Srpen 2005

Léky na bolest mohou poškodit srdce

Eva Hníková

Dlouhodobé užívání tišících medikamentů významně zvyšuje riziko vzniku infarktu. Vyplývá to z rozsáhlé studie, kterou nyní zveřejnili britští vědci.

Zhruba polovina všech zemřelých ve vyspělých zemích podléhá chorobám srdce a cév. Padesát procent těchto lidí umírá na infarkt. Nová studie britských vědců naznačuje, že k neradostné bilanci nejspíše přispívají také některé léky užívané k tlumení bolesti. Tým badatelů z univerzity v Nottingamu podrobně prozkoumal chorobopisy 9 218 pacientů, kteří v roce 2000 až 2004 prodělali svůj první infarkt. Věk dotyčných se pohyboval mezi 25 a 100 lety, všichni pocházeli z Anglie, Skotska nebo Walesu. Jako kontrolní skupina vědcům posloužily informace o dalších více než 85 tisících osobách v lékařské databázi.

Ukázalo se, že riziko vzniku infarktu výrazně vzrůstá u lidí, kteří tři měsíce před jeho propuknutím brali léky na záněty kloubů, snižování horečky a tišení bolesti, tedy látky patřící do skupiny nesteroidních antirevmatik označované zkratkou NSAID. V případě ibuprofenu pravděpodobnost vzniku infarktu stoupla o 24 procent, a to v porovnání s lidmi, kteří během uplynulých tří let uvedený medikament neužívali. U obdobného léku proti bolesti, u diclofenacu, se riziko zvýšilo dokonce o 55 procent. Ještě výraznější nárůst vědci zaznamenali, pokud pacienti tyto preparáty brali déle než tři měsíce.

Studii, kterou minulý týden zveřejnil renomovaný vědecký časopis British Medical Journal, nelze podle oborníků rozhodně brát na lehkou váhu. Jak ale upozorňuje jedna z jejích autorek Julia Hippisley-Cox, získané výsledky bychom zatím měli vyhodnocovat velice opatrně. Během výzkumu mohlo dojít k určitým zkreslením. Část sledovaných osob patrně léky užívala trochu jinak, než jim doporučil lékař. Někteří pacienti je nejspíše dostali předepsané omylem. "Lékař se domníval, že dotyčný trpí bolestí zad. Ve skutečnosti se však mohlo jednat o anginu pectoris," upozorňuje Jan Pirk, přednosta Kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny. Tento předstupeň infarktu lze totiž mnohdy diagnostikovat jen velice obtížně. Celkově ale přední český kardiolog studii hodnotí jako velice zajímavou. "Její výsledky nejspíše nevyvolají revoluci ve zdravotnictví. Nové poznatky se však jistě dostanou do popředí zájmu vědců a budou předmětem dalšího výzkumu," podotýká profesor Pirk.

Odborníci se však jednoznačně shodují, že by pacienti neměli započatou léčbu sami přerušovat. "Nejprve je nutné posoudit, jak významné jsou vedlejší účinky v případě konkrétního pacienta a zda jsou dostatečně vyváženy pozitivním přínosem medikamentu," upozorňuje Jiří Paleček z Fyziologického ústavu Akademie věd ČR, který se specializuje na zkoumání mechanismů vzniku bolestivých stavů. Podle jeho názoru by se v budoucnu při předepisování léků proti bolesti měly zohledňovat určité predispozice k onemocněním srdce.

Podivní sourozenci Co se vlastně odehrává v lidském těle, když pociťujeme bolest? Enzym zvaný cyklooxygenáza podněcuje tvorbu prostaglandinu - látky, která zvyšuje citlivost periferních nervových zakončení a zároveň podporuje přenos bolestivého signálu na míšní úrovni. Z míchy směřují informace o bolesti do thalamu - jakéhosi přenosového centra mozku. Následně jejich cesta pokračuje do mozkové kůry. Informace pronikají i do oblastí odpovědných za emoce a chování. Chronická bolest proto může vést také ke změnám osobnosti člověka. Léky ze skupiny nesteroidních antirevmatik aktivitu enzymu cyklooxygenáza zablokují. Prostaglandin se proto nevytváří a dochází k tlumení bolesti.

V posledních letech vědci zjistili, že enzym cyklooxygenáza existuje v několika různých formách. Dvě základní se označují COX 1 a COX 2. Ukázalo se, že utišující léky, které působí na oba enzymatické "sourozence" (jako například aspirin nebo ibuprofen), vyvolávají obtíže v zažívacím traktu. Ty mohou vést až ke vzniku žaludečních vředů.

"Z výzkumů vyplynulo, že je COX 1 přítomný v řadě tkání a jeho hladina se nijak zvlášť nemění," popisuje MUDr. Paleček. Druhý "sourozenec" COX 2 naopak reaguje na poranění nebo zánět. Hladina enzymu se při těchto příležitostech výrazně zvýší.

Uvedené poznatky se staly impulsem k vytvoření tišících léků nové generace ovlivňujících výhradně COX 2. "Tyto medikamenty mají opravdu mnohem méně nežádoucích účinků na trávicí trakt. Nedávné výzkumy však naznačují, že mohou poškozovat oběhovou soustavu," vysvětluje Jiří Paleček. Za své vzala také představa, podle níž se na přenosu bolesti měl podílet výhradně COX 2. Badatelé zjistili, že se funkce obou "sourozenců" částečně prolínají. Ani nedávná studie britských vědců na analgetika nové generace nepěje žádnou chválu. Při používání léku s účinnou látkou celecoxib vzrostlo riziko vzniku infarktu o 21 procent. V případě rofecoxibu dokonce o 32 procent. A tuto látku obsahovaly tablety s obchodním názvem Vioxx, které byly z evropského trhu nedávno staženy právě kvůli výrazným vedlejším účinkům. Zvyšovaly riziko vzniku infarktu a mrtvice.

Hledání ideálního léku Bolest je nezbytná pro přežití. Chrání organismus před poškozením a signalizuje určité choroby. Proto příroda velmi dobře zabezpečila, aby se mechanismus přenosu bolesti nedal jen tak přerušit. Akutní bolest, která plní funkci jakéhosi výstražného světla, zpravidla zmizí, pokud odstraníme její příčinu. Někdy však přechází do chronické podoby. Tyto stavy už organismu neprospívají a vyžadují léčbu.

Chronická bolest je spojena například s artrózou kloubů, poškozením periferních nervů nebo nádorovými onemocněními. "Současné možnosti léčby jsou velmi omezené," podotýká Jiří Paleček, "sledujeme intenzitu bolesti, dobu trvání obtíží, ale stále se nám nedaří přizpůsobit léčbu mechanismům vzniku bolesti". Ideální lék proti bolesti vědci zatím stále ještě hledají. Pokud v této oblasti nedojde k výraznému objevu, lze podle MUDr. Palečka zásadní změnu léčby očekávat za 15 až 20 let. Jenom zavedení účinné látky do klinické praxe totiž může trvat až deset let.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)