Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Duben 2005


Zpátky do klecí

Eliška Bártová

Když loni už i stvořitelka Harryho Pottera J. K. Rowlingová lomila rukama nad českou praxí zavírat v léčebnách a ústavech lidi do klecí, odhodlal se tehdejší ministr zdravotnictví Josef Kubinyi k radikálnímu kroku: s okamžitou platností všechny klece zrušil. Aspoň v zařízeních spadajících pod jeho rezort – tedy psychiatrických léčebnách. A vlastník zbývajících klecí – ministerstvo sociálních věcí – sliboval stejnou změnu.

Pak se ale na ministra Kubinyiho za jeho „podlézání cizákům“ snesla rozhořčená kritika zdejších odborníků v čele s prezidentem republiky Václavem Klausem. Nakonec tato odvaha stála Josefa Kubinyiho funkci a pranýřování, kterému byl za svůj krok vystaven, přineslo své ovoce. Reformátoři se stáhli do ústraní. Ministerstvo zdravotnictví utnulo nastartovanou změnu a upustilo od zrušení dalších restriktivních opatření a ministerstvo sociálních věcí s ní ani nezačalo. Na konci minulého týdne dodal Škromachův resort do parlamentu novelu zákona o sociálním zabezpečení s odstavcem věnovaným klecím a svěracím kazajkám. „Při poskytování ústavní sociální péče nelze používat opatření omezující pohyb osob,“ píše se tam. „Výjimkou jsou případy přímého ohrožení jejich zdraví a života nebo zdraví a života jiných osob.“

Tuto formulaci známe léta – upravovala užívání klecí na psychiatrii a jak známo nedokázala zabránit vážným případům zneužití, o kterých s rozhořčením informovala i evropská média. Škromachova novela uvaluje na klece přísnější evidenci a o každém použití je ústav povinen informovat zákonného zástupce zavřeného člověka – což ovšem bývají zaměstnanci ústavu, čili ti, kteří klienta do klece dávají. „Je to krok zpátky,“ komentuje postup ministerstva David Záhumenský, zástupce Mezinárodní organizace pro práva mentálně postižených (MDAC), zásadního odpůrce klecových lůžek. „Zákon vůbec nehovoří o prevenci – o tom, že by ústav měl vytvářet vstřícné prostředí a režim, v němž budou příčiny agrese či neklidu minimalizovány.“

Ministerstvo se hájí tím, že jeho úředníci už připravují metodiku, jak předcházet situacím, při kterých dnes v ústavech používají omezovací prostředky. Novela však nestanovuje ani čas, po jehož uplynutí by následoval povinný přezkum, zda ještě trvají podmínky pro pobyt v kleci, neexistuje ani povinnost být se zavřenými osobami v kontaktu. Může se tak stát – stejně jak se tomu děje nyní – , že v klecích stráví klient většinu času svého života, aniž by kdokoli zkoumal příčiny, které personál vedly k jeho zavření. „Pro nás je důležité, že touto novelou se klece dostanou pod zákon, což doteď nebylo,“ říká lidovecký poslanec Josef Janeček. „Z praxe víme, že personál dával lidi do klecí jen proto, aby si ulehčil práci. Teď bude mít ústav povinnost vést si evidenci, z čehož pak ministerstvo bude mít jasný přehled a bude moci vyvodit důsledky.“

Proti ministerské novele překvapivě nevystoupila ani opozice. „Po konzultaci s neziskovými organizacemi jsem sice dospěla k závěru, že novela není dobře upravená, ale pak mě odborníci z ministerstva přesvědčili, že to bez klecí nejde a že je tato novela potřeba,“ říká stínová ministryně sociálních věcí Alena Páralová (ODS). „Přesvědčili mě, že je lepší něco nežli nic. Takže jsem svůj oponentní návrh stáhla.“

(Respekt, www.respekt.cz)



Zpátky