Říjen 2006

Konec života J. Kaplanové

Ondřej Kundra, Jaroslav Spurný

„Pro mne život definitivně skončil. Už nevím, jak dál,“ říká rozechvělým hlasem a se slzami v očích na terase své smíchovské vily bývalá vysoká úřednice Komerční banky (KB), dnes příležitostná překladatelka ze španělštiny Jiřina Kaplanová (66). Klíč k jejím slovům se skrývá v několik dní starém rozhodnutí Městského soudu v Praze, který ji poslal na pět let do vězení v kauze jednoho z největších bankovních tunelů polistopadové éry. O několik set metrů dál na stejném břehu Vltavy jen o pár hodin později vystupuje navečer ze své limuzíny v dobře padnoucím tmavém obleku někdejší ředitel KB Jan Kollert (56) a chystá se odemknout dveře své luxusní vily. „Daří se mi dobře, dělám teď pro různé klienty finančního poradce,“ říká sebevědomě a se širokým úsměvem. „Soudce říkal, že bych měl taky sedět na lavici obžalovaných? Je mi to opravdu jedno. Nebojím se, nic nenajdou.“ Kaplanová a Kollert jsou dva různé konce jednoho příběhu.

Miliarda a čtvrt

O takovém pádu se paní Kaplanové nemohlo zdát ani v těch nejdivočejších snech. Před revolucí patřila mezi relativně dobře situované lidi, kteří netrpěli nouzí. Nejdřív třicet let pracovala na dobrém postu v Československé obchodní bance, kde měla na starosti úvěry pro zahraniční obchod. V osmdesátých letech se jejímu muži naskytla šance působit na pobočce Československých aerolinií v Moskvě a Kaplanová odjela na šestiletou štaci s ním. Na tu dobu vzpomíná v dobrém mimo jiné i proto, že z části přivezených peněz si později pořídili krásnou vilu blízko centra Prahy.

Po revoluci oprášila svoje bankovní dovednosti a nastoupila do nově vzniklé Komerční banky. V ní začala stoupat rychle vzhůru především proto, že v Česku patřila mezi několik málo lidí, kteří měli zkušenosti se složitými zahraničními transakcemi. V roce 1995 přišel vrchol její kariéry: v KB se stala šéfkou klíčového odboru, v němž připravovala úvěry pro nejvýznamnější klienty. Pro banku se stala jednou z nejdůležitějších odbornic, jejíma rukama protékaly miliardy korun. Proto když odvolaný ředitel KB Richard Salzmann předával finanční ústav v roce 1998 svému nástupci Kollertovi, řekl mu, že Kaplanová je pro banku v podstatě „nepostradatelná“. Podle pamětníků si byla Kaplanová svojí „nepostradatelnosti“ dobře vědoma a uměla si to užívat.

Tehdy byla doba, kdy se šlapalo na plyn, ne na brzdu. Také Kaplanová schvalovala řadu rizikových úvěrů, vedení banky jí to posvěcovalo a moc se nestaralo, co se s penězi děje. Na případu „Chvalovský“ se ale tahle bezstarostná jízda zadrhla a v tu chvíli se začal odvíjet strmý pád úřednice Kaplanové. Boss českého fotbalu a jeden z nejznámějších podnikatelů v potravinářství František Chvalovský si s posvěcením Kaplanové a Kollerta od KB půjčil miliardu a čtvrt. Peníze někdy nebyly ani kryté, a Chvalovský je používal na něco jiného, než mu banka formálně schválila. Účinná kontrola nefungovala, peníze se nevracely. Po odvolání Kollerta z čela KB se okolnostmi Chvalovského kšeftů v roce 2000 začala zabývat policie. A začaly se dít věci. Nejdřív v únoru 2001 zatkla Chvalovského a čtyři dny před Štědrým dnem si přišli i pro Kaplanovou.

„Byl to pro mne šok, nevěřila jsem, že se mi může něco takového stát,“ říká dnes Jiřina Kaplanová. Sedíme společně s ní a advokátem pod slunečníkem na terase jejího domu, kde žije s manželem a dcerou, pod námi je letním sluncem zalitá Praha. Pokaždé, když se řeč stočí na budoucnost, paní Kaplanová se rozpláče, a proto musíme hovor přerušit. Když ale hovoříme o minulosti, vystupuje sebejistě. Mluví rychle a důrazně, dívá se zpříma do očí, tok její řeči lze stěží přerušit. Vypočítává, kolik obchodů se jí podařilo úspěšně realizovat, a trvá na tom, ať to v článku rozhodně zmíníme. Žádné pochybení si nepřipouští. „Z dnešního pohledu některé věci možná vypadají nestandardně, ale tehdy se spousta věcí zkrátka dělala jinak, to se nedá dnešníma očima posuzovat,“ říká rázně Kaplanová.

