Leden 2006

Nové zprávy ze Šumavy

Eliška Bártová

Park chce obnovit přírodu, starostové českou cestu. Spor o podobu jednoho z nejzachovalejších míst české přírody dostal nový impuls. Starostové šumavských obcí se obrátili na premiéra s prosbou o pomoc při záchraně pracovních míst i dosavadního způsobu života a občanský spolek lesníků označil lidi z vedení parku za zločince porušující zákon. Důvodem je rozhodnutí nového šéfa parku Aloise Pavlíčka rozšířit nejvzácnější lokality parku, kde se už dál nebudou kácet kůrovcem napadené stromy. Pavlíčkův verdikt nahnal adrenalin do mnoha zainteresovaných hlav a postavila se proti němu široká koalice: od prezidenta republiky přes jihočeského hejtmana až po zmíněné starosty. Stoupenci šéfa parku jsou zase přesvědčeni, že za celou vzpourou stojí snaha těžařské lobby udržet výnosný byznys.

Horká fáze

„Byl jsem lesním dělníkem a celé generace se tady kácelo. A najednou chtějí dovolit, aby Šumavu sežral brouk,“ říká starosta šumavské obce Horská Kvilda Eduard Hones (nezávislý). Pan Hones je jedním z nejaktivnějších organizátorů petice, jejíž signatáři letos v létě vyzvali premiéra Paroubka, aby vedení parku zatrhl strategii nekácet v prvních zónách. Tím vypukla další ofenziva v dějinách české „války o kůrovce“, která se ve své horké fázi táhne minimálně šest let.

První vážné výstřely padly v roce 1999, kdy tehdejší ministr životního prostředí Miloš Kužvart ustoupil tlaku těžařů a povolil kácení napadených stromů v nejcennějších prvních zónách Národního parku Šumava. Okamžitě zaburácely pily a 3 tisíce krychlových metrů dřeva tajemně zmizely i z míst, kam nesměla vkročit lidská noha. Vedení parku se proto dostalo do podezření, že pod rouškou boje s kůrovcem prostě drancuje prales komerční těžbou. S odvoláním na „velmi nedokonalou“ evidenci pokácených stromů se případ nepodařilo objasnit ani inspekci životního prostředí, ani policii.

Před třemi lety však park navštívili experti ze Světového svazu ochrany přírody (IUCN) a závěr jejich inspekce byl drtivý. Vinou „zásahů těžkou mechanizací, které trvale poškodily krajinu v bezzásahové zóně“, říká zpráva IUCN, nelze zničenou Šumavu zařadit do mezinárodní kategorie národní park. Ministrovi Ambrozkovi došla trpělivost:slíbil změnu v „hospodářské politice“ parku a ohlásil soutěž na nového ředitele. Žlábek padl, na jeho místo přišel před rokem zastánce přirozeného lesa Alois Pavlíčko a představil totálně odlišný plán péče o park. Na doporučení expertů ze IUCN chce spojit roztroušené ostrůvky přísně chráněných prvních zón, rozšířit jejich plochu ze současných patnácti na devětatřicet procent a v nich přírodu ponechat svému přirozenému vývoji. Do doby, než plán schválí ministerstvo, zakázalo vedení parku těžit a vyvážet dřevo z míst, které se mají stát prvními zónami. Plán počítá i se snížením počtu lesníků: vzhledem k velkému růstu zón bez zásahu se už nebude tolik kácet a místo dřevařů budou potřeba jiní lidé – jazykově a komunikačně vybavení strážci parku nebo průvodci.

Pithartův experiment

Ještě než vedení parku předložilo svůj návrh péče úřadům v Praze, snažilo se ho vysvětlit představitelům obcí, které leží v jeho areálu, a získat jejich podporu. Zhruba u poloviny ta snaha selhala: lokální politici místo hledání kompromisu sedli a napsali premiérovi. „My tomu zase až tak nerozumíme, ale radí nám bývalý ministr životního prostředí František Benda, který tady koupil parcelu. Ten je v tom študovaný,“ říká citovaný starosta Hones.

Právě Benda ještě coby ministr Klausova kabinetu bez výběrového řízení jmenoval v roce 1993 šéfem národního parku Ivana Žlábka, který dnes pracuje jako poradce v kanceláři senátora Petra Smutného (ČSSD). (Ten se mimochodem svého času prořekl, že díky dobrým vztahům s tehdejším vedením parku dostával povolenky na lov na jeho území.) Žlábkovy názory ovlivnily i některé další politiky, kteří dnes vystupují proti současnému vedení, například místopředsedu Senátu Petra Pitharta. „Žádám vás naléhavě, abyste našel způsob, jak tento šílený experiment zastavit,“ připojil se Pithart nedávno ke starostům v apelu na premiéra Paroubka. Pohled na bavorskou stranu Šumavy i na některé části českého parku přitom svědčí o tom, že tady o žádný šílený experiment nejde. Pod uschlými, trčícími stromy už roste nový zelený porost. V Česku zatím jen patnáct, na bavorské straně už 35 let. „Výsledky budou patrné až za 200 – 300 let. Do té doby bude holá a jen postupně zarůstající Šumava pro návštěvníky experimentem odpuzujícím, maximálně deprimujícím,“ argumentuje Pithart v dopise premiérovi.

