Únor 2006

Události od 16. prosince 2005 do 16. ledna 2006

Bohumil Doležal

Denní komentáře politologa Bohumila Doležala k událostem v České republice i ve světě podle českého denního tisku. Komentáře se vztahují jen ke dnům, kdy v ČR vycházejí hlavní deníky.

Pátek 16. prosince

Za soudní čekatelku Svobodovou, kterou prezident Klaus nejmenoval soudkyní kvůli tomu, že na něho spolupodepsala stížnost k ústavnímu soudu, se postavili tři její již jmenovaní kolegové – přesněji řečeno dva a jedna setina třetího. Dva se veřejnosti (prostřednictvím tisku) představili a uvedli, co jim prezident říkal po jmenovacím ceremoniálu, když se ho na svou kolegyni ptali. Klaus v podstatě přiznal, že důvodem k „nejmenování“ byl podpis pod stížností. Třetí to potvrdil, ale nepřál si být jmenován. Když jde o tak závažnou věc, musí se za ní člověk postavit konkrétně a adresně, zvlášť když mu v podstatě nic nehrozí - Klaus naštěstí nemůže jednou jmenované soudce odvolat. Prezident se předvedl jako málo příčetný ješita hned třikrát: poprvé, když Svobodovou nejmenoval, podruhé, když o tom veřejně mluvil s jejími kolegy, a potřetí, když novinářům sdělil: „Já jsem to přesně takhle neřekl“ (ovšem, bylo tam možná nějaké to „ehm“ navíc, bd) „a nevím, jak je možné, abyste používali citáty ze soukromého rozhovoru s některými právě jmenovanými soudci“. Snad si mohl vymyslit nějakou menší pitomost.

A ještě jednou Václav Klaus. Navštívil čtvrteční sněm Akademie věd ČR a ve svém pozdravném vystoupení vyslovil jakési pochybnosti ohledně chystané transformace ústavů aklademie. Transformace akademie je přitom věcí jí samé, prezident (republiky, nikoli akademie) nemá povinnost se plést úplně do všeho, k čemu se nachomýtne. Věcí, do kterých by se plést měl, tu v dohledné době bude na politické scéně habaděj. Měl by šetřit síly a ne se předvádět jako nenapravitelný Besserwisser.

Europoslanec Zahradil napsal v Právu: „Pokud by volby namíchaly svrchu uvedenou konstelaci, přichází v úvahu velká koalice za jednoho jediného předpokladu: s časově i věcně výrazně zkráceným mandátem a zároveň dohodou na prosazení ústavní změny volebního zákona z poměrného na většinový.“ Podpořil tak v podstatě předsedu strany Topolánka (ne velké koalici), protože podmínka, kterou si klade (ODS jde o jednokolový většinový systém), je pro všechny ostatní parlamentní strany nepřijatelná. Ale hlavně nechápu, proč mluví o velké koalici teď. O velké koalici se mluví, když tak, po volbách.

K vášnivému vystoupení Václava Havla proti prolomení těžebních limitů na hnědé uhlí (což by znamenalo likvidaci některých obcí na Mostecku) se vyjádřila Právu jedna obyvatelka Horního Jiřetína, který je taky „ohrožen“. Její hlas se zlomyslným potěšením citujeme: „Přála bych si, aby pan Havel opustil pohodlí své vily a dostupnost lékařské péče a nastěhoval se k nám do Horního Jiřetína. Ochotně mu poskytnu ubytování ve svém domku s prasklou stěnou. Může se procházet po zahradě plné sazí, nosit kbelíky s uhlím, protože plynofikaci v obci nad zásobami strategické suroviny nikdo neudělá. Spolu s ním bych tu nechala bydlet také ekologické aktivisty. Jsem přesvědčená, že je lepší to tu dotěžit a pak zrekultivovat, aby alespoň naši potomci mohli žít v klidu a možná i na hezkém místě. Horní Jiřetín se šachtou a chemičkou v sousedství takovým místem není.“ Ta paní nepochopila, že o ní exprezidentovi nejde: jde o pár elegantních a ušlechtilých myšlenek do světové soutěže krasoduchů.

Volby v Iráku proběhly zjevně v relativním klidu, účast byla vysoká, k volbám šli ve velkém množství i sunnité, kteří ty předchozí ignorovali. Nechtějí tentokrát zůstat stranou, zřejmě jim za těch pár měsíců došlo, k čemu volby jsou. Problém je teď jen v tom, nakolik se Američanům podaří přivést tři hlavní skupiny (šíity, sunnity a Kurdy) k tomu, aby se přestaly navzájem nenávidět a aby všichni dohromady přestali nenávidět Američany za to, že je zbavili Saddáma Husajna.

Ministr Rath vzal v rámci úspor u úst nemocnice (dopadne to prý hlavně na ty menší) a lékárníky, kterým srazil marži. Na slibné cestě je proces postátnění nemocnic. Jestli tomu rozumím, budou je moci vlastnit i soukromníci, ovšem za podmínek připomínajících pověstné Privatbetriebe mit staatlicher Beteiligung v někdejší Dederonii, tj. „NDR“. Ministr Rath pracuje na dederonizaci českého zdravotnictví.

Proces integrace SNK a ED pokračuje v duchu tradice: europoslankyně Hybášková je uražena tím, že nemohla vystoupit na oficiální tiskové konferenci sloučeného útvaru, a pokud se jí Zieleniec neomluví a nenabídne jí, „aby mohla být tváří nového projektu“, bude zvažovat odchod. Dalším logickým krokem bude založení strany „Nové SNK“, protože dva základní zákony, podle nichž probíhá integrace pravice, tzv. Doležalovy zákony, mající pro tento proces stejný význam jako kdysi měly Keplerovy zákony pro astronomii, jsou: 1. integrací dvou malých pravicových stran vzniká třetí, ještě menší, 2. výsledkem integračního procesu dvou malých pravicových stran jsou tři malé pravicové strany.

Sobota 17. prosince

Poslanecká sněmovna schválila na pátý pokus zákon o registrovaném partnerství. Ten teď půjde do Senátu a k podpisu prezidentovi, jenž mu, jak se zdá, není příliš nakloněn. Pokud ho Senát odmítne nebo navrhne změny a pokud ho prezident odmítne podepsat, bude PS rozhodovat znovu, a tentokrát nebude stačit prostá většina 86 hlasů, ale nadpoloviční většina všech poslanců.

Poté, co se na rozumném kompromisu“ s krajem zhroutil odpor nošovických družstevníků, podrobilo se i zbývajících šest vlastníků (čtyři vázali svůj souhlas na souhlas družstva a dva zbývající už ani dost dobře nemohli vzdorovat). Protože se tak stalo ve lhůtě, do níž kraj potřeboval půdu vykoupit, a protože se tak stalo standardním způsobem, tj. vyjednáváním a dohodou, nezbývá nám než (s jistou dávkou sebekritiky) připustit, že úvahy o nuceném výkupu v těchto případech (tj. pro soukromého vlastníka, i když je zjevné, že soukromá investice přinese obci i kraji výhody) byly a jsou velmi předčasné. Že se v takovýchto případech licituje a bude licitovat, je přirozené.

Ve stínu projednávání a schválení zákona o registrovaném partnerství zůstanou asi – a to zcela neoprávněně - dvě zprávy: sněmovna zároveň schválila (rudou stojedenáctkou a za nepochopitelného přispění tří poslanců z US-DEU) novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění, jímž se VZP i ostatní pojišťovny vydávají na milost a nemilost vládě. Zákon musí rovněž schválit Senát a podepsat prezident, ale tady vzhledem ke stojedenáctce nebude problém. Pak by ještě mohl zasáhnout ústavní soud, poslanec Janeček už naznačil, že by se poslanci KDU-ČSL k němu mohli odvolat. Co udělá nebo neudělá ústavní soud, je ve hvězdách. To je první věc. Druhá je to, že vedení ČT se rozhodlo zrušit publicistický pořad Bez obalu (pro forma se s ním svezl pořad Za zdí, který, pokud tomu dobře rozumím, bude ovšem pouze překabátěn). Důvodem jsou vysoké výrobní náklady a obsahové výhrady (kdyby to byly jen obsahové výhrady, vypadalo by to hloupě). Obsahové výhrady obnášejí nekorektnost, nevyváženost, a to kupodivu hlavně v reportážích dotýkajících se premiéra Paroubka. Nedostal totiž prostor, aby své konání vysvětlil či obhájil. Je to po listopadu 1989 poprvé, co je pořad zrušen způsobem, za nímž jsou víc než cítit politické důvody. Obojí (faktické zestátnění pojišťoven i autocenzurní zásah do programu veřejnoprávní televize) znamená podle mého názoru dosti významné omezení občanské svobody: druhá věc hlavně jako precedens.

Europoslankyně Hybášková, jak jsme už psali, hrozí odchodem od Evropských demokratů, pokud se nestane „jednou z tváří nové strany“. Hybášková byla prý v minulosti odpůrkyní integrace ED se SNK. Odporovat jakémukoli pokusu o „integraci pravice“ je racionální postoj, integrace pravice ještě nikdy k ničemu pořádnému nevedla, korektnější, statečnější a taky praktičtější je postavit se na vlastní nohy.

Jiří Hanák, výsadek dříve Hradu, dnes už jen Hrádečku v redakci Práva, dává opět průchod své chorobné nenávisti k ODS a Klausovi: v jakési anglické publikaci se píše o tom, že situaci v ČR komplikují „následky právně málo regulovaného přechodu od státního vlastnictví k soukromému“. A Hanák z toho vyvozuje: „Je zřejmé, že éra divokých privatizačních baronů z temných devadesátých let není ve světě zapomenuta. A že její důsledky trvají, víme z posledních událostí, viz zašantročení státního podílu v Setuze či nájezd zlatokopů na Pozemkový fond. Snažit se za tím dělat tlustou čáru může jen člověk naivní, nebo ten, kdo chce, aby se na jeho podíl na tomto loupeživém eldorádu zapomnělo.“ Od té doby, co se při sarajevském atentátu zhroutila vláda Václava Klause, tu už skoro osm let řádí sociální demokracie. Přinejmenším v akci pozemky byly zjevně namočeny obě velké strany (jedna je za osmnáct, druhá za dvacet bez dvou). Obávám se, že Hanákovi na první polovině devadesátých let ani tolik nevadí divoká privatizace v hospodářství, jako předchozí mimořádně humpolácký pokus jeho guru a lidí kolem něj o divokou privatizaci politické moci, pokus, který naštěstí příliš nevyšel.

Taktéž v Právu zřejmě šifra „zr“ (nevěřím, že podobný nesmysl by vyprodukovala ČTK) píše: „Již po rozdělení čs. federace poukazovali někteří historici na to, že název Česko se pro české historické země objevil již na konci renesance, tedy dávno před kolonizací českých pohraničních hvozdů přistěhovalci z německojazyčných zemí.“ České pohraniční hvozdy byly kolonizovány německým etnikem průběžně přinejmenším od třináctého století, a to s názvem Česko na konci renesance by chtělo nějak upřesnit, kdy a kde se objevil, vždyť tehdy se používaly především latinské názvy. Kdo tenkrát říkal Česko nebo Tschechien?

Předseda KDU-ČSL představil veřejnosti občanskou iniciativu varující před sbližováním sociálních demokratů s komunisty. V letáku iniciativy se píše: „opět máme důvod k obavám“. Když má pan Kalousek takové obavy, proč on a jeho partaj dělají sbližování ČSSD a KSČM svou účastí ve vládě křoví? Občanská iniciativa pana Kalouska je plod mimořádného alibismu.

Pondělí 19. prosince

Premiér Paroubek se dme pýchou, podařilo se mu vyždímat z EU nejvíc peněz na osobu, aspoň pokud jde o nové země. Je to trochu předčasné, Důležité není kolik peněz vyžebrám, ale co si s nimi pak počnu.

V tomto směru je málo nadějné, že předvolební mikulášská nadílka pokračuje plným tempem. Poté, co lidovci prosadili ve Sněmovně zvýšení rodičovského příspěvku skoro na dvojnásobek, chce je ministr Škromach trumfnout zdvojnásobením dětských přídavků. Vypadá to všechno skoro jako dražba, jen není jasné, co se vlastně draží.

Severomoravský krajský hejtman Tošenovský už podepsal smlouvy, které kraji umožní čerpat státní podporu pro přípravu průmyslové zóny v Nošovicích. Je tedy možné převádět na vlastníky a uživatele půdy peníze, které si usmlouvali. Nyní by si rádi přišli na své i majitelé „okrajových“ pozemků, kteří se původně zdráhali je prodat. Není vyloučeno, že kraj jim vyhoví. Zbývá tedy už jen, aby Korejci oznámili, že si to rozmyslili a závod raději postaví v Polsku (jejich rozhodnutí není dosud definitivní).

Miloš Zeman pronesl v Otázkách Václava Moravce cosi, co bychom my milovníci klasické opery přirovnali nejspíš k árii Osmina z Mozartova Únosu ze serailu: Oh, wie werd ich triumphieren, wenn sie euch zum Richtplatz führen! A navrhuje, koho všeho je třeba v rámci deratizace z ČSSD vykopat: Krause, Zaorálka, Sobotku… Zato Palase (svého někdejšího ministra) by asi ponechal. Je jakési nedorozumění, když se považuje za osobu se zbytnělým sebevědomím. Je osobou se zbytnělou mstivostí, což je nejen nepěkné, ale v politice krajně nepraktické. Paroubek teď potřebuje, aby před volbami nevyváděl, a maže mu med kolem pusy. Co udělá s tak nepohodlným spojencem po vítězných volbách, si rozhodne sám. Možná, že pak k osobám, které Miloš Zeman určil k deratizaci, pak přibude ještě jedna položka.

Proti pořadu Bez obalu zahájila před časem správní řízení Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Důvodem je, světe div se, nevyváženost. Podle předsedy Pospíchala „není podstatné, kdo ke stížnosti podal podnět“. Z toho si každý domyslí, že Paroubek, i když tomu tak třeba není. Jistý mediální expert (taky Paroubek) prohlásil, že jde o „politickou pornografii“ a že pořad dělali lidé, jejichž názory jsou okrajové. Protože jsem v pořadu taky občas vystupoval, těší mne, že pan Paroubek neřekl rovnou jako jeho předchůdce Zeman, že jsem blbec a že by mne nejraději nakopal do prdele. Premiér je muž zjemnělých mravů. Zeman se zase nestaral o zakazování TV pořadů. Skoro bych řekl, že to druhé je lepší.

Úterý 20. prosince

Tématem dne je „zrušení“ (přesněji řečeno zákaz) pořadu Bez obalu. Premiér Paroubek považoval za nutné ujistit veřejnost, že on se zrušením nemá nic společného (formálně jistěže ne, udělal to za něj Janeček a jeho lidé) a svolal k věci tiskovku. Je dobré, že v tom šlape jako slon v porcelánu, kdyby dělal jakoby nic, mohlo by mu to třeba projít. Na tiskovce se mimořádně sprostým způsobem obul do Karla Steigerwalda. Označil ho za bývalého bolševika (on, kdysi funkcionář potěmkinské pastrany, která měla za totality pro nejhloupější individua ze Západu vbuzovat iluzi demokracie), za „normalizačního scénáristu“ (on, náměstek ředitele RaJ, bolševické obdoby koncernu Tricatel z pěkného filmu nebožtíka Luise de Funése Křidýlko nebo stehýnko) a vytkl mu nevhodnou manželku – pan redaktor Franěk z Práva zde má pěkný příklad toho, co je „kádrování“. Navíc tvrdil, že za „politickou pornografii“ neoznačil inkriminovaný pořad, ačkoli lze doložit, že v pořadu BBC tak expresis verbis učinil. Pan Paroubek pro argumenty nechodí zbytečně daleko, ví, že terazky je premiér. Kdyby se mu to bylo víc hodilo, byl by věnoval pozornost mé maličkosti (psal jsem o zákazu pořadu v MfD předevčírem) a nepochybně by mne označil za agenta sudetoněmeckého Landsmannschaftu (čímž by si získal srdce vedení ODS a pana Zahradila). Autora velmi pěkného článku z dnešních Lidovek Vladimíra Bystrova by zase mohl charakterizovat jako bělogvardějského synka, jeho kamarádu Filipovi by se to jistě líbilo. (Mimochodem, Paroubek Lidové noviny napadá neprávem, zařídily to vyčuraně, Bystrovovův článek daly do rubriky, která nemusí vyjadřovat stanovisko redakce a samy si po pilátovsku myjí ruce). Pan Paroubek je zkrátka přesvědčen, že je v podstatě jedno, co plácne. Je věcí zásadního významu přesvědčit ho o opaku. A předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Pospíchal by měl vysvětlit, proč není podstatné, kdo si u jeho instituce na Bez obalu stěžoval. O tom, zda to je nebo není podstatné, rozhodne veřejnost.

