Prosinec 2005

Konec vizionářů na Broumovsku

Eliška Bártová

Je soužití "moderních" a "tradičních" Čechů možné? Když dva misionáři kultury a ekologie přitáhli do zastrčeného koutu Čech mezinárodní umělce i proslulé politiky, psalo se v novinách o úžasném experimentu. Řada lidí odjinud s tichou závistí sledovala, jak se na Broumovsku tančí v kostelích, obnovuje stará tvář krajiny a vztyčují kříže smíření. Teď je s tím vším konec. Misionáři po letech odcházejí, trpce a se zklamanými pocity. A v místě samém vládne nad jejich odchodem špatně utajovaná radost. Jak se to mohlo stát?

Idyla do kříže

Náměstím podkrkonošského Trutnova prochází rozpačitý muž s brýlemi a batůžkem na zádech. Očima hledá místo, kam s návštěvou usednout. "Bydlím tu teprve třetí týden, neznám to tu," říká omluvně Jan Piňos, ještě nedávno šéf Chráněné krajinné oblasti Broumovsko. "Byla to pro mne velká rána," říká na otázku, proč odtamtud odešel. "Pořád se mi honí hlavou výčitky, zda jsem to všechno neměl dělat jinak."

Někdejší ekologický aktivista a bojovník za záchranu Libkovic Jan Piňos přišel do broumovských Sudet před devíti lety: vyhrál konkurs na vedoucího Správy CHKO. "Vždycky mě to sem vábilo, zdejší krajinu jsem miloval," říká Piňos, který chtěl od počátku dělat něco víc než jen státního úředníka. Zajímal se o tamní historii a kulturu. A snažil se, aby lidé získali ke krajině vztah a pečovali o ni nejen pod tlakem zákona, ale sami od sebe. Založil sdružení Tuž se, Broumovsko a podněcoval boj za záchranu nemocnice, jíž hrozilo zrušení. "Místní se začali postupně přidávat. Všichni se zdáli vstřícní a otevřeli nám náruč," říká Piňos. Sdružení se pustilo do oprav rozpadlých křížů, obnovy zapomenutých cest, stavělo naučné stezky, založilo komunitní centrum a podobně. Idyla. Do kraje přicházela řada nových lidí, dobrovolníci a nadšenci z Česka i zahraničí. A Piňos se s přáteli pustil do své největší akce - stavby Kříže smíření v místech, kde bylo po válce při vyhnání zdejších rodáků zavražděno 23 německých žen, dětí a starců. V roce 2001 přilákal otevřený a činorodý region k návštěvě tehdejšího prezidenta Václava Havla, předseda Senátu Petr Pithart převzal nad broumovským sdružením záštitu. Později přijel i šéf krajanského sdružení v Německu Berndt Posselt. "Tady ale nastal zlom. Najednou se z našich místních akcí stalo mezinárodní téma," říká Piňos. "A i ti, kteří nás do té doby podporovali, najednou znejistěli. Jako by se zalekli té pozornosti, kterou jsme na město strhli, začali závidět a vyčítat, že veškerou slávu za obnovu Broumovska si uzurpujeme my."

S Piňosem a lidmi kolem něj se nejdříve rozkmotřil místní představitel církve, vikář, který poté, co nedostal oficiální pozvánku z Pražského hradu na setkání s prezidentem během jeho návštěvy Broumova, zamkl klášter, faru i zahradu, které měl prezident navštívit, a odjel mimo město. Po návratu ukončil se sdružením spolupráci a vykázal ho z církevních objektů: s proslulým festivalem moderního umění, který se do té doby odehrával po broumovských kostelech, byl amen. A po návštěvě Posselta došlo z podobných důvodů i ke konfliktu s některými okolními starosty. Broumovská radnice totiž ke stolu s německým hostem přizvala zástupce sdružení, zatímco starosty nechala sedět v plénu. Dotčení šéfové samospráv se pak společně sešli a začali diskutovat o křivdách, které jim Piňos způsobuje. "Možná jsme udělali chybu, že jsme se pustili do tak velkých aktivit," říká Piňos. "Možná jsme měli zůstat při zemi a soustředit se víc na to, aby každý ze vsi dostával pozvánky na křídovém papíře. Měli jsme se více zamyslet a počítat s nedůvěrou, která prostě na venkově a zvlášť v Sudetech je velice silná. Asi jsme to přepálili."

