Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Únor 2005


Proč se vědci bouří

Josef Greš

Základy mrakodrapu české vědy se otřásají pod atentátem připomínajícím americké 11. září. Alespoň podle Rady vysokých škol. Její členové tímto příměrem zareagovali na prosincovou zprávu ministryně Buzkové, že ústavům, které neprošly dohodnutým testem kvality, letos její úřad nedá peníze na výzkum. Zatímco ale kritici mluví o likvidaci zdejší vědy, jiné hlasy naopak volají bravo: konečně máme měřítko, jak zjistit, kdo tady v branži za něco stojí, a koho se tudíž vyplatí podporovat. Otázka zní, na čí straně je pravda.

Pozor, bude to bolet

Když úřad Petry Buzkové loni vyzval vysoké školy, aby si připravily výzkumné záměry na příští roky, přistoupili k tomu vědci tak, jak byli po léta zvyklí: sepsali projekty, odeslali je a čekali na požadované peníze. Takový totiž byl až dosud zaběhaný scénář: bez ohledu na výsledky dával stát nějaké peníze „na vědu“ všem školám.

Tentokrát však nastala změna. Ministerstvo naplnilo dva roky starý zákon, podrobilo záměry analýze domácích i zahraničních oponentů a jejími závěry se pak i řídilo při porcování peněz. Díky tomu, že kabinet dal vysokým školám letos na vědeckou práci o miliardu více než loni (celkem skoro 2 a půl miliardy korun), mohou se žadatelé v nejlépe hodnocených kategoriích A a B těšit zprávou, že dostanou výrazně více peněz než dříve, ti s hodnocením C a D – což je zhruba polovina z celkových 270 žadatelů – však nedostanou nic.

Tak nekompromisní řez vyvolal okamžitě vlnu protestů. „Může to způsobit nejen odliv mozků, ale i zbrzdit celkový rozvoj naší země,“ říká děkan pražské přírodovědecké fakulty Pavel Kovář, jehož ústavu neprošly čtyři z celkem šesti podaných záměrů, a přišel tak o desítky milionů korun. Podle svých slov sice přidělování peněz jen těm nejlepším jednoznačně podporuje, ministerskému hodnocení ovšem vytýká, že „připomínalo spíše náhodný výběr než spravedlivou soutěž“ a připravilo tak vedle neschopných o peníze i týmy, které patří ve svém oboru k světově uznávaným kapacitám. „Ukázkovým příkladem mohou být naši chemici, kteří v posledních třech letech publikovali 395 vědeckých článků v renomovaných světových časopisech, v očích ministerstva však neuspěli,“ stěžuje si děkan Kovář. A řada zdejších uznávaných profesionálů s ním souhlasí. „Je to fušeřina. Každá trojice oponentů posuzovala vždy pouze jeden návrh, takže neměli možnost seřadit záměry podle kvality a říci, kdo by si peníze zasloužil nejvíc,“ říká například uznávaný imunolog a jeden z nejvýznamnějších českých vědců Václav Hořejší. „Oborové komise, které takovou možnost měly, pak zase rozhodovaly už jen o malém počtu z celkového množství přidělovaných bodů, takže nemohly tenhle handicap, tuhle loterii odpovídajícím způsobem korigovat.“

Chtěli, ale netušili

Náměstek ministryně školství Petr Kolář, který měl spolu s ředitelem Odboru programů výzkumu a vývoje Václavem Hankem celou akci na starosti, se však brání. Přiznávají sice, že prvek náhody skutečně mohl hrát roli a v jednotlivých případech pomoci horšímu, nebo naopak ublížit lepšímu projektu. „Ale pravidla, která to umožňují a na která teď univerzity tak hlasitě žehrají, si prosadila právě Konference rektorů ve spolupráci s Radou vysokých škol a akademií věd,“ říká Václav Hanke.

To je sice pravda, odpovídají na to protestující zástupci univerzit, netušili prý ale, že úředníci budou na základě hodnocení postupovat tak tvrdě. „Věřili jsme,“ říká již citovaný děkan Kovář, „že vznikne přiměřeně strmá přímka, na níž ti nejlepší dostanou peněz hodně, zatímco těm nejhorším se příspěvek seškrtá. Nikdo netušil, že některé týmy budou prakticky ze dne na den bez možnosti nápravy od peněz úplně odříznuty, a tím prakticky odsouzeny k likvidaci.“

Ministerský náměstek Kolář však kroutí hlavou: „Žádné tajnůstkaření jsme nedělali.“ Konference rektorů byla podle jeho slov nejméně od poloviny roku informována o tom, že značná část žadatelů může odejít s prázdnou. Překvapení tak prý mohlo nastat leda kvůli tomu, že ohlašovaný ozdravný řez byl nakonec opravdu bez jakýchkoli úlev nebo zákulisních dohod vykonán. To potvrzuje i prorektor Jihočeské univerzity, biolog Jan Zrzavý. „Vedení univerzit o tom opravdu vědělo. I my jsme počítali s tím, že nemusíme v tvrdé soutěži úplně ve všem obstát, a už během podzimu jsme proto zredukovali počet úvazků o více než čtvrtinu.“

Také vicepremiér a šéf Rady vlády pro vědu a výzkum Martin Jahn odmítá zpochybňování akce, jež podle jeho slov konečně začala úspěšně vnášet jasno do otázky kvality zdejších vysokoškolských institucí. Připouští ovšem, že pokud jeden dva týmy s dlouhodobě vynikajícími výsledky, řadou patentů a publikací zůstaly proti všem očekáváním bez prostředků, bude se vládní Rada jejich stížností zabývat, a prokáže-li se, že o státní peníze byly připraveny opravdu neprávem, budou jim přiznány. „Nechť si ale nikdo nedělá plané naděje, přezkoumání budou přísná, v žádném případě nepůjde o nějakou samoúčelnou revizi výsledků,“ říká Jahn s tím, že opravdovým překvapením byl jen propad chemiků z přírodovědy a kybernetiků z ČVUT.

Koláč v hrsti

A konečně – co se zmíněné „likvidace“ tuzemské vědy týče, ani mnozí z poražených to nevidí tak tragicky jako děkan Kovář. Například senátor a děkan fakulty informatiky na Masarykově univerzitě Jiří Zlatuška se staví spíše na stranu ministerstva, i když jeho fakulta v soutěži o peníze pro své záměry také neuspěla. „Že by to byl konec, to se nebojím. Jen musíme začít shánět peníze v dalších soutěžích,“ říká Zlatuška. A systém, který tady poprvé narýsoval čáru mezi dobrými a špatnými, odmítá napadat. „Místo nadávání prostě příště uděláme všechno pro to, abychom uspěli a byli lepší než konkurence. Když se totiž podíváte na souhrnné výsledky, je jasné, že tu a tam sice mohl někdo neuspět kvůli příliš velké přísnosti, ale celkově teď univerzity s dobrou pověstí konečně budou mít k dispozici více peněz, zatímco ty bez výsledků, které si na vědu jen hrály, konečně přestanou ujídat z koláče.“

(Respekt, www.respekt.cz)



Zpátky