Podle agentury STEM se rozdíl mezi „pravicí“ a „levicí“ poněkud zmírnil. ODS vede před ČSSD o 6% a v přepočtu na mandáty by v Poslanecké sněmovně měla latentní koalice ČSSD - KSČM 103 hlasy. To je většina ještě dostatečná (102 by, řekl bych, bylo už málo). Předvolební tahanice nekončí, že by ODS s lidovci dokázala vyhrát, si nedovedu představit.

Policie konstatovala, že se expremiér Gross při koupi bytu neprovinil: přesněji řečeno to znamená, že pokud se to skutečně odehrálo tak, jak to vylíčil (půjčil si peníze od strýce Vika, tomu je půjčil pan Rod, směnku spálil pan Simkanič - měl ji správně sežrat, jako to učinil Švejk v Bruck an der Leite/Királyhida s milostným dopisem nadporučíka Lukáše paní Etelce Kákonyiové), bylo to po právní stránce OK. Nevím, proč se policie ČR zabývá ověřováním právní korektnosti fantastických příběhů.

Prezident Václav Klaus se sešel s královéhradeckým biskupem Dominikem Dukou. Prezident se nesejde ke konci roku s pražským arcibiskupem kardinálem Vlkem, protože Vlk ho ostře kritizoval za jeho postoj ke katolické církvi. Jako člověku nezúčastněnému, pozorujícímu tyto události zvenčí, se mi zdá, že pan biskup Duka, který má s Klausem a s ODS zjevně nadstandardní vztahy, se chová lehce po plojharovsku. Měl by být s kardinálem solidární.

V Právu uveřejnili článek jakéhosi Barthélémy Courmonta o městském terorismu. Věcný popis nebezpečí, které představují atentáty ve velkých městech (autor kupodivu nemluví o tom, že jde výhradně o akce islámských teroristů) následuje ryze mnichovanský závěr: „Klíčový význam však mají politická rozhodnutí. Dosavadní vývoj jasně ukázal, že právě ta jsou nejčastějším důvodem pro následující teroristické údery. Záleží tedy na prezidentech či premiérech, jakým rizikům nás vystaví - nebo jakých nás naopak uchrání.“ Je tedy třeba dělat jen taková rozhodnutí, aby se na nás islámští fanatici nezlobili. Prezidenti a premiérové, pozor!

V regionální rubrice MfD Kolínsko píší o tom, že v Zásmukách je pohřben „Jaroslav ze Šternberka, legendární vítěz nad Tatary z roku 1241“. Je to hezká, byť i nepřímá rehabilitace Rukopisu královédvorského, který se kdysi pokoušela skupina zněmčilých pseudovědců v čele s prof. Masarykem prohlásit za podvrh. Vítězství nad „Tatary“ se konalo jen na jeho stránkách.

Středa 21. prosince

Jiří Paroubek pokračuje v porcelánovém galopu na motivy „zrušení“ pořadu Bez obalu. Zejména deníky MF Dnes a Lidové noviny (opakuji, že Lidové noviny v tom jsou nevinně, chovají se k premiérovi a jeho napoleonským choutkám v oblasti svobody slova krajně ohleduplně) prý proti němu vedou „štvavou kampaň“. To je velmi hezký termín, řekl bych, že po listopadu 1989 zaznívá z úst českého politika (komunisty vyjímaje) poprvé. Zato předtím zněl pravidelně. Štvavé kampaně prováděly zejména západní buržoazní sdělovací prostředky, a namířeny byly proti zájmům naší tenkrát socialistické vlasti a našeho (pracujícího) lidu. Pan premiér prý nikdy nepožadoval zrušení pořadu.

Sněmovna se rozhodla vydat poslance Vladimíra Doležala k trestnímu stíhání. Učinila tak přestože mandátový a imunitní výbor vydání nedoporučil, protože, podle slov jeho členky Rujbrové (KSČM) „ve spise jsme neshledali důkazy pro to, aby trestní stíhání bylo vůbec zahájeno“. Ministr Bublan dodal na poslední chvíli do sněmovny další obsáhlý materiál a přivedl tam dva policejní vyšetřovatele. To je postup krajně nestandardní a ODS má pravdu, když ministra obviňuje z ovlivňování kauzy (jinak, upřímně řečeno, na nevinu pana poslance bych nevsadil ani zlámanou grešli).

Podle nových opatření, která zavádí ministr Rath, budou péči v nemocnicích hodnotit i hospitalizovaní pacienti. Vybere se z nich pět procent, a těm bude s vyplňováním pomáhat pracovníci kontrolních oddělení nemocnic. Doplňujeme: pacienty je třeba vybírat tak, aby dotazník vyplňovali těsně před podáním léku utišujícího bolest (pacienti, kteří nic podobného nepotřebují, jsou pro průzkum nezajímaví) a s těmito léky, jak známo, je třeba šetřit. Tím se zajistí ochota pacientů spolupracovat s „kontrolním oddělením“. Pokud se postup osvědčí, může být využit i ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Ruský ministr zahraničí uklidnil svůj český protějšek: prezident Putin rozhodně v příštím kvartále navštíví ČR. „Nemusíte se obávat“, vzkázal nám první muž ruské diplomacie. Je to dobře. Náš lid je už po několik let zmítán úzkostnou obavou, zda Vladimír Vladimírovič Putin, Sluníčko jasné, poctí svou návštěvou náš zapadákov. Uklidňující slova jeho ministra vlévají naději do našich duší. Bohužel jsou tu nějaké problémy se zbraněmi, které jsme kdysi od předchůdce Ruské federace zakoupili. Rusové by je chtěli mít pod kontrolou. To by ovšem mělo jít jen ztuha.

V Bělehradě je souzeno pět příslušníků speciální policejní jednotky za vraždění ve Srebrenici. Tento způsob potrestání viníků masových zločinů v bývalé Jugoslávii je daleko lepší než vydávání do Haagu – to může být jen nouzovým řešením pro dobu, než se Srbové, Chorvati a Muslimové neodhodlají vypořádat se svými darebáky sami.

Premiér Paroubek navrhuje (na rozdíl od českého ministerstva zahraničí a stanoviska EU) etnické rozdělení Kosova, přičemž albánská část by měla dostat samostatnost. Pro spravedlnost musím zdůraznit, že v této věci je jeho návrh daleko rozumnější, než jak je u nás v tisku prezentován. Je sice pravda, že rozdělení by vyvolalo problémy v Makedonii, ale přesto by to bylo lepší řešení než to dnešní, kdy je formálně Kosovo součástí Srbska, fakticky je protektorátem Unie, Unie nemá na to, aby tam natrvalo zajistila mír, a s nynějším stavem jsou krajně nespokojeni jak kosovští Albánci, tak kosovští Srbové.

Lidové noviny otiskly s mírným předstihem veselou silvestrovskou úvahu české sufražetky Hauserové o blahodárnosti homosexuality pro vývoj lidského rodu. Paní Hauserová se inspiruje zejména u šimpanzů bonobo a starých Římanů.

Lidové noviny citují ruský list Moskevský komsomolec (jak strašidelné jméno, kuriózní je, že jsou to přitom asi relativně normální noviny, což působí dvojnásob přízračně), podle něhož angažoval J. V. Stalin v polovině dvacátých let jakéhosi vědce, který mu slíbil, že zkříží člověka a opici, čímž vznikne silný ochlupený tvor necítící bolest, který už ve třech letech bude mít sílu jako dospělý, nebude náročný na potravu a snese i špatné zacházení. Učenec odjel do Afriky, kde se usilovně, leč bezúspěšně pokoušel oplodnit domorodé ženy (rozuměj opičím spermatem), i místní opice. Protože výsledek nebyl hmatatelný, čekal nešťastníka po návratu do vlasti gulag, kde bídně zahynul. Obávám se, že Josif Vissarionovič byl k učenci nespravedlivý: experiment se v zásadě podařil, jeho úspěšné výsledky nás v ČR tíží dodnes.

Čtvrtek 22. prosince

Saddám Husajn před soudem prohlásil, že on i všichni jeho spoluvězni byli brutálně mučeni. To je důsledek hysterie kolem údajného porušování lidských práv americkými vojenskými a vyšetřovacími institucemi. Skoro bych si přál být teroristou – tolik lidí by se staralo o má lidská práva. Mám pocit, že jako obyčejný penzista v postkomunistické ČR jsem na tom hůř.

Vracím se k jedné zprávě, kterou jsem zanedbal. Bývalý disident Stanislav Penc byl obviněn z trestného činu pomluvy, protože se na tiskové konferenci zeptal: „Můžete potvrdit, nebo vyvrátit, že jeden z řídících důstojníků policie, František Pachl, spolupracoval nebo byl kmenovým příslušníkem StB?“ S názory pana Pence na legálnost Czech Teku a na policejní zásah proti technařům absolutně nesouhlasím, ale nad takovýmhle obviněním zůstává rozum stát.

Jiří Hanák se v Právu nevyhnul kritice premiéra Paroubka za jeho útok na Karla Steigerwalda. Bohužel, jak mu to bylo nepříjemné, při tom semlel příliš mnoho věcí dohromady: „Jiřího Paroubka opravdu neomlouvám, jeho ujetí se však snažím pochopit. Prasácký novinářský útok na jeho ženu je začátkem dosud nekončícího řetězu podlostí typu: Všichni víme, jakým asi způsobem dělal kariéru v Restauracích a jídelnách! Tahá do vlády komunisty! Podporuje znárodňování nemocnic!“ Paroubkovu manželku v tisku hrubě urazili. Nevšiml jsem si, že by někdo Paroubkovi vyčítal, že tahá do vlády komunisty – nýbrž vyčítá se mu, že s nimi už teď potichu spolupracuje a totéž bude dělat po volbách. Pokud jde o kariéru v Restauracích a jídelnách (dělal ekonomického náměstka podniku, to byl po řediteli nejdůležitější post), jde jen o to, že na jeho místě bych zrovna já šetřil obviněními typu „normalizační dramaturg“ a že zastávat takový post bylo přece jen už cosi povážlivého. A to, že podporuje znárodňování nemocnic, je čistá pravda.

Mladá fronta Dnes píše k pořadu Bez obalu, že jeho autoři uzavřeli smlouvu s Úřadem vlády ČR, podle níž měli do pořadu zařazovat příspěvky propagující EU. To bych považoval za přinejmenším neopatrné: člověk nemůže vládu kritizovat a zároveň od ní brát peníze (i když se údajně jednalo o jakýsi grant EU). Nicméně v článku se z toho vyvozuje: „Jestli byl pořad, který každý týden sledovalo více než šest set tisíc diváků, nakonec zrušen kvůli Paroubkovým výhradám, nebo finančním nesrovnalostem, dnes není nikdo schopen rozsoudit.“ A tomu nerozumím: za prvé, pořad byl podle vyjádření ČT zrušen kvůli obsahu a kvůli tomu, že byl příliš drahý. S informací o penězích od vlády vyrukovala ČT teprve dodatečně. Za druhé, problém z penězi od vlády, se netýká samotného pořadu, ale osob, které to dojednaly. A za třetí, nejsme si jistý, zda je to důvod k nějakému tvrdému postihu ze strany ČT.

Pátek 23. prosince

Podle agentury CVVM si ODS proti listopadu polepšila o 3,5%, má nyní 29,5, ČSSD zůstala na 24% a v Poslanecké sněmovně by „pravice“ měla nejtěsnější většinu 1 hlasu. Takový volební výsledek by možná byl ideální, eliminoval by trochu vliv KSČM a nedovolil by ODS, aby měla podobné roupy jako mají teď sociální demokraté. Paroubkovi však pomáhá (a v budoucnu možná ještě pomůže) tichá solidarita Pravdy a Lásky – i když asi ne tolik jako pomohla Špidlovi v roce 2002, pozice Pravdy a Lásky je dnes otřesena a omezuje se na novináře a pár mediálních šíbrů.

Americká agentura PSB provedla pro ČSSD bleskový výzkum, podle něhož zjistila, že Paroubek je lidem hodnocen jako nejschopnější budoucí premiér (s velkým náskokem před Topolánkem) a pro návrh rovné daně z příjmů je jen 39% lidí (proti 60%). Většina veřejnosti je prý přesvědčena, že se česká ekonomika za vlád ČSSD zlepšila a že se ubírá správným směrem. Je hezké, že si ČSSD pořizuje za drahé peníze večerníčky pro své vedení a ještě jimi baví veřejnost. Myslím, že by se zveřejňování objednaných průzkumů politickým stranám (nejen sociálním demokratům) mělo zakázat: je to i v jejich v zájmu, průzkumy budou pak věcnější.

Zastupitelé ČSSD v Ústeckém kraji se rozštěpili při hlasování o rozpočtu kraje (navrhla jej ODS). Přes masivní nátlak premiéra Paroubka, který je volebním lídrem i pro ústecký kraj, pět zastupitelů sociální demokracie rozpočet podpořilo, další dva se nedostavili, dva se zdrželi a jen jeden byl proti. To je pro Paroubka určitá nepříjemnost, snižuje to jeho autoritu a odehrálo se to přitom v jeho volební základně. Že by při svém vzestupu premiér už narazil na strop?

Jsem dalek toho, abych si idealizoval normalizační časy. Když jsem ale četl článek Jiřího Hanáka v dnešním Právu, měl jsem dojem, že ten člověk prožil dvacet let někde na Marsu. Je to ostatně příznačné pro tu část disentu, která se rekrutovala z bývalých komunistů. V roce 1969 je vyházeli z pohodlných křesílek a oni, zaslepeni zuřivostí nad křivdou, kterou tu spousta lidí musela snášet dávno před nimi i současně s nimi, ztratili schopnost vnímat svět kolem sebe. Kakao, kokos a oříšky se na Vánoce v té době běžně dostaly (a ne že ne, jak píše pan Hanák), hodinová fronta na vepřové je rovněž fantazie, vepřové se dostalo bez velké fronty na vánoce i mimo ně.

Guvernér ČNB Tůma napadl vládu za rozhazovačnou politiku: „Řada těch návrhů jde podle našeho názoru proti zdravému rozumu. Pokud by všechny tyto návrhy měly být schváleny, tak to prakticky neguje plánované přijetí eura v roce 2010, nebo by ho to mohlo minimálně ohrozit.“ Rozjetou předvolební mikulášskou nadílku to asi nezarazí, ale možná si sociálně demokratická slibotechna (v některých záležitostech se s chutí zapojila i ODS) bude dávat trochu větší pozor. Paroubek má ovšem jasno: Tůma nečte noviny, nevzal v úvahu nízký schodek letošního rozpočtu (ještě není spočítán) a vůbec, většinu členů bankovní rady jmenoval prezident Klaus. Není nad racionální vysvětlení.

