Březen 2005

S medvědem jako se ženou

Jaroslav Mašek

"Češi se cirkusu štítí," tvrdí principál Pravého cirkusu Berousek, pokračovatel slavného rodu, který baví diváky již po sedm generací. Těší se na turné po západní Evropě, zase prý bude ráj. "Tady jsme diskriminováni stejně jako cikáni," říká Karel Berousek.

Když je někde nepořádek a nekázeň, říká se "máte tady pěkný cirkus". Proč?

To rčení mě štve, nemá nic společného s realitou. Kdyby naše vláda a podniky fungovaly jako cirkus, máme tady nejlepší úřady a hospodářství na světě. Vždyť kdo dokáže za den postavit fabriku, udělat si reklamu, vyrobit zboží a následně je prodat? K tomu je nutné fungovat jako švýcarské hodinky.

Taky se říká "komedianti jedou, zavřete slepice".

Přečtěte si černou kroniku a najděte tam nějakého cirkusáka. Nepodaří se vám to. Máme svou čest.

V Česku jezdí dva cirkusy, které se pyšní jménem Berousek. Jeden patří vašemu bratrovi Jiřímu, druhý vám a dalšímu bratrovi Ferdinandovi. Otec neurčil právoplatného nástupce?

V našem oboru se následovníci nevybírají. K těm dvěma cirkusům: s bratrem se nestýkám. Letos jeho Originální cirkus Berousek sezonu vynechal. Nevím, jestli příští rok pojede obvyklé kolečko po českých městech.

Vloni vás chtěl Jiří žalovat za neoprávněné používání jména Berousek v názvu cirkusu. Udělal to?

Ne. Ale klidně to může zkusit. Přece si kvůli němu nezměním příjmení! Jiří měl kdysi těžký úraz, spadl z hrazdy. Mezi Berousky nikdy nevynikal, ale od té doby chce všem ukázat, že je nejlepší, že nad něho není. Medvědy dostal po otci, protože po té nehodě již nemohl dělat artistu, já jsem si vychoval vlastní. Teď si myslí, že pro sebe vykšeftuje naše společné jméno.

Tradiční pravidla soužití "světských" tedy ve vašem případě neplatí? Vůbec spolu nedržíte?

To máte těžké. Mezi cirkusy je dnes tvrdá konkurence. Když se někdo dostane na špičku, ostatní mu závidí a škodí, rodina nerodina. Ale mně to nevadí. Kdyby mě všichni měli rádi, byl bych špatný ředitel.

Konkurovaly si cirkusy před sto lety stejně nekompromisně?

Za našich otců byla situace jiná. Jezdilo jen několik cirkusů a všechny byly kvalitní. Ředitelé se před každou sezonou sešli a rozdělili si mezi sebou jednotlivé štace. Programy měly vysokou úroveň a bylo jedno, čí představení divák navštíví. Mohl si být jistý, že uvidí slony, artisty, klauny a taky živou hudbu. V posledních letech se ale objevily desítky cirkusů, které jsou jedním slovem strašné. Ukážou nanejvýš jednu kozu a nešikovného kouzelníka, kazí nám pověst, lidé jsou právem naštvaní.

Kolik špatných cirkusů v Česku je?

Jezdí nás kolem čtyřicítky, ale doporučil bych maximálně pět cirkusů. Ostatní se nám vyrovnají pouze výší vstupného. Když přijedeme do města, které před námi navštívil nekvalitní cirkus, nemáme už šanci nikoho přilákat.

Co to je za cirkusy?

Vedou je lidé, kteří o sobě tvrdí, že jsou cirkusáci v několikáté generaci. Já o nich nikdy neslyšel.

Proč mezi sebou dobré cirkusy víc nespolupracují?

Bojujeme o přežití a příští dva tři roky rozhodnou. I kdybychom se pokusili dohodnout, neumětelové vše překazí. Zakázat jim, aby vystupovali, nemůžeme. Důležitý je postoj diváků. V Rusku kdysi fungoval systém takzvaných průzkumníků. Než rodina vyrazila na představení, vyslala ze svého středu zástupce, který je zhlédl v předstihu. Jenže Čechy utáhnete na vařené nudli. Doma se potom vztekají, že zaplatili spoustu peněz za nic, ale přitom jsou líní hledat kvalitu.

