|
|
Srpen 2006  Proč komunisté vyhráliMichal PehrV květnu 1946 se relativní většina české společnosti rozhodla dobrovolně pro komunismus. Jaké byly hlavní příčiny úspěchu komunistické strany ve volbách? Důvodů, proč se tak stalo, byla celá řada. Za prvé komunisté prostě a jednoduše využili situace. Bylo po válce a lidé v Československu podobně jako v ostatních zemích byli nadšeni levicovými ideály. U nás byla tato tendence na rozdíl od jiných zemí ještě silnější. Snad už je to v povaze naší společnosti a možná je to i jisté dědictví české reformace, které způsobilo, že jsme vždy více tíhli k levici. Naši lidé byli plni ideálů a nadějí v lepší budoucnost. Chtěli, aby nový stát byl lepší a dokonalejší. Mnozí měli rovněž pocit, že první Československá republika se svou svobodou byla nedokonalá. Vyčítali jí hospodářské, sociální a politické nedostatky. Hospodářská krize, nezaměstnanost, nevyřešený národnostní problém, byrokracie, korupce, velký počet politických stran a jejich nekončící boj o moc - to byly problémy, s kterými se náš prvorepublikový stát potýkal. Lidé nechtěli, aby se tyto věci opakovaly. Také strašlivá zkušenost z Mnichova a druhé světové války přiváděla lidi k přesvědčení, že tyto hrůzy se již nesmějí opakovat. Komunisté si toho všeho byli vědomi a předstupovali před občany jako strana, která nabízí novou alternativu s cílem odstranění všeho shnilého. Ve skutečnosti jim šlo o získání moci, ale to byl cíl, o kterém se nemluvilo. Prozatím se prezentovali jako ti, kteří mají největší zásluhy na osvobození. Ve své politice uplatňovali „salámovou taktiku“, jinými slovy: postupnými krůčky se snažili dobýt moc. Jako první prosadili vytvoření Národní fronty a omezení počtu politických stran. Národní frontu tvořily povolené politické strany a na její půdě se měly řešit všechny politické problémy a spory. Komunisté, kteří se rozdělili na dvě strany - Komunistickou stranu Československa (KSČ) a Komunistickou stranu Slovenska (KSS) - získali v Národní frontě převahu a její existencí zavazovali za cenu jisté účasti na vládě ostatní strany ke spolupráci a podpoře nového politického systému. Následkem toho přestala legální politická opozice existovat. Omezení politických stran se nejvíce dotklo pravicových, občanských stran, které zmizely z politického spektra. Byli zlikvidováni agrárníci, živnostníci a národní demokraté. Zrušení těchto stran odůvodňovali komunisté jejich údajnou spoluprací s nacisty. Redukce měla podle nich vést ke zjednodušení politického života a odstranění třenic; ve skutečnosti tím odstranili část své konkurence, která byla nepohodlná i zbývajícím demokratům. Bezbřehý populismus Za druhé se komunisté chovali jako klasická populistická strana, která slibuje všechno všem. Snažili se dokázat, že jsou stranou národní a nejdůslednější stranou, která chce dokončit proces národní revoluce, což v praxi znamenalo dosáhnout za každou cenu odsunu Němců a Maďarů, znárodnění cizího a kolaborantského majetku na našem území - tedy jeho převedení do rukou národa, tj. všech. Komunisté se rovněž velmi operativně přizpůsobovali dané situaci. Na rozdíl od ostatních stran neměli v této době svůj pevný program a své názory přizpůsobovali velmi obratně veřejnému mínění. Ve třetí Československé republice se v protikladu ke svému působení za první republiky představili jako strana