Červen 2005

Ezer Weizman aneb Tvrdohlavý dědek

Zbyněk Petráček

Patřil k „tvrdohlavým dědkům“, jejichž faktický vliv přesahuje formální pravomoci. Taková slova lze říci na adresu před týdnem zesnulého někdejšího izraelského prezidenta Ezera Weizmana (15. 6. 1924 – 24. 4. 2005). Netýkají se ovšem pouze jeho dráhy v čele státu (1993 – 99), kde jsou kompetence spíše symbolické, ale též působení v armádě. Weizman – podobně jako dnes Ariel Šaron či svého času v Německu Helmut Kohl – prosazoval své, ve svém pojetí férově, aniž se příliš ohlížel na mínění většiny.

Zasloužil se o vznik izraelského letectva. Později ale odmítl povýšení na náčelníka operací generálního štábu, aby dosáhl toho, že jeho nástupcem v čele vzdušných sil bude jím preferovaný Mordechaj Chod, nikoli kandidát Jicchaka Rabina, tehdy náčelníka generálního štábu. Svůj nonkonformismus doložil i po odchodu z armády do politiky. Byl prvním ministrem obrany, jenž prosazoval mírová jednání s Araby. Když jako prezident přijel do Berlína a promluvil k tamní židovské obci, všichni čekali slova uznání za to, že půlstoletí po Hitlerovi ještě fungují v Německu Židé. On však přítomné šokoval slovy: Jak tu můžete žít? Takový přístup ovšem ladí s vojákem, který dříve říkával: Dejme nejlepší chlapy na piloty a nejlepší holky pro piloty.

Weizman byl též jedním z mála světových politiků bytostně spjatých s Československem. Na jaře 1948 se v Českých Budějovicích učil létat na německých messerschmidtech, aby nabyté zkušenosti a stroje zúročil ve válce za nezávislost. Na tyto časy nedal dopustit ani za svého prezidentského pobytu v porevolučním Česku – vzpomínal na zdejší holky a slivovici. Právě během jeho návštěvy Václava Havla v lednu 1996 zemřel bývalý francouzský prezident Mitterrand. Weizman tehdy vzal Havla do svého letounu „Air Force One“ a společně letěli na pohřeb do Paříže. To byla pocta vskutku výjimečná. Havel tak nejenom zúročil renomé své osobnosti, ale sklízel i plody zásluh Jana Masaryka na pomoci vznikajícímu státu Izrael.

(Respekt, www.respekt.cz)