Rozšířím vám rozhled

Po konfliktech s největšími úředními autoritami kraje sdružení ubralo plyn. A postupně se začalo rozkládat i zevnitř - lidé z něj začali odcházet. Přesto spolek udělal ještě jeden pokus. S pomocí známého organizátora kulturních projektů Petra Bergmanna, který se sem v roce 2000 přistěhoval z Prahy, začali přestavovat opuštěný pivovar na velkorysé kulturní centrum celého kraje. "Cílem bylo přilákat turistický ruch, aby tu lidé pobyli delší čas a zalíbilo se jim tu," říká Bergmann. "Jenže místní starostové na turistický ruch nevěří, tak to nemělo velkou podporu. Chtěl jsem tím také rozšířit lidem kulturní rozhled." Jenže místní lidé na Bergmannovy akce většinou nechodili. Proč? Odrazovala je přílišná a nezvyklá moderna? "Já se snažil i o kompromisy. Zkusil jsem dělat koncerty, které by byly víc pro místní mládež, třeba kapely Sunshine, ale stejně jich moc nepřišlo," dodává. "A když jsem se jich ptal, proč nepřišli, tak jsem zjistil, že je nebaví vlastně nic, že bych je na nic nenalákal. Možná na muzikál a ty starší na dechovku. Ale já jsem kulturní aktivista, chci dělat kvalitu a ne se podbízet."

Se stejným nezájmem místních se Bergmann setkal i při pořádání broumovské literární soutěže. Zatímco z polské strany hranice se přihlásily desítky lidí, z Broumova tři. Posledním hřebíčkem do rakve pak byla roztržka mezi hlavními představiteli "broumovského obrození": Piňos pohlcený zcela pracovními úkoly kolem projektu evropsky chráněných území Natura 2000 neměl na grandiózní "kulturní centrum" čas a přepracovaní aktivisté začali odpadávat. Projekt pivovaru na přání členů sdružení, kterých je dnes už pouhých sedm, skončil.

V částečně opravené budově má dnes sklad zemědělská firma. A Jan Piňos i Petr Bergmann během uplynulého měsíce Broumovsko opustili. "Je to pro mne silná prohra. Dali jsme do pivovaru spoustu milionů, mnoho lidí tam zadarmo dřelo, a nakonec z toho není nic," říká Bergmann, který se po létech na venkově vrátil za prací do Prahy. "Odnesl jsem si z toho to, že snažit se o kulturní dění v takovém regionu je marnost, že o to lidé prostě nemají zájem. A moje chyba? Že jsem si vůbec myslel, že by to mohlo jít."

Jana Piňose pod tlakem místních starostů a podnikatelů vyhodili z postu šéfa CHKO (viz box) a on odešel do nedalekého Trutnova, kam chodí jeho děti do školy. Říci, čemu se bude nyní věnovat, nechce. "Nebojte, ještě o mně uslyšíte," říká Piňos tajuplně. Zatímco pan Bergmann cítí chybu na straně místních lidí, případně kolegů ze sdružení, že už nechtěli dál táhnout tak velký projekt, Jan Piňos připouští, že chyba mohla být i na jeho straně. "Šli jsme do toho asi příliš zprudka a místní na to nebyli připraveni. Nejen oni, ale i my. Překročili jsme svoji kapacitu, a to nás spolu s odporem místních autorit udolalo," říká Piňos. "Zasáhlo mě to, ale doufám, že nezlomilo."

Jen pro vyhulence

Na Broumovsku vládne po odchodu dvou nepřehlédnutelných osobností a zániku aktivit s nimi spojených zvláštní apatie, možná i trochu pocit zadostiučinění. "Od začátku mi byl Piňos podezřelý, protože mluvil jak kniha, a přišlo mi, že jako šéf CHKO vystupuje příliš aktivisticky. Jako že nám buranům bude říkat, co je kultura a co smíme nebo nesmíme dělat," říká Rudolf Pernica (Sdružení nezávislých kandidátů), starosta obce Stárkov, kde postavili 20 domků pro holandské turisty a kde vládlo rozhořčení nad úsilím šéfa CHKO zabránit jim ve stavbě dalších třiceti. "Nechci říci, že jsem rád, že už tu není. Ale musím přiznat, že teď se nám s krajináři mnohem lépe komunikuje a nebude problém dohodnout se s nimi na další stavbě." Pan Pernica se byl dokonce kvůli Piňosovi podívat v Libkovicích. "Chtěl jsem vidět, jak dopadly jeho aktivity, než přišel k nám. Viděl jsem tam, že prohrál, že neuspěl. Takže mi bylo jasné, že tady nám nemá co radit," říká. "Byl jsem se také podívat na těch akcích, co pořádal, ale to nebylo nic pro místní. Většinu tam tvořili cizinci nebo lidé odjinud. Neměl to dělat tak agresivně."

