Únor 2006

Jak vedl Churchill válku

Milan Vodička

V odtajněných zápiscích z JEDNÁNÍ BRITSKÉHO VÁLEČNÉHO KABINETU promlouvají jeho členové, a především premiér Winston Churchill. O Hitlerovi řekl: Kdyby padl do našich rukou, jistě bychom ho usmrtili, tento muž je hlavním zdrojem zla.

Píší se roky 1942 a 1943. Hitler zle dotírá všude od zasněžených ruských stepí přes africké pouště až po nebe nad Británií. Uplynuly desítky let a vy se teď můžete zúčastnit zasedání britského válečného kabinetu, který o těchto věcech právě jedná. Ten silný muž s doutníkem za stolem, který má hlavní slovo, je samozřejmě Winston Churchill, kolem sedí jeho ministři a náčelníci štábů. Jejich diskuse zapsal tajemník vlády Norman Brook. Díky němu - a tomu, že se tajné sejfy právě otevřely - je slyšíme, jak se dohadují, zda je správné zničit tři německé vesnice odvetou za Lidice. Anebo zda může být něco pravdy na pověstech o masovém vraždění Židů, které přicházejí z obsazené Evropy. Zjistíme rovněž, že Churchill nemluvil o Stalinovi nijak špatně.

Nic z toho není úplně nová informace, protože záznamy o jednání britského kabinetu byly odtajněny a zveřejněny už dříve. Ale Brookovy ručně psané poznámky přinášejí něco zcela nového: k hlasům přiřazují i jména.

Jednání vlády je i přes stenografický styl poznámek najednou velmi autentické a osobní. Ukazuje se, kdo si co myslel, jak horkou měl krev a že Churchill ne vždy prosadil svou. Kupodivu také vyjde najevo, že o vítězství ve válce nerozhodovaly jen tankové bitvy, ale i to, zda se Britové mohli dorazit chlebem.

15. červen 1942: Pomstíme Lidice?

Bylo krátce po atentátu na Reinharda Heydricha, německý rozhlas už sdělil, že byly vyhlazeny Lidice, a tak hned jako první bod programu britská vláda projednávala možnost odvety. Za povšimnutí stojí, jak praktická byla argumentace členů vlády.

Premiér Winston Churchill: Rozhovor s Benešem o možnosti odvety za divošské ukrutnosti, které nyní Němci praktikují v Československu. Navrženo srovnání se zemí německých vesnic (tři za jednu) leteckým útokem.

Názor velitelství bombardovacího letectva - bylo by k tomu třeba 100 bombardérů. Útoky nízko nad zemí, dvě třetiny náletů se zápalnými bombami. Jasná, měsíčná noc nezbytností. Cíle a důvod by měly být oznámeny dopředu.

Ministerstvo zahraničí - pro.

Lord strážce pečeti C. Cripps: Je věrohodnost zprávy (o zničení Lidic) mimo jakoukoliv pochybnost?

Churchill: Oznámili to sami Němci.

Státní tajemník pro letectví A. Sinclair: Nezamlouvá se. Odvedení úsilí od vojenských cílů. Riskování letadel a posádek. Možná nás to zavede až k tomu, dělat to častěji a častěji - pokud Němci budou vědět, že budeme takto reagovat.

Státní tajemník pro dominia C. Atlee: Pochybnost, zda je užitečné vstoupit s Němci do soutěže o to, kdo je krutější.

Ministr vnitra H. Morrison: Nutné zvážit odvetné protiúdery proti anglickým vesnicím, kde nejsou protiletecké kryty. Veřejnost by řekla: "Proč jste nám tohle způsobili?"

Náčelník štábu letectva (jméno neuvedeno): Pokud zaútočíme nízko nad zemí a nepříliš hluboko ve vnitrozemí, je riziko velmi malé.

Ministr zahraničí A. Eden: A navíc, může v tom být prvek odstrašení.

Ministr práce V. Portal: Němci rozumějí jen brutální síle a ničemu jinému.

Bruce (funkce neuvedena): Mohlo by to vést k ještě větším zvěrstvům v Československu. Vzato kolem a kolem, bylo by moudré to ještě promyslet.

J. Anderson, lord předseda rady: Riziko, že za to něco zaplatíme, zatímco oni ne. Proti tomu. Všeobecný pocit vlády - proti tomu, abychom to udělali.

Churchill: Můj instinkt je silně opačného názoru.

Eden: Nejsilnější argument proti - promarnění měsíčné noci (vhodné k náletům na vojensky významné cíle). Větší argument, než jsem myslel.

Amery (funkce neuvedena): Proč vesnici? Proč ne tiché obytné město?

Cripps: Vojenský argument proti je silný.

Churchill: Podřizuji se (ač nerad) názoru kabinetu, který je proti.

14. prosince 1942: Vraždí Němci Židy?

Krátký výsek z konverzace kabinetu ukazuje, že Britové koncem roku 1942 sice zaslechli, že se v obsazené Evropě děje cosi temného s Židy, neměli však prozatím představu, oč jde. Faktem je, že dodnes nevyřešený spor, co vlastně Spojenci věděli a zda mohli nějak vyvražďování Židů zastavit, se vztahuje až k pozdějšímu období války.

Churchill: Nějaké potvrzení zprávy o rozsáhlém masakru Židů v Polsku? Způsob: masově elektřinou.

Eden: Nic přesného, ale náznaky, že to může být pravda. Nelze potvrdit metodu. Je známo, že Židé jsou stahováni například z Norska a posíláni do Polska evidentně za nějakým takovým účelem.

