Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Prosinec 2005


Otevřený dopis státní zástupkyni

Milan Hulík

Paní

JUDr. Lenka Šromová

Krajské státní zastupitelství

Ostrava

Paní státní zástupkyně,

dne 25.9.2005 zemřel MUDr. Jan Chmelař, kterého jste spolu s Vladimírem Hučínem v r. 2001 obžalovala z trestného činu podvodu. Zemřel jen několik dní poté, co byl pravomocně zproštěn z obžaloby z tohoto trestného činu Krajským soudem v Ostravě. Podle Vaší obžaloby měli oba obžalovaní od zaměstnavatele Vladimíra Hučína, Bezpečnostní a informační služby (BIS), vylákat nemocenské dávky, o které se měl Vladimír Hučín obohatit.

Jak Okresní soud v Přerově, tak Krajský soud v Ostravě konstatovaly, že oba obžalovaní jsou nevinní. Tomuto zjištění však předcházely více než 4 roky trestního stíhání, které pro MUDr. Chmelaře byly velmi těžké. Nebyl typem bojovníka jako jeho spoluobžalovaný Vladimír Hučín a nikdy předtím nepřišel do styku s orgány trestního řízení, jako V. Hučín, který s nimi v jejich komunistické podobě bojoval celá léta, tak jako s celým totalitním režimem. MUDr. Chmelař byl mírný, až bojácný člověk, plachý a nesmělý a již samotná skutečnost, že se musel dostavovat k výslechům a opakovaným hlavním líčením, byla pro něj utrpením. Vím to, protože jsem jej vždy uklidňoval a říkal, aby se nebál, že to všechno dobře dopadne. Já jsem o tom nepochyboval ani na okamžik, protože celé obvinění bylo absurdní a i laik musel poznat, jak to konstatovali i mnozí novináři, že obvinění z trestného činu podvodu nemá logiku. Ostatně, stejně tak se vyjadřovala i obhajoba, neboť bylo naprosto jasné, že obvinění z trestného činu podvodu nemůže obstát. Vy jste však dala pokyn ke vznesení obvinění, vedla trestní stíhání a nakonec i vypracovala obžalobu. Měla jste na to zákonnou licenci, byla jste okresní státní zástupkyně. Můžete vznést obvinění a obžalobu vůči komukoliv, i vůči nevinnému člověku; Vám podle zákona stačí existence podezření. Takže je vlastně všechno v pořádku. Když jsem s panem doktorem Chmelařem odcházel od hlavního líčení, kde byl zproštěn z Vaší obžaloby, připomněl jsem mu kreslený vtip z r. 1968, na kterém si dva komunističtí aparátníci podávají ruku a jeden říká druhému.: „Upřímně řečeno soudruhu tajemníku, kdybychom Vás nezavřeli, tak jste nemohl být rehabilitován.“ MUDr. Chmelař se tehdy usmál. Byl to jeden z mála úsměvů, který jsem u něj viděl. Spíše vidím jeho obličej v úzkostném napětí a slyším, jak se pokoušel zoufale soudu vysvětlit, že je nevinen.

Nešlo jen o tu vinu, ale i o jeho pověst, neboť byl soukromým lékařem a obvinění z trestného činu podvodu se dostávalo pozornosti médií a veřejnosti. Takovéto ocejchování v malém městě při známém českém přísloví „není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu“, bylo pro lékaře s rozsáhlou klientelou téměř zničující. Protože o tom nikdy nemluvil, tak nevíme ani, nakolik utrpěly jeho příjmy a kolik klientů jej opustilo. Nechat se léčit „podvodníkem“ jistě bylo pro mnohé nepřijatelné. Vždyť k němu do jeho ordinace vnikl i důstojník BIS, který bez jeho souhlasu se snažil dostat do kartotéky jeho pacientů. Již se nedozvíme, jak mnoho jej vaše trestní stíhání postihlo. Nevíme, kolik nocí nespal a kolik prášků na spaní si musel vzít, aby mohl usnout. Zatímco V. Hučína trestní stíhání posiluje a zoceluje, tak jeho kamaráda doktora oslabovalo. Při jeho pitvě bylo zjištěno, že měl několik jizev na srdci; šlo o malé infarkty, z nichž ten poslední byl osudový. Zemřel naštěstí ve spánku, ráno jej našli mrtvého v posteli. Nejsem odborník, ale jsem přesvědčen, že trestní stíhání se na této diagnóze podílelo.

MUDr. Chmelař byl vzácný člověk. Lékař – lidumil, který se snažil pomáhat. Měl jsem jej rád a nikdy na něj nezapomenu. Věřím, že i Vy, paní doktorko, nezapomenete na nevinného člověka, kterého jste obvinila a posléze obžalovala. Nechci použít příkré výrazy, a již vůbec ne takové, které Vám možná napíše můj přítel a rebel John Bok. Nechci Vám zavdat příčinu k podání šesté stížnosti Advokátní komoře, když ty předchozí, které jste na mně podala, byly zamítnuty jako nedůvodné. Nebudu zpochybňovat ani vaši kvalifikaci, i když o ní mám pochybnosti. Neučiním a nenapíši nic, čeho byste mohla proti mně využít. Nemám čas psát zase vyjádření a chodit se někam obhajovat. Mně stačí, že jsem úspěšně hájil svého klienta a že Vám mohu napsat, že jste stíhala hodného, dobrého a charakterního člověka a že jste mu moc ublížila. Vím dokonce, i proč jste to udělala.

Věřím, že stejným zproštěním z obžaloby skončí i celé trestní stíhání V. Hučína., který byl rok ve vazbě. Pak přijde čas kladení otázek. Nejen Vám, ale i někdejšímu ministru vnitra a dnes advokátnímu koncipientovi (jak příznačné) JUDr.(?) Stanislavu Grossovi, který přece v TV tvrdil, že se budou všichni divit, jaké trestné činnosti se V. Hučín dopustil. Ten otazník za titulem budoucího advokáta se ptá: A co presumpce neviny, pane doktore?

Vaše právní vzdělání, paní doktorko, je jistě větší než urychlené kariéristické vzdělání „kolegy“ Grosse. Nevím ale, zdali jako státní zástupkyně s monopolem trestní obžaloby, znáte výrok, který pronesl antický filosof Seneca: „Minimum decet libere, cui multum licet.“ (Komu je mnoho dovoleno, má si dovolovat co nejméně). O to více můžete vzpomínat. Třeba na MUDr. Jana Chmelaře.

JUDr. Milan Hulík



Zpátky