Květen 2005

Válka na silnici neskončí

Jan Burian

Naše silnice jsou plné sebevražedných atentátníků, zločinců a šílenců všeho druhu, kteří se nás snaží zabít, nebo alespoň předjet. Ale i my ostatní často nerespektujeme základní pravidla pro přežití - nedáváme směrovky, když chceme odbočit. Místo abychom zpomalili, zrychlujeme. Projíždíme na červenou, předjíždíme přes plnou čáru.

Jednoduché řešení

Co s námi? Nejúčinnějším řešením by bylo zakázat auta nebo nechodit ven z domu. To by nám ovšem v Evropské unii asi neprošlo, a tak možná zkusíme takzvaný bodový systém. Kdo poruší pravidla, ztratí body, kdo ztratí body, přijde o řidičák. Zní to hezky a logicky, a jako každé jednoduché řešení to zapůsobí na voliče. Jednoduchá řešení jsou i dnes v oblibě, nepoučili jsme se z historie, nechceme chápat, že demokracie je složitá a že kdo si neváží svobody, je hlupák a špatně skončí.

Zavedení bodového systému znamená i za současného válečného stavu na našich silnicích návrat k diktatuře a korupci. Nejsme totiž na podobný systém vůbec připraveni. Sebelepší předpisy či zákony nás nenaučí bezpečně řídit. Sebevětší výstražná značka za nás nevybere zatáčku. Uvedu příklad: Je kluzko. Blížím se k přechodu pro chodce. Jsem samozřejmě zvyklý dávat chodci přednost, nejsem žádný pirát, a navíc také často přecházím přes ulici. Pravidlo o přednosti chodců na přechodu se mi líbí a považuji je za velkou vymoženost. Teď je ale mokro a za mnou se řítí nějaký uspěchanec. Je na mě nalepený a mých padesát kilometrů za hodinu si zřejmě bere jako osobní urážku či výzvu. Co mohu dělat? Budu se držet za každou cenu pravidel? Když to udělám a zastavím, řidič za mnou to do mne bez milosti napálí a společně pak přejedeme nic netušícího přecházejícího chodce. Když projedu, zachovám se podle svého svědomí - varuji chodce a donutím ho chvilku počkat, a tak zůstane zřejmě naživu. Ale pak mi za křižovatkou strážce zákona jako deus ex machina odebere body či řidičský průkaz.

Co z toho vyplývá?

Poučení: Ohleduplný řidič, jímž se v tomto případě namyšleně cítím být, skončí bez řidičáku. Pirát uniká a visí zase na zádech jiného auta před jiným přechodem. Nebo mám snad využít toho, že je zákon na mé straně, a uchovat si za cenu mrtvého chodce a rozbitého auta svůj řidičský průkaz?

Zavedeme-li bodový systém, budeme určitě hrdi na to, jak se nám podařilo zabavit několika nezodpovědným jedincům řidičská oprávnění. Nemám ovšem iluze o těch, kteří pojedou tak rychle, že je policie vůbec nedohoní, ani o těch, jimž se vysoké pokuty stejně nakonec vyplatí. Nemyslím si, že nová pravidla budou platit pro všechny. Je však celkem jisté, že se v důsledku jejich zavedení staneme ještě méně svobodnými, a tudíž i odpovědnými za své chování na silnici. Válka neskončí, jen možná bude nabývat trochu více partyzánského charakteru.

Jediná cesta, která může vést k trvalejšímu úspěchu, je všeobecná a důsledná výchova, intenzivní osvěta, vylepšování podmínek silničního provozu, zvyšování odpovědnosti řidičů, potlačování korupce v policii a kontrola úrovně autoškol. A především bychom se měli kultivovat my sami. Srovnat si hodnotový žebříček a trochu se uklidnit. Problém je v tom, že tato cesta je delší než jedno volební období, a naši volební zástupci většinou dále nevidí.

(MFDNES)