Duben 2006

S Bergmanem i bez něj - vždy skvělá

Pavlína Formánková

Bibi Anderssonová je jednou z erbovních hereček Ingmara Bergmana. Hrála v jedenácti jeho filmech. Ale stejně jako její o tři roky mladší kolegyně Liv Ullmannová se této nálepce brání. Jsou si vědomy, že švédský režisér je zásadně ovlivnil, navíc obě s ním prožily i milostný vztah, ale také dokázaly, že v životě obstojí i bez něho.

Bibi Anderssonová se narodila 11. listopadu 1935 ve Stockholmu. Spolu se starší sestrou Gerdou toužila odmalička po divadle. Jedna chtěla být herečkou, druhá baletkou. A jejich sny se jim vyplnily, obě stanuly na prestižních švédských scénách - Bibi ve stockholmském Královském divadle, Gerda v tamní Královské opeře.

První herecké zkušenosti Bibi sbírala v divadle v Malmö, do kterého ji přivedl Ingmar Bergman. Seznámili se kuriózně - při natáčení reklamy. Tím si totiž v padesátých letech oba přivydělávali. Bibi měla „hrát“ princeznu pasačku vepřů v reklamě na mýdlo. A Bergman si mladinkou, lehce vyděšenou studentku docela „vychutnával“. „Kámen úrazu nastal, když jsem měla políbit svého partnera - prince. Bergman mi s vážnou tváří vytýkal, že roli dost neprožívám, a nechal mě opakovat polibek nejmíň padesátkrát. Celý štáb se válel smíchy a já jsem pořád poctivě líbala.“

Ale už tehdy ho zaujala, a tak jí hned po absolvování stockholmské Královské akademie dramatického umění nabídl místo ve svém Městském divadle v Malmö. Psal se rok 1956 a Bergman tam budoval soubor. Bibi tam hrála tři roky a poté přešla do již zmíněného Královského divadla ve Stockholmu, jehož členkou je celý život. Stala se uznávanou švédskou divadelní herečkou, ale svět ji zná díky filmu.

V Bergmanově režii

Měla za sebou už několik filmových zkušeností, když jí dal Bergman v roce 1955 malou roli ve svých Úsměvech letní noci. Dva roky poté pro ni měl již roli mnohem větší. V Sedmé pečeti ztvárnila mladičkou Miu, prosťáčkovsky čistou ženu potulného komedianta, kterou zachrání díky šachové partii se Smrtí rytíř Antonius Block.

Dalším Bergmanovým dílem, v němž v tomto roce zazářila, se stal film Lesní jahody. V dramatu o profesorovi, který bilancuje svůj dosavadní život, stanula Bibi po boku klasika švédského němého filmu režiséra Victora Sjöströma, kterého Bergman považoval za svého učitele. Film získal řadu mezinárodních cen a byl nominován na Oscara. Dodejme, že herečka v té době s Bergmanem žila a roli dívky Sáry psal přímo pro ni.

V roce 1958 si zahrála v dalším jeho snímku, v dramatu Než se rozední. To se odehrává v nemocničním pokoji, který sdílejí tři těhotné ženy. První (hraje ji Ingrid Thuliová) krvácí a čeká ji zřejmě samovolný potrat, druhá (Eva Dahlbecková) má krátce před porodem, je již starší a dítě si mnoho let marně přála, a trojici doplňuje infantilní dívka, která přišla na potrat. Tu si zahrála Bibi Anderssonová. Všechny tři herečky podaly mimořádné výkony a byly za ně oceněny na festivalu v Cannes.

Snad nejvíce však Bibi Anderssonovou proslavil film Persona. Váže se k němu epizoda spojená překvapivě s Prahou. V roce 1965 sem dvě mladé herečky, Bibi Anderssonová a Liv Ullmannová, na pozvání FAMU přijely. Chtěly vidět zemi tvůrců nové vlny. „Ty filmy pro nás znamenaly podobný zážitek jako pro vás filmy Bergmanovy,“ řekly v rozhovorech. V Praze však strávily jen pár dní, neboť je začal shánět Ingmar Bergman - začínala se točit Persona.

Psychologické drama se odehrává na ostrově Farö a Bibi v něm vytvořila roli ošetřovatelky Almy, která na opuštěný ostrov v rámci terapeutického pobytu odjede se svou pacientkou, náhle oněmělou herečkou Elizabeth, kterou ztvárnila Liv Ullmannová. Pro ni to byla úplně první role v Bergmanově filmu a byla to právě Bibi, kdo je seznámil.

Bibi hrála i v dalších jeho snímcích - Tvář, Dotek nebo Scény z manželského života, ale mnoho rolí vytvořila i ve filmech jiných režisérů. A neomezovala se jen na rodné Švédsko. Zahrála si v Hollywoodu po boku Steva McQueena ve filmovém přepisu Ibsenovy hry Nepřítel lidu, v Itálii pod vedením režiséra Alberta Sordiho ve filmu Promiňte, jste pro, nebo proti?, kde jí hereckými kolegyněmi byly felliniovské herečky Giulietta Masiniová a Anita Ekbergová, i ve švédsko-sovětské koprodukci Člověk z druhé strany, kde byl jejím partnerem Vjačeslav Tichonov. A natáčela i ve Francii a v Jugoslávii. Nechtěla slevit ze své úrovně. Pokud nebyla o filmu přesvědčena, raději hrála jen v divadle. A věnovala se také své jediné dceři, která se jí narodila poměrně pozdě, v šestatřiceti letech.

Nekochat se jen starými filmy

Velmi ji zasáhla válka v Jugoslávii. Přerušila dokonce práci ve švédském Královském divadle a jezdila do rozstříleného a vypáleného Sarajeva. Natáčela tam dokumentární filmy, založila nadaci Otevřená cesta, jejíž název je inspirován legendární „cestou života“, která vedla přes horu Igman a po které se do obklíčeného Sarajeva dopravovala pomoc. Iniciovala benefiční představení švédských divadel, jejichž výtěžek šel na podporu sarajevských kolegů.

Na podzim 1995 přijela podruhé do Prahy. Na pozvání Člověka v tísni uváděla dokumentární filmy o situaci na Balkáně v rámci Měsíce Bosny a Hercegoviny. Podobně se chovaly i další bergmanovské herečky a Bibi řekla, jak ji těší, že „nesedí doma jako spokojené důchodkyně nostalgicky obdivující samy sebe ve svých starých filmech“.

(MFDNES)