Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Červenec 2004


Kdo byl posledním palestinským králem?

Astride Wenigerová – Noga

Hlavolam nejen pro křížovkáře

Nedávno proběhla tiskem zpráva o slyšení v americkém Senátu, pátrajícím po tom, kam jdou miliony dolarů věnované americkými a mezinárodními daňovými poplatníky vládě Palestinské autonomie (PA). Před senátní komisí vypovídali Itamar Markus z Palestinian Media Watch a Morton Klein, president Sionist Organization of America, proti palestinskému zástupci Hassanu Adelovi Rahmanovi. Palestinské úřady zneužívají mezinárodní finanční pomoc včetně americké k propagaci nenávisti, netolerance a násilí, znělo ústřední téma. Slyšení bylo zahájeno dvacetiminutovým dokumentárním filmem ”Ask for Death” (Žádej smrt). Ukázal, jak palestinské úřady využívají i hudební videa a jiné prostředky k výchově k zabíjení. Zazněla svědectví, jak letní tábory pro palestinské děti, pojmenované po atentátnících - sebevrazích jsou financovány fondem UNICEF; že oprava školy pojmenované po teroristovi Dabal Maghrabi (účastnil se vraždy 36 lidí) byla financována americkou agenturou pro mezinárodní rozvoj (USAID); že nauka nenávisti je zabudována do celé palestinské sociálně–výchovné struktury. Naleznete ji ve školních učebnicích, knihách, při sportovních zápasech, v médiích. Židé a judaismus jsou zde zpodobňováni jako čisté zlo, zdroj a příčina všech trápení a boj proti nim jako heroismus.

Komu patří Palestina?

K těmto dobře dokumentovaným obviněním neměl reprezentant PA co říci, uchýlil se tedy k obvyklým frázím, že palestinská samospráva chce žít s Izraelem v míru. V odpověď pozvedl pan Klein list papíru - oficiální dopisní papír vlády PA. Je na něm mapa celého Izraele, ale s názvem Palestina. Legitimita Izraele je totiž Palestinci popírána a jejich upřímným záměrem je zničit jej. Existuje lepší svědectví, jak moc touží palestinská samospráva žít v míru s Izraelem?

Pan Rahman poté přednesl obvinění, že Izrael ukradl arabská území, patřící Palestincům – snad aby odvedl řeč jinam. Pan Klein tuto historickou ilusi vrátil nazpět do roviny faktů poukazem na to, že totiž žádný samostatný stát se jménem Palestina nikdy neexistoval. Požádal pana Rahmana, ať jmenuje jediného palestinského krále či panovníka. Odpovědi se mu však nedostalo.

Jak je tomu tedy s oním “pradávným domovem palestinského národa”? Goebbels prohlásil kdysi dávno, že často opakovaná lež se stává pravdou. Zdá se, že celý svět je dnes ochoten věřit, že Izrael ukradl území chimérickému státu Palestina. Nezbývá než opakovat znovu a znovu fakta. Geografický název “Palestina” je zavádějící a právě díky němu lidé podléhají domněnce, že to kdysi býval jakýsi státní útvar Palestinců, který Židé uchvátili. Pravda je však jiná. Římská říše, ovládající onen prostor v době kolem přelomu letopočtu, vedena snahou vymazat národní touhy a nároky Židů na vlastní stát, změnila prastaré židovské pojmenování země “Judea” na “Palestina”. Římané nazvali Judeu po národu “Filištínců”, který se usadil při judském pobřeží Středozemního moře kolem roku 1200, nedlouho poté, co Židé obsadili většinu země po souši. Čtenář znalý biblické dějepravy si jistě vzpomene, že právě odsud pocházel i známý filištínský silák Goliáš. Filištínci obývali pás země mezi Gazou a Tel Avivem a jako národ zcela vymizeli pod pozdější nadvládou Babyloňanů – na rozdíl od Židů, jejichž osídlení, přes všechny těžkosti, strádání, porážky a vyhnanství, z Judeje nikdy nevymizelo. Politicko – správní označení “Palestina” římskou říši přežilo, ač žádný z národů tam žijících si tak nikdy neříkal. Arabové byli vždy Araby, Arméni Armény, Turci Turky. Až počátkem 20. století v době britské správy začalo se arabskému obyvatelstvu dnešního Izraele říkat pro zjednodušení a odlišení od jiných Arabů “Palestinci”. To už se ovšem jména chopila opět politika a “Palestinská otázka” začala žít vlastním životem.

Přestane konečně Západ řezat větev, na níž sedí?