Při procházce městem to vypadá, že odchod kulturně-ekologických věrozvěstů a konec jejich akcí nikoho netrápí. "Piňos nám zakázal dělat naše závody, kdy si koupíme starý auta a pak do sebe v lomu narážíme," vysvětluje mladík, který si říká Číža.

"A Piňosovi vadilo, že přitom z proražených nádrží teče na zem benzin. Tím tady naštval všechny." Se zákazem jediné tradiční místní zábavy zvané "autošťouch" si Piňose spojují i další obyvatelé Broumova. "Do přípravy jsme hodně investovali, měla přijet i televize a on to pak zakáže!" říká mladý otec sedící s kočárkem na náměstí. "A ty jeho aktivity, které pořádal, byly pro jiné lidi, než jsme my. Jak to říci - pro takové ty avantgardní vyhulence. Tak mi to aspoň říkali kamarádi, já sám jsem tam nikdy nebyl."

U vikáře, jehož nelibost byla podle vzpomínek aktérů klíčová, je dva dny zamčeno a klepáme marně. "Kdepak, tam se asi nedostanete," upozorňuje nás zaměstnanec kláštera. "Pan vikář nepřijímá návštěvy a ani nezvedá telefon." Kolemjdoucí starší manželé pak celkem ochotně shrnují, co bylo jim a prý i jejich známým za piňosovské éry trnem v oku: Kříž smíření. "Vyrůstali jsme za války a zažili kvůli Němcům spoustu těžkostí. Neztotožníme se s tím, aby se jim stavěl pomník," říkají shodně manželé Petrovi. "Vše, co Piňos a lidé kolem dělali pro zkrášlení města, je dobře. Ale ten Kříž smíření to zkazil. To už bylo příliš."

Jeden z mála lidí, kteří za sdružením stáli od počátku, byla tehdejší zastupitelka města a dnes jeho starostka Libuše Růčková (ODS). To ona pomohla prosadit pronájem pivovaru, pomáhala organizovat společné akce a podobně. "Připadalo mi výjimečné, co dělají. Založili jiný typ organizace, než jsou ty, které nám tu zůstaly z dob komunismu," říká starostka. Ale chválou a smutkem z odchodu dvojice překvapivě šetří. "Měli do toho jít pomaleji," říká. "Jak se toho tady málo děje, tak na ně prostě bylo víc vidět. Místní to neoslovilo a ani u ostatních starostů a zastupitelů neměli nikdy moc podporu. Ale víc se mi o tom už nechce mluvit."

Na zbláznění

Starostové několika obcí kolem Broumova sepsali před dvěma lety společně s podnikateli petici za "nekompromisní a tvrdý zákrok proti současnému vedení CHKO". Požadovali, aby instituce vedená Piňosem nebránila jejich podnikatelským aktivitám - především stavbám holandských vesniček. Signatářům vadilo především to, že broumovská správa CHKO blokuje změnu územního plánu. Když například chtěli v blízké Polici nad Metují změnit plán ve prospěch stavby rodinných domků a administrativní budovy, CHKO pro tyto stavby v chráněném území požadovalo určitá omezení (velikosti, sklonu střech a podobně). To se městu nelíbilo. "My místní tak nevnímáme, že je tu krásná krajina. Potřebujeme se nějak živit a rozvíjet. Piňos ale nikdy neustoupil ani o píď. Doufali jsme proto, že když se změní vedení CHKO, že konečně budeme moci udělat změny územních plánů," vysvětloval petici jeden z jejích podporovatelů, starosta Police nad Metují Zdeněk Kadidlo (ODS). Počátkem tohoto roku odvolal nový šéf Správy ochrany přírody Petr Dolejský bez udání důvodů Jana Piňose z vedení CHKO. "Když někdo přijde s hotovým projektem, koupeným pozemkem a CHKO mu to nepovolí, tak se nedivím, že je z toho investor na zbláznění," říká ke svému kroku ředitel Dolejský. "CHKO má sloužit lidem a dohlížet nad dodržováním lhůt a spravovat majetek, ne nařizovat, co kdo má nebo nemá dělat."

(Respekt, www.respekt.cz)