Podporuje vás stát nějakými dotacemi? Ministr kultury Pavel Dostál má prý cirkusy rád.

Ten se jen předvádí jako klaun. Chce ukázat, že je všestranný, ale pro nás nikdy nic neudělal. Stát nám nemusí hned rozdělovat peníze. Stačily by příznivější zákony. V Německu třeba platí cirkusáci z kamionů pojistky jako v případě zemědělských strojů. Má to logiku. Naše auta přece nebrázdí každý den silnice s kdovíjakým nákladem. Jen občas přetáhnou maringotku ze štace na štaci.

Závidíte dotace třeba divadlům?

Když se dokážeme uživit my, měla by to divadla umět taky. Mají výhodu stálých jevišť, lidé vědí, kde je hledat. Herci jen přijdou na představení, nemusejí vybírat místo na hraní, stavět stany, dělat si reklamu. Když ještě dávají hry, na které nikdo nechodí... Na to přece nemusejí dostávat dotace.

Kolik je roční rozpočet cirkusu?

Kolem osmi milionů korun. Když je dobrá sezona, vyděláme půldruhého milionu, který přes zimu padne na nutné opravy a investice. Úspěch celého turné většinou závisí na pražské štaci.

Když například potřebujete koupit nový kamion, obrátíte se na banku? Jsou bankéři ochotni jednat s cirkusáky?

Kupujeme starý šrot, který již nikdo nechce. Vybrousíme jej, vyvaříme a nastříkáme. Nemůžeme si dovolit pořizovat nové věci, to by nás položilo. Úvěry nechceme, každá sezona je nejistá. Co kdybychom nevydělali?

Neříkejte, že se máte špatně.

Letos jsme o chloupek v plusu, ale lidé závist přehánějí. Vidí, že jezdím mercedesem a že mám velký barák. Jenže za to vděčím výdělkům ze zlatých socialistických časů. Když nikdo nemohl na Západ, já probrázdil svět. Japonsko, USA, Španělsko, Portugalsko.

Kolik jste tenkrát vydělával?

Po návratu z turné jsem si mohl dovolit víceméně cokoliv. Jméno Berousek je mezi cirkusáky zárukou kvality, na Západě má lepší zvuk než Karel Gott. Můj bratranec Bobby, který emigroval, vystupuje od sedmdesátých let s orangutany v Las Vegas a občas natáčí v Hollywoodu. O sobě se nebojím říci, že jsem nejlepší cvičitel medvědů na světě.

To není skromné prohlášení. Proč si myslíte, že jste nejlepší?

Umím, co nikdo na světě. Naučím psa stopovat za dva dni, ačkoli myslivci k tomu potřebují týdny. Medvěda vycvičím za tři měsíce, jiným drezérům to trvá roky. Jakékoli zvíře, se kterým jsem pracoval, poznám i po mnoha letech. Zato vůbec nedokážu rozeznávat lidi a jejich obličeje. Myslím si, že jakmile jednou porozumíte zvířatům, už se v lidech nikdy nevyznáte.

O emigraci jste neuvažoval?

Americký život mi nevyhovuje, potřebuji kolem sebe přátele. Také jsem miloval ten pocit, procházet se v nejmodernějších texaskách po Václaváku. Lidé mě tenkrát závistí málem utloukli. (smích)

Vystupoval cirkus Berousek před listopadem 1989 pod svým jménem?

Žádný Berousek být nemohl. Existovaly pouze cirkusy Praga, Internacional, Evropa a Humberto. Národní podniky. Poslední cirkus komunisti tátovi sebrali v polovině padesátých let. Zabrali zvířata, šapitó, dům i biče, ale když zjistili, že medvědy nikdo jiný drezurovat neumí, vzali otce zpět. Jako řadový zaměstnanec dostal směšný plat a šéfoval mu jeho bývalý pokladní.

Od sedmdesátých let jste ale docela často vystupovali v televizi, jezdili po světě.

Ano. Komunistům došlo, že se cirkus bez komediantů neobejde. Zkoušeli angažovat profesionální gymnasty, ale ti kočovný život nevydrželi. My jsme z jiného těsta. Berouskovi jsou komedianti již v sedmé generaci a otec jezdil jako první v Čechách s maringotkami na pneumatikách.