Úterý 27. prosince

Podle průzkumu CVVM věří vládě 43% Čechů, prezidentovi 69, Sněmovně 27 a Senátu 22. Úroveň těch čísel ovšem v sobě obsahuje i význam, který respondenti přičítají instituci „o sobě“: prezident, moudrý panovník, je víc, než vláda, vláda, která udílí příkazy, je víc než „parlamentní žvanírna“. Zajímavý může být jen pohyb v rámci dané úrovně. Ten je viditelný vlastně jen v případě vlády: ale je to tak velký kumšt být lepší než Gross nebo Špidla?

Místopředseda ODS zaútočil na premiéra Paroubka mj. kvůli jeho údajnému podílu na zrušení pořadu Bez obalu. Je zajímavé, jak dlouho ODS trvalo, než někdo z vedení k věci zaujal stanovisko. Její internetové kanály (Česká média, Virtually) záležitost bagatelizují. ODS a její mediální klaka chce svobodu slova – ale jen pro sebe. Proto se premiér Paroubek mýlí, když si myslí, že „celá kampaň kolem pořadu Bez obalu byla v kontextu se zájmy ODS“. Především žádná kampaň nebyla, ozvalo se pár novinářů (víc o tom psala jen MfD). Na rozdíl od slavné televizní revoluce, kdy byla na nohou celá Praha. Bohužel, teď jde o víc než tenkrát. Zrušení Bez obalu je nenápadný precedens. Novinářská obec vcelku a veřejnost daly najevo, že se jich to netýká. Cenzoři mají volné ruce.

V českých novinách zní jakési stoicky zapírané roztrpčení nad tím, že papež nepronesl přání veselých Vánoc taky česky (jak to dělával jeho předchůdce). Jednak nevím, proč by to mělo českou společnost, jejímž náboženským vyznáním je ponejvíce ateismus, mrzet. A jednak nechápu, k čemu je dobré, když papež pronáší přání v třiceti jazycích, které stejně neumí. Stačilo by snad italsky, latinsky, anglicky a možná i německy vzhledem k tomu, že je to jeho mateřština.

Guvernér ČNB kritizoval vládu za rozhazovačnost (zcela zjevnou a předvolebně motivovanou) a vysloužil si Paroubkovo obvinění, že vede volební kampaň ve prospěch ODS. To je od pana Paroubka drzost, nad níž se tají dech: naopak, pan Paroubek vede volební kampaň celým tím nezřízeným populistickým rozhazováním peněz. A navíc: označovat každého, kdo s ním nesouhlasí nebo ho kritizuje za služebníka ODS je bolševická manýra (tehdy se ovšem mluvilo o přisluhovačích buržoazie a západních imperialistů).

Jaroslav Foldyna kritizuje ministra Ambrozka za to, že se staví za útlum těžby uhlí v Ústeckém kraji. Nic proti tomu, v tom bych se asi s panem Foldynou shodl – ale proč nezmínil ani slovem exprezidenta Havla, který zastává stejný postoj jako Ambrozek?

Ve Varšavě byl inaugurován (prý spíše korunován) nový prezident Kaczyński. S Klausem si podle vlastních slov bude rozumět - oba jsou pro EU, ale jako sdružení suverénních států. Je to pragmatická koncepce, která by se dala shrnout slovy: navalte prachy, ale opovažte se nám mluvit do našich věcí (staré známé „vměšování do vnitřních záležitostí“).

Středa 28. prosince

Poslanec ODS Doležal, o jehož vydání k trestnímu stíhání před nedávnem rozhodla Poslanecká sněmovna, se vyjádřil ke svým schůzkám s podnikatelem Dvořákem, na němž prý požadoval úplatek, takto: „Trvám na tom, že jsem si nikdy o žádné peníze neřekl, nikomu jsem žádné peníze nechtěl zprostředkovávat. To, že na některých schůzkách, a to jenom na jedné, zazněla z úst pana Dvořáka suma, to mě v té době akorát rozhodilo a nevěděl jsem, jak na to mám reagovat.“ Panu poslanci hrozí, že bude postižen buď za úplatkářství, nebo za hloupost. I velmi podprůměrně inteligentní člověk musí přece vědět, že v takovém případě nezbývá než celou záležitost co nejrychleji ventilovat na veřejnosti.

Podle jakéhosi průzkumu, který provedl Sociologický ústav, nechce drtivá většina obyvatel pohraničí vracet domy sudetským Němcům. Počet ochotných se prý v poslední době ještě snížil. Anketa je naprosto zavádějící, nikdo ani ze sudetoněmecké strany nežádal, aby se vracel soukromý majetek. Osobně si myslím, a napsal jsem to mnohokrát, že vracení majetku obecně (tedy i státního, dosud neprivatizovaného) není dost dobře možné. Co je možné, je omluva doprovázená nějakým smířlivým gestem (např. symbolické odškodnění). V tomto smyslu se vládní sociolog Houžvička velmi mýlí, věc uzavřena není. Potěšitelné je, že pro omluvu je čím dál tím více lidí.

Ministr Rath přišel s geniálním nápadem: nedostatek zubařů se má řešit importem ze Slovenska a Polska. jenže každý polský i slovenský zubař si jistě umí spočítat, že přesunem do Česka se dostane z bláta do louže - zvlášť když mj. zohlední i osobu nynějšího českého ministra zdravotnictví.

Premiér-publicista Paroubek napadá v Mladé frontě Dnes vydavatele Mladé fronty Dnes a Lidových novin za to, že proti němu vede cílenou kampaň, která je motivována tím, že "je politicky zcela jinde než sociální demokracie". To je výtka vypočítavá a podlá. Jednak Lidové noviny jsou v tom nevinně, chovají se alibisticky. Jednak, a hlavně, ovšem premiér kalkuluje s tím, že německý podnikatel se podělá, když jej obviní jeden z vítězů druhé světové války (byť vítěz poměrně skrovný), a udělá si ve svém hájemství pořádek. Podle mého soukromého mínění je tento kalkul do určité míry oprávněný, Němci mívají občas sklon chovat se v takové situaci nepříčetně, jen aby měli pokoj. Uvidíme.

Podle MfD věří polovina Slováků, že lidi stvořil Bůh (a nikoli, že je lidská bytost výsledkem evoluce). Zaostalý národ, že. Ostatně já taky věřím, že lidi stvořil Bůh.

Mladá fronta Dnes rovněž upřesňuje informaci o pokusech Josifa Vissarionoviče skřížit člověka s opicí. Zdá se, že paní Procházková v LN (převzala informaci z ruského tisku) nešťastníkovi, který pokusy dostal na starost, poněkud křivdila.

Jaroslav Plesl se v Lidových novinách vyjádřil k zrušení pořadu Bez obalu. Napsal: „...důvody k pozdvižení obočí tu jsou a premiér si za to může sám. Nejprve jeho strana do dozorčí rady ČT protlačila Paroubkova poradce, aby veřejnoprávní televize vzápětí narychlo zrušila výše zmíněný publicistický pořad, který předtím premiér kritizoval. Člověk nemusí být zrovna vyznavačem spikleneckých teorií, aby se nad takovým sledem událostí pozastavil. Zvlášť když Paroubek, tak jako ve včerejším vydání deníku Právo, argumentuje velmi podivně. Nezdá se mu například, že od počátku září do konce října o něm autoři Bez obalu natočili deset příspěvků. „Byl jsem suverénně ,nejoblíbenějším‘ mužem pořadu. Proč asi ta mimořádná pozornost?“ ptá se premiér s evidentně nehraným údivem a dodává, že byl otřesen. Možná ho to překvapí, ale předseda vlády má v rukou docela velkou moc nad správou věcí veřejných. Proto ta ,mimořádná pozornost´. Kdyby Paroubek místo vlády řídil například restauraci či jídelnu, tak by se o něm v Bez obalu mluvilo přece jen o něco méně. Jenže tak to není." To je docela OK, jen nechápu, proč pan Plesl taky nezmínil, že se k pořadu vyjadřoval, a to velmi razantně, šéf Úřadu předsedy vlády (určitě to nedělal jen tak sám za sebe). Pak se premiérova role jeví ještě ve zřetelnějším světle. Nejde jen o "důvody k pozdvižení obočí". Jde o skandál.

A ještě jednou premiér Paroubek. Na svých stránkách odpovídá na dotazy čtenářů. Respektive na některé. Když se ho kdosi zeptal na to, proč ve svém životopise neuvádí své členství v ČSS a jak je možné že zastával nomenklaturní místo náměstka ředitele RaJ, odpověděl mu, že nemá důvody odpovídat na jeho ne příliš chytré otázky.

Čtvrtek 29. prosince

Korejská společnost Hyundai odložila rozhodnutí o umístění své automobilky. Prý se o podmínkách investice pořád vyjednává. Paroubkova cesta do Jižní Koreje byla odložena, vedoucí politici na něho prý nemají čas. Možná, že Severomoravský kraj utře ústa. Po komplikovaném vyjednávání o prodeji pozemků by to bylo dosti komické završení. A nošovičtí družstevní zelináři budou jistě spokojeni, protože budou moci dále na rodné hroudě pěstovat svůj vysoce lukrativní produkt.

Ministr Rath se zjevně chystá zavést zdravotní péči jako řemen. Její součástí budou preventivní zdravotní prohlídky. Dále se lidem zabrání, aby se přejídali (osvědčenou metodou jsou potravinové lístky, tlustí by dostávali menší příděly). Vůbec by bylo nejlíp, kdyby lidé místo statutu občana, který je jim čím dál tím víc na nic, dostali statut pacienta. Chodili by v uniformách (jejich součástí by mohl být modrobíle pruhovaný erární nemocniční župan) a lékaři (zejména ti nemocniční) by se stali jejich nadřízenými. Místo dosavadního stereotypního označování („primář“, případně „asistent“, „docent“, „profesor“) by byly zavedeny vojenské hodnosti: na bílých pláštích by se pěkně vyjímaly epolety ruského typu z éry stalinismu. Pacient by se při vstupu do ordinace hlásil a mluvil by jen kdyby byl dotázán. V nevyužitých sklepních místnostech nemocnic by byly zřízeny šatlavy s tvrdými lůžky pro ty, kteří s lékařem nedostatečně spolupracují. Taky by se dalo ušetřit na nemocničním personálu, pokud by „rajóny“ byly svěřeny přímo pacientům (tedy těm pohyblivějším). Takový model socialistického zdravotnictví určitě nemají ani ve Švédsku! Mimochodem je zajímavé, jek zdrženlivě se dosud vyjadřoval o novém ministrovi Miloš Zeman. Důvod může být dvojí: buď od něho očekává nějaké gesto loajality, nebo je to i na něho moc a počká si, zda náhodou ministrovy divoké eskapády neskončí jeho vyhazovem.

Na máločem se čeští novináři shodnou tak jednoznačně jako na tom, že policejní obvinění Stanislava Pence za pomluvu je nehorázné (Penc se na tiskové konferenci představitele policie zeptal, zda může potvrdit či vyvrátit, že velitel letošního zásahu proti Czech Tek kdysi pracoval ve Státní bezpečnosti). Taková otázka samozřejmě není trestná. Zároveň ovšem to, zda dotyčný pracoval StB nebo ne, se dá zjistit spolehlivějším způsobem, než dotazem na tiskovce (a ukáže-li se, že byl, to pak náležitě rozmáznout). Je to trochu, jako byste se někoho veřejně zeptali: můžete potvrdit nebo vyvrátit, že jste homosexuál? Otázka není trestná, ale není ani slušná.

Četl jsem (zapomněl jsem kde) jakési podivné úvahy na téma konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou o dodávky zemního plynu. Vykládalo se to jako běžný tržní mechanismus, proti němuž se Ukrajina nemorálně bouří. Rusové hodlají zemní plyn pro Ukrajince zdražit pětkrát. K tomu, aby si to člověk vyložil jinak než jako politický nátlak, je zapotřebí mimořádné kvantum dobré vůle.

Jiří Hanák dává v Právu opět průchod své obsedantní nenávisti k Václavu Klausovi: „To my v Čechách jsme jiní kabrňáci s jinými měřítky. Úspěch za každou cenu a jděte do háje s pravidly a se slušností! Tomáš Ježek, někdejší blízký spolupracovník Václava Klause v době privatizace, nám ve své knize sdělil, jak se na takové věci díval dnešní čestný předseda ODS a prezident republiky. Basketbalista Václav Klaus razil totiž myšlenku, že v utkání je dobrý každý faul, jen když vede k vítězství a rozhodčí ho nevidí. To je zatraceně chytlavá filozofie, která nemohla nepoznamenat náš život. V privatizaci se také faulovalo, až se hory zelenaly, a pro jistotu ještě rozhodčímu, totiž zákonu, převázali páskou oči.“ Kdyby Jiří Hanák žil ještě pět set let (doufám, že to nehrozí), dával by nepochybně i pak všechny neřádnosti světa za vinu Klausovi a jeho privatizaci. Klaus si kritiku jistě zaslouží, ale patologická zášť je, jak se u nás s oblibou říká, „kontraproduktivní“.

Miloš Čermák píše tamtéž v souvislosti se zrušením pořadu Bez obalu: „Nikdy jsem ani jedním slovem nenaznačil, že by existovala souvislost mezi tím, že premiér neměl rád konkrétní pořad, a tím, že ho Česká televize náhle zrušila. Nemám o tom žádné informace a je na jiných, aby o případné souvislosti spekulovali. To nepřísluší mně, neboť jsem v této věci osobně zainteresován.“ S takovýmhle postojem nemohu absolutně souhlasit. Podle logiky pana Čermáka by se např. nevinný člověk odsouzený k trestu smrti nemohl proti chystané justiční vraždě bránit, protože je ve věci osobně zainteresován. Věc je kromě toho velmi přehledná: premiér vyjadřoval nad pořadem hlasitě nelibost. Vedoucí jeho úřadu si stěžoval u vedení ČT i u obou mediálních Rad. ČT si nechala pořídit analýzu, která je absurdní a do značné míry se kryje s Paroubkovými výhradami. Pořad samozřejmě zrušila ČT, ne Paroubek. Důkazy pro to, že díky Paroubkově tlaku, neexistují úplně ve stejném smyslu, jako neexistují důkazy pro to, že ohlašované Paroubkovo „menšinové vládnutí s hledáním podpory napříč spektrem“ bude ve skutečnosti vládnutí s podporou komunistů. Kdyby člověk nesměl říci tohle, nesměl by říci už nic.

Bohumil Pečinka napsal v Mladé frontě Dnes o ČSSD: „Sociální demokracie je zároveň strana s nejsilnějším mocenským instinktem. Od roku 1996 se před každými parlamentními volbami dokázala vnitřně zmobilizovat, označit svého „třídního nepřítele…““ Z první i druhé věty patrně nedopatřením vypadla slova „stejně jako ODS“.

Pátek 30. prosince

Europoslanec a někdejší ředitel Novy Železný byl obžalován pro trestné činy poškozování věřitele. Obvinění souvisí s konfliktem mezi Železným a CME. Pan Železný je nepochybně svým způsobem nadaný, inteligentní a schopný člověk. Nicméně, je mi líto, Američanům televizi Nova uloupil. Způsob, jakým to učinil, zřejmě neumožňuje ho postihnout za meritum věci. To neznamená, že meritum věci neexistuje: stálo ČR (a to znamená každého z nás) pořádný balík peněz.

