Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Květen 2005


Kdo porazil země Tábora míru

Tomáš Krystlík

Ve všech nekrolozích a vzpomínkách na zesnulého papeže Jan Pavla II. mi chybí podstatné – připomínka jeho role v rozbití sovětského bloku, zemí Tábora míru, jak spolu s heslem Sovětský svaz, mírová hráz jsme slýchávali ve škole.

Reaganův obrat americké politiky od zadržování komunismu ke změně sovětského systému, který prosadil přes odpor značné části svých spolupracovníků se začal projevovat krátce po nastolení výjimečného stavu v Polsku, na počátku roku 1982. Reagan poslal zvláštního zmocněnce ke Svatému stolci (USA neměly tehdy diplomatické s Vatikánem), aby papeže získal pro spolupráci s plánem podpory podzemního hnutí odporu v Polsku, v zemi, která byla vyhodnoceno jako nejslabší článek Varšavské smlouvy a zároveň i pro SSSR strategicky nejvýznamnější (hlavní pozemní spojení SSSR s Evropou vedou přes Polsko). Jan Pavel II. se záměrem vedeným proti nadvládě komunismu přes Solidarnośc souhlasil a CIA vyčlenila na moderní komunikační zařízení a materiální pomoc pro Poláky osm milionů USD ročně. Jeho angažmá bylo značné, ale o své roli pomlčel.

Pak přišly, odtažmo od podružných, klíčové akce vedoucí k rozpadu SSSR. USA s ohledem na události v Polsku uvalily embargo na technologie potřebné k výstavbě plynovodu z Ruska a pro energetický komplex na Sachalinu, budovaný ve spolupráci s Japonskem. Akce směřovala proti podstatě sovětských devizových zdrojů – 80% deviz pocházelo z vývozu energie. Přes protesty ze západní Evropy Spojené státy embargo prosadily - plynovod byl postaven v menším rozsahu a o dva roky později. Výsledek? Moskva byla rázem o 15 až miliard USD chudší.

Dalším krokem bylo poškození sovětského hospodářství snížením cen za ropu. Klíčem k tomu byla Saúdská Arábie, rozhodující producent kartelu OPEC, která diktovala těžební kvóty, tudíž i cenu ropy na světových trzích, země ohrožená Sýrií, Jižním Jemenem, Irákem i Íránem. Reagan se rozhodl poskytnout saúdské královské rodině nebývalé bezpečnostní záruky od prodeje zbraní (systém včasného varování AWACS, rakety Stinger – zde Reagan použil svých výjimečných pravomocí, aby mohl obejít Kongres) přes modernizaci saúdských bezpečnostních složek, vytvoření amerického velení pro Perský záliv s 300 000 vojáky v době mobilizace až po osobní Reaganovu záruku, že krále Fahda nepotká osud íránského šacha. A cena ropy klesla během roku z 30 na 12 dolarů za barel. Na každém dolaru ceny za barel ztrácel Kreml jako vývozce ropy mezi 500 miliony až jednou miliardou USD ročně. V roce 1986 musel SSSR zaplatit SRN za strojírenské součástky pětinásobným množstvím ropy než o rok dříve. Vývoz zbraní také poklesl. Cílové země na Středním východě měly z vlastního exportu také méně petrodolarů.

Americký rozpočet na zbrojení stoupl o 25%, Rusové neměli najednou z čeho brát. Technologické zaostávání SSSR v elektronice se zvětšovalo, hrozilo, že sovětské tanky se dostanou na úroveň kavalérie. K tomu všemu přišla Strategická obranná iniciativa (SDI, tzv. hvězdné války).

V roce 1985 začaly USA s vytlačováním Rusů z Afghánistánu. Ředitel CIA Bill Casey přišel s nápadem, že SSSR je zranitelný kvůli vlivem napětí mezi národy v něm žijícími zejména ve Střední Asii. Řekl: „Sovětská Střední Asie tvoří měkký podbříšek Sovětského svazu. Mohli bychom tam pašovat literaturu, abychom vyburcovali odpor. Pak tam můžeme vysadit vojska, abychom povzbudili lokální povstání.“ Pákistánská tajná služba tento úkol převzala a zahájila program subverze a úderů proti sovětské Střední Asii. Šířila se podvratná literatura, kterou dodala CIA, organizovaly se útoky z pohraničních afghánských provincií. Jednotky vyzbrojila opět CIA. Mimo jiné i gumovými nafukovacími čluny k překonání hraniční Amu-Darji a čínskými raketomety, které chrlily zkázu do okolí 16 km. K bojovým oddílům se připojovalo i místní sovětské obyvatelstvo. Pouhý měsíc po zahájení bojových operací na území SSSR se sešlo politbyro a rozhodlo se sovětská vojska z Afghánistánu stáhnout.

Na Západě opěvovanému Gorbačovovi pak nezbylo nic jiného, než naslouchat silnějšímu – Reaganovi. V podstatě byl figurkou v jeho rukách. Gorbačovova jediná zásluha spočívá v nekrvavém rozpadu sovětského impéria.

Bez velkého přispění Karla Wojtyły by se to nezdařilo. Jemu a Reaganovi vděčíme, že komunistická Říše zla padla.



Zpátky