Argumentem „neodpovědného experimentu“ se zaštiťují i další politici. Některé z nich – například poslance Miroslava Beneše (ODS) – vtáhl do sporu šéf sdružení Šumava 21, pražský obchodník se dřevem Jiří Štich. Jeho občanský spolek vznikl v době, kdy byl odvoláván bývalý šéf parku a sdružuje hlavně lesníky. Letos v říjnu podala Šumava 21 trestní oznámení s tím, že správa parku nezasáhla proti šíření kůrovce, ohrozila tak šumavské lesy a porušila zákon o ochraně přírody.

Do sporu se připojil i jihočeský hejtman Jan Zahradník (ODS) s podporou prezidenta Václava Klause. „Jako občan se bojím, že už nebude zelená Šumava, ale hnědá,“ vysvětluje hejtman svůj vstup do kůrovcové války. Odborné podklady pro to, že současný přístup vedení parku je špatný, však krajský úřad nemá. „Jít odbornou cestu, na to nemáme kapacitu ani peníze. Ale vycházím z tvrzení odborníků, jako je například bývalý ministr Benda nebo náš současný stínový ministr Bedřich Moldan.“ Posledně jmenovaný ale hejtmanův pohled nevyznává: „První zóny by se určitě měly ponechat přirozenému vývoji,“ říká o Šumavě Moldan. „Je ale třeba, aby si obě strany sedly a vyložily karty na stůl. Aby zmizela atmosféra nedůvěry a osočování. Správa parku už karty vyložila, ale vypadá to, že lesníci, kteří proti parku vystupují, své skutečné motivy neříkají.“

Žádná česká cesta

Někteří starostové a lidé žijící v národním parku stojí úplně v klidu na Pavlíčkově straně. „Suché lesy pro mne neznamenají tragédii. Nevnímám to jako konec Šumavy, ale jako začátek něčeho nového,“ říká starosta Kvildy Jaromír Forst (nezávislý), bývalý strážce parku. „Ale pro lidi vyrůstající v tom, že jediné řešení je kácet napadené a sázet nové stromy, je to novota nad jejich chápání.“

Obec Kvilda je sice pod dopisem premiérovi také uvedena, ale starosta jako jediný ze zastupitelstva nesouhlasil. „Nadávat v době, kdy park s námi začal jednat a hledat kompromis, to mi přijde nefér,“ říká. „Snažil jsem se to zastupitelům vysvětlit a přesvědčit je, že suchý les neznamená mrtvý, ale nemělo to význam. Mají zakódováno, že když v lese hnije dřevo, je škoda ho nevyužít. Jsou zvyklí ten les řídit a nedokáží připustit, že si poradí i bez nich.“

Současný způsob péče o šumavské hvozdy má ovšem jednu zásadní oporu – v ministerstvu životního prostředí. Na ni ostatně v reakci na dopis šumavských starostů odkazuje i premiér Paroubek s tím, že on sám není kompetentní rozhodnout o správném postupu. „V evropských národních parcích je samozřejmostí, že se nejcennější porosty ponechávají nerušenému vývoji bez zásahu člověka,“ říká ministr životního prostředí Libor Ambrozek (KDU-ČSL). „Nevidím žádný rozumný důvod, proč bychom tady měli hledat nějaký jiný, originální český přístup. Pokud chceme vidět, jak vypadá příroda bez zásahu člověka, musíme jí to dovolit.“

Bavoři v divočině

Podobnému odporu, na který naráží vedení šumavského parku, čelili před osmi lety i na bavorské straně, když se rozhodovalo o rozšíření národního parku. Premiér Edmund Stoiber se ale za správu parku postavil a jasně deklaroval, že Německo je země, která chce mít park se vším všudy a že bude výkladní skříní divočiny. Rozšíření parku dostalo zelenou. Zatímco ale v původní ploše je 75 % území ponecháno vlastnímu osudu, v nové části se s rozšířením bezzásahových zón počítá pozvolně do roku 2017. „Bavorské vedení parku je pro nás inspirací v tom, jak systematicky pracuje s veřejností a neustále vysvětluje, že park je něco jiného než hospodářský les. Budují nová informační centra a infrastrukturu, na kterou by místní samospráva nikdy bez parku neměla finance,“ říká tiskový mluvčí parku Radovan Holub. „Přitom ale ani o píď neustoupí od své koncepce. A to je důležité.“

(Respekt, www.respekt.cz)