Květen 2006

Úřady nás mají v hrsti

Philip Ludikar

Jako jeden muž slibují před volbami všechny politické strany, že budou nekompromisně bojovat proti korupci. Strategie bude: tvrdší tresty, nasazení agentů provokatérů, hlubší kontroly a přísnější zákony. Stojí za to zamyslet se, jestli takové „biče“ skutečně povedou k efektivnímu snížení korupce.

Velká většina korupce, se kterou se obyčejný člověk setká, je zrozena z příliš byrokratického postupu úřadů. Zkorumpovaný úředník kromě braní úplatků nic mimo zákon nedělá, pouze zablokuje nebo zdržuje projednávání úředních záležitostí občana. Větší nebo menší úplatek, ať už v jakékoliv podobě, jenom odstraňuje tyto „překážky“. Protože zdržování, nebo naopak zrychlování vyřizování žádostí se jednoduše odůvodní, tvrdší tresty tady nebudou pomáhat. Navíc si občan často na jednání s úřady najímá prostředníky, kteří se znají s příslušnými úředníky. A v běžných případech pak ani žadatel, ani prostředník, natožpak úředník nemají zájem odhalit korupci.

Pokud chceme opravdu bojovat proti korupci, je potřeba odstraňovat zbytečnou byrokracii. Pro novou vládu, která vznikne po volbách, mám několik návrhů na efektivnější řešení korupce odvozených z mých zkušeností s úřady:

1. Změnit roli úředníka. Před několika lety jsem obdržel dotace na obnovu vráceného zdevastovaného rodinného majetku -zámku Mirošov u Rokycan. Na využití dotace prováděly kontroly čtyři státní orgány: památkový ústav, okresní úřad, ministerstvo kultury a finanční úřad. Všechny orgány kontrolovaly stejnou věc a žádné zpronevěření státních peněz se nenašlo.

Role úředníků nebyla pomáhat občanovi, aby dosáhl svého cíle (urychlené opravy zdevastované nemovitosti), ale pouze kontrolovat a hledat chyby. Aby se to změnilo, musí se vláda začít chovat jako každý odpovědný zaměstnavatel: vytvořit správný étos na pracovišti přes odbornou výchovu, řádné odměňování schopných zaměstnanců a vyhazování neschopných.

2. Zjednodušit postupy a odstranit zbytečnosti. Každý rok jsem povinen vyplňovat hlášení o vlastnictví tří kotlů, a to třem různým úřadům v Praze kvůli znečišťování ovzduší. Každý rok od těchto tří orgánů dostávám vyrozumění, že poplatky za znečišťování ovzduší se neplatí, protože kotle jsou plynové a menších zdrojů. Domnívám se, že není potřeba to komentovat dál.

3. Zjednodušit pravidla v zákonech. Při prodeji zemědělské půdy vyhláška říká, že finanční úřady nemusí, ale mohou požadovat předložení znaleckého posudku k daňovému přiznání. Finanční úřad Rokycany toto nepožaduje, Finanční úřad Praha-východ naopak ano. Po předložení znaleckého posudku mi však Finanční úřad Praha-východ nařídil, abych nechal předložený posudek předělat, protože cena pozemku stanovená ve znaleckém posudku nesouhlasí s cenou v jejich tabulce. Jednoznačným řešením by bylo nedovolit úřadům požadovat na občanech něco, co mohou bez problémů zjistit samy.

4. Vytvořit soudy „nejnižší“ instance Po úmrtí mého otce Katastrální úřad v Praze dokázal zdržovat přepsání jeho nemovitosti na dědice o šest měsíců. Důvodem bylo zjištění, že rodné číslo mé matky bylo uvedeno chybně soudem při dědickém řízení a celý spis byl poslán zpátky. Moje matka není však dědicem, pouze figurovala jako manželka zemřelého. Podobné případy by vyřešil soud „nejnižší“ instance, který by zvrátil rozhodnutí tam, kde úřad odmítá vyřídit žádost kvůli menším technickým nedostatkům, které v podstatě nic nemění. Je možná nebezpečné v přebyrokratizované zemi vytvořit další vrstvu úřadů, ale nejdůležitější na takovýchto soudech by měla být jejich rychlost. Problémy by se vyřešily během jednoho stání.

5. Konzultovat s lidmi problémy ze skutečného života. Setkal jsem se s jedním z autorů zákona o dědickém řízení. Při psaní zákona se prý konzultovalo široce: s notáři, soudci, katastrálním úřadem... Ale jak jsem se dozvěděl, nenapadlo nikoho zeptat se veřejnosti. Hlavní zákazník zákona byl opomenut. Úřady nás mají v hrsti. Není proto žádný div, že se tolik z nás snižuje ke korupci. Je čas, aby nám soupeři o moc přestali opakovat prázdné fráze a začali skutečně bojovat proti

(MFDNES)