Březen 2005

Osm milionů statečných

Matyáš Zrno

Irácké volby proběhly nad očekávání úspěšně. Na optimismus je ale zatím brzy. Měl to být den plný krveprolití. Místo toho proběhly irácké parlamentní a regionální volby v relativním klidu. Necelých čtyřicet obětí, které si vyžádaly pumové útoky a přestřelky v den voleb, není nic, co by v dnešním Iráku někoho vyvedlo z míry. Ačkoli výsledky ještě nejsou známy, podle většiny odhadů dorazilo k volbám zhruba 8 milionů Iráčanů, tedy 60 procent obyvatel.

Mělo být hůř

Ještě před dvěma týdny to přitom vypadalo na debakl. Především v sunnitských oblastech postříleli povstalci a teroristé desítky členů volebních komisí a tisíce dalších zastrašili natolik, že se vzdaly funkcí. Drtivá většina stran a koalic nezveřejnila ze strachu o životy kandidátů ani jejich jména. Agentura IWPR zaznamenala názor muže v Tikrítu, rodném městě Saddáma Husajna: „Všechno, co víme, je, že v Tikrítu je kandidátka s 27 jmény. Ale nevíme, kdo jsou, jak se jmenují, ani jaká je jejich orientace.“ Kampaň teroru se na řadě míst neminula účinkem – lidé zůstali doma.

Ani sunnité, kteří tvoří zhruba pětinu obyvatel Iráku, ale nejsou jednotným blokem. Hlavní sunnitská politická síla, Irácká islámská strana (IIP), sice volby bojkotovala, její vůdci však prohlásili, že příznivci a členové IIP hlasovat mohou – pro kterou kandidátku chtějí. Vlivná Asociace muslimských duchovních zase vyzvala k naprostému bojkotu voleb. Některé sunnitské (nebo převážně sunnitské) strany a koalice se přesto voleb zúčastnily, jako například koalice Iráčané prozatímního prezidenta Ghazi al-Yawara nebo sekulární kandidátka Nezávislí demokraté Adnana Pachachiho, někdejšího ministra zahraničních věcí Iráku v 60. letech a veterána irácké politiky.

Hlasovat v oblastech jako je Tikrít, Samara, Bakuba, Ramadi atd., tedy v městech tzv. sunnitského trojúhelníku, však vyžadovalo hodně odvahy. Teroristická síť Abú Músy al-Zarkávího zde má nejsilnější postavení a Abú Músa nemluví do větru, když říká, že demokracie je velká americká lež, nelegitimní dcera sekularismu a kvintesence hereze a polyteismu, která otevírá brány zla. Ačkoli výsledky ještě nejsou známy, jedno je jasné – volební účast zde příliš vysoká nebyla. V Ramadi otevřely jen dvě volební místnosti a i ty zůstaly prázdné. Podobný obrázek nabízelo i nedávno dobyté povstalecké centrum Fallúdža – většina obyvatel zde stále žije v improvizovaných táborech a k volbám nešla. V Bakubě lidé k volbám šli a povstalci několika z nich ustřelili prsty, obarvené sprejem pro snazší identifikaci voličů, a jednomu členovi volební komise uřízli hlavu.

Triumf šíitů a Kurdů

Pravý opak nabídly jižní provincie, osídlené šíity. V jihoirácké Basře, Nadžáfu, Kútu a ostatních šíitských městech, přišlo k volbám až 80 % voličů. Jasným favoritem je Sjednocená irácká aliance, kterou podpořila nejvyšší šíitská duchovní autorita – velký ájatolláh Alí al-Sistání. Podobně vysokou volební účast jako šíité na jihu, mají i Kurdové na severu. Ti sice tvoří necelou pětinu obyvatel země, díky masové volební účasti však mohou získat až třetinu míst v parlamentu.

Volby tedy nakonec proběhly a šedesátiprocentní účast považují všichni za velký úspěch. K demokracii však má Irák ještě daleko. Jsou to první svobodné volby v dějinách (pokud se můžou za svobodné považovat volby, při kterých mají voliči strach o život) a úroveň demokratického povědomí iráckých voličů tomu bohužel odpovídá. Na některých místech házeli lidé do uren prázdné lístky s tím, že mají strach. „Co kdyby některá strana zjistila, že jsem hlasoval pro jinou?“ Jinde zase voliči zaškrtli stran více, protože „všechny jsou mi sympatické“.

Členové kmenů hlasovali často podle toho, jak rozhodli jejich šejkové (někteří překvapivě preferovali komunisty s tím, že je tam mnoho intelektuálů s čistou pověstí). Na šíity měla největší vliv podpora, kterou ájatolláh al-Sistání vyjádřil Sjednocené irácké alianci. Reportéři IWPR zaznamenali beduínského náčelníka: „lidé ve městě řekli, že kandidátku s číslem 169 podporuje al-Sistání, a my stojíme za vším, co on řekne.“

Co čeká parlament

Nově zvolené národní shromáždění bude mít před sebou hodně práce. Jeho 275 poslanců musí zvolit prezidenta a dva viceprezidenty, kteří potom vyberou premiéra. Přitom musí dbát na rovnoprávné rozdělení moci mezi Kurdy, šíity a sunnity. Do října by také poslanci měli sepsat ústavu, kterou lid schválí v referendu, a v prosinci by se měly konat – už podle nové ústavy – nové parlamentní volby.

Hodně bude záležet na tom, do jaké míry se podaří zapojit do vlády i do zákonodárného procesu umírněné sunnity. Budoucí vláda musí také uklidnit sousední arabské země, které mají hrůzu z Iráku, kde budou dominovat Íránu naklonění šíité. Podobné obavy má ostatně i mnoho Iráčanů. Ministr obrany Hazem al-Sha’lan Sjednocenou iráckou alianci opakovaně obviňoval z toho, že je íránskou pátou kolonou (Írán ho zato v televizi zobrazoval s izraelskou vlajkou v pozadí), ve zmíněné koalici ale jsou jak zastánci islámského státu, tak sekulární politici. A především – silný muž v pozadí, ájatolláh al-Sistání, vždy odmítal teokratickou vládu íránského typu (trvá ovšem na zakotvení islámu coby státního náboženství).

Další potíže čekají nové vedení na severu. Turci, kteří mají dost problémů se svou početnou kurdskou menšinou, těžce nesou pomyšlení na to, že iráčtí Kurdové získají kontrolu nad městem Kirkúk, bohatým na ropu. Využívají proto sporů Kurdů s místními (Turkům příbuznými) Turkmény a pod záminkou jejich diskriminace opakovaně hrozí vojenskou intervencí. Kromě toho obviňují irácké Kurdy, že tolerují na svém území základny marxistických partyzánů, kteří bojují za nezávislý kurdský stát na území Turecka.

Největší výzvou ale bude zlomení vlny teroru, která už dávno není jen akcí několika set fanatiků, ale širokým hnutím, neseným jak radikálním islamismem, tak nacionalismem.

(Respekt, www.respekt.cz)