Jak vypadal dohled nad cirkusy během totality? Chodili třeba soudruzi kontrolovat představení?

Podnik vedli lidé, kteří mu vůbec nerozuměli. Komunisti samozřejmě nebyli nadšeni, že jezdíme po světě a vyděláváme víc než oni. Ale valuty potřebovali a my jim je vozili. Třeba v Japonsku jsme vydělali desítky tisíc dolarů. Z ministerstva kultury chodily příkazy, že Berousek musí vyjet.

Nenutili vás vstoupit do KSČ?

Někdy se o to pokusili, ale táta se držel zásady: Buď nejlepší v oboru, ale nikam se necpi! Nevíš, jaká doba přijde.

Vystupoval jste i v Disneylandu na Floridě. Jak Američané, dnes velcí ochránci zvířat, reagují na vaši show s medvědy?

Nic podobného nikdy neviděli. Stovky lidí nám chtěly potřást rukou. Byl to pro mne zážitek na celý život. Po našem představení vystupovala Janet Jacksonová, sestra Michaela, ale nikdo si jí ani nevšiml. Snad hodinu nám diváci gratulovali.

Chtěl byste vystupovat také v Rusku?

Už bych tam nikdy nejel. Ruska mám za celý život dost, protože za komunistů jsme tam byli jako doma. Ruskému cirkusu se již příliš nedaří. Jejich profesionálové dnes vystupují v Evropě nebo ve Spojených státech.

Proč se ruským cirkusům nedaří?

Dříve byli ruští artisté nejlepší na světě, ale předstihli je Číňané. Když se sejdeme na festivalu v Monte Carlu, předvádějí neuvěřitelné věci. Jako by neměli kosti v těle. Jejich umění je údajně založeno na obrovském teroru. Trénují od útlého dětství a hrazdě musejí podřídit vše. Dokonce prý existuje městečko, kde žijí pouze artisté.

Kdy a kde se objevily první cirkusy?

To je těžké říci. Cirkus v podobě, jakou známe, vznikl někdy na počátku devatenáctého století. Předtím se kejklíři, medvědáři a různí šaškové sice potulovali od hradu ke hradu, ale vystupovali odděleně. Cirkus vznikl teprve vztyčením společného šapitó.

Bylo by dnes možné provozovat cirkus na jednom místě v Česku?

To je hezký sen, ale skoro nemožný. Nedostáváme žádnou podporu.

V západní Evropě jsou cirkusy oblíbené a mívají sponzory. Zkoušel jste oslovit za stejným účelem české firmy?

Češi se v poslední době cirkusu štítí. Strana zelených proti nám rozběhla kampaň, lidé na to docela slyší. Přitom u nás jsou zvířata součástí rodiny. Když zemřel bratranec, ujala se jeho medvědů Nadace Bohumila Hrabala. Rozdala je po hradech, kde po-chcípali steskem.

Zkoušel jste oslovit nějaké sponzory?

Ti mají rádi velké komerční akce. Do kultury nejdou, navíc česká společnost je naladěna proti nám. Jsme diskriminováni stejně jako cikáni. Naštěstí stačí, abych přejel hranice do Německa a hned jsem vážený umělec.

Proč podle vás Češi nemají cirkusy rádi, jak tvrdíte?

Nevím. Sehnat v Německu lístky na cirkus Roncalli, který objevil hudební skupinu Kelly Family, je téměř nemožné. Pořád má vyprodáno. Jakmile budeme moci bez povolení jezdit pracovat do Unie, hned zapřáhnu náklaďák a vyrazíme. Přes Německo, Francii až do Španělska. Tam v klidu přezimujeme. Zase bude ráj.

Zatím to nejde?

Musíte získat hodně povolení, která jsou drahá. Na počátku devadesátých let jsem se vypravil do Řecka a na Kypr. Byl to šílený nápad. Jeli jsme po vlastní ose přes Rumunsko, kde nám po zastavení rozkrádali maringotky. Při cestě zpátky zase Rumuni chtěli neuvěřitelné poplatky za průjezd. Tak jsem některé maringotky odpojil a nechal je stát u silnice. Se štěstím jsme dojeli domů.

