Květen 2004

Nájemné

Jan Sedlák

(Článek pojednává od tzv. regulovaném nájemném, které nekryje ani nutné opravy, ale přesto se bez povolení parlamentu nesmí zvýšit, naposledy navrženo je zvýšit o 10 % - poznámka redakce CS-magazínu)

V prvním patře mého domu bydlí nájemník Pepa. Při nedávném setkání na chodbě se mi zase jako vždy vysmíval: »Tak ti zase sklaplo, viď? Žádné peníze za bydlení ode mne neuvidíš a k těm pěti stovkám za měsíc ti s radostí tu padesátku přidám! Kup si za ni žárovku ke sklepu, už tam měsíc nesvítí!«

Na vysvětlenou čtenáři uvádím, že Pepa je bývalý komunista-zločinec, agent StB, krycí jméno Žižka. Jako rozený denunciant nás tento soudruh soukmenovec již několikrát úspěšně udal. Jeho žena má nový byt na sídlišti, který pronajímá šesti Ukrajincům za třicet tisíc měsíčně. On sám má jiný byt, ve kterém je trvale hlášen, a jenž (jak jinak) pronajímá, ale už jenom za 15 tisíc měsíčně.

Deset kilometrů za Prahou má Pepa luxusní vilu. Jako správný komunista je nyní velký podnikatel. Vlastní stavební firmu s milionovým obratem. Jak vidno, Pepa patří do té nejchudší společenské skupiny, která by bez regulovaného nájemného nebyla schopna přežít. Pikantní na celé věci je, že právě Pepa byl členem té drzé, vrahounské, zlodějské tlupy zvané komunistická strana, která mně v padesátých letech dům ukradla! Nyní je členem ČSSD a politického hnutí »sdružení nájemníků«. Minulý týden jsem se byl na ně podívat, jak manifestovali před úřadem vlády. Naprosto stejné obličeje, jako když synáček estébáckého kata »schöner Lojza« svolává komunistickou manifestaci. Padesát zadnic a tři zuby.

Pepa před dvaceti lety vroucně miloval Sovětský svaz a komunismus. Nyní vroucně miluje svoje soudruhy Špidlu, Škromacha, Sobotku, Křečka a socialismus. »Dobře si pamatuj, dokud u toho budou naši soudruzi ze sociální demokracie, tak si vy živnostníci a majitelé domů ani neškrtnete! To čumíš, jak se nám daří vás likvidovat! Padáte jako mouchy! Tentokrát už definitivně!« Takhle na mě vždycky huláká na chodbě, podle vzoru »vůdce« prosáklý becherovkou.

O patro výš bydlí řidič autobusu Venca se svojí krásnou ženou. Venca není ani nikdy nebyl komunista, stručně řečeno je to slušný člověk. Žádný slušný člověk by se ke komunistům nedal. Říkám mu: »Venco, není ti, slušnému člověku, hanba platit mně nájemné za byt jenom týden a tři neděle v měsíci bydlet zadarmo? Sám dobře víš, že mně ten dům ukradli, byl jsi svědkem, v jakém stavu mi ho po padesátiletém komunistickém hospodaření vrátili. Všechno zničené, střecha, fasáda, okna, dveře. Stoupačky, elektroinstalace, sklepy. Dej něco komunistovi do ruky na pět minut, natož na padesát let. Katastrofa!« Venca odvětil, že je na to zákon, že může bydlet tři neděle zadarmo a že se se mnou nebude bavit. Nedivím se, je to Čech. Povídám: »Dobře, Václave, ale když spravedlnost, tak pro všechny, souhlasíš? Já jsem starý, žiju sám a ty máš krásnou mladou ženu. Tak mi ji každý měsíc na tři neděle půjčíš! Sex je přece stejně důležitý jako bydlení! Ale nezoufej, Venoušku! Buď rád, že žiješ v zemi, kde je tak schopná vláda, že (jestli to projde) díky ní a straně ti vrátím ženu od září o dva dny dřív , tedy o deset procent.«

Další nájemnice - bankovní úřednice. Plat 30 tisíc, nové luxusní auto, obrovská chata na Slapech. Při mém návrhu, aby mně auto a chatu vždycky na tři neděle dala k dispozici, tak jako já jí dávám svůj byt, vyvalila na mne oči (teď mi promiňte ten výraz) jako když kocour sere do řezanky. Zaťukala si na čelo a ptá se, jestli nejsem blázen. Měla pochyby! »Nejsem, paní. Zrovna tak si ťukám na čelo při spatření soudruhů ministrů ze sociální demokracie, jenže já na rozdíl od vás pochyby nemám!«

Po rozhovorech se všemi nájemníky jsem dospěl k názoru, že lidé nepotřebují vládu (a už vůbec ne tuhle), nepotřebují parlament, senát, ministerstva, úřady, to je všechno zbytečné. Když tyto instituce v okamžiku, kdy čtete tento článek, zaniknou, nic se nezmění, snad jen to, že všechno půjde neskonale lépe. Jediní, koho lidé opravdu potřebují, jsou majitelé činžovních domů. Jedině ti jsou díky svým laskavým srdcím vás, tu zbídačenou skupinu lidí bydlících v nájemních bytech, ochotni udržet při životě. A já se vás ptám: Kdo vás tak zbídačil, že nemáte v roce 2004, šedesát let po válce, na zaplacení slušného nájemného, tak abyste každý měsíc při placení nevypadali jako lumpové, kteří někoho okradli? Odpověď je jasná. Základním principem života lidí je »Janův zákon« a ten zní: Bída ve státě je přímo úměrná počtu komunistů na tisíc obyvatel!

(Autor je výtvarník, muzikant a domácí)

(Annonce)