Evropský soud pro lidská práva odmítl jako nepřijatelnou stížnost 90 sudetských Němců na konfiskaci majetku jejich (případně jejich předků) na základě Benešových dekretů. Skupina si stěžovala především na to, že ČR neuznala, že jim bylo způsobeno bezpráví, a neposkytla jim náhradu za konfiskovaný majetek. Jejich právník argumentoval tím, že poválečné konfiskace odporují Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Soud jejich stížnost odmítl jako nepřijatelnou, a to (soudě podle toho, jak o tom psaly české noviny) ze dvou důvodů: za prvé, Evropská úmluva o ochraně lidských práv a svobod vstoupila v platnost až po konfiskacích. Ten argument snad obstojí z formálně právního hlediska, z hlediska obecné morálky je ovšem nepřípustné postihovat občany za zločiny totalitního režimu, byť i k nastolení toho totalitního režimu přispěli (stejně přispěli Češi svou indolencí a skrytě bolševickými sklony k nastolení bolševismu v ČR). To je věc zjevná, k níž není zapotřebí žádné mezinárodní úmluvy, a byla zjevná už v roce 1945. Za druhé, stěžovatelé nevyužili všech možností: nevznesli totiž restituční nárok u českých soudů. Tento argument je nestydatý a pokrytecký – i v Štrasburku přece musejí vědět, že české restituční zákony restituce sudetoněmeckého majetku vylučují. Podle mého názoru lze otázku konfiskovaného majetku vyhnaných řešit jen politickou cestou a ne majetkovými restitucemi. To ale není v této chvíli hlavní věc. Hlavní co z tohoto rozhodnutí Soudu pro lidská práva vyplývá, je obecnější poučení, které se sudetskými Němci bezprostředně nesouvisí: pokud by se snad u nás uchytila sociálnědemokraticko-komunistická koalice a začala omezovat lidská práva, nečekejme od této potěmkinské instituce žádnou podporu. Rozhodují zcela cynicky na základě politického příkazu dne. Paroubek s Filipem se nemají čeho bát – zato občané ČR ano. Tihle nám pak nepomohou.

Několik týdnů poté, co ČSSD ohlásila svůj „předvolební“ sjezd s demonstrativní volbou Paroubka, pardon, měl jsem napsat předsedy, rozhodla se i ODS uspořádat předvolební „konferenci“. ODS je v závěsu. Podporují z donucení rozhazovačná populistická gesta ČSSD a opičí se po ní. Na rozdíl od ČSSD, která považuje za hlavní nebezpečí pro ČR je, považují oni shodně s komunisty za hlavní nebezpečí Sudetoněmecký Landsmannschaft. Rozdíl je jen v tom, že komunisté to dělají z vypočítavosti, oni z blbosti. Přitom jsou hlavní opoziční strana (KSČM už dávno opoziční stranou není). Může rozumně uvažující člověk spojit své politické naděje s něčím tak pokleslým a neschopným?

Afghánci nesměle naznačili, že by je snad Ruská federace měla odškodnit za léta, po kterou tzv. SSSR (tj. komunistické Ruské impérium) jejich zemi okupovalo. Česká republika touto cestou nešla, byli jsme celí rádi, že jsme se jich mírnou cestou zbavili, a tento postup se ukázal být realistickým. V tuto chvíli už okupují jen Karlovy Vary, a to je přece jen o mnoho lepší než před rokem 1989. Ruští experti ovšem tvrdí, že vojska byla do Afghánistánu poslána na prosbu tamější legitimní vlády (totéž bychom se byli nepochybně dozvěděli, kdybychom chtěli odškodnění za srpen 1968), stát, který tam bojoval, už neexistuje (sundal si falešné fousy a prohlásil se za „Ruskou federaci“, představme si, že by Němci odmítali odškodnit např. naše různé bojovníky za svobodu s odůvodněním, že stát, který nás v letech 1939 - 1945 okupoval, už neexistuje), a kromě toho, že neexistuje a že tak učinil legálně, navíc ještě vystavěl v Afghánistánu továrny a silnice (K. H. Frank se taky u soudu hájil tím, že zajistil zásobování Protektorátu). Čili: milí afghánští přátelé, tudy cesta nevede. Z jalové krávy tele nevydojíš. Buďte rádi, že od nich máte pokoj, ujišťuji Vás, že je to k nezaplacení.

Sobota 31. prosince

Mezi Všeobecnou zdravotní pojišťovnou, přesněji řečeno ministrem Rathem, a středočeským krajským hejtmanem Bendlem se rozpoutal boj o čtyři středočeské nemocnice, kterým údajně hrozí zrušení. Obě strany sporu si vyhrožují žalobami. Akce je zjevně pokračováním v Rathově plánu dostat zdravotnictví pod osobní kontrolu formou jakéhosi maskovaného postátnění. Pan Bendl sklízí trpké plody nesmyslné politiky své strany. Její expředseda Klaus, fanatický centralista, regionální samosprávě nikdy nepřál, snažil se její realizaci co nejvíc zbrzdit a její pravomoci co nejvíc okleštit. Dnes je skoro celá regionální samospráva v rukou opozice (vlastně celá, když uvážíme, že zemi vládne skrytá koalice ČSSD – KSČM), ale na to, aby aspoň trochu vyvážila rudou centrální vládu, prostě nemá, chybí jí peníze a kompetence.

Alexandr Kramer se v rozhovoru s profesorem Pafkem pozastavuje nad tím, že by snad zdraví mělo být stejným zbožím jako třeba auta. A proč ne naopak, proč by auta neměla být přidělována stejně jako zdravotní péče? Proč by se neměla modelu zdravotnictví přizpůsobit celá společnost? Pan Kramer vychází z marxistického předpokladu, že bohatství je neřest a zločin a musí být postihováno – aspoň někde, když postihovat je všude se v minulosti neosvědčilo. Profesor Pafko se zase vyznává z přesvědčení, že „privátní sektor si vždycky umí ohlídat peníze lépe než stát“, ale že privátní ráj bude možné zřídit teprve tehdy, až si na něj zdravotnictví socialistickou cestou vytvoří „zdroje“. To je „strukturálně“ podobné cestě k nejplnější svobodě formou absolutní diktatury. Ostatně, co má profesor Pafko tvrdit jiného, když se rozhodl dát se do služeb ministra Ratha. S panem Kramerem si protiřečí jen zdánlívě.

Luboš Palata pořídil v Lidových novinách rozhovor s českým filtrem pro Evropský soud ve Štrasburku, „vládním zmocněncem pro zastupování České republiky před Evropským soudem“ Vítem Šormem. Podle něj soud prý jednak prohlásil, že stěžovatelé (sudetští Němci, žádající majetkové restituce) nevyčerpali vnitrostátní prostředky nápravy, jednak připustil, že by taková stížnost (před českými soudy) nemohla mít naději na úspěch, a konečně prohlásil, že stížnost je neslučitelná s Evropskou úmluvou o lidských právech. To je soudní rozhodnutí jako řemen, přitom by se mělo nějak blíže vysvětlit, co znamená ta neslučitelnost.

Jan Ruml se podle článku tamtéž neobává o osud demokracie u nás, protože na rozdíl od doby opoziční smlouvy, kdy byla opozice marginalizována, „sociální demokracie má proti sobě silnou, dobře fungující opozici. K jejím úkolům patří střežit svobodu slova, jestliže dospěje k názoru, že je ohrožena. Disponuje dostatkem politických prostředků.“ Pan Ruml zjevně spadl z višně. Skoro polovinu „opozice“ dnes tvoří komunisté, zatímco tělesné pozůstatky jeho někdejší strany, Unie svobody, sedí ve vládě. Ve skutečnosti ovšem vládne skrytá koalice ČSSD – KSČM, která má toho času v Poslanecké sněmovně dostatečnou podporu k tomu, aby si prosadila, co ji napadne. Naděje, že se po volbách něco změní, je minimální. Období opoziční smlouvy byl proti tomuto stavu ráj.

Pondělí 2. ledna

K prezidentskému a „premiérskému“ novoročnímu projevu ještě dvě dodatečné poznámky. Klausova výtka, že za dobu svého prezidentování dostal k podpisu víc než 350 zákonů, připomíná sama o sobě slavný výrok Josefa II. „Příliš mnoho not, milý Mozarte“. Paroubkův projev přinesly v úplnosti Lidové noviny, plyne z něho mj., že premiér hodlá bojovat proti korupci, živené, jak jsem vyrozuměl, médii, vylepšováním kádrového profilu justice, a proti terorismu posilováním tajných služeb. To je nadějné: nezapomeňme, že každý ze zrádců, odhalených v minulosti, byl zároveň špiónem a měl na svědomí hospodářskou kriminalitu.

Paroubek a Topolánek se v divoké diskusi v ČT1 shodli na dvou věcech: že zabrzdí lidovecký populistický návrh na zvýšení rodičovského příspěvku, který už prošel Sněmovnou (což je pozitivní) a na tom, že velká koalice je prakticky vyloučená. Musela by být uzavřena bez nich. Uzavřít si dlouho před volbami tak kategoricky cestu, která je, upřímně řečeno, z hlediska zájmů země přece jen lepší než tajná opoziční smlouva sociálních demokratů s komunisty, je neprozíravé a nezodpovědné. Pravda, pro obě strany by znamenala spíš nevýhody: Paroubek by se musel nějak vypořádat s tím, že ODS bude asi silnější než ČSSD, Topolánek zase s tím, že mu Paroubek může být každou chvíli nevěrný s komunisty. Přesto je tak kategorické „ne“ neuvážené. Paroubek kromě toho otevřeně prohlásil, že pod jeho vedením se vláda už začala chovat jako menšinová, protože s Kalouskem by prosadili jen málo zákonů. To, že takové výroky Kalousek beze všeho strpí, snižuje podstatně věrohodnost KDU-ČSL. Co ještě v takové vládě s takovým premiérem pohledávají?

Debaty v ČT se zúčastnil taky exprezident Václav Havel. Jeho jediným uklidňujícím sdělením bylo, že ač mu to ústava umožňuje, nehodlá znovu kandidovat na prezidenta. Kdyby kandidoval, stejně by nebyl zvolen. Jinak si nemyslí, že by prezidentem měl být Klaus, doporučuje „lidi odjinud“ (Šimon Pánek, Rút Kolínská). Zuřivě odmítl velkou koalici, prý by znamenala uzavření politiky, jež by se tak stala doménou pro stále stejný okruh lidí, kteří mezi sebe nikoho nepustí, zejména ne různé exprezidentovy favority: těm se ovšem v minulosti dostalo prezidentské podpory vrchovatě a všichni ji dokázali poměrně brzy a poměrně důkladně prošustrovat. Tichá koalice ČSSD s komunisty mu zjevně nevadí, protože nenáviděná ODS zůstane mimo hru a možná, že i rival Klaus nakonec při další prezidentské volbě ostrouhá mrkvičku. Havlovi jde ve skutečnosti jen o jeho mindráky a osobní rivality. Zájem ČR a jejích občanů mu může být ukraden. Nedělá to schválně, on ho prostě nevidí. Ten člověk je bohužel hloupý.

Dva podnikatelé koupili za babku v roce 1991 od ministerstva vnitra zámek kdesi na Chebsku, zastavili ho za několikanásobně vyšší cenu a nechali totálně zchátrat. Stát a hlavní nacionalistické strany se velmi pečlivě starají o to, aby se náhodou podobný majetek nedostal do rukou nějakého nehodného aristokrata nebo nedej bože Sudeťáka. Pod náporem zlatých českých ručiček (někdo rozkradl dvě třetiny střešní krytiny) se zatím památky tohoto druhu mění tiše v trosky. Konec konců, proč ne, zříceniny mají taky historickou cenu.

Právo, Mladá fronta Dnes i Lidovky přinesly zprávu demaskující Winstona Churchilla, což je dnes ve světě i v Británii oblíbená zábava. Churchill chtěl nacistické válečné zločince nechat popravit bez soudu, a Rusové s Američany ho od tohoto nápadu odvrátili. K tomu je třeba podotknout, že britskému právnímu cítění se příčí procesy, v nichž se soudí podle zákonů, vytvořených ex post právě k té příležitosti. Pojetí soudu jako účtování s nepřítelem (blízké ruským komunistům, socialista Roosevelt se nechal přesvědčit) působilo britskému premiérovi problém. Slouží mu to ke cti. Dále: Churchill chtěl za každou zničenou českou vesnici zničit tři německé. Údajná krvelačnost tohoto nápadu bledne před skutečností, že nakonec byla zplanýrována skoro všechna velká německá města. A že nechtěl propustit z vězení Gándhího, který vystupoval proti válce a používal přitom hladovku jako nástroj nátlaku? V tak zásadní věci se britský premiér nemohl nechat vydírat a projevit slabost. Kritika Winstona Churchilla v tomto stylu svědčí spíš o nedostatcích těch, co ho kritizují: kapitulantství na jedné straně, neúcta k právu na straně druhé.

Dušan Třeštík zveřejnil v Lidových novinách podivně nesmyslný text. Zabývat se jím jako celkem považuji za ztrátu času, a tak jen dva detaily. Za prvé: „Pro tyto lidi“ (mezi nimi i „československé“ Němce) „byl tento stát“ (rozuměj předválečná ČSR) jejich a byli pro něj ochotni pracovat i něco, nakonec i životy, obětovat.“ To je samozřejmě nesmysl, drtivá většina českých Němců ČSR jako svůj stát nebrala. Za druhé: Na Grossovi prý bylo nejhorší jeho přesvědčení ,že „zapletení se předsedy vlády do nejspodnějších vrstev ,podnikání´ je něco samozřejmého a přirozeného“. Občasné Česka to prý spolkli bez jakýchkoli zažívacích potíží. A to taky vůbec není pravda, veřejnost nakonec hodnocením vlády a premiéra, jak se projevovalo ve všech průzkumech veřejného mínění, výrazně přispěla ke Grossovu odstoupení. Kde bere pan Třeštík, který se v polovině devadesátých let znemožnil svými publicistickými eskapádami v odéesáckých Lidových novinách, drzost takhle pohrdat svými spoluobčany?

Úterý 3. ledna

Vedoucí západočeského pracoviště inspekce ministra vnitra Miroslav Šoulej požádal o uvolnění z funkce a odchází od policie. Učinil tak poté, co ho premiér kritizoval za to, že rozhodl ve prospěch čtyř policistů, kteří podle videozáznamu údajně surově zakročili proti jednomu technaři na letošní megaparty CzechTek. Videozáznam vzbudil velké rozhořčení (politicky a ideologicky přikrmené). Paroubek nejprve policii nabudil, teď ji trestá. Trestá ji v podstatě za to, k čemu ji nabudil. Věc měla být nezávisle vyšetřena bez mediálního a vládního nátlaku. Videozáznam není dostatečný důkaz. V této věci se Paroubek bohužel nezachoval příliš důsledně.

