Srpen 2004

Čtvrtý odboj

Emanuel Mandler

Spolu s tím, jak se vzdalujeme od období, jemuž jeho vládci říkali reálný socialismus, klesají pozvolna ke dnu společenské paměti rovněž rozpory a neshody předlistopadových desetiletí. Nicméně základní vzpomínka (to či ono bylo "dobré", "špatné", "lepší“) zůstává. V tomto smyslu na tom nejsou nejlépe například disidenti. Dodnes zůstala s pojmem "disidenti" zvláštní pachuť z doby, kdy je většina veřejnosti brala na vědomí výlučně jako individua vychloubačná a spojená s privilegovanými požitky. Ovšem, disidenti byli vyznamenáváni, někteří byli obdarováni nezaslouženými i zaslouženými funkcemi a výsadami.

Disidenti měli prostě smůlu. Nebyli organizovaní, nevytvořili odboj. Proti tomu o účastnících čtvrtého (protikomunistického) odboje se zpočátku nevědělo, ba mnozí z nich byli i haněni, ale jejich pravda se postupem doby prosazuje. A to se stále ještě o čtvrtém odboji veřejně nehovoří! Asi hlavně proto, že jej tvořili lidé, jimž jde pouze a jedině o věc a nezáleží jim na společenském uznání. Proto je dosud o jejich účasti ve čtvrtém odboji tak málo známo.

Čtvrtý (protikomunistický) odboj byl totiž tak důkladně a pečlivě organizován, že jeho čelní účastníci víceméně nemohli být odhaleni; většinou byli vedeni v registru svazků jako spolupracovníci StB. Rozum dá, že to byl nejlepší způsob, jak zabránit odhalení. Ti z nich, kteří působili jako pódioví umělci, zpěváci a herci, nejčastěji používali dalšího rafinovaného způsobu: účinkovali ve hrách, filmech a pořadech podporujících režim reálného socialismu. To bylo dokonalé mimikry, nomenklaturní pracovníci se na tyto vydařené kusy dívali a říkali si: hle, to jsou naši lidé. A oni to zatím byli odbojáři.

Důkazem, že to vše není vymyšleno nebo přehnáno, je nesporný fakt, že nakonec se komunistický režim rozsypal. Jak jinak než pod tlakem čtvrtého odboje? Smutným rubem této mince je okolnost, že mnozí příslušníci čtvrtého odboje trpí dnes víc než za reálného socialismu. Zůstali totiž zaznamenáni na seznamech spolupracovníků a mnohé hry a pořady, v nichž vytvořili tak živoucí a krásné postavy jako kupříkladu Jaroslav Moučka v Okresu na severu, se po převratu nedávaly a stále ještě nedávají. Zdá se ovšem, že historie pozvolna, ale jistě význam čtvrtého odboje ocení. Vždyť nezůstalo u Ženy za pultem - Honza Zeman se už promítá v televizi podruhé a dá se vsadit pět ku jedné, že na Okres na severu taky dojde (jak by ne, když dnešní seriály jsou většinou úplně debilní). Odbojáři, kteří dříve byli nuceni vystupovat na podiu přímo či alespoň skrytě ve prospěch komunistického režimu, dnes před diváky vystupují s čistým srdcem, s vrozenou upřímností a svobodně.

Jediná potíž je s těmi registry svazků. Zasloužilí pracovníci čtvrtého odboje jsou na nich zaznamenáni a vypadá to, jako by si s komunisty skutečně zadali. Ale i v tomto ohledu se situace počíná pozvolna lepšit.V rostoucím počtu soudních pří se zjišťuje, že ten či onen účastník čtvrtého odboje byl veden jako spolupracovník StB zcela neoprávněně, u jiného šlo o omyl, u dalšího o záměnu. Jsou morálně očištěni a čtvrtý odboj se tak začíná zjevovat v celé své monumentální velikosti.

Čechové jsou národ dobrý. V takovém Německu mají spolupracovníků s komunistickou politickou policií habaděj, u nás taky, ale jen na pohled. Jak tak doba postupuje, zjišťujeme, že část z nich byli příslušníky čtvrtého odboje. Nebo že by většina? U nás je něco takového dobře možné…

(MFDNES)