Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Srpen 2004


Mašínové na Hradě. Největší případ studené války stále ještě nekončí

Jan Kovalík

Nevíme o tom dost, abychom mohli rozhodnout, zda jde o hrdiny nebo vrahy – prohlásila většina členů senátního podvýboru pro státní vyznamenání na adresu legendárních postav zdejšího protikomunistického odboje, bratrů Mašínových. O tom, zda tito muži dostanou státní medaili, tedy zřejmě rozhodne až senátní plénum na konci července. Verdikt je nejistý. Jeho pravou podstatou bude totiž otázka, zda má cenu osamělý boj za svobodu a zda je při něm dovoleno zabíjet i „nevinné a bezbranné“ spolupracovníky nepřítele.

Pozor, vyšší princip

„Řeknu vám smutný vtip. Baví se Jugoslávec s Čechem o tom, jak se vypořádali s okupanty. U nás má každý doma pušku, tak jsme po nich stříleli, říká Jugoslávec. No jo, povzdechne si Čech, to u nás bylo zakázaný,“ pobavil nedávno hosty ve Valdštejnském paláci senátor Josef Pavlata (ODS). Stalo se tak na veřejném slyšení uspořádaném jiným senátorem, Martinem Mejstříkem (Cesta změny), na téma „Odbojová skupina bratří Mašínů“.

Mejstřík chtěl svým kolegům ze vzdělávacího výboru dopřát s předstihem dostatek informací pro soud, zda je či není na místě podpořit občanský návrh na vyznamenání proslulé sourozenecké dvojice. Až na řídké výjimky však nikdo ze senátorů nepřišel.

Většinu ze zhruba dvou set přítomných tvořili političtí vězňové a pamětníci. Vesměs šlo o stoupence probíraných bratrů, takže nikoho nepřekvapilo, když na závěr debaty vyzvali Senát, aby ve svém rozhodování řekl metálu pro Mašíny ANO: oni přece patřili mezi hrstku těch, kteří nečekali, až tady boj za svobodu bude „dovolený“. Zní to logicky, ale i tak každý ví, že to s mašínovskou medailí nepůjde nijak hladce. „Přestože jsem přesvědčen o důležitosti třetího odboje, návrh na vyznamenání Mašínů nemohu podpořit,“ přiznal hned ve Valdštejnském sále rozzlobenému publiku jeden z mála přítomných senátorů Jan Rakušan (ČSSD). „Připouštím, že se vlastně jednalo o válku, ale ani ve válce se nezabíjí zajatci.“ Ve srovnání s „běžným názorem“ na odbojovou činnost obou bratrů jsou to ještě vstřícná a uznalá slova. Podle loňského průzkumu agentury STEM nepovažuje sedmdesát procent lidí bratry Mašíny za hrdiny a jen třetina obyvatelstva se domnívá, že jejich případ je živý a je třeba se jím zabývat.

„Zdůrazňuji a podtrhuji: zabíjení obyčejných lidí bylo, je a za všech okolností bude terorismem a nikdy ne bojem proti režimu. Neschvalujte vyšší principy – mohou se snadno otočit proti vám – stačí například nevěřit v Alláha,“ říká v internetové diskusi na iHned.cz jedna z reprezentativních reakcí. „Jak někdo může srovnávat ty vrahy s atentátem parašutistů na Heydricha?“ ptá se jiná debatérka. „Heydrich byl přece vysoký politický představitel a to, co udělali Mašínové, bych spíš přirovnala k podříznutí rukojmího v Iráku. Tam taky bojují proti ,okupantům‘, tak chytí bezvýznamného chudáka z bezpečnostní agentury a podříznou ho.“

Nevinní a zastřelení

Ozbrojená vzpoura bratrů Mašínových a lidí kolem nich trvala tři roky (1950–53) – zrovna ty nejkrvavější roky zdejšího komunistického režimu vůbec. Během této doby došlo v dějinách mašínovské skupiny ke třem zásadním akcím. Ve snaze získat zbraně pro masivnější odpor přepadli odbojáři dvě četnické stanice na malých městech a pokaždé přitom zabili řadového příslušníka SNB – jednoho v přestřelce a druhého, což je v současné debatě hlavní kámen úrazu, zapíchl Ctirad Mašín poté, co jej už zajatého a beze zbraně uspal chloroformem. Třetí smrt si pak na konto připsali o rok později, při přepadu auta s penězi: pokladník vytáhl pistoli, tu neozbrojený Josef Mašín v potyčce ukořistil a zmáčkl spoušť. Z akce si odvezli 850 tisíc korun. Právě tyto incidenty vynesly sourozencům u části veřejnosti doživotní nálepku hrdlořezů zabíjejících nevinné lidi.

„Jací nevinní lidé?“ reaguje na tyto veřejné postoje dokumentarista Martin Vadas. „Ukažte mi obyčejného člověka, který v roce 52 dostal od bolševiků jen tak pistoli.“ Podle něj a dalších stoupenců mašínovského boje nešlo nic jiného dělat: to komunisté rozpoutali válku proti vlastnímu národu a bratři byli ke svému boji donuceni mravním příkazem velícím postavit se zvůli. Kdyby nezabili oni, zabil by nepřítel bez váhání je – tak jako zavraždil stovky a tisíce jiných, mnohem méně aktivních. „Jak by ale tohle mohli pochopit ti, co si dodnes tvoří názor podle estébáckých seriálů o majoru Zemanovi?“ ptá se Vadas.

Osud rodiny

Synové jednoho z největších hrdinů českého antinacistického odboje plukovníka Josefa Mašína jsou dnes úspěšnými podnikateli v USA. Vlast už nikdy od svého útěku nenavštívili. Za komunismu je tady čekal trest smrti a trestní stíhání za vraždu policistů jim hrozilo až do roku 1995; teprve v tom roce státní zastupitelství věc odložilo jako promlčenou. Ale pak už sourozenci o návštěvu země, kde podle nich „dál vládnou rudí zmetci“, neměli zájem. Veřejná debata, jak se k „mašínovské otázce“ postavit, se táhne po celou existenci polistopadového Česka. Nepřeslechnutelnou posilou jejich odpůrců byl celou dobu tichý, ale zřetelný odstup, který si od nich zachovávala zdejší uznávaná mravní autorita – prezident Václav Havel. Fakt, že se sourozenci nikdy neocitli na Havlových rozsáhlých seznamech lidí určených k vyznamenání, hovoří jasnou řečí. (Prezident ale vyznamenal jejich matku Zdeňku Mašínovou, odsouzenou v roce 1953 za vlastizradu na pětadvacet let vězení, kde po dvou letech zemřela.)

Současný návrh na medaili pro bratry Mašínovy a Mejstříkovo veřejné slyšení vrátily celý problém zpět do hry: Češi zas tolik a tak výrazných bojovníků proti totalitě nemají, takže si alespoň část z nich logicky chce svůj vztah k nim opravdu a „úředně“ vyjasnit. Tím spíš, že například současné učebnice dějepisu pro gymnázia neztrácejí na toto téma ani slovo. Senátní podvýbor pro státní vyznamenání bude o hrdinství bratrů ještě jednou jednat počátkem července. „Podpora té myšlence je tam podle mne tak třetinová,“ říká už citovaný senátor Pavlata. Náladu celého pléna si on ani další dotázaní senátoři netroufají odhadnout. Rozhodovat bude nakonec prezident, který se dřív, než dostane oficiální návrh, nechce k Mašínům vyjadřovat.

(Respekt)



Zpátky