Hrátky ruského Gazpromu s dodávkami do Evropy jsou věc, kterou těžko nechat bez komentáře. Rusové dávají evropským zemím výběrově podle ne zcela jasného klíče pocítit, že jsou na nich do určité míry závislé. Rusové jsou taky samozřejmě závislí na tom, že od nich Evropa zemní plyn kupuje, ale když se obchody zarazí, zvládnou to lépe, protože umějí od přirozenosti lépe trpět než rozmazlení odchovanci evropského „sociálního státu“. Evropané se podle nich asi mají snažit přimět Ukrajinu k rozumu. Že Rusové usilují o to, aby od nich Ukrajina kupovala plyn za tržní cen, je pochopitelné (situace se vyvíjí tak, že se „nadstandardní“ vztahy mezi oběma zeměmi jsou vlastně už minulostí). Že to dělají jednorázovým pětinásobným zdražením, je brutální a necivilizovaný nátlak. Nejpovážlivější na tom ale je, že v Evropě existuje jediná země, která warning od Ruské federace neobdržela, totiž Česká republika. Proč? To už jsme zase kamarádi? Zařídili to Zeman a Paroubek s Klausem, jejichž slovanské pudy jsou zjevné a silné? Ruské kamarádství je věc povážlivá, někteří našinci to dobře věděli už před sto padesáti lety. Například Karel Havlíček v roce 1850 ve Slovanu napsal: „kdo chce o politice ruského cára dobré ponětí míti, musí si především jiným pomyslit, že ještě jak živ nikdo z ní nic dobrého nezakusil, že tato politika u sebe začíná a u sebe končí a při všem jen sebe na zřeteli má, a že komu pomáhá, o toho také již smýšlí.“

Václav Klaus se sešel na svátečním obědě s premiérem Paroubkem. Nic jiného mu nezbylo, pozval prvního ledna už dva jeho předchůdce. Oba se zjevně dohodli, že zcivilizují své vztahy, a vypadá to, že si Paroubek vynutil u prezidenta jakýsi respekt. Pozorovatel by snadno mohl dojít k závěru, že pan prezident přece jen není takový tvrdý chlapík, jak to na první pohled vypadá, a dovolí si jen na toho, kdo si to nechá líbit. Nevím, je-li teď zrovna ten správný čas na spektakulární usmiřování, politika Paroubkovy vlády (vládnoucí v důležitých věcech s podporou KSČM, což i sám premiér veřejně přiznává) je povážlivá a po volbách se toho asi moc nezmění.

Ředitelka VZP Musílková neodešla k prvnímu lednu z funkce, jak před časem naznačila, a chce se zjevně nechat odvolat. Je to v této situaci svým způsobem pochopitelné, pokusům dr. Ratha o zestátnění zdravotnictví a zároveň o jeho privatizaci pro sebe sama (pan ministr zjevně získává zdravotnictví do jakési národní správy toho typu, jaká byla zavedena v roce 1945) je třeba čelit, i když je to velmi těžké a v tuto chvíli málo nadějné. Poměry v oboru jsou „specifické“, což se nyní ukazuje na lékárnách: lékárny jsou sice soukromé, ale ministerstvo financí jim určuje, jaký mohou mít zisk. Snad je jakási kontrola tohoto druhu nutná, ale zároveň je taky velmi snadno zneužitelná.

Zásluhou Miroslava Kalouska se opět dostává do hry přímá volba prezidenta. Vypadá to, že žádná strana si netroufne těsně před volbami proti přímé volbě prezidenta vystoupit, a to z populistických důvodů (veřejnost ji pochopitelně podporuje), prospěla by však nejspíš Klausovi a ODS. Nedovedu si například představit, že by v přímé volbě zvítězilo něco takového, jako je Miloš Zeman, a ač proti panu Pánkovi (Šimonu) a paní Kolínské vůbec nic nemám, ani oni.

Lidové noviny se staví k otázce zrušení pořadu Bez obalu nadále alibisticky. Dnes uveřejnily článek Jana Čulíka o tom, že kdyby pořad byl včas „kultivován“, nemusel být zrušen. Na psaní tohoto typu jsem zvyklý od doby, když komunisté v šedesátých letech rušili Tvář, časopis, ve kterém jsem pracoval. Taky ji chtěli napřed „kultivovat“, a když to redakce nepřipustila, sáhli k zákazu. Ve skutečnosti je situace zcela jednoduchá, i když se pan Čulík snaží ji dělat složitější: nejde vůbec o to, zda ten pořad byl dobrý nebo špatný, pravicový nebo levicový, ale o to, že je nepřípustné, aby se tímhle způsobem výkonná moc pletla do médií a média jí zbaběle ustupovala: nejen Česká televize, ale i Lidové noviny, které si po pilátovsku myjí ruce.

Středa 4. ledna

Jiří Paroubek navrhne exministra a nynějšího prezidenta ČSA Tvrdíka za ústředního volebního manažera ČSSD. Název funkce je honosný, ale pan Tvrdík si zjevně moc nepolepší. ČSA měly loni jakési problémy a spekulovalo se o jeho odvolání. Což se vlastně nyní stalo.

Podle průzkumu veřejného mínění vyhrál ve střetnutí Paroubek – Topolánek na ČT předseda ČSSD v poměru 54 ku 36. Analýzu pořídila jakási americká agentura, její americkost jí má dodat na nestrannosti a důvěryhodnosti. Problém je, že ji pořídila na objednávku ČSSD (a to již minimálně po druhé). Analýzy tohoto typu jsou cenné asi tak, jako analýza společnosti InnoVatio pro ČT ve věci pořadu Bez obalu.

Podle ministra Urbana nás před problémy s dodávkami ruského plynu chrání to, že máme s Ruskou federací uzavřeny dobré smlouvy. Plánovaná trasa z Ruské federace do Velké Británie Baltským mořem je prý vítanou alternativou. Problém zjevně způsobují tranzitní země (to znamená Ukrajina, s Běloruskem Rusové přirozeně žádný problém nemají, jaký vzorný stát z hlediska českých a evropských zájmů!). Stejný názor zastává Josef Vít v Mladé frontě Dnes. Zase jakási vzdálená nedůležitá země dělá potíže, které Evropě komplikují život! Pokud jde o dobré smlouvy, měli jsme jakési v roce 1938 taky a s partnerem, upřímně řečeno přece jen spolehlivějším než je Rusko, a k čemu nám byly. Nynější ruský nátlak na Ukrajinu by měl být pro ČR velmi zřetelné varování.

Pavel Verner kritizuje v Právu ředitelku Musílkovou za to, že se nakonec rozhodla nechat se z funkce vyhodit. Přičítá jí k tíži, že přežila šest ministrů zdravotnictví. „Pověsti vrcholného manažera neprospívá, stal-li se ve funkci štamgastem, který z ní musí být jako z lokálu vyveden.“ Problém přitom není v tom, že Musílková setrvala tak dlouho, ale v tom, že se u nás ministři zdravotnictví střídají jako v holubníku (zatím každý za pár měsíců zkrachoval) a že je pro ministra tak jednoduché dosáhnout vyhození ředitelky instituce, která by měla být aspoň trochu nezávislá na denních politických tlacích, nemá-li být např. soukromé podnikání ve zdravotnictví čirá potěmkiniáda.

Paní Paroubková projevila značnou dávku kuráže a postavila se (v Mladé frontě dnes) proti feministickému běsnění. Udělala to navíc umírněně a s taktem, který tak často chybí např. jejímu manželovi. Mluvila o „rodině, kde vyrůstají děti a vidí mužský i ženský vzor. Oba vzory jsou důležité pro správný vývoj dětí. Když budeme mluvit o tradiční rodině a pomineme chůvy a vezmeme v úvahu větší zaneprázdněnost otce, je to hlavně maminka, která se více věnuje dětem. Svým příkladem, láskou, trpělivostí, oddaností, spravedlivostí a úctou k ostatním je vychovává v charakterní, chápavé lidi.“ A dodala: „Nejsem proti tomu, aby ženy dostaly šanci ovlivnit stav světa. Já vidím ženu a manželku jako rovnocenného partnera muži. Jako ženu, která má své zájmy a záliby a blízké známé. Má svou práci, má ráda své děti a baví ji starat se o své blízké, protože ji těší dělat radost druhým.“ Tím se jí podařilo uvést militantní feministku Sommerovou, která jí kladla otázky, do stavu hladových duchů. Ta prohlásila mj.: „Ve světě, který ovládají muži, existuje ženská obřízka…“ Kdykoli se setkám s názory paní Sommerové, cítím jakési pochopení, proč ve středověku (také ovládaném muži) upalovali čarodějnice. Ne že bych s tím souhlasil, prosím: jen si to tak trochu dokáži vysvětlit.

Čtvrtek 5. ledna

Paní Paroubková se v Právu distancovala od titulku, uvádějícího v MfD rozhovor mezi ní a paní Sommerovou (zněl „Ženy do politiky nepatří“). Je pravda, že formulace z titulku v rozhovoru nezazněla. Byla by stejně nesmyslná jako to, co říká paní Sommerová a jí podobné, jen na druhou stranu. Na tom, co jsme o něm napsali včera, to nic nemění.

Rusko a Ukrajina dosáhly kompromisu ve věci dodávek zemního plynu. Pavel Máša v Lidových novinách ovšem tvrdí, že cena, kterou Ukrajina zaplatí za to, že zdražení není zdaleka tak brutální, jak Rusové ohlásili, je ruská kontrola nad distribucí plynu přímo na Ukrajině. To by byla cena poměrně vysoká. Ukrajinský publicista (žijící v ČR) Šatylov k českému postoji v té věci poznamenal: „Ve dnech vrcholící moskevsko-kyjevské „plynové války“ se k ní vyjadřovali mnozí zahraniční státníci, ale o tom, jak se k ní stavějí čeští politici, jsme se nedozvěděli nic. Závěr je zřejmý: nechalo je to zcela v klidu. Není proč se znepokojovat, tlak přece klesl v potrubí někde jinde. A i kdyby k tomu došlo u nás, je lepší mlčet, neboť na jaře čekáme návštěvu pana Putina.“ Jeho článek mi jinak připadá dost divoký a vůči české diplomacii nespravedlivý, v téhle věci má ovšem pravdu.

Jan Eichler v Právu, jak je jeho zvykem, ovšem dává Šatylovovi nechtě za pravdu tím, že Rusko nepřímo obhajuje: stejně se chovali v minulosti i západní imperialisté. I kdyby to byla pravda, nezmenšuje to nehoráznost ruského chování ani o milimetr, a navíc, tohle ruské imperiální chování má staleté tradice, na něž jsou všichni „západní imperialisté“ světa krátcí. Měli jsme možnost se o tom pětačtyřicet let denně přesvědčovat na vlastní kůži.

Podobným rádoby bořením mýtů je zpráva, která prošla největšími českými deníky: prezidenta Kennedyho nechal zavraždit Fidel Castro, a vlastně k tomu měl legitimní důvod, protože Kennedy se ho prý předtím pokusil zavraždit šestkrát. Zpráva pochází od jakéhosi německého novináře či režiséra Huismana a zapadá do celkového trendu kálení na vlastní tradice (viz též informace o Churchillovi, o nichž jsme psali v pondělí). Západ by ovšem měl kriticky přehlédnout svou minulost, zejména problémy spojenectví se Stalinem a některé momenty závěru druhé světové války. Do toho se ovšem nikomu nechce (každý hnedka hystericky řve o „přepisování výsledků“) a bořitelé mýtů se specializují na „polidšťování mocných“. Nemohu si pomoci, ale cítím za tím primitivní alibismus: nedělejte si iluze, milí čtenáři, byla to stejná čuňata, jako jsme my, a proto se můžeme bez zbytečných okolků dál oddávat svému čuňáctví. Není to pravda. Byli lepší než my, a hlavně lepší než ti, kteří na ně dnes házejí bláto: jejich velikost je příklad, který nás zavazuje, abychom se snažili, jak se pateticky, ale správně říká, „dostát jejich odkazu“. A měli jistě své chyby: i velcí lidé mají chyby. Např. Churchill nemusel souhlasit s plošným ničením německých měst v závěru druhé světové války: To nic nemění na tom, že to byl jeden z největších politiků, kterého kdy tato země nosila.

Všichni jsou bez sebe z toho, že objevili Mozartovu lebku. Co z toho kdo má? Kdyby objevili nějakou jeho dosud neznámou skladbu…

Pátek 6. ledna

V souvislosti s tím, že premiér Paroubek jmenoval exministra Tvrdíka volebním manažerem ČSSD, se v novinách oživuje obraz exministra jako neschopného blba. Myslím si, že je to nespravedlivé: působení pana Tvrdíka v ČSA si netroufám posuzovat (ostatně není to ani úlohou politického komentátora), jako ministr obrany byl v době, kdy začínala irácká krize, jedním z mála, kdo se u nás snažili dělat aspoň trochu důstojnou a nealibistickou politiku. Kromě toho usiloval o to, aby jeho resort, jemuž se u nás v minulosti tradičně pouštělo žilou, protože všichni byli přesvědčeni, že armádu vlastně na nic nepotřebujeme, dostal aspoň část toho, co mu má náležet. Nevím, jakým byl exministr Tvrdík ředitelem ČSA a netroufnu si odhadnout, jakým bude volebním manažerem sociálních demokratů. Jako ministr obrany byl lepší, než jeho předchůdci, a lepší, než jeho nástupci (což, pravda, nebylo zase tolik těžké).

Zcela v duchu alibismu, jaký zaujaly Lidové noviny k případu zrušení pořadu Bez obalu, píše v nich dnes Jaroslav Plesl: “V nekonečné debatě o zrušení televizního pořadu Bez obalu překvapivě zapadla informace, která svědčí o těžkém profesním prohřešku jeho autorů. Milan Šíma s Milošem Čermákem totiž udělali věc, která měla být pro Českou televizi dostatečným důvodem k okamžitému ukončení spolupráce. Uzavřít dohodu s úřadem vlády, který měl platit za některé reportáže vysílané „nezávislou“ Českou televizí v pořadu Bez obalu, je flagrantním porušením etických zásad novinářské práce. Autoři se sice hájí, že k naplnění dohody nikdy nedošlo, ale fakt je, že dvě „vládní“ reportáže natočili a odvysílali, pouze za ně nedostali zaplaceno. No sláva! Takže pro vládu pracovali zadarmo. Ale o co je to lepší? Proto se nedivím šéfovi zpravodajství ČT Zdeňku Šámalovi, že zrušení pořadu schvaluje a hájí. Divím se však všem těm neohroženým bojovníkům za svobodu slova, kteří hájí Šímu s Čermákem, místo aby v první řadě hájili úřadem vlády neplacenou novinařinu.“ Pan Plesl dělá z čtenářů hlupáky. Pořad nebyl vůbec zrušen z důvodu, který uvádí, ten odpovědní pracovníci ČT vytáhli teprve dodatečně, když se o dokonaném zrušení rozběhla diskuse. Pořad byl zrušen pro „nevyváženost“ a vysoké náklady na jeho výrobu, a to poté, co ho kritizoval premiér a co si na něj u vedení ČT písemně stěžoval šéf jeho úřadu. V „odborné analýze“, která měla zrušení podložit, není o věci, o níž Plesl hovoří, ani slovo. Za svůj život jsem zažil už několik podobných zákazů a několik lidí jako pan Plesl, kteří je přispěchali horlivě obhajovat. A myslím si o nich své.

Nejdůležitější dvě zprávy jsem si však nechal nakonec. Paní Havlové chcípla, pardon, zesnula fenka Šugar, řečená Šušu. „Pro celou rodinu i blízké přátele manželů Havlových je to velká a bolestivá ztráta člena rodiny“, sdělil zástupce nadace Zdeněk Soudný. Nadace k tomu podle MfD prý dokonce vydala oficiální zprávu, v níž se praví, že Šušu byla čestnou dobrovolnou pracovnicí nadace a že paní Havlová přes bolestivou ztrátu nemění svůj pracovní program. Prohlédl jsem si internetové stránky nadace, o níž jsem se na základě zprávy domníval, že se zabývá charitativní pomocí domácím zvířátkům, jenže to není pravda, po otevření vstupní strany mne jakýsi vemlouvavý hlas mne strašil rakovinou tlustého střeva, píše se tam o kultuře, zdravotnictví a sociální oblasti (a poslední zpráva v „aktualitách“ má datum 31. října minulého roku, takže ověřit pravost toho, co otiskla MfD se mi nepodařilo). Přesto je mi ubohého chlupáče i jeho nešťastné majitelky upřímně líto a po krátké poradě s čestnými dobrovolnými pracovníky mých Událostí, kocourem Csongorem (čti Čongor) a kočičkou Dizsi (čti Diži), jsme se rozhodli, že obě zvířátka vyjádří paní Havlové za Události upřímnou soustrast. Toto jejich gesto je třeba ocenit, protože, upřímně řečeno, jak je znám, by byli těmi posledními, kdo by se za života Šugar toužili s ní osobně setkat na bližší vzdálenost než na sto metrů.

