Duben 2004

Reguluj a panuj.

Hana Čápová

Státní dohled nad nájmy bude dál chránit celebrity v levných bytech

Poslanec Jan Zahradil (ODS) za tohle zboží platí čtyři tisíce korun. Když si ho ale bude chtít koupit někdo další, vyjde ho přinejmenším o deset tisíc dráž. Mluvíme o ceně za pronájem asi stometrového bytu v pražských Dejvicích a nejde o žádnou poslaneckou výhodu. Jan Zahradil má to štěstí, že žije v bytě s regulovaným nájmem. Je tím pádem živou ilustrací známého faktu, který už před dvěma lety kritizoval Ústavní soud: že totiž regulace nájmů vytváří neodůvodněné rozdíly mezi nájemníky. Tento týden má situaci ve zdejším bydlení řešit sněmovna, ale zatím se zdá, že věci zůstanou spíš při starém.

Styďte se – jako já

Italský podnikatel Girolamo Giormani koupil dům na pražských Vinohradech před třinácti lety. Investice do činžáku kousek od Václavského náměstí mu připadala výhodná. “Tehdy jsem ještě netušil, jak to tady chodí,” říká. Zatímco nájemníci chránění regulací (ti, kteří mají nájemní smlouvu na dobu neurčitou uzavřenou před rokem 1993) dnes platí v jeho domě – stejně jako kdekoli jinde v Praze – 38 korun za čtvereční metr, ostatní zájemci zaplatí za totéž 321 korun. “Není to vysoká cena,” říká majitel Giormani s odkazem na to, že o zákazníky do uvolněných bytů nemá nouzi.

Víc než samotná regulace nájemného však cizince překvapily postoje zdejších nájemníků. “Dvacet let jsem žil v Londýně a nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že bych si mohl dovolit bydlet na Regent Street,” říká s tím, že čeští nájemníci se naopak jen těžko smiřují s představou, že jen málokdo si může dovolit zaplatit tržní cenu bytu kousek od Václavského náměstí. Nejvíc ale italského podnikatele pohoršila vypočítavost “regulovaných nájemníků”. “Když jsme se domlouvali o výši odstupného za to, že se odstěhují jinam, dobře věděli, kolik na jejich bytě mohu vydělat,” říká. “Ale nabídnout mi, že budou platit vyšší nájem, nikoho z nich ani nenapadlo.” Dnes je v jeho domě jen pět nájemníků z osmnácti s regulovaným nájmem. S ostatními se buď dohodl na odstupném, nebo nad nimi vyhrál soud.

Jako první odešel advokát Karel Fiala ze známé kanceláře Profous, Maisner, Fiala. “Byl to slušný chlap. Řekl mi: Pane Giormani, vy nejste hloupý. Zjistíte si, že mám barák. Dejte mi něco málo jako odstupné a já odcházím,” vzpomíná Girolamo Giormani. A italský majitel to opravdu udělal: zjistil si majetkové poměry všech svých nájemníků. Teď se chce u soudu domoci toho, aby mu platili alespoň nájem, který odpovídá nákladům na pořízení a opravy domu – sto korun za čtvereční metr. “To budou koukat, až na ně u soudu vytáhnu ty jejich chalupy a pozemky,” říká. “Kdyby je prodali, měli by nejen na nájem, ale klidně by si mohli koupit i byt.”

Sám italský podnikatel bydlí kousek od svého domu v bytě s regulovaným nájmem. Po návratu z emigrace ho dostala jeho česká manželka. Několik let také využíval nezasloužené výsady. “Pak jsem zašel za majitelem a řekl mu: Stydím se, nepotřebuji to,” říká. Přistoupil však jen na cenu třikrát nižší (asi sto korun za čtvereční metr), než jakou platí jeho volní nájemníci. “Na téhle ceně jsme se s majitelem dohodli,” vysvětluje.

Trh srazí ceny

Zkušenost z boje s vlastními nájemníky přivedla Girolama Giormaniho na nápad založit internetovou stránku se jmény a majetkovými poměry “bohatých regulovaných nájemníků”. Mezi předsedou Sdružení nájemníků Stanislavem Křečkem či guvernérem České národní banky Zdeňkem Tůmou se tam objevil i zmíněný poslanec Zahradil se svým čtyřtisícovým nájmem. Podle největší pražské realitní kanceláře Maxima vyjde nejlevnější tržní pronájem Zahradilova dejvického stometrového bytu na čtrnáct, spíš ale osmnáct až dvacet tisíc korun měsíčně. “Nevím, co tím ten člověk sleduje kromě toho, že na sebe úplně všechny naštve,” zlobí se Jan Zahradil. “Připadá mi jako komunistický soudruh z uličního výboru, který udával ostatní, že mají tu či onu výhodu.”

