Červenec 2006

Do 15 let Česko dotáhneme

Marek Bičík

Slovenští reformátoři jsou na rozcestí. Mezinárodní instituce a investoři je vynášejí do nebes za provedené radikální reformy, lidé jim však v červnových volbách zřejmě dají červenou kartu.

Jeden z architektů reforem a slovenský ministr financí Ivan Mikloš prosadil rozsáhlé reformy důchodů, zdravotnictví, rozpočtů a daní, které měly nastartovat ekonomiku, snížit nezaměstnanost a přinést prosperitu rodinám. Lidí bez práce skutečně ubývá, snížily se daně, ale na druhou stranu se platí za recept a návštěvu u lékaře a podražily potraviny. Lidé jsou rozčarovaní a v nadcházejících volbách se chystají k moci vynést levicové strany, které hlásají rušení reforem.

Jak může pokračování reforem ovlivnit výsledek blížících se voleb?

Samozřejmě nevím, jak volby dopadnou. Ale pro nás je to jasné. Ať už bude výsledek jakýkoliv, odmítáme spolupracovat s komunisty. Komunistická strana je v zásadním rozporu s hodnotami a pravidly, ve které my věříme. A je to strana, která by při přísnějším posuzování měla být podle našeho názoru vykázána za hranice zákona. Co se týká ostatních stran, pro nás je klíčový jejich program. Zejména co se týče zachování respektive nerušení stávajících reforem. V opačném případě by Slovensko promarnilo svou šanci stát se poměrně rychle vyspělou zemí.

Myslíte si, že jste v případě ekonomických reforem měli udělat něco jinak? Že šlo udělat něco lépe?

Ano. U každé reformy platí, že kdo je dělá, udělá i chyby. U daňové a fiskální reformy bylo zřejmě neméně chyb. U všech reforem obecně platí, že čím rychleji se provedou, tím lépe. Protože každá reforma přináší zpočátku hlavně náklady a teprve pak se začnou objevovat pozitiva, která přináší. A čím rychleji se tato pozitiva začnou projevovat, tím je reforma lépe přijímána.

V jednom rozhovoru jste prohlásil, že reformy na Slovensku už v zásadě skončily. Je pravda, že je všechno hotovo?

Zásadní strukturální změny, tedy reformu důchodovou, sociálního systému, daňovou, veřejných financí, už jsme provedli. Některé věci už nepotřebují žádné další kroky, jiné ještě potřebují určité doladění. Co bych považoval za zásadní chybu, by bylo rušení jakýchkoliv reformních kroků. Ale to samozřejmě neznamená, že bychom mohli nyní složit ruce do klína.

V čem čeká Slovensko nejvíc práce?

Samotné udržení reforem potřebuje mnoho úsilí. Někdy i většího než jejich samotné zavedení. Chci tady připomenout i riziko eroze daňové reformy. Vždy budou velké tlaky na to, aby byly různé výjimky, snížené sazby třeba u DPH. Tlaky ze strany lobbistických skupin jsou nekonečné. Takže za prvé práce bude hodně i na samotném udržení reforem. A to i v případě pozitivního volebního výsledku. A druhá věc, kde je třeba pohnout se kupředu, je zejména vzdělání a také rozvoj vědy a výzkumu, inovace, informatika. A nakonec je třeba dosáhnout pokroku v oblastech, které jsou stále ještě největší slabinou z hlediska podnikatelského prostředí nebo konkurenceschopnosti. A to jsou efektivnost státní a veřejné správy, přílišná byrokracie a administrativní zatížení, nedostatečná vynutitelnost práva a stále vysoká míra korupce.

Je něco, co Česko podle vás od rozdělení udělalo v ekonomice lépe?

Určitě to je několik věcí. Nejvíce asi promyšlenou politiku získávání zahraničních investic. Myslím, že váš CzechInvest funguje stále o mnoho lépe než Slovenská agentura pro rozvoj investic a obchodu. Dále jste dříve dokázali udělat důležité kroky, například deregulaci cen. A asi jste dokázali i lépe zužitkovat potenciál cestovního ruchu, který má hlavně Praha. I když my už na tom také pracujeme.

Náskok Česka v ekonomické oblasti Slovensko dotahuje. Máte spočítáno, kdy byste nás mohli dohnat?

Nebudu hovořit o České republice, ale spíše o Evropské unii. Pokud zůstanou zachovány stávající podmínky, tedy že si udržíme relativně rychlý růst a udržíme provedené reformy a vyspělé země budou růst tak, jak rostly dosud, pak bychom mohli dohonit vyspělé země do patnácti let. Tedy na průměr evropské patnáctky bychom to mohli dotáhnout okolo roku 2020. Na úroveň EU 25 o několik let dříve. A to bychom už zřejmě byli i blízko úrovně, na které budete vy.

V Česku je tahounem průmyslu výroba aut. Ale už se ozývají hlasy, že závislost ekonomiky na automobilovém sektoru není zdravá. Není to problém i Slovenska?

Nemyslím si, že by to byla až tak problematická záležitost. Hlavně proto, že tato výroba je dnes již poměrně komplikovaná. A to souvisí i s množstvím jiných výrob a také služeb. Nebo s vývojem. Dříve například na Slovensku vyráběl Volkswagen své modely Polo tak, že se všechny díly dovážely a na Slovensku jen montovaly. To dnes již neplatí. Šedesát procent komponentů u sofistikovaných modelů VW jako Tuareg nebo Audi Q7 se vyrábí na Slovensku.

Ale automobilky mohou brzy ze Slovenska odejít třeba dál na Východ.

Klíčové ale je to, že my se tomu, že automobilky odsud jednou odejdou, nebráníme. S tím, jak bude zpevňovat měna a jak budou růst platy, postupně ztratíme v tomto sektoru konkurenceschopnost v průmyslové velkovýrobě. Nám to ale nevadí, my to dokonce chceme. Cílem by nemělo být bránit tomu, aby firmy využívající naši levnou pracovní sílu jednou odešly. Ale to, aby ekonomika byla tak pružná, že když jeden investor odejde, mohl ho nahradit jiný, který se zaměřuje na náročnější výrobu s vyšší přidanou hodnotou.

To ale souvisí i s kvalifikovanější pracovní silou a technologickým rozvojem.

Právě proto už dnes intenzivně mluvíme o programu, který jsme nazvali Minerva a který má pomoci podpoře a rozvoji na znalostech založené ekonomiky. Již teď zvyšujeme množství peněz, které jsou na Slovensku na vědu. Zvýšili jsme ho během několika let na dvojnásobek. Ale zatím je to v porovnání s jinými zeměmi stále málo, méně než jedno procento HDP. Ale ekonomika je tak nastartovaná, že počítáme, že kromě peněz od státu půjde na vědu nyní mnohem více peněz i ze soukromého sektoru.

(MFDNES)