V dohledné době má proběhnout v pražské ZOO finále opičí reality show Odhalení. Účastníky jsou čtyři dospělé gorily a jedno mládě, každá gorila má podobně jako naši národní velikáni v soutěži o největšího Čecha svého patrona a obhájce. Samce Richarda např. obhajuje herec Tomáš Töpfer, Samici Shindu herečka Lucie Vondráčková. Pořad pro jistotu nevysílá televize, ale jen český rozhlas (z důvodů pochopitelných, nejméně polovina v obraze zachycených scének by byla dětem a mládeži nepřístupná), obávám se však, že veřejnoprávní rozhlas může podobně jako ČT v případě pořadu Bez obalu narazit: tentokrát ovšem nikoli na premiéra, ale na české feministky. Pan Töpfer totiž upozornil, že mezi gorilami je „polygamie s nadvládou samce zcela přirozená“. To velmi zavání sexismem. Pořadatelé show asi měli daleko spíš po poradě s kvalifikovanými odbornicemi na „gender studies“ (tak se, pokud se nemýlím, odborně nazývá feministické vyvádění) vybrat šimpanze bonobo, kteří, jak nám nedávno sdělila paní Hauserová, sice taky žijí v polygamii, ala v zásadě tak, že samci se starají jen o samce a samice jen o samce, což velice prospívá jejich rozmnožování. Mediální rady opět dostanou, jak se zdá, příležitost ukázat svaly.

Sobota 7. ledna

Česká ekonomika podle ministra Urbana vzroste letos o 5,1%, to znamená, že si zachovává stabilní a poměrně vysoké tempo růstu. Roste hlavně průmyslová výroba, přičemž klíčový je prý význam automobilového průmyslu. Nechci se plést do ekonomických záležitostí (nemám k tomu kvalifikaci), jen se mi zdá (a tvrdí to, jak jsem zjistil, i někteří odborníci), že závislost na takovém úzkém výseku hospodářství je poněkud riskantní.

Premiér Paroubek se na středeční schůzce s nejvyšší státní zástupkyní a s ministrem spravedlnosti dotazoval na to, co se děje s některými trestními stíháními podnikatele Pitra. Stínový ministr spravedlnosti za ODS Pospíšil ho pak obvinil ze zasahování do Pitrova případu a za to, že se jako hlava exekutivy plete do činnosti nezávislých soudů. Podle náměstka nejvyšší státní zástupkyně Fenyka, t. č. na odchodu, má premiér a ministr spravedlnosti právo vyžádat si informace o určité trestní kauze. Něco jiného je vyžádat si informace a něco jiného by bylo snažit se ji ovlivnit, i když by se to jako populistické gesto mohlo publiku líbit. Ostatně, v premiérově přednovoročním projevu byly jakési znepokojivé náznaky toho, že nezávislost soudů nebere ve všem všudy vážně.

Ministr Rath přepadává nemocnice a činí tam kontrolu. Chová se jako osvícený despota, smyslem je přesvědčit prostý lid o tom, že mu zdravotnictví leží na srdci a že osobně tepe zlořády. To nemá nic důležitějšího na práci? A opravdu si myslí, že je česká veřejnost ve svém celku natolik primitivní, aby mu na takovýhle tyátr skočila?

A nakonec: omlouvám se za včerejší dezinformaci ohledně gorilí Reality show. Je to pochopitelně televizní pořad, i když popis sexuálních radovánek našich nejbližších zvířecích příbuzných stylem rozhlasové reportáže z hokejového utkání by měl svůj nepopiratelný půvab.

Pondělí 9. ledna

Premiér Paroubek se v neděli zúčastnil slavnostní mše československé církve husitské. Konala se u příležitosti 86. výročí jejího vzniku. Experiment s vytvořením církve, která by byla katolická formou a národní obsahem, nesplnil naděje, které do něj kdysi jeho iniciátoři vkládali. V církvi je poměrně málo věřících, zato v poslední době hodně politiků, u nichž to národní vědomě či podvědomě převažuje (převažovalo) nad křesťanským – např. Dostál, Klaus, Paroubek – a kteří vzbuzují podezření, že věřit v Boha je pro toto podivné uskupení něčím podružným. Premiér ještě posílil tento dojem, když přítomným popřál hodně úspěchů při jejich činnosti. Tak by mohl hovořit na sjezdu spřátelené politické strany.

Premiér Paroubek dále v Partii na Primě vyjádřil pochybnosti o plošných přídavcích na děti. „Souhlasím s tím návrhem, pokud na to budou peníze.“ Tím se dá vyřídit leccos. Zdá se, že rozjetá předvolební sociálnědemokratické slibotechna dostává virtuální charakter: blahobyt bude, ovšem, ale jen tenkrát, když na něj budou peníze.

Zdá se, že politikou nové německé vlády bude neustálé vyvažování: kancléřka Merkelová na jedné straně požadovala uzavření americké věznice v Guantánamu (jako většina evropských vlád dává přednost lidským právům před existenčními starostmi, to je jakési nedorozumění, lidská práva jsou odvozena z křesťanských zásad, ale nejsou sama o sobě náboženstvím ), na druhé straně se lehce distancovala od Ruska (nesdílíme s ním tolik společných hodnot jako s USA, zajímavý postřeh) a vyslovila se pro to, aby si Německo kromě Ruska našlo i další dodavatele ropy. Pokud chtějí Němci opravdu skončit Schröderovo nestydaté koketování s Putinem, budou ovšem Američany potřebovat.

Česká lékárnická komora prý zvažuje uspořádání celostátní petice za odvolání ministra Ratha. Je to skoro zbytečné, jediná petice za odvolání dr. Ratha, která má naději na úspěch, se už připravuje, budou to červnové volby do Poslanecké sněmovny. Pokud socialisticko-komunistický blok nevyhraje, bude to nepochybně znamenat i stop pro tohoto nezdravě ambiciózního mladíka.

Premiér Paroubek i ministr Bublan odmítli předložit Senátu zprávu o policejním zásahu proti technoparty CzechTek s odůvodněním, že úkolem Senátu není kontrolovat vládu nebo ministerstva. Dali tak Senátu už podruhé pocítit jeho faktickou bezvýznamnost (před nedávnem to učinil podobným způsobem ministr Rath). Vyvinula se opravdu legrační situace: v době, kdy vznikala ústava ČR, stala se otázka Senátu předmětem zuřivého přetahování mezi ODS a stoupenci prezidenta Havla: Havel, politici ODA a KDU chtěli učinit ze Senátu jakési hájemství Pravdy a Lásky, které by vyvažovalo cynickou rutinní politiku Poslanecké sněmovny (a ovšem taky faktickou mocenskou převahu Klause a jeho strany). Přetahování skončilo remízou, Senát sice vznikl, ale dostal jen minimální pravomoci. Zlomyslností osudu se ho nyní podařilo ovládnout demokratické opozici v čele s ODS, jenže tento úspěch je jí, jak vidno, k ničemu.

Premiér Paroubek coby nejen celostátní, ale taky ústecký volební lídr ČSSD, se stal, jak se zdá, kapitánem na kocábce, na níž probíhá permanentní vzpoura. Nejtvrdšími bojovými prostředky jsou zatím naštěstí jen facky, ale příliš solidní dojem to nedělá. Pozitivní je jen to, že obě znesvářené frakce si nového kapitána příliš nevšímají, což se vzdáleně podobá respektu, vesele se navzájem mydlí, aniž by zatím zpochybňovali jeho autoritu. Že by respekt tohoto typu mohl premiérovi mohlo ve volbách pomoci, není pravděpodobné.

Úterý 10. ledna:

Premiér Paroubek zřejmě přiměl ministra Ratha, aby vyšel vstříc středočeskému krajskému hejtmanovi Bendlovi ve věci středočeských nemocnic, s nimiž dosud VZP neuzavřela smlouvu. Nemocnice se mohou přihlásit do vývěrového řízení na poskytování zdravotní péče ve Středočeském kraji (přičemž Rath řekl, že mají „vysokou šanci“ uspět), pak by s nimi byly smlouvy uzavřeny se zpětnou platností k 1. lednu. Druhá možnost je uzavřít s nemocnicemi provizorní smlouvy s termínem do března. Ústupek je problematický a Bendl ho odmítl (Rath může slibovat, co ho napadne, a dělat taky, co ho napadne, tak jak to ostatně dělal doposud), jisté zakolísání to ovšem je. Ministr si „dokáže představit“ že v budoucnu může 20 – 30% nemocnic fungovat jako obchodní společnosti (zbytek by zůstal ve veřejném neziskovém sektoru, tj. pod palcem pana ministra). To je soukromé podnikání ve stylu hroutícího se komunismu z druhé poloviny osmdesátých let. A sliby dr. Ratha mi svou věrohodností připomínají sliby Gustáva Husáka z roku 1969, že podstata „obrodného procesu“ zůstane zachována.

Nad novou zákonnou úpravou kouření ve veřejných prostorách zůstává rozum stát: restaurace nemusí mít pro kuřáky vyhrazeny zvláštní prostory (pouze musí být prostor pro kuřáky vymezen tak, aby kouř neobtěžoval nekuřáky, jak se toho má dosáhnout jinak, než oddělenými místnostmi?), zato se nesmí kouřit na zastávkách veřejné hromadné dopravy, aniž je vymezeno, kde zastávka začíná a kde končí. To druhé je ostatně nesmysl, po Václavském náměstí se např. pohybuje nesrovnatelně víc lidí, než kolik se jich zdržuje na konečných autobusů někde na okraji města. Zákon je důležitý snad jen pro to, že „byla vykázána činnost“ a že umožňuje sekýrovat ty, kteří se sekýrovat nechají. Že by něčemu prospěl, je krajně nepravděpodobné.

KDU-ČSL kritizuje premiéra Paroubka za to, že se veřejně vyjadřoval k případu Tomáše Pitra způsobem, který členu exekutivy nepřísluší a mohl by ovlivnit trestní stíhání dotyčného. A kritizuje rovněž fakt, že ČR chce zajistit vakcínu proti ptačí chřipce jen pro dva miliony lidí s tím, že při vypuknutí pandemie se má rozhodovat, kdo ji dostane. Podle KDU je „selekce občanů na ty, kterým by byla léčiva poskytnuta, a na ostatní nepřijatelná“. V obou případech má KDU-ČSL úplnou pravdu, už si dovedu představit, jak dr. Rath zakládá po celé zemi výbory veřejného blaha, které rozhodují, kdo bude očkován a komu nezbude než se s nemocí vypořádat bez toho. Bylo by taky dobré vypracovat seznamy těch, kteří za žádnou cenu očkováni být nesmějí (jakýsi index). Na čelných místech bude nepochybně hejtman Bendl a ředitelka Musílková. Lidé na indexu však nemusejí klesat na mysli: vždyť všichni víme, že v téhle zemi se nakonec za příslušný obnos dá opatřit všechno. Mluvit v obou dvou případech lidoveckého nesouhlasu o neserióznosti KDU-ČSL ke koaličnímu partnerovi vůbec není na místě: když se koaliční partner chová takovýmhle způsobem, nemá nárok na loajalitu. Jediné, co mi není jasné, je, proč je to ještě pro KDU-ČSL koaliční partner.

Taky má pravdu poslanec ODS Mencl, když poukazuje na to, že prof. Jan Černý z brněnského Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie byl zbaven funkce jako za normalizačních časů. Rathovy řeči o tom, že žádný manažer by neměl mít své místo na doživotí a že prof. Černý neunesl fakt, že by se musel podrobit rekonkursu, jsou trapné, to druhé je navíc zjevná pomluva: ať to Rath dokáže.

Poslanec ODS Doležal se vzdal mandátu a všech politických funkcí, protože nechce, aby jeho případ poškodil ODS. V červnových volbách bude znovu kandidovat jen tehdy, pokud se mu podaří se do té doby z podezření očistit. Aniž bych chtěl jakkoli předjímat výsledky šetření, nemůžu potlačit pocit, že způsob, jakým si jdou v již probíhajícím předvolebním klání strany po krku, povede aspoň k jakési očistě politického života. Záběr této očisty je ovšem dočasný a nepříliš široký. Je tak říkajíc „nesystémová“, padnou jí za oběť ti, kdo prostě měli smůlu, a po volbách bude zase utrum

Středa 11. ledna

Sociálnědemokratický poslanec Svoboda navrhuje, aby firmy získaly daňovou úlevu, když poskytnou svým zaměstnancům jednoúčelový příspěvek na tuzemskou rekreaci (mohly by si takto poskytnuté příspěvky odečíst ze základu daně a neplatily by z něho sociální ani zdravotní daň). Rovněž zaměstnanec by ze sumy, kterou by takto obdržel (má jít o deset tisíc Kč) neplatil daň ani pojistné. Návrh by prospěl zároveň firmám (mohly by „motivovat“ zaměstnance), zaměstnancům i cestovnímu ruchu. Podporuje jej ministr Škromach a něco podobného prý funguje ve Francii a v Maďarsku. Příspěvek by mohl mít podobu poukázky (jako jsou poukázky na stravování). Je zajímavé, jaké populistické nápady se rodí v životodárné předvolební atmosféře. Stává se mi málokdy, že bych souhlasil s šéfem postkomunistických odborů Štěchem, tentokrát mu ale musím dát za pravdu: „Upřednostňujeme vždy mzdu, kterou si může člověk dát, na co potřebuje. Příspěvek na rekreaci by nemohl vyčerpat jiným způsobem než právě rekreací, třebaže na ni nemá chuť.“ Nápad poslance Svobody by bylo možné aplikovat pro zvlášť zasloužilé zaměstnance i na oblast sexuálních služeb (rovněž formou jednoúčelových poukázek do vybraných Night clubů). Tím bychom se ještě více přiblížili světu, který popisuje ruský spisovatel Jevgenij Zamjatin ve svém znamenitém utopickém románu „My“. (Mimochodem, to, co román líčí, je taky socialistická společnost).

K aféře poslance Krause jsem se nechtěl vyjadřovat, bohužel nabyla takových rozměrů, že se pan poslanec stává horkým kandidátem na virtuální výroční cenu strýce Vika. Podle vlastního vyjádření odcestoval v roce 2001 soukromně na návštěvu Ghany. Předtím ovšem podlehl ve své bezelstnosti kouzlu podnikatele Riga, který si nyní odpykává desetiletý trest za podvody, a nedlouho předtím, než Krausovi učaroval, si zřídil internetové stránky na jméno manželky tehdejšího prezidenta Havla, kde zveřejňoval ohavné pornografické fotografie. V Ghaně se Kraus podepsal pod jakousi smlouvu ohledně obchodu s kakaovými boby a to jako „ředitel“ (ze souvislosti vyplývá, že ředitel firmy, která měla spoluorganizovat obchod). Bylo to prý v důsledku euforie, která při podpisu smlouvy vládla: „Panovala tam výrazná nálada, a i když jsem říkal: já nemám žádnou funkci, tak říkali: dobře, napiš director, tak jsem napsal director.“ Toto zdůvodnění výrazně připomíná způsob, jímž ve slavné operetě Mademoiselle Nitouche vysvětluje varhaník Célestin matce představené, proč se dal ostříhat. Kromě toho Kraus vypomohl Rigovi, který měl zrovna shodou okolností zablokovaný účet, tím, že padesát tisíc dolarů, jež od něho obdržel, proplatil přes účet své matky. Mám jakési hlodavé pochybnosti o tom, zda politik, který je nositelem neoficiálního bobříka protřelosti za to, jak zvládl hladké přistání při strmém pádu z bývalého režimu do současného, může být vybaven dávkou naivity, jinak dostatečnou k tomu, aby byl zbaven způsobilosti k jakýmkoli právním úkonům, a taky o tom, zda se poslanci PS PČR mají ve svých volných chvílích věnovat obchodu s kakaovými boby. Po aféře poslance Doležala (po střemhlavém pádu ze všech politických funkcí se už drží jako zraněný pták jen za post v dozorčí radě ČKA) je tedy nazrálý jeden ne nevýznamný představitel vládní koalice. Pan poslanec Kraus je ovšem politický akrobat nejvyšší kategorie, a jeho nadcházející volná jízda bude nepochybně nevšedním zážitkem pro laika i odborníka.