25. února 1942: Bystrý chlapík Stalin

Po návštěvě Moskvy vypráví Churchill kabinetu o svých osobních dojmech ze Stalina. Nevypadá to, že by mu sovětský diktátor byl protivný.

Churchill: Ke čtyřem schůzkám už není co dodat. Vše v rozdaném dokumentu. Ale osobní názor -velký muž: velmi bystrý. Vysvětlil některé záhady minulosti. Náš předválečný postoj pro něj zavádějící, protože jistý Brit (premiér Chamberlain) nechtěl válčit. To mu potvrdila i naše nabídka: Francie 80 divizí, Británie 3 divize. Byl si jistý, že Hitler nebluffuje. V Mnichově jsme měli ukázat sílu. Řekl, že když byl Molotov v roce 1940 v Berlíně, právě jsme bombardovali Berlín. Ribbentrop ho vzal do krytu. Efekt Molotovovy návštěvy byl jen dočasný - přitom se Stalin nepřestal smát - nyní se myšlení v Rusku orientuje v britském směru, zatímco dříve mělo německou orientaci.

21. prosince 1942: Bombardovat Řím?

Dějinám někdy stačí málo, aby se vydaly trochu jiným směrem. Z následující výměny názorů vyplývá, že možná stačilo jen pár ostřejších názorů a Řím se stal terčem spojeneckých náletů podobně jako německá města. Debata se rozvinula nad žádostí Vatikánu, aby Spojenci nebombardovali italskou metropoli.

Churchill: V Římě není nic, co by stálo za bombardování.

Náčelník imperiálního štábu (jméno neuvedeno): Ale ano, železnice. Náčelník vzdušných sil (jméno neuvedeno): Ne přímo v centru města, ale velmi zranitelná depa na okrajích.

Churchill: Neuzavírejme to, ale neuškodí, když si s nimi budeme zahrávat. Bude to poškozovat jejich morálku.

6. července 1942: Hitler na křeslo

Kabinet diskutoval podobu spojenecké komise pro válečné zločiny, což by měl být orgán sbírající pouze fakta. Na konci Churchill zřejmě zavtipkoval, že elektrické křeslo pro Hitlera je možné si opatřit v USA v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu.

Churchill: Myšlenka mého návrhu je - nevynášíme rozsudky, ale sbíráme autentická fakta. Dáváme tomu velkou publicitu. Zveřejňujeme za troubení trubek. A jen čas od času, abychom v lidech podnítili plameny války.

Simon, lord kancléř: Podobná komise byla zřízena v srpnu 1914. Ale nezveřejňovala jména viníků.

Churchill: Představte si, že kdyby Hitler padl do našich rukou, jistě bychom ho usmrtili. To není panovník, o němž by se dalo říci, že byl loutkou v rukách svých ministrů jako Kaiser (německý císař Vilém II. za první světové války). Tento muž je hlavním zdrojem zla. Nástroj - elektrické křeslo, jaké je používáno pro gangstery. Není pochyb, že je lze opatřit na základě smlouvy o půjčce a pronájmu.

2. července 1943: Kam s Židy?

Kabinet diskutoval o situaci v Palestině. Ministry znepokojovalo sílící napětí mezi Židy a Araby, a tak se bavili o tom, kde by mohl židovský stát jednou vzniknout.

Churchill: Jsem pro myšlenku vytvoření židovské národní domoviny v Palestině. Dívejme se na to tak a na konci války budeme mít dostatek síly, s níž přimějeme Araby, aby se podíleli na našem řešení. Neuhýbejme před našimi povinnostmi jen kvůli tomu, že jsou obtížné.

Generál Wawell: Máme naše závazky vůči Arabům. Současné aspirace Židů v Palestině jsou skutečným ohrožením pro naše zájmy na Blízkém východě a následně i v Indii.

Eden: Nemohu podporovat nárok extremistů na vytvoření židovského národního státu v celé Palestině. Myslím, že bychom je ohledně toho měli brzy varovat.

Churchill: Dotázal jsem se F. D. R. (americký prezident Roosevelt), zda zamýšlí ustavit židovské kolonie v Kyrenajce a Tripolsku (oblasti dnešní Libye). Odpověděl, že by Židé měli být vráceni do evropských zemí svého původu.

Amery: Pokud dojde na dělení, dejme Židům pobřeží a Nejab (zřejmě poušť Negev).

W. Womersley, ministr pro důchodové záležitosti: Odveďme Araby z Palestiny tím, že zavodníme oblast Eufratu.

28. července 1942: Chleba na příděl?

O vítězství či porážce může nepřímo rozhodnout třeba i to, kolik a jaký chleba mají lidé v zázemí. A tak britská vláda při jednom zasedání vedle tak důležitého problému, jakým byly útoky německých ponorek na konvoje v Atlantiku, řešila i to, kolik druhů chleba by měli Britové mít. A zda by neměl být na příděl.

Churchill: Proč ne? Velké plýtvání. Slepice - nové předpisy budou znamenat, že je lidé budou krmit chlebem.

Lord Woolton, ministr výživy: Přídělový systém by znamenal, že všichni dostanou stejně. Ale je důležité zachovat jednu základní potravinu, která by vyrovnávala rozdíly v osobní spotřebě. Chleba dorovnává osobní spotřebu. Chlebem se lidé dojedí.

Churchill: A neplýtvá se?

Woolton: Pochybuji, nakolik se chlebem plýtvá - nemyslím, že nějak moc. Raději bych to riskoval, než abych riskoval, že lidé budou hladovět. Přídělový systém by zvýšil spotřebu a snížil by počet druhů chleba. A nejhůř by to dopadlo na těžce pracující, jejichž potřeba chleba je největší.

(MFDNES)