konstruktivní, státotvorná a „demokratická“. Stylizovali se do role bojovníků za dobro, ochránců svobody, pokroku a budovatelů republiky, kterým jsou cizí omezené stranické zájmy a proti nimž stojí zlá a podlá „reakce“. Tímto pojmem označovali všechny své nepřátele - nacisty, kolaboranty i demokraty. Českoslovenští bolševici se prohlašovali za stranu ochraňující svobodu víry a podporující všechny složky společnosti, ať už jsou to horníci, dělníci, zemědělci, živnostníci anebo intelektuálové, kteří reprezentují vědu a kulturu. To se například projevilo snahou získat na svoji kandidátku významné levicově orientované představitele vědy a kultury. Ovládnutí mocenského aparátu Za čtvrté komunisté při svém boji o voliče využívali podílu na moci, který získali už při moskevských jednáních v březnu 1945. V první poválečné vládě obsadili důležitá ministerstva vnitra, zemědělství a informací. Prostřednictvím těchto resortů ovládali bezpečnostní složky, policii, tisk a v neposlední řadě zemědělství, kde komunistický ministr zemědělství rozdával drobným zemědělcům zkonfiskovanou půdu. Mnozí zemědělci - někdejší příznivci agrárníků - je tak proto volili. Vedle toho se snažili proniknout i do další resortů. Hned po válce byla provedena reorganizace státní správy. Byly zavedeny nové místní, okresní a zemské národní výbory, kde měli komunisté rozhodující pozice. Své lidi - členy, tajné členy, příznivce nestraníky a kolaboranty z druhých stran - velmi vehementně prosazovali do vedoucích funkcí znárodněných podniků. Komunisté od nich na oplátku očekávali podporu, a to jak ve smyslu finančním, tak ve smyslu politickém. Mnozí lidé rovněž začínali mít pocit, že díky komunistům dostávají moc a majetek do svého vlastnictví a konečně se jim začíná dařit lépe. Snad nejlépe to vystihl ve svých pamětech exilový ministr financí Ladislav Feierabend: „Mnozí, když viděli, jak si komunisté vedou a že mají za sebou Rudou armádu a Sovětský svaz, přidali se k nim, aby se dostali do vyšších pozic nebo zakryli škraloupky z doby okupace. Komunisté ochotně přijímali každého, kdo se k nim hlásil, bez ohledu na to, jak se choval za nacistické okupace, a tak jejich řady rychle rostly.“ Perfektní volební kampaň Nový vliv se projevil i v nárůstu členstva. Zatímco KSČ měla za první republiky v českých zemích kolem 28 tisíc členů, což ji už tehdy stavělo mezi nejsilnější komunistické strany střední Evropy, tak po válce měli komunisté v březnu 1946 na milion členů. Svou roli v jejich úspěchu sehrávala i dobrá stranická organizace a snaha vybudovat co nejlepší a nejdokonalejší aparát, což už je v povaze totalitních stran. Pavel Tigrid k tomu v jedné ze svých knih dodává „Znáte komunisty - oni jsou šíleně činorodí. My v neděli ještě spali a oni už něco tiskli, vyráběli a redigovali, jezdili, přednášeli, zakládali kluby atd.“ Jejich činorodost se projevovala i v perfektní předvolební kampani, která byla podle mého soudu dalším důvodem úspěchu. KSČ se už od podzimu 1945 připravovala na volby. Za organizační stránku věci bylo odpovědné organizační oddělení ÚV KSČ pod vedením Marie Švermové. Ta se mohla při jejich přípravě opřít o rozvětvený aparát, velké finanční zdroje a mnoho zapálených straníků. Jejich kampaň naplno začala oslavami Prvního máje. Tyto oslavy měly v komunistickém podání tři části: předvečer, dopoledne 1. máje a májové