Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Únor 2006


Do vězení za kritiku úřadu

Marek Švehla

Pro padesátiletého právníka Ředitelství silnic a dálnic Petra Partyka si minulý týden přišla policie. U jeho pražského bytu zazvonili muž a žena v civilu, nechali ho sbalit věci a odvedli ho k autu. Pak zatčeného odvezli do pankrácké věznice. V ní si pobude dva a půl měsíce. Že to nestojí za řeč? Rozhodně ano. Pan Partyk totiž stráví Vánoce 2005 za katrem proto, že na internetu kritizoval úřady.

Všechno to začalo před pěti lety. Starosta Prahy 7 se v internetové debatě chlubil, jak radnice skvěle zvládla ruch kolem zasedání MMF. Pan Partyk si to přečetl a odepsal starostovi, že by se měl radši starat o přízemnější problémy občanů. Tím měl na mysli sám sebe. V jeho činžáku totiž stavební úřad (konkrétně jeho šéf Jiří Chour) povolil stavbu půdních bytů. Stavitelé rozvrtali střechu, pak ale nedostali povolení památkářů a ztratili o půdu zájem. Pan Partyk kvůli chybě a nedůslednosti stavebního odboru bydlel rok v domě s děravou střechou.

Třicetiřádkový příspěvek pana Partyka obsahoval například to, že „ing. Chour hájí politiku své peněženky“ nebo že „ing. Chour porušuje stavební zákon“. Právě tyhle výroky vynesly Partykovi trestní stíhání pro pomluvu. Jde o paragraf, který byl nedávno z nového trestního řádu vypuštěný mimo jiné i proto, jak těžko se dokazuje. Musí se totiž prokázat, že je výrok nepravdivý a že byl vyřčen s vědomím této nepravdy, právě v úmyslu pomluvit. To je v praxi téměř nemožné, zvláště v případu, kdy občan kritizuje politika nebo úředníka. Soudce Rudolf Šídlo si s tím ale nelámal hlavu. „Natvrdo se to nedá prokázat ani vyvrátit a v tom je právě ten osten pomluvy,“ prohlásil před dvěma lety na otázku Respektu, jak si je jistý, že pan Partyk nakonec ve svém internetovém příspěvku neměl pravdu.

Případ je v rozporu s moderním pojetím svobody slova, vyznávaným například Evropským soudem pro lidská práva, podle nějž je žádoucí, aby občané měli možnost kritizovat veřejně činné osoby a úředníky. Obvodní soud pro Prahu 7 byl ale jiného názoru a vyměřil Partykovi za pomluvu trest 200 hodin veřejně prospěšných prací. Partyk se odvolal, městský soud ale rozsudek potvrdil. Partyk prohlásil, že na veřejné práce nikdy nenastoupí. Podal dovolání, stížnost k Ústavnímu soudu a žádost ministerstvu spravedlnosti, aby podalo stížnost pro porušení zákona. (Šlo o to, že veřejně prospěšné práce lze vyměřit jedině tehdy, pokud s nimi odsouzený souhlasí. Jinak se z nich totiž stávají nucené práce.) Žádná z cest, jak nesmyslný trest odvrátit, ovšem nevyšla.

„Až do letošního jara jsme měli pocit, že celá věc usnula,“ říká Partykův advokát Miroslav Hlavička. Na jaře ale začaly Hlavičkovi chodit úřední obsílky, proč Partyk nenastoupil na veřejné práce (obvykle jde o nějaký pouliční úklid). Hlavička podal žádost o prezidentskou milost s tím, že Partyk je silný cukrovkář. Bez úspěchu.

Právě minulý týden si pro něj tedy policie přišla. Pro Partyka nečekaně, protože na protest nepřijímal žádnou úřední poštu. „Mohl to nějak zešvindlovat, s někým se dohodnout, aby tu práci udělal místo něj, to se běžně dělá,“ poznamenává advokát Hlavička. „On ale do poslední chvíle trval na tom, že se ničeho nedopustil.“

(Respekt, www.respekt.cz)



Zpátky