Co si myslíte o činnosti organizace Cirkus bez zvířat?

Pokud zvířata chovají lidé, kteří s nimi neumějí zacházet, je správné starat se o jejich osud. Bez odborné péče mohou zvířata skutečně trpět. V dobře fungujících cirkusech jsou však spokojená. Zelení nás bohužel házejí do jednoho pytle. Kdysi za národního podniku jsem byl v komisi, která objektivně rozhodovala, který ošetřovatel má dost zkušeností a předpokladů, aby mohl cvičit zvířata. Dnes žádná taková regulace neexistuje, což nahrává cirkusovým podvodníkům.

Cirkusáci rádi tvrdí, že drezura zvířata baví. Není to laciná obhajoba?

Vezměte si ženu, která se vyspí se dvěma muži. S jedním ji to bavilo, s druhým ani náhodou. Stejné to je se zvířaty. Do drezury musíte dát srdce a mít pro ni cit. Moji medvědi udělají stojku dřív, než k nim stačím dojít. Vědí, že dostanou pamlsek. Navíc trik, který předvádějí, pro ně vůbec není náročný. Vždyť v přírodě si také hrají.

Medvědům prý chybí mimika, podle které lze odhadnout jejich další reakci.

Medvěd je zvíře, které se nedá ochočit. Načas však bývají utlumeny jeho instinkty dravce. Dobrý cvičitel musí poznat, když takový čas nastane. Pak se s ním mohu mazlit, pusinkovat. Jakmile ale začne být příliš bujný, jdu dál, v zimě je nechávám úplně v klidu. Několikrát se mi stalo, že jsem v očích medvěda zahlédl záblesk dravosti. Pak raději zruším jejich číslo. Všichni máme své dny.

Od kterého věku se dají medvědi cvičit?

Záleží na povaze. Když je medvěd klidný, může drezura začít klidně ve dvou letech. Když je to bastard, je lepší výcvik vzdát.

Nikdy vás medvěd nezranil?

Jeden mi kdysi potrhal hlavu. Člověk ale také občas vybuchne, nezanevřel jsem na něho.

Jak se to stalo?

Bylo mi deset let, hodně jsme tenkrát jezdili na Slovensko. Před vystoupením se jela takzvaná paráda po vesnici. Zapřáhli jsme dva koně, já s tátou seděl na kozlíku, medvědi na voze. Když jsme projížděli kolem stáda krav, které se vracely z pastvy, medvěd na jednu z nich zaútočil. Jednou ranou tlapy jí vytrhl kus masa ze hřbetu, pak skočil zezadu po mně. Nadzvedl mě z kozlíku, prokousl náhubek a roztrhl mi hlavu. Měl jsem pohmožděnou lebku a utrženou kůži i s vlasy. Otec pak zvíře zvládl a já strávil tři měsíce v bratislavské nemocnici. Doktoři si mysleli, že útok nepřežiji.

Pořád platí, že se cirkusáci žení a vdávají výhradně mezi sebou?

Ano. Máme to vyzkoušené, jiná manželství nefungují. Která žena by chtěla vstávat v šest hodin ráno, nakrmit zvířata a pak se umývat ve škopku za maringotkou? Držíme přísné tradice, nerozvádíme se.

Karel Berousek (56), jeden ze tří synů slavného cvičitele medvědů Ferdinanda Berouska, jehož zvířata si zahrála také ve filmu Šest medvědů s Cibulkou. Společně s bratrem Ferdinandem vlastní Pravý cirkus Berousek Sultán. Konkuruje jim bratr Jiří Originálním cirkusem Berousek. O přízeň českého obecenstva bojuje také Karlův bratranec Vilém Berousek, jenž provozuje Cirkus Bernes. Rozvětvená rodina se již po sedm generací specializuje především na artistiku a drezuru medvědů. Karel Berousek má dva dospělé syny, kteří vystupují jako artisté, časem prý převezmou medvědy. Manželka Jana pochází z cirkusového rodu Lagronů. Členy rodiny jsou také tři dvacetileté medvědice, několik opic, velbloud a "mluvící" kůň.

(Týden)