Pád poslance Krause by ovšem Paroubka nijak neohrozil. Zdědil ho od svých předchůdců, a když to bude nutné, bez rozpaků se ho zbaví. Horší je, že začíná hořet koudel řekněme u zad pana ministra Ratha. To, že si ředitelka Musílková svou demisi rozmyslela, je jakýsi signál. To, že Paroubek šel na kompromis ve sporu mezi ministrem a středočeským hejtmanem Bendlem, taky. Teď se chystají stávkovat lékárníci, možná i praktičtí, dětští lékaři a stomatologové. Aféra s profesorem Černým i způsob, jakým ji Rath rozmazává, musí být Paroubkovi rovněž nepříjemné (chytila se toho opozice). Dělat šéfa nezávislých odborů, a dokonce i šéfa ČLK je něco jiného než dělat ministra. S pouhou drzostí a agresivitou v politice nevystačíš, ani v té české. Pokud by ovšem Paroubek musel Ratha pustit, bude to výrazně jeho problém, poškodí to jeho důvěryhodnost i preference ČSSD. nezbývá mu, než Ratha držet zuby nehty. Čím víc ho bude držet, tím horší důsledky pak bude mít ministrův případný pád. Premiérovi není co závidět, ale zavařil si to sám.

Ve světle tohoto ohňostroje jaksi zaniká zpráva, že ČSSD slibuje ve svém volebním programu průměrný plat ve výši 25 000 Kč. Je to jen slabá jiskřička v ohňostroji populistických nápadů, které jsme už zažili a ještě do voleb zažijeme.

Televize Nova zrušila pořad Kotel. Jsem posledním, kdo by za normálních okolností zánik této odporné a nekulturní štvanice na politiky litoval, jenže, nemohu si pomoci, nějak mi to zapadá do spontánního procesu sterilizace politického zpravodajství a publicistiky. Problémem je zjevně Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která může pronásledovat soukromá média z „programových“ důvodů citelnými sankcemi. Přitom je pouhou převodní pákou parlamentu, přesněji řečeno stávající většiny v PS. Tyto její pravomoci by se měly důkladně osekat. Bude-li k tomu ještě někdy příležitost, ovšem, nynější rudá koalice to neudělá a také o ODS a KDU si netřeba dělat iluze.

Státní zástupkyně zrušila nehorázné obvinění Stanislava Pence z pomluvy (zeptal se na tiskovce na to, zda byl velitel zásahu proti CzechTek kdysi u StB). Stanislav Penc se ovšem od svých policejních nepřátel poučil a vzápětí žaluje pro pomluvu ministra Bublana. Bublan totiž tvrdí, že Pencovi třikrát na otázku o důstojníkově minulosti odpověděl, což prý není pravda. A to je pomluva. Nemělo by být podávání stupidních žalob všeobecně trestné? Já vím, bohužel to nejde.

Centrum pro ekonomiku a politiku uspořádalo velkolepou vzpomínku na start ekonomické reformy 1. ledna 1991. Zúčastnili se všichni protagonisté, hlavním řečníkem byl prezident Klaus, tentokrát nikoli jako prezident, nýbrž jako pamětník.

Česká televize odmítla vysílat dokument o „televizní revoluci“ - je prý již výrazně proměněnou institucí a k tématu se nechce vracet. Ovšem, ČT se proměňuje průběžně, jenže pořád k horšímu. Už brzy se dostane do situace, že se nebude chtít vracet k ničemu a věnovat se bude jenom světlým zítřkům.

Lidové noviny zveřejnily rozhovor s německým expertem Oliverem Meierem na téma íránský atomový program. Na otázku „Co podle Vás může Írán přimět k tomu, aby se vzdal myšlenky na zcela samostatný jaderný program a obohacování uranu?“ expert odpovídá: „Prvním předpokladem je, aby se Spojené státy staly aktivní a zapojily do vyjednávání. Spojené státy totiž také musí změnit svůj postoj. Nesmějí hrozit válkou. Spojené státy musejí více přemýšlet nad tím, jaké nabídky mohou Íránu dát. A i Evropané by se měli znovu promyslet, jak postupovat dál. Vzhledem k obnovení práce v Natanzu je ale pro Evropany nyní velmi těžké s Íránci vyjednávat.“ Odpověď je velmi pěknou ukázkou fenoménu mnichovanství v politice.

Čtvrtek 12. ledna

David Rath se ohradil proti tomu, že ředitelka VZP Musílková má dostat za poslední rok svého působení ve VZP odměny a vysoké odstupné. Prý je to nehorázné, protože VZP je v hlubokém deficitu a může za to ředitelka. Nechci nijak obhajovat paní Musílkovou, nevím, zda byla dobrou nebo špatnou ředitelkou, ale jsem si naprosto jistý tím, že klást jí a jedině jí za vinu deficit VZP je strašidelná demagogie. Deficit vznikl tím, že české zdravotnictví po listopadu 1989 polyká víc peněz, než kolik je do něj vkládáno, že je typickou oblastí, kde žijeme na dluh, a že všechny polistopadové vlády tenhle problém podcenily.

Podle toho, co píše Právo o interním vnitrostranickém materiálu ČSSD, jehož autorem je premiérův poradce Oto Novotný, hodlá ČSSD před volbami vysílat cukrbkliky ke komunistům, aby je udržovala ve vstřícném stavu, zároveň deklarovat, že její prioritou v případě vítězství je vládní koalice s demokratickými stranami – no a po volbách se uvidí. Tak dostane pod tlak současně nekomunisty a komunisty a bude si moci vybrat podle toho, kdo nabídne víc: buď velkou koalici s ODS a případně i KDU, nebo menšinovou vládu s podporou KSČM. Plán na současné vydírání ODS a KSČM je sice mimořádně vyčůraný, ale jeho vytrubování do světa (byť bezděčné) je, jak se říká, „kontraproduktivní“. Je dost těžko představitelné, že by si to obě strany daly je tak beze všeho líbit. Nedivil bych se, kdyby je to inspirovalo k tomu, aby se v téhle dílčí věci na ČSSD domluvily.

Ministr Rath poskytl v Právu rozsáhlý rozhovor svému dvornímu pořizovači interview Václavu Perglovi, a zdá se, že se mu podařilo na několika místech už i tohoto člověka poněkud vytočit. Nejpozoruhodnější Rathovy perly. Za prvé, lékárníci by se měli víc solidarizovat se „zdravotním systémem“. Musí táhnout „káru solidarity“ s ostatními. Nikoli tedy např. podnikat. Přitom „zdravotní systém“ je pan ministr a jeho zdravotní impérium, které už ovládá od pojišťoven přes ministerstvo po profesní komory a lékařské odbory. Podnikání ve zdravotnictví je prý věc amorální, protože jde o příliš vážnou věc, zdraví lidu. Podnikat lze tedy jen ve věcech nevážných. Krásný příklad marx-leninského uvažování. Za druhé, hejtman Bendl se podle Ratha snaží vzít občany svého kraje jako rukojmí. To říká ten pravý. Člověk, který kdysi hnal nemocniční lékaře do stávky za platy jako na Západě s drzými řečmi o tom, že stávka musí pacienta bolet. Za třetí, pan ministr považuje za svůj hlavní cíl „zakroutit krkem parazitům, kteří ze zdravotního pojištění odstávají peníze“. Prý nemá na mysli lékárníky. Gottwaldovská inspirace z výroku přímo čiší. Také je třeba upozornit, že hlavními parazity, pokud jde o odsávání peněz ze zdravotního pojištění, jsou pacienti. Pokud by se podařilo jejich počet rapidně snížit, má pan ministr vyhráno. Za čtvrté, hlavní věc je pořádek. Jde o to, prosazovat ho nekompromisně a zalepit černé díry. Například nekompromisní pořádek dělal a černé díry (v železné oponě) zalepoval Gustáv Husák. Tam, kde se halasně řve o pořádku, jde zpravidla o to, aby dostala na frak svoboda. Pan dr. Rath se opět představil jako politik poněkud výstřední. Premiér Paroubek na sebe jeho jmenováním vzal přetěžké břemeno.

V MfD upozorňují, zcela právem, že když poslanec Kraus umožnil Rigovi, jehož účet byl obstaven, aby posílal peníze z účtu jeho matky, pomohl mu obejít a mařit úřední rozhodnutí. To je zjevné. Pan poslanec se zaplétá do vlastní fabulace podobně jako před časem expremiér Gross.

Zdá se, že televizní souzvuk premiéra Paroubka a předsedy Topolánka ohledně odkladu chystaného zvýšení rodičovského příspěvku vyzní naprázdno: jejich poslanci se jim v předvolebním rauši vymkli z rukou a pokračují v divokém rozhazovačném kvapíku. Rozjeté populistické orgie je teď už pozdě brzdit.

Pátek 13. ledna

Poslanec Kraus složil obě své sněmovní funkce (funkci předsedy poslaneckého klubu ČSSD a funkci předsedy rozpočtového výboru), ponechal si mandát a funkci předsedy krajského výkonného výboru ČSSD v Libereckém kraji (pro loajalitu členů ČSSD ke svým funkcionářům je příznačné, že právě z toho kraje se ozvaly nejkritičtější hlasy na jeho adresu; zřejmě ti, co by mohli jeho dalším pádem ve stranickém řebříčku povylézt nebo snad dokonce zaujmout jeho post, vycítili příležitost; manýry vlčí smečky). Není vyloučeno, že Krausův sestup bude pokračovat, jeho ghanská anabáze a to, jak ji dodatečně interpretuje, začíná svou nechtěnou komikou konkurovat Grossovu maléru. Jak jsme už psali, vedlejším produktem nelítostného politického boje je tedy bezděčná akce Čisté ruce v řadách vysokých představitelů české politiky, která probíhá vyváženě na pravici i na levici. Bohužel je to akce zároveň účelová, nesystematická a časově omezená, takže žádné trvalé výsledky nepřinese. Politika se nemůže změnit k lepšímu cestou čistek, nýbrž jen změnou v přístupu k nepsaným normám politické korektnosti. O tom, že něco takového je lídrům ČSSD víc než vzdáleno, svědčí to, co k věci říká premiér Paroubek a píše ve svém prohlášení politické grémium ČSSD: Paroubek: „V této štvanici, kterou vede Mladá fronta Dnes a řada dalších pravicových médií, nemá smysl se nechat ostouzet.“ Prohlášení politického grémia: „PG ČSSD pokládá za alarmující, že některá média opakovaně využívají svědectví trestně stíhaných, uprchlých a odsouzených osob k nepodloženým útokům na představitele ČSSD a na druhé straně pomíjí bez adekvátní reakce mnohem vážnější kauzy představitelů jiných politických stran.“ Formulace jsou nápadně podobné tomu, jak se v šedesátých letech minulého století vyjadřovalo ideologické oddělení ÚV KSČ ke kulturním časopisům, které se vymykaly z jeho kontroly. Ostatně, na trestně stíhané osoby je třeba až do případného odsouzení pohlížet jako na nevinné a svědectví odsouzeného u soudu má stejnou hodnotu, jako svědectví neodsouzeného, tak proč by se mu nesmělo dostat publicity. Svědectví pana Riga je ovšem krajně nevěrohodné a noviny na jeho nevěrohodnost upozorňovaly. Není ho však ani zapotřebí. Malér pana Krause je v tom, co sám řekl a přiznal, a ne v tom, z čeho ho Rigo obviňuje. Velmi by mne taky zajímalo, jak hodlá pan Paroubek média „zkonsolidovat“: zřejmě si hlavní akce schovává na dobu po volebním vítězství a bude postupovat obvyklým způsobem – pokusí se o to, a když to narazí na moc velký odpor, tak to odpíská. S komunisty za zády se mu tahle taktika může dost snadno vymknout z rukou.

Zatímco poslanec Kraus se řítí střemhlav do politického nebytí, jeho stranický kolega ministr Škromach pokračuje v předvolebním populistickém ohňostroji: chce na konferenci strany předložit několik návrhů na daňové úlevy a na prodloužení dovolené pro rodiče s nezletilými dětmi. Trend, vyplývající z Krausova pádu ( a předtím z pádu poslance Doležala) a ze Škromachových (a předtím Kalouskových a předtím Paroubkových) slibů je tedy jasný: pokud bude volební kampaň trvat dostatečně dlouho, budou na jejím konci všichni poslanci v kriminále a občané ČR nebudou muset platit žádné daně.

Václav Klaus v rozhovoru pro Hospodářské noviny prohlásil: „Jasně jsem dal najevo při svém dvojím jmenování vlád, že s menšinovou vládou s touto podporou (KSČM) se smířit nehodlám. Tečka.“ Prezident nejmenuje vládu, ale nejprve premiéra a pak na jeho návrh ministry. Pokud vláda nedostane důvěru, proces se opakuje. Pokud ani ta vláda neuspěje, jmenuje prezident premiéra na návrh předsedy Sněmovny. Vysvětluji si to tak, že pak musí jmenovat toho, koho mu předseda Sněmovny navrhne. Bez ohledu na to, bude-li se opírat o komunisty nebo ne. Nedělá mi to žádnou radost, ale je tomu tak, po třetí je prezident bezmocný. Paroubek ovšem se hned vzápětí nechal slyšet, že „Pan prezident musí zvažovat trošku lépe, co vypustí z úst“. Pan Paroubek by si měl zase uvědomit, že Česká republika není podnik Restaurace a jídelny, který mu dala do správy normalizační loutková vláda pod kuratelou ruských tanků. A zvažovat trochu lépe, co vypustí ze svých nevymáchaných úst. A voliči by měli na základě této Paroubkovy sebeprezentace trochu lépe zvažovat, komu dají v červnových volbách do PS svůj hlas.

Podobně hulvátským a arogantním způsobem pojednal včera Paroubek se svým podřízeným Rathem krajské hejtmany: mluvili s nimi, jako mluvívali ekonomičtí náměstci RaJ za totality s pingly v nějaké třetí cenovce. Krajští hejtmani jsou ovšem volení představitelé krajských samospráv. Pana Paroubka a pana Ratha zatím nevolil nikdo (a doufám, že ani nebude).

Klaus, aby nezůstal pozadu, napadl během návštěvy maďarského prezidenta Sólyoma premiéra za dopis ohledně maďarských (a polských) antifašistů. K problému se vrátíme, pozoruhodné je, že nebýt tohoto konfliktu, nepřinesly by Právo a Lidové noviny o návštěvě maďarského prezidenta v ČR ani řádku. Mladá fronta se nezmínila ani o tomto incidentu, ta maďarského prezidenta zasklila úplně.

Ministr Rath a jeho věrný sluha Kubek (předseda LOK) se potěmkinsky bijí za práva soukromých lékařů. Pochybuji, že by se jim je podařilo znovu oblbit, jejich akce je příliš průhledná, chtějí je dostat pod kontrolu a zároveň použít jako klacek na Musílkovou. Do ČLK si ovšem Rath nejspíš prosadí svého člověka, je to pro něho existenční záležitost.

