Leden 2006

Mír za úplatek

Vratislav Janda

OSN zjišťuje, jak pomáhala korumpovat Saddáma Husajna. Vše začalo jako humanitární program a skončilo největším korupčním skandálem v dějinách OSN, který vyvolal řadu otázek ohledně budoucnosti světové organizace a její autority. Operace, která měla pomoci milionům strádajících Iráčanů, se změnila ve finanční eldorádo plnící kapsy Saddáma Husajna a mnohých „principiálních“ odpůrců zásahu proti němu.

Kořeny skandálu sahají do roku 1991, kdy Spojenými státy vedená koalice vyhnala Saddáma z Kuvajtu a ukončila tak okupaci tohoto ropného emirátu. I když irácký prezident válku prohrál, vyklouzl s podstatným vítězstvím – udržel se u moci a nadále železnou rukou svíral celou zemi. Spojené národy uvalily na Saddáma rozsáhlé sankce, aby jej přiměly k větší vnímavosti k přáním mezinárodního společenství. Pak se Rada bezpečnosti OSN pokusila nalézt způsob, jak ke strádajícím Iráčanům dostat potřebné dodávky. OSN irácké vládě umožnila prodávat část ropné kapacity výměnou za potraviny a léky. Plán však ztroskotal na ziskuchtivosti některých úředníků OSN a vlád.

Obchodníčci s ropou

Proslulý hotel ar-Rašíd v centru Bagdádu, v jehož vstupní hale byl na podlaze portrét prezidenta Bushe staršího umístěný tak, aby každý příchozí musel šlápnout na jeho obličej, se stal hlavním dostaveníčkem podivných obchodníčků s ropou z celého světa. Na přelomu tisíciletí hostil i neslavně známou českou delegaci vedenou stejně proslulým šéfem poradců premiéra Zemana Šloufem. Přátelé Saddáma Husajna zde čekali na možnost vzdát hold iráckému diktátorovi nebo některému z jeho nohsledů, ale především zde fasovali dobře zpeněžitelné vouchery na nákup surové ropy pod světovou cenou. Jakoby náhodou se pak v hotelovém lobby pohybovali také obchodníci s ropou, kteří byli schopni obdržené poukázky na místě překlopit na tisíce a někdy miliony dolarů v hotovosti.

O 12 let později další, tentokrát mnohem menší koalice s definitivní platností ukončila vládu bagdádského řezníka. Tyto státy, mezi něž patřilo i Česko, jednaly přes odpor Rady bezpečnosti OSN, která nenašla vůli schválit zmocňující rezoluci. Odpor Rady se opíral především o rozhodné ne Francie a Ruska, které se v předchozích letech opakovaně pokoušely sankční režim OSN proti Iráku uvolnit či zrušit. Nebyla pro tyto vlády dostatečným motivem k odstranění Saddáma jeho agresivní politika vůči sousedům, genocida šíitů a Kurdů? Nestačilo stalinské zacházení s obyvatelstvem, včetně mučení a hromadných poprav, či systematické porušování 16 po sobě jdoucích rezolucí Rady bezpečnosti OSN? Co bylo motivací těchto a dalších vlád?

Spojené státy jsou největším přispěvatelem do rozpočtu OSN. Skandál spojený s nejvyšším vedením světové organizace vyústil v přesvědčení 55 % Američanů, že OSN nereprezentuje jejich zájmy a hodnoty. O korupci v ní se mluví léta. Program Ropa za potraviny však tuto debatu povýšil na zcela novou rovinu. Již nyní, a to jsou vyšetřovatelé General Accountability Office teprve na začátku, se odhaduje, že jen Saddám osobně z programu obdržel 10,1 miliardy dolarů.

Již v září roku 2004 irácký týdeník al-Madda otiskl seznam 270 osob a společností, které byly příjemci Saddámovy štědrosti. Nejsenzačnějším úlovkem bylo jméno dnes již bývalého ředitele programu Ropa za potraviny Benona Sevana, kterého si v roce 1997 osobně vybral generální tajemník OSN Kofi Annan. Ale Sevan, pověřený dohledem nad programem ve jménu Rady bezpečnosti OSN, nebyl jediným úlovkem. Al-Madda uvedla jména řady osobností ze států dvou členských zemí Rady bezpečnosti, které nejhlasitěji vytvářely opozici proti Američany vedenému tažení – Francie a Ruska.

