Červenec 2004

Spojence zabíjely také české zbraně

Petr Kučera

Atlantický val, německý pevnostní systém na normandském pobřeží, byl prošpikován děly a kulomety. Mnoho z nich bylo české výroby. Mezi vyloďujícími se spojeneckými vojsky působily těžké ztráty.

Z betonových kasemat dělostřelecké baterie Saint Marcouf na severozápadním pobřeží Cotentinského poloostrova svištěl jeden dělostřelecký granát za druhým. Byl úsvit 6. června a její velitel, nadporučík námořnictva Ohmsen jako údajně vůbec první z německých obránců normandského pobřeží v ranním šeru rozeznal na obzoru siluety spojeneckých lodí a spustil poplach.

Od šesté hodiny ráno se mezi třemi pevnostními kanony ráže 21 cm a námořním dělostřelectvem přijíždějící flotily rozpoutala divoká přestřelka. Němci v ní dokonce dosáhli dílčího úspěchu. Několik přesně mířených střel zasáhlo americký torpédoborec Corry, který podporoval jednotky vyloďující se na pláži Utah. Na Corry zavládl zmatek a loď při ústupu najela na jednu z min. Těžce poškozený torpédoborec tak zůstal napospas německým dělům a několik dalších granátů dokonalo dílo zkázy. Loď se potopila.

Byla to největší ztráta amerického námořnictva v první den invaze a na svědomí ji měly české kanóny K 39/41, výrobky plzeňského Škodova závodu. "Ve Škodovce jich vyrobili jen dvacet a prakticky všechny byly použity jako výzbroj Atlantického valu," říká Vladimír Francev z Vojenského historického ústavu v Praze.

Ze čtyř velkorážných děl s továrním označením V2 (každá mohla vypálit za tři minuty dvě střely rovněž škodovácké výroby o váze 135 kg až do vzdálenosti 30 km) byla v den vylodění v provozu tři. Dvě mířila na pozice amerických lodí cca 17 km od břehu a během tří hodin se je podařilo umlčet. Třetí bylo zaměřeno na deset kilometrů vzdálenou pláž Utah. Jeho výstřely celý den masakrovaly vyloďující se americké jednotky, ničily čluny a džípy. S přestávkami vydrželo v provozu až do 8. června.

Americké jednotky se několikrát neúspěšně pokusily pevnost chráněnou řadou menších dělostřeleckých i pěchotních postů dobýt. Původně čtyřsetčlenná posádka pod Ohmsenovým vedením se navzdory těžkým ztrátám dokázala bránit plných šest dnů a poté ještě nepozorovaně uniknout z obklíčení.

Děla umlčel až křížník Ajax

Také britské jednotky vážně pocuchaly zbraně české výroby. Například nad západním křídlem pláže Gold se na útesu Le Chaos tyčila ve výšce 65 metrů dělostřelecká baterie Longues-sur-Mer. I její patnácticentimetrová děla Tpb KC/36 byla vyrobena v plzeňských Škodových závodech. "Původně byla určena pro výzbroj torpédoborců. Němci je ale využili i jako výzbroje opevnění," říká Francev. Chráněna pancéřovou kapotáží a zabudována do železobetonových kasemat dokázala tato děla vypálit za minutu šest 45,3 kg těžkých projektilů až na vzdálenost bezmála 20 kilometrů.

Obránci měli z pevnostního komplexu skvělý výhled na moře i na západní část pláže Gold, kterou také usilovně ostřelovali. Spojenci se sice pokusili pevnost zničit opakovaným bombardováním, ale bez většího účinku. Českým dělům se hned prvními salvami dokonce podařilo poškodit anglickou loď s velitelstvím úseku. Teprve přesné zásahy lehkého křižníku Ajax dokázaly po 20 minutách tuhého boje tři ze čtyř kasemat zničit a u dvou i zabít jejich obsluhu. Přesto se Němcům podařilo ještě odpoledne část palebné síly obnovit. Vzdali se až po dvouhodinovém boji s kanadskou pěchotou.

Výrobky Škoda nadělaly nejvíce škod

Zbraně české výroby pomáhaly německým vojákům držet pozice proti útočícím spojencům prakticky po celé délce vyloďovacího sektoru. "V pásmu vylodění se nacházelo celkem 29 baterií s velkorážnými kanóny. Šlo o zbraně německé, ale i o ukořistěné nepřátelům - české, francouzské, ruské či belgické. Dá se ale říci, že baterie vyzbrojené výrobky plzeňské Škodovky nadělaly spojencům nejvíce škod," domnívá se Francev.

Škodovy závody dodaly během pěti válečných let celkem 441 kanónů ráže od 10,5 do 21 centimetrů. Zpočátku šlo o zbraně českého původu, později o německé typy. K tomu je třeba přičíst i desetitisíce dělostřeleckých nábojů různých ráží.

Ještě ve větší míře než velkorážná děla se ale při obraně pobřeží "angažovaly" jiné škodovácké výrobky protipěchotní a protitankové kanóny ráže 47 mm vzor 36 s typovým označením Škoda A6. Původně byly určeny pro střílny bunkrů bývalého československého hraničního opevnění. Němci je ale nechali převézt na Atlantický val a vybavit jimi své "R-objekty" v obranné linii pobřeží.

"Proti tankům už sice nebyly příliš účinné, ale jejich tříštivé granáty znamenaly velké nebezpečí pro pěchotu i pro lehká obrněná vozidla," konstatuje Francev. Statistici napočítali v německé obranné linii na pobřeží a v opevněních na třech bývalých britských Normanských ostrovech v Lamanšském průlivu celkem 493 kusů těchto lehkých kanónů Škoda.

Uříznuté tanky i ježci

V průběhu operace v Normandii je doloženo nasazení i dalších zbraní české provenience na straně bránící německé armády. Z týlových pozic například vyloděné jednotky ostřelovaly deseticentimetrové polní houfnice vzor 10/19, patnácticentimetrové hrubé houfnice vzor 25 či třiceticentimetrové moždíře vzor 16.

Zajímavým doplňkem obranné linie byla opevněná postavení vzniklá z věží uříznutých z původně českých tanků LT 35 a LT 38. Tanky vyrobené v ČKD už sice byly konstrukčně zastaralé, Němci ale využili alespoň jejich výzbroj - škodovácké kanóny ráže 37 mm a protiletadlové kulomety.

Němečtí vojáci používali proti vyloďujícím se spojencům i české pěchotní zbraně. V kulometných hnízdech a speciálních betonových krytech "Tobruk" bylo zabudováno několik tisíc kulometů z produkce Zbrojovky Brno. Stejnou značku měly i některé pěchotní pušky obránců.

A vlastně i jedna z prvních věcí, s níž se vyloďující vojska na evropském kontinentu potkala, byla českého původu: pláže totiž byly pokryty tisícovkami protitankových zátarasů rovněž původem z československého pohraničního opevnění. Oficiálně se jim říkalo rozsocháč, ale ve vojenské hantýrce měly přiléhavou přezdívku "český ježek".

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)