bezejmenní odpůrci komunismu, ti nejaktivnější, byli neustále na odstřel.

Ale Havel a další disidenti si taky pár let odseděli.

Ale až zlikvidovali nás bezejmenné.

Vy jste se kdysi u soudu obrátil na Václava Havla se slovy "Vašku, jsi prase a hovado", svou knihu jste pojmenoval Odpověď vládnoucímu komunistickému dobytku a noviny Rudé krávo.To jste se snažil oslovit čtvrtou cenovou skupinu?

Ve zločineckém prostředí je neomluvitelné tolerovat pravidla hry. Svůj život v kriminálním státě, jakým je Česká republika, je třeba žít tak a projevovat se tak, aby držitelé moci nemohli nikdy použít mě, můj život a mé projevy k potvrzení toho, že vše v této zemi je normální. Když si promluvíte o těchto věcech např. s Ivanem Jirousem, tak zjistíte, že tohle byla základní koncepce undergroundu. Prostě žít takovým způsobem, aby náš život nemohl režim nikdy prezentovat jako důkaz své normality, protože toto není normální režim, tady nejsou normální poměry. Jakým způsobem jsem to měl ještě více zdůraznit? Měl jsem se upálit na Václavském náměstí?

Kterého politika z vašeho pohledu považujete za čistého?

Ronalda Reagana.

A v České republice?

Neznám takového.

A není tohle taky trochu paranoia? Je možné, aby sto procent politiků bylo zkorumpovaných?

Řekněte mně vy jméno čestného a poctivého politika v České republice.

Myslím si, že jako novinář bych to neměl říkat. Nechci nikomu nadržovat.

Řeknu vám to teda tak, abyste to mohl aplikovat i vy. Neznám jediného politika, který by po 15 letech veřejně prohlásil, že 17. listopad byl totální podvod, že to nebyla žádná studentská protikomunistická revoluce, že to byl privatizační puč KGB, že jsme všichni obětí zpravodajských her.

Protože si to třeba ti politici nemyslí. Copak všichni, kteří nemají stejný názor jako vy, jsou nečestní?

To jste mi teď dobře naběhl. Jak může čestný a poctivý politik zastávat právní kontinuitu s komunistickou diktaturou, to znamená absolutní beztrestnost pro všechny komunistické zločince, jak může čestný a poctivý politik zastávat praxi statisícových odstupných pro důstojníky komunistické armády, kteří celý život kolaborovali se sovětskou okupační armádou, jak může čestný a poctivý politik zastávat praxi statisícových odstupných i pro důstojníky komunistické státní bezpečnosti, jak může čestný a poctivý politik tolerovat praxi, kdy oběti komunismu političtí vězni, kteří strávili léta a někdy i desetiletí v komunistických koncentračních táborech a věznicích, dostávat jako odškodné absolutní almužny: 2.500 korun za každý měsíc, který prožili v nelidských podmínkách. Jak je toto možné? Kde jsou ti čestní a poctiví politici, kteří stojí údajně podle vás v čele této země a k tomuto dokážou mlčet čtrnáct let, co to je za lidi, co to je za zvěř?

Já myslím, že pár politiků se našlo, kteří tohle kritizovali.

Proč tedy tento politik denně nemluví na náměstí, denně nedělá tiskové konference, nejezdí za svůj plat po světě, nedělá rozhovory pro nejprestižnější světové deníky o hrůzných poměrech v České republice?

Vy bojujete už čtyřicet let. Jste někdy šťastný?

Jistě.

A z čeho máte pocit štěstí?

Z toho, že nepracuju pro zlo, že jsem se dokázal distancovat od zla. Držitelé moci samozřejmě neodměňují lidi za to, že se proti nim staví. Já tvrdím, že tento stát, a bojím se, že i tento svět je v rukou negativních elit. A ti, kteří s těmito negativními elitami nespolupracují, samozřejmě nejsou negativními elitami odměňováni. A já mám dobrý pocit z toho, že nejsem negativními elitami odměňován.

Co děláte, když nepracujete?

Zajímám se o to, co se kolem mne děje, v jakém světě žiju, v čem mohu být nápomocen. Zajímám se o nejvyšší hodnoty, na kterých svět a lidská civilizace stojí, zajímám se o nejstarší náboženství na této planetě, nejstarší duchovní zdroje, většinou o křesťanskou gnózi.

Máte i nějaké materiální požitky?

(dlouho ticho) To je obtížné. Pro mne jsou požitky to, co vám říkám. Pro mne je prostě požitek číst nejzávažnější texty, které na této planetě vůbec existují. Hledat tyto texty, snažit se je pochopit a psát o tom. Vydávat svědectví. To je pro mě úžasný zážitek. Takže pro mne třeba ve srovnání s tímto chodit do hospody není zážitek. Vidím prostě tolik příjemnějších a důležitějších věcí.

Petr Cibulka (53). Tajemný zdroj z ministerstva vnitra předal v roce 1992 Petru Cibulkovi disketu se seznamy důstojníků a spolupracovníků StB, jejichž publikování vyvolalo v tehdejším Československu pořádný poprask. Petr Cibulka se narodil v roce 1950 v Brně a ve stejném městě nedokončil studia strojní fakulty. (Jeho otec byl vědeckým pracovníkem ve výzkumném ústavu stavebních hmot, matka ekonomkou.) Za činnost v disentu byl v letech 1978-1989 pětkrát vězněn, odseděl si téměř pět let. Podepsal Chartu 77 a pracoval jako topič, zeměměřič, knihař. Po roce 1989 se rozešel s brněnským OF a vydával Necenzurované noviny Rudé krávo. Psal v nich mj. o údajném "fondu Z", zřízeném v roce 1990 ministerstvem vnitra, v němž mají být informace o někdejší spolupráci vrcholných politiků 90. let s StB. Dnes vydává Necenzurované noviny na internetu, kde např. zřídil databázi propojující seznamy StB s obchodním rejstříkem. Na začátku 90. let žil s političkou Unie svobody Hanou Marvanovou, později si vzal novinářku Janu Hrbkovou, s níž se nedávno rozvedl.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)