Rusové se velmi zlobí na Íránce kvůli jejich jadernému programu. Zlobí se, ale trvají na diplomatickém řešení konfliktu. Diplomatické řešení znamená, že bezmocná OSN bude přijímat rezoluci za rezolucí a Íránci si budou v klidu vyvíjet atomové zbraně. Až je za pět let budou mít a odpálí je na Izrael a na Evropu, budou Rusové rozhořčeně protestovat a dál trvat na diplomatickém řešení. Je to nechutná komedie podle bolševického mustru.

Jiří Pernes píše v Lidových novinách v souvislost s případem nacionalistického „památníku“ v Letech: „Příslušníci romské komunity ovšem zase nemohou žít s vědomím (a být v těchto postojích utvrzováni), že vzhledem ke své odlišnosti a tragické minulosti svého etnika mohou žít s většími právy a menšími povinnostmi než ti ostatní.“ Chápu, co pana Pernese k tomuto závěru vede, mně se jako daleko větší a vlastně jediný problém na romské straně jeví to, že tato komunita je absolutně neschopná vybrat si nějaké reprezentativní vedení, je natolik beztvará, že s ní stát vlastně není schopný nijak komunikovat. Jak se jí dá pomoci, nevím.

Mluvčí ČT Krafl reaguje tamtéž na článek Radima Špačka, který proti zvyklostem zavedeným v LN zmínil „zrušení“ pořadu Bez obalu jako příklad mocenského zásahu vedení ČT. Píše: „Česká televize není schopna, vzhledem k omezenému počtu vysílacích hodin, zaměstnávat všechny zájemce o práci.“ Je legrační, že přitom přednostně eliminuje ty, k nimž má halasné výhrady premiér a na něž ji upozorní ředitel jeho úřadu.

A do třetice všeho dobrého i zlého LN: V článku Boba Fliedra o českých a polských katolických médiích se mj. píše: „Zatímco v Polsku se k římské církvi hlásí drtivá většina lidí, u nás je to jen asi třetina obyvatel. Národní cítění tu historicky rezonuje spíše s protestantismem, a to i přesto, že dnes se k evangelickým církvím přiznává o řád méně Čechů, Moravanů a Slezanů než k církvi katolické.“ Rezonance českého národního cítění s protestantismem je omyl postavený na povrchních vnějšnostech (přijímání pod obojí, neexistence celibátu apod.). Českému ateistovi se zdají protestantské církve bližší jeho bezvíře, a to je ovšem omyl: protestantismus je v mnoha ohledech zásadnější, méně „tolerantnější“, a proto náročnější než „liberální“ katolicismus. Proto byly a jsou protestantské církve v ČR tak nepočetné. Početnost ovšem v téhle oblasti nic podstatného neznamená.

Sobota 14. února

Podle nového školského zákona vybavují učitelé žáky základních škol na závěr slovním hodnocením. To pak děti předkládají při přijímacích zkouškách na střední školy. Vedení škol se ale obává negativních reakcí rodičů a tlačí na učitele, aby žáky hodnotili spíše příznivě. Není to důsledkem toho, že osvědčená známková klasifikace vzbuzuje méně nevole hlavně proto, že je přesněji ověřitelná a objektivnější a vzbuzuje daleko méně důvodů k podobným sporům? Tj. není náhodou tato novota (nepochybně zavedená podle progresivních vzorů z vyspělých zemí) zároveň blbina?

V rámci reforem a vyrovnávání se s minulostí hodlá prý Vatikán prosadit tolerantnější přístup k Jidášovi. Doporučoval bych jim, aby se starali o tolerantnější přístup k homosexuálům, potratům a antikoncepci.

Paroubek drží Krause. Zatím.“Pokud se během měsíce dvou ukáže, že Michal Kraus porušil zákon, tak to změní můj pohled na věci, ale nic tomu v tuto chvíli nenasvědčuje.“ Čili: Krausi, snaž se, jinak je s tebou konec.

Paroubek se nezúčastnil tiskovky po jednáni s hejtmany. Nechal to na Rathovi. Ze zpráv je zjevné, že s nimi jednali jako s regionálními funkcionáři opoziční strany (jeden hejtman je ovšem KDU-ČSL, tedy strany, která dosud z neznámých důvodů setrvává ve vládní koalici) a ne jako s volenými představiteli regionální samosprávy. Paroubek jim navíc (z jiné tiskovky) vzkázal, aby nebyli tak cimprlich, že prý on není (to v odpověď na to, že se jim nelíbilo, když je Rath obvinil ze zlodějny). Ve skutečnosti je Paroubek cimprlich až až – jakmile se v médiích objeví kritické slovo na adresu jeho nebo jeho partaje, už má plnou pusu „štvanic“, stěžuje si (prostřednictvím, svých podřízených, ovšem) kde to jen jde a hrozí tiskovým zákonem jako řemen.

Rigův advokát sdělil Právu, že spolu s Rigem sešli nedlouho před inkriminovanou cestou do Ghany navštívili poslance Krausem a požádali ho o zastání v Rigově trestním stíhání. Kraus tedy musel vědět, že Rigo je trestně stíhán, a když tvrdí opak, je svízelné to vysvětlit jinak, než že lže. Paroubek právníkovo sdělení okomentoval: „Pokud vím, tak je to advokát toho zločince“. Podle tohoto pojetí je ten, kdo obhajuje zločince, podezřelé individuum. Obhajovat zločince je zločin. Zločinci by neměli mít obhájce, a pokud ano, pak takové, jako byli ti, co obhajovali Horákovou a spol. a dožadovali se pro své mandanty nejvyšších trestů. To je pro budoucnost velmi nadějné pojetí práva.

V novinách teď probíhá jakási soutěž humanistické krásy: jeden publicista přes druhého usiluje se co nejvíc vyprofilovat na odsouzení iniciativy Národní strany s „památníkem“ pro Lety. Tím všichni ti mamlasové dělají zadarmo nechtěnou, leč účinnou reklamu té ohavné pidistraně. Případ s památníkem mělo řešit místní oddělení policie ČR v Letech (pokud tam je), nebo to, pod něž Lety spadají.

Jedna z účastnic výše zmíněné soutěže o krále/královnu humanistické krásy, paní Kateřina Jacques, vedoucí Karáskova sekretariátu, tvrdí v Právu: „Odpůrci odstranění vepřína v Letech dosud mimo jiné argumentovali tím, že není třeba vracet se do minulosti. To je laciná demagogie. Já jsem např., jako mnoho jiných, odpůrcem likvidace vepřína, a přitom považuji tábor v Letech za českou národní ostudu, s níž se musíme čestně vyrovnat. Čestné vyrovnání neznamená, že zbouráme fungující zemědělský závod, který navíc jen malým cípem zasahuje do území někdejšího tábora a od památníku je na hony vzdálen. Navíc se obávám, že se paní Jacques spletla. O tom, že není třeba se vracet do minulosti, nemluví odpůrci zbourání vepřína v Letech, ale obhájci vyhnání sudetských Němců. Jenže: je snadné získávat si vavříny ušlechtilého humanisty kritikou romského holocaustu, to je sporné téma jen pro pár darebáků a psychopatů. Zkuste však se stejnou vervou veřejně kritizovat vyhnání Němců z Československa jako celek, milá paní Jacques, a dostane se vám sladké odměny: vyletíte sice ze Strakovky jako dělová koule, ale budete mít přitom dobrý pocit, že jste aspoň něco kloudného udělala.

V Právu se pozastavují nad tím, že Krylovy písničky hrají na svých rádiích „levicoví“ i „pravicoví“ extremisté. Není to náhoda, je v nich hodně hysterického fanatismu, který extremisty přitahuje, a ideologické mlhy, kterou si každý může vykládat po svém.

Ministerstvo vnitra se zabývá rasovým, lépe řečeno etnickým, což je ovšem podobné, původem hraběte Hugo Salma, který zemřel před šedesáti lety, a jeho kádrovým profilem. Jde o to, zda na něj lze aplikovat Benešovy dekrety, protože pokud ne, museli by jeho dědici dostat zpátky nemalý majetek. Ústavní soud před časem rozhodl ve vlekoucím se procesu v Salmův prospěch aspoň v tom smyslu, že se spor vrátil opět na začátek. Nyní jde o „prozatímní doklad o zachování československého občanství“ z roku 1946, jímž se prý Salmovi dědici, jak objektivně píše Právo s použitím tradičního kojzarovského výraziva, „ohánějí“. Proti dědicům nacistického zločince stojí naštěstí pevná fronta „pamětníků, historiků a bojovníků za svobodu“. „Historici“ nyní usilují dokázat, že osvědčení je jednak prošlé, protože bylo vystaveno osmnáct dní po Salmově smrti a mrtví, jak známo, žádné občanství mít nemohou, a jednak padělané. Je to morbidní a odporné divadlo. Závidím lidem, kteří se v této zemi narodí za dvě stě let a pro něž tyhle záležitosti budou už jen nechutná, ale naštěstí velmi vzdálená historie.

Právo přineslo (jako obvykle) zajímavý rozhovor Alexandra Kramera s arcibiskupem Graubnerem. Arcibiskup obstál v debatě o novele církevního zákona, propadl ve věci antikoncepce, potratů a homosexuality (říká o homosexuálech: „On má bohužel jakýsi handicap a já mu musím pomoci“. To je podle mého názoru předně smysl zákona. Co je to za pomoc, nutit homosexuála k celibátu?). Druhá část rozhovoru se týká otázek tak říkajíc teologických, tam si oba příliš nerozuměli a jejich argumenty a protiargumenty se míjely.

Washingtonské setkání prezidenta Bushe a kancléřky Merkelové proběhlo ve velmi přátelském duchu. Přesto se zdá, že současná vláda (a ani žádná následující, třeba taková, v níž zasedne CDU/CSU s FDP) už nikdy nebude mít sílu zvrátit dva osudové kroky Gerharda Schrödera: uvolnění vazeb s USA a výrazné nakročení směrem k Rusku. Tím Německo přestává být pro malé středoevropské země zcela vypočitatelným sousedem. Přes maximální vstřícnost ve věci vyhnání Němců a Benešových dekretů. Ve skutečnosti by bylo daleko lepší, kdyby na kritickém postoji k obojímu trvali (měli by pravdu), a přitom zůstali solidární s Amerikou a nepaktovali se s Putinem.

Pondělí 16. ledna

Sociální demokracie (vlastně by asi bylo lepší říkat Jiří Paroubek) se rozhodla vyškrtnout poslance Oldřicha Němce ze 14. nevolitelného místa liberecké kandidátky za to, že označil Krausovo vysvětlení jeho ghanské akce a toho, co s ní souviselo, za nedůvěryhodnou pohádku. O motivech pana poslance, který nejspíš nepatří v klubu ČSSD mezi nejznámější a nejaktivnější, lze spekulovat, potíž je v tom, že má pravdu. Paroubek zdůvodňuje vyřazení Němce tím, že je před volbami a „skončila legrace“ („Legrace skončila, Pragováci“, psalo před jedenácti lety Právo o signatářích Smíření 95) a že Němec o kauze nic neví. Zkoušeli ho z ní? A co podstatného nevěděl? Není to něco, co neví ani veřejnost, a neměl by jí to tedy Paroubek nebo Kraus sdělit? Poslanec Němec se ještě nerozhodl, co bude dělat a zda se odvolá k ÚVV nebo ke sjezdu strany. Pokud si to nechá líbit, dá tím najevo, že poslanci ČSSD snesou od Paroubka všechno a Paroubek si k nim může všechno dovolit. Pak se ovšem neměl do té věci vůbec pouštět.

Sociálně demokratičtí kandidáti do voleb budou „dobrovolně“ podepisovat upravený etický kodex poslance. Pokud ho dobrovolně nepodepíší, budou z kandidátky nuceně vyškrtnuti. To je dobrovolnost jako řemen. Kodex obsahuje líbivý populismus (poslanci nesmí upřednostňovat svůj osobní prospěch nebo prospěch svých blízkých, musí otevřeně poskytovat informace o své činnosti, rozhodovat se na základě objektivního a kvalifikovaného posouzení věci, nepoškozovat důstojnost PS. Poslanec nesmí např. zaměstnávat své nejbližší příbuzné a zavazuje se, že během volebního období nepřestoupí do jiné strany. Některé zásady jsou, jak vidno, zároveň gumové a je možné je použít jako klacek na vzpurného poslance. Za neplnění hrozí poslanci sankce v podobě zbavení všech funkcí v PS (mandát mu vzít nemohou) a konfiskace jednoho poslaneckého platu (s konfiskací by ovšem musel souhlasit). Těžko se zbavit dojmu, že jde prozatím o nepříliš účinnou buzeraci, jejímž cílem je upevnit kázeň ve straně daleko za normu přípustnou v demokratické organizaci.

Vysloužilí politici Ruml, Macek a Gross se sešli v otázkách Václava Moravce a shodli se na tom, že hlavní aktéři politiky vůbec nezhrubli, „jak se o tom někdy hovoří“. To je útěšná nepravda. Zeman byl větší hulvát než Klaus a Paroubek je větší hulvát než Zeman. Tím, jak se blížíme k vládě rudé koalice (vlastně v ní už jsme), politika taky hrubne. Je to sice jen symptom úpadku demokracie, ale symptom výrazný. Nevykládejte nám útěšné pohádky, zastíráte tím nebezpečí, do něhož se tahle země řítí.

Jak se dalo čekat a jak jsme předvídali, stal se novým prezidentem ČLK dr. Kubek, oddaná pravá ruka ministra Ratha. Jeho vítězství bylo poměrně těsné, ale to ho nijak nerelativizuje. Zdá se, že lékařská obec je proti štrébrům, které si zvolila do čela proto, že jí slíbili platy jako na Západě, úplně bezbranná. Je to modelová situace pro červnové volby?

Premiér Paroubek prohlásil, že platy lékařů a sester v Česku by se v několika příštích letech měly výrazně přiblížit mzdám v západoevropských zemích. To je jistě předvolební příslib. Pokud by se uskutečnil, vznikla by tu společenská vrstva privilegovaná podobně jako za minulého režimu policajti a vojáci. Jedna věc ovšem je, co pan Paroubek říká před volbami, a druhá, co bude dělat po volbách.

Maďarský konzervativní list Magyar Nemzet napsal, že Paroubkův dopis předsedovi hnutí Coexistentia Kocsisovi s omluvou za deportace Maďarů zřejmě nebyl určen veřejnosti a dnes by ho Paroubek možná rád vzal zpátky, zvlášť poté, co ho Klaus využil do skryté volební kampaně. To je velmi, velmi pravděpodobný výklad.

Česká ekonomika prý předstihla portugalskou v HDP na jednoho obyvatele. Právo ovšem (na jiném místě) uvádí, že mzdy jsou u nás o dost menší než v Portugalsku, taktéž produktivita práce, a přitom produktivita práce roste pomaleji než mzdy. Znamená zvlášť za těchto okolností vyšší HDP na obyvatele vůbec něco?

Situace v Polsku je té české podobná jako vejce vejci. Současnou menšinovou vládu drží u moci extremisté, vláda toho využívá k vydírání opoziční Občanské platformy a v záloze má mimořádné volby (to je jediný rozdíl, u nás v každém případě proběhnou volby řádné). V preferencích přesvědčivě vede, takže se voleb nemusí bát. To, že na rozdíl od ČR jsou polští extremisté „pravicoví“ a vláda „pravicová“ nehraje roli (ostatně, jaká je Sebeobrana pravice!).

(www.bohumildolezal.cz)

Zpátky