Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Říjen 2006


Nic menšího než zničení Hizballáhu nemá cenu

Roman Joch

Jako mantru opakují mnozí, že Izrael reaguje na útoky Hizballáhu „nepřiměřeně“. Co asi tak podle nich přiměřené je: pár bojovníků Hizballáhu zabít a dva z nich odvléct? Jak infantilní! V Libanonu již zemřelo přes sto civilistů a jejich smrt bude marná, tudíž neospravedlnitelná, pokud Izrael Hizballáh jen oslabí, ale nezničí. Jinými slovy, pokud zastaví své vojenské operace předčasně. To by časem přišla nová vlna násilí a další stovky mrtvých. Jen jeden cíl může smrt mrtvých civilistů zpětně ospravedlnit – a tím je kompletní zničení Hizballáhu. Pokud Izrael zastaví své akce dřív, než tohoto cíle dosáhne, jednal nemravně. A nemravné je taky mezinárodní společenství, které k tomu Izrael nutí.

Z hlediska spravedlnosti jsou za nynější oběti odpovědni Hizballáh a ti, koho je nástrojem – Sýrie a Írán. Z hlediska politické prozíravosti však svůj díl viny mají i USA a Izrael. Totiž, když se gauner chová jako gauner, jedná vzhledem ke své přirozenosti normálně. Nenormálně jedná ten, kdo se domnívá, že gauner se jako gauner chovat nebude. A v tom spočíval omyl USA i Izraele.

Omyl USA: americký důraz na demokracii na Blízkém východě je nevhodný. Volby přivedly Hizballáh do vlády a USA to vnímaly jako další krok na pochodu demokracie vpřed.

Pokud za demokracii považujeme svévolnou vládu většiny, pak na demokracii není nic dobrého. Západní pojetí demokracie je však jiného: jedná se o vládu, jež chrání svobody jednotlivců a zároveň se opírá o souhlas většiny ovládaných. Když však vládnou – byť demokraticky zvolení – gangsteři a teroristé, pro něž svoboda jednotlivce nic neznamená, nejedná se o liberální demokracii, ale o tyranii lůzy. Taková „demokracie“ má být odmítnuta vždy a všude. A demokratický vzestup Hamasu či Hizballáhu k moci nemá být vnímán jako pokrok na cestě k demokracii, nýbrž jako překážka na cestě k vládě zodpovědné. Kdekoli ve třetím světě má být prozápadní liberální vláda, byť nedemokratická, mnohonásobně preferována před demokraticky zvolenými vrahy a teroristy.

Omyl Izraele: v květnu 2000 tehdejší izraelský levicový premiér Ehud Barak stáhl izraelské jednotky z jižního Libanonu. Křesťanská, proizraelská Jiholibanonská armáda gen. Lahada, která spravovala jiholibanonské nárazníkové pásmo, zkolabovala. Její pozice obsadil a mnohé jiholibanonské křesťany uvěznil Hizballáh.

Tak uvažoval levicový liberál: Hizballáh nás momentálně neohrožuje, proto stáhnu jednotky z jižního Libanonu, čímž dokážu celému světu, že jsem mírumilovný, nechci ukrást libanonské území, jež jsem dočasně okupoval jen z bezpečnostních důvodů.

Hizballáh to vnímal jinak: ne oni se stáhli, ale my jsme je vyhnali! Zesílíme své útoky, až je nakonec zaženeme do moře!

Omyl Izraele tak vedl k zanechání dosavadních spojenců, libanonských křesťanů, v rukou Hizballáhu; k posílení Hizballáhu; a v posledku i k oslabení izraelské bezpečnosti.

Jaké poučení by si měly vzít Izrael, USA i celý západní svět? Za prvé, nyní kompletně zničit Hizballáh; cokoli menšího by bylo jen zaděláváním na další mrtvé. Za druhé, v jižním Libanonu opět ustavit kanton pod vládou dobře vyzbrojené křesťanské milice a v Libanonu celém podporovat prozápadní křesťany. A za třetí, konfrontovat ty, kdo jsou zdrojem problému a jichž je Hizballáh jen nástrojem: Sýrii a Írán. Způsobit jejich režimům existenční ohrožení podporou protirežimních skupin.

Stane-li se tak, nynější mrtví nezemřeli zbytečně.

(MFDNES)



Zpátky