Italský podnikatel však udělal jen to, že slova, která už léta říkají odpůrci regulace nájemného, doložil příklady. Tým ze Sociologického ústavu, který se nájmům věnuje, to říká jasně: Současná regulace je nejen ekonomicky zhoubná, ale i sociálně nespravedlivá. Vede ke snížení celkové nabídky bydlení a k chátrání bytového fondu. Zároveň výrazně zvyšuje ceny neregulovaného bydlení a podporuje vznik černého trhu. Uvolnění nájemného by přitom těm, kdo si dnes pronajímají byt na volném trhu, pomohlo víc, než by těm v bytech s regulovaným nájmem uškodilo. Například v Praze je dnes regulovaná cena už zmíněných 38 korun za čtvereční metr a volná cena v průměru 128 korun. “Po deregulaci by se podle našich odhadů nájemné ustálilo v průměru někde mezi 60 a 70 korunami pro všechny,” říká sociolog Petr Sunega.

Z podnětu skupiny senátorů zrušil vyhlášku o regulaci nájmů v roce 2000 Ústavní soud. Zdůvodnil to tím, že vlastníci domů, soukromníci i obce, nesmí být nuceni dotovat nájemníky. Ministerstvo financí však nedbalo a vyhlášku jen nahradilo věcně stejným výměrem. Proto se k Ústavnímu soudu znovu obrátil ombudsman Otakar Motejl. Zastal se nejen vlastníků domů, ale jako první i statisíců občanů, kteří si byty pronajímají na volném trhu nebo dosud vůbec nebydlí, slovy: “Regulace nájmů vytváří neodůvodněný rozdíl mezi nájemníky a nerovný přístup k právu na bydlení.” Soud mu dal za pravdu a zrušil výměr. Výsledek byl jen ten, že kvůli neexistenci jakékoli právní úpravy regulované nájemné dva roky nestouplo ani o korunu.

Neúnosná věc

Tento týden budou poslanci konečně hlasovat o zákoně o nájemném. Na dnešním nespravedlivém stavu však moc nezmění. “Už to, co jsem předložil jako svůj návrh, byl koaliční kompromis,” říká Pavel Němec. “Osobně bych to udělal jednoduše – majitel a nájemník by dostali rok na to, aby si sjednali cenu, a pokud by se nedohodli, nájem by skončil.” Na stůl vlády však Němec poslal návrh, aby regulované nájemné rostlo každý rok o 15 %. Po komplikovaném jednání s ministrem Sobotkou se povolený růst ustálil na deseti procentech. Je to lepší než nic, k vyrovnání hladiny regulovaných a tržních cen však taková změna nestačí. (Ministr Sobotka navíc v sobotních novinách zpochybnil i tento kompromis.)

Neochota politiků uvolnit nájmy je zhoubná hlavně proto, že současný stav dává neoprávněnou a zbytečnou výhodu bohatším regulovaným nájemníkům. “Dlouhodobě je to věc, která je neúnosná. Asi bych ji musel nějak vyřešit, odstěhovat se do svého,” říká na dotaz, jak se cítí jako obcí dotovaný nájemník, Jan Zahradil. “Teď už je to ale bezpředmětné. Celý blok domů, kde bydlím, bude Praha 6 prodávat nájemníkům.” Takže Jan Zahradil si byt koupí – za stejně zvýhodněných podmínek, za jakých si ho dosud najímal. Zatímco průměrná cena za metr čtvereční bytu v Dejvicích je podle realitní kanceláře Maxima kolem 40 tisíc korun, obec prodá nájemníkům byty čtyřikrát levněji. “Samozřejmě je to nespravedlivé,” říká Jan Zahradil. “Ale žádná absolutní spravedlnost v tom asi nikdy nebude. Je to legální a právně zcela nenapadnutelné.”

Rámeček

Rarita v Česku: činžovní dům

Vypadá to jako samozřejmost. Přesto Petr Doležal udělal věc, která nemá v českých zemích obdoby – postavil nájemní dům. Pokřivené podmínky totiž vedou k tomu, že se u nás činžáky nestaví. Soukromníky odrazují dvě věci. Bez otevření trhu nikdo nedokáže říct, kde a po jakých bytech bude poptávka. Navíc soud s nájemníkem, který přestane platit, se táhne roky. Petr Doležal šel do toho dobrodružství spolu s bratrem, který má stavební firmu, a oba brali stavbu činžáku za dva miliony korun na kraji Brna jako svůj koníček. “Léta jsem nejezdil na dovolenou a spokojil se se starou škodovkou,” vzpomíná Petr Doležal. “Nedávali jsme žádné inzeráty, nájemníky mi doporučili známí a nejdřív jsem si s nimi promluvil,” popisuje, jak bedlivě vybíral. “Nejvíc mě iritovalo, když se někdo chtěl k cizímu majetku chovat jako k vlastnímu. Třeba navrhoval, že se mu lino v kuchyni nelíbí, tak ho vytrhá a dá tam dlažbu.” Lidé v jeho domě platí zhruba o tisíc korun méně, než jaký je nájem na volném trhu. Taková by podle něj byla cena v případě, že by regulace tržní nájem nevyháněla uměle nahoru. “Chci se k nájemníkům chovat slušně,” říká Petr Doležal, “abych si je udržel.”

(Respekt)