Osa Bagdád–Paříž–Moskva–Peking

Jednou z obětí teroru v Iráku je i Išán Karím, který byl hlavním iráckým vyšetřovatelem korupčního skandálu. Bomba umístěná pod jeho vozidlem jej letos 1. července roztrhala na kusy. Nepodařilo se to prokázat, ale experti nepochybují, že motivem vraždy bylo jeho vyšetřování. Mnoho lidí by bylo rádo, aby tento případ zmizel ze světa. Část viny padá i na světovou organizaci, i když OSN nařídila nezávislé vyšetřování. De facto ji k tomu ale donutil svobodný irácký tisk, který pracoval s uniklými informacemi z bagdádské vlády.

Zpráva Nezávislého vyšetřovacího výboru OSN zveřejněná 27. října vypočítává pouze za Rusko celkem 46 subjektů včetně řady společností blízkých Kremlu. Ruské schopnosti však podle této analýzy blednou před Francií. Kromě toho, že jmenuje úředníky z okruhu prezidenta Chiraca, francouzské společnosti obdržely mezi lednem 1997 a únorem 2001 preferenční kontrakty na dodávky zboží v hodnotě 2,9 miliardy dolarů. Za totéž období Rusové prodali komodity v hodnotě 2,6 miliardy a čínské firmy získaly zakázky za 1,9 miliardy dolarů. Rusko, Francie i Čína jsou stálými členy Rady bezpečnosti OSN. Tyto peníze tedy nepochybně měly vliv na otázky války a míru.

V zájmu objektivity je třeba dodat, že na prohnilosti programu se nepřímo podílela i vláda USA. Nejenže zavírala oči nad korupcí, o které nepochybně věděla, ale otevřeně podporovala porušování sankčního režimu, zejména ve vztahu ke svému tradičnímu spojenci Jordánsku. Hášimovskému království totiž pod tichou patronací USA Saddám dodával ropu, výměnou za klid na západní hranici a přístup k moderním technologiím. Ropa pak byla krakována v jordánských rafineriích Zarká a vyvážena přes syrský terminál Tartus.

Americké priority změnily dva faktory: volební vítězství Bushe mladšího v roce 2000 a zejména 11. září 2001. Nový prezident se rozhodl se Saddámovým režimem skoncovat, nicméně řada bývalých spojenců, včetně těch z první války v Zálivu, byla proti.

Ideologickým vůdcem této opozice byl Jacques Chirac. Není divu. Francie byla hlavním obchodním partnerem Iráku od počátku 70. let. Vztahy dostoupily vrcholu, když tehdejší francouzský premiér, shodou okolností Chirac, v roce 1974 navštívil Bagdád na pozvání viceprezidenta Saddáma Husajna. Francie získala privilegované vztahy a 23% podíl na irácké ropné produkci. Chirac za to dodal dva jaderné reaktory, z nichž ten větší, Osirak, v roce 1981 zlikvidovalo izraelské letectvo.

V roce 1976 Saddám podnikl svoji jedinou cestu do západní Evropy a na letišti Orly jej Chirac nazval osobním přítelem. Pro doplnění: v roce 2003 francouzská státem kontrolovaná ropná společnost TotalFinaElf disponovala exkluzivními kontrakty na rozvoj ropných polí Madžnún a Bin Umar v hodnotě 75 miliard dolarů.

Před hlavním vyšetřovatelem skandálu Paulem Volckerem leží obrovský kus práce. Úspěch tohoto někdejšího prezidenta americké centrální banky záleží na jeho umění přesvědčovat a na dobré vůli OSN. Vzhledem k tomu, že žádá členské země, aby si de facto podepsaly ortel, lze jen obtížně předpokládat ideální úroveň spolupráce. Sám Volcker uvedl, že konečná zpráva o vyšetřování bude hotova nejdříve na jaře 2006.

(Respekt, www.respekt.cz)