To, co nyní vychází na povrch a o čem se začíná opatrně mluvit, není něčím, co bychom my konzervativci už delší dobu nevěděli. Senát USA začíná nyní debatovat o tom, na co mnozí pozorovatelé upozorňují už dlouho – varují před globální expanzí netolerance a nenávisti, kterou sponzorují, jako staří, nic nechápající dobráci, mnohé mezinárodní instituce a agentury, včetně OSN a EU.

Zdá se, že americká vláda začíná brát vážně hlášení a důkazy o zneužívání peněz, určených na pomoc chudým Palestincům, ale užívaných teroristy proti Izraeli i proti USA. Přidáme – li k těmto zprávám i tu, že na jaře loňského roku proběhlo před americkou senátní komisí slyšení, jež bylo shrnuto do zprávy ”Je Saúdská Arábie strategickou hrozbou? Globální šíření netolerance”, probouzí se v nás naděje, že se vítr obrací. Že by liberální větry konečně přestaly foukat miliony amerických dolarových bankovek teroristům do klína?

Americká vláda tedy začíná shromažďovat důkazy a třídit fakta. Co pak s nimi udělá? Je možné, že už toto sbírání důkazů může zapracovat jako pohrůžka a ti, kteří miliony americké pomoci zneužívají, přibrzdí aspoň na čas, aby neztratili podporu docela, ale je možné, že už je pozdě, že síly antisemitismu a nenávisti se už nedají spoutat. Nicméně – něco se děje.

Multikulturalismus ve slepé uličce

Za neuvěřitelný vývoj označil kanadský National Post z 19. 2. 04 událost v supertolerantním státě nizozemském. 20 000 neúspěšných žadatelů o azyl, převážně z muslimských zemí, kteří se přistěhovali do Holandska před dubnem 2001, má být posláno zpět do domovských zemí. Komise složená z mnoha stran konstatovala ve své zprávě, že holandský multikulturní program posledních 30 let je propadákem. Zpráva uvádí, že 700 muslimských klubů, dotovaných veřejnými prostředky z kapes daňových poplatníků, bylo ovládnuto islamisty, kteří je zneužívají pro nábor ”svatých bojovníků”. Vzkvétají tam gangy, napojené na mezinárodní sítě a posudek nizozemské tajné služby varuje, že al Kajda již zakořenila v holandské společnosti. Muslimové žijí v enklávách ovládaných silnými muži a rodinnými klany. Maxime Verhagen, vůdce křesťanských demokratů v dolní komoře parlamentu, prohlásil, že ti, co dosud nevidí, že multikulturalismus přivedl Holandsko do slepé uličky, jsou ”buď naivní nebo hloupí.” Přistěhovalci stojí nejvýše na žebříčcích všech možných problematik, dodal. V žebříčcích kriminality, domácího násilí, podpor v nezaměstnanosti i nemocenských, v problémech vzdělávání.

National Post doufá, že přiznání nizozemského multikulturního neúspěchu bude budíčkem i pro Kanadu, ale já si to nemyslím. Už delší dobu totiž vidím, že islám je ve válce proti západní, židovsko – křesťanské civilizaci. A že to začalo na válečných polích Balkánu, i když zpočátku maskováno jako boj proti komunistické nadvládě Srbů. Že tam byla zapletena al Kajda je známo. Za poslední léta byla vybudovaná efektivní síť islámských teroristů v mnoha zemích. Mnoho států má též na svých územích milionové muslimské skupiny, které už jednají jako páté kolony proti hostitelskému státu.

Válka se už vede, ale Západ si něco takového, až na výjimky, nepřipouští. Zdá se, že Irák byl nepřáteli Západu vybrán za arénu ”boje až do úplného konce”. Usáma a spol. trpělivě vedou svou válku proti nám. Věří, že až povraždí dost Američanů a iráckých civilistů, Američané s ostudou odtáhnou, jako už několikrát, jako z Bejrútu nebo ze Somálska. Zdá se, že prezident Bush ví, o co se jedná. Jsem tomu ráda, ale vím, že jeden muž, ač je důležitý, nemůže válku s militantním islámem vyhrát.

Mnohým liberálům v USA a Evropě uniká, že dnešní válka je monumentálním střetem kultur a pakliže nezvítězíme na dnešním bitevním poli, tj. v Iráku, důsledky budou globální a následky se dostaví do všech koutů Západu na obou březích Atlantiku.

Mezitím, co většina lidí náměsíčně popírá skutečnost a žije ve světě zbožných přání za růžovými brýlemi, konflikt se rozšiřuje. A nemylte se: Ono opravdu jde o náboženství a o touhu islamistů dominovat a vládnout nad demokraciemi na dekadentním Západě.

(Konzervativní listí)



Zpátky