odpoledne. Předvečer oslav byl ve znamení národních tradic v upravené podobě. Na mnoha místech se uskutečnilo tradiční pálení čarodějnic, které se provádělo pod heslem „pálení reakce“. Na Prvního máje dopoledne se konaly průvody a odpoledne zase zábavy, které byly ovšem aranžovány mnohde v komunistickém duchu. Kampaň pak vyvrcholila týden před volbami, který komunisté nazvali týdnem osobní agitace, kdy každý soudruh dostal za úkol získat ještě tři voliče. Nejúspěšnější byli čeští komunisté v severních Čechách, ve volebním kraji Ústí nad Labem, kde získali celkem 56,4 % hlasu, na druhém místě v kladenském kraji (53,6 %) a na třetím v karlovarském kraji (52,2 %). Jejich úspěch byl zde zcela pochopitelný. V severních Čechách byla velká část území vystěhována, protože zde žili sudetští Němci. Po válce sem přicházeli noví lidé a ti byli velmi často z řady nejrůznějších důvodů komunistům zavázáni. Mnozí zde získali například zabavený sudetský majetek atd. Noví obyvatelé proto volili ve velkém KSČ. V některých severočeských okresech získala i přes 60 % (např. Děčín 62 %, Kadaň 62 %, Duchcov 61 %). Naopak nejméně hlasů získali v krajích stabilních, s malými přesuny obyvatelstva. Příkladem může být zlínský kraj (30,9 % pro KSČ), kde jako v jediném kraji nevyhráli komunisté, ale lidovci (36,4 %). Relativně málo hlasů získali komunisté též v olomouckém (32,4 %) a opavském (33,1 %) kraji. Účel světí prostředky To vše ve svém úhrnu připravilo takový úspěch. Naše společnost měla po roce 1948 brzy pocítit, jak je nebezpečné věřit krásným, leč neuskutečnitelným ideálům. Jan Masaryk řekl, že „komunismus se skládá z deseti procent ideologie a devadesáti procent taktiky“. Ve své politice se komunisté vždy řídili heslem, že účel světí prostředky. Vše podřídili svému základnímu cíli získat moc. Nechtěli zachovávat svobodu, zlepšit postavení rolníků, živnostníků, intelektuálů a věřících - chtěli jenom získat moc, a to se jim nakonec v únoru 1948 také povedlo. Odevzdané hlasy pro komunistickou stranu v parlamentních volbách 1946 a 2002 1946 volební kraj KARLOVY VARY 52,25 PROCENTA volební kraj PLZEŇ 44,86 PROCENTA volební kraj ÚSTÍ NAD LABEM 56,49 PROCENTA volební kraj KLADNO 53,63 PROCENTA volební kraj PRAHA- VENKOV 46,99 PROCENTA volební kraj PRAHA HL. M. 36,02 PROCENTA volební kraj ČESKÉ BUDĚJOVICE 42,08 PROCENTA volební kraj TÁBOR 39,76 PROCENTA volební kraj MLADÁ BOLESLAV 43,69 PROCENTA volební kraj LIBEREC 48,32 PROCENTA volební kraj HAVLÍČKŮV BROD 41,47 PROCENTA volební kraj JIHLAVA 38,64 PROCENTA volební kraj PARDUBICE 35,75 PROCENTA volební kraj HRADEC KRÁLOVÉ 39,45 PROCENTA volební kraj BRNO 33,82 PROCENTA volební kraj OLOMOUC 32,43 PROCENTA volební kraj OPAVA 33,11 PROCENTA volební kraj ZLÍN 30,89 PROCENTA KSČ skončila na druhém místě volební kraj MOR. OSTRAVA 37,92 PROCENTA 2002 KARLOVARSKÝ KRAJ 21,97 PROCENTA ÚSTECKÝ KRAJ 25,08 PROCENTA LIBERECKÝ KRAJ 17,17 PROCENTA PRAHA 11,10 PROCENTA STŘEDOČESKÝ KRAJ 18,67 PROCENTA KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ 16,05 PROCENTA PARDUBICKÝ KRAJ 17,39 PROCENTA PLZEŇSKÝ KRAJ 19,61 PROCENTA JIHOČESKÝ KRAJ 18,25 PROCENTA VYSOČINA 19,69 PROCENTA JIHOMORAVSKÝ KRAJ 19,75 PROCENTA OLOMOUCKÝ KRAJ 21,02 PROCENTA MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ 21,06 PROCENTA ZLÍNSKÝ KRAJ 16,64 PROCENTA (Lidové noviny, www.lidovky.cz) Zpátky |