Debaty o úvěrech pro Chvalovského prý obvykle probíhaly tak, že si ji Kollert zavolal do kanceláře a zdůraznil, že Chvalovský je klient s dobrou historií, u něhož není důvod nevyjít mu vstříc. „Říkal mi, že banka v něj má velkou důvěru. Nebyl tedy důvod, abych v něj neměla důvěru i já,“ vzpomíná bankéřka.

Nejde ale o to, kdo co říkal. Soud Kaplanové vyčítá, že právě ona měla dohlédnout, zda peníze pro Chvalovského nejdou na něco jiného, a to nedělala. Proto také teď stojí krok před kriminálem a Kollert, který ji úkoloval, nikoli. Soud se táhnul dva roky, policejní vyšetřování před tím víc než tři roky. Během téhle doby byla Kaplanová pod obrovským psychickým tlakem, pět měsíců seděla ve vazbě, nikdy ale Kollertovu roli v machinacích s Chvalovským detailně nerozkryla. „O tom, na co nemám důkazy, nemá cenu mluvit. Řekli by, že je to tvrzení proti tvrzení, a mimo to mi to přijde neseriózní. Neudělám to, i když mi to může přitížit. Nikdy jsem se tak nechovala a v tom už se nezměním,“ říká Kaplanová. „Navíc dodnes jsem přesvědčená, že jsme nikdo žádné machinace nedělali.“ A nikdy nevrácená miliarda a čtvrt? „Plnění podmínek finančních kontraktů měla kontrolovat jiná oddělení banky, ne já,“ odmítá svoji odpovědnost.

Možná také kvůli neochotě mluvit nyní budoucnost Kaplanové nevypadá dobře. Dnes si přivydělává překlady ze španělštiny, jinak tráví čas doma nebo s vnoučaty u své druhé dcery. Pokud pětiletý verdikt potvrdí i další soudní instance, půjde do vězení a navíc přijde o svoji vilu, na kterou je uvalena exekuce. Zatímco Chvalovský stačil rychle převést majetek na své příbuzné, Kaplanová to neudělala a dnes říká, že s plným vědomím. „Pořád přemýšlím, že to nějak celé definitivně vyřeším,“ říká bývalá bankéřka. „Nedokážu si totiž představit, že bych se měla vrátit do vězení. Mezi Romy a další darebáky, kteří mluví sprostě a kšeftují s dozorci.“

Opravdu kovaný bankéř

Verdikt nad kdysi vlivnou úřednicí KB nastolil dvě klíčové otázky. Proč společně s ní nebyl v jednom procesu souzen i iniciátor a mozek podvodů Chvalovský? Jeho případ ve stejné kauze má na stole jiný soudce, který chce první stání nařídit až koncem roku. A hlavně: Proč se policie nikdy blíže nezabývala rolí představenstva KB v čele s šéfem Kollertem a nezkoumala jejich podíl v úvěrových machinacích? Odpověď se hledá těžko, hlavně proto, že vyšetřovatelé nechtějí své chování vysvětlit. Sdílnější je až státní zástupce František Fíle, který případ dozoroval. „Spojit případ Kaplanová a Chvalovský by bylo kontraproduktivní. Protože jsme každého začali vyšetřovat v jiné době, museli bychom podle zákona při sloučení obou případů některé lidi vyslýchat znovu,“ říká Fíle. A Kollert? „Roli pana Kollerta a představenstva jsme samozřejmě prověřovali, několikrát jsme je vyslýchali. Ale nic závažného jsme na ně neobjevili,“ říká Fíle. „Navíc jsme od začátku vycházeli z teze, že Kollert a představenstvo byli paní Kaplanovou uvedeni poskytnutím nepřesných údajů o úvěrech v omyl.“ Ta to ale odmítá: „Vždy jsem jim napsala, jaká rizika při poskytnutí dotyčného finančního kontraktu hrozí, byly to kvalitní informace. Mimo to, představenstvo si vše mohlo nechat překontrolovat, což ale nikdy neudělalo.“

Kaplanová sice Kollerta nepotopila, rozsudek proti ní ale i tak možná přinese v Kollertově životě změnu. Soudce Alexander Sotolář totiž při jeho čtení prohlásil, že „obžalovaní jednali v duchu představ vedení banky“. „Po tomhle výroku případ znovu otevřeme a budeme se Kollertovou rolí ještě jednou zabývat,“ říká Fíle. Hned ale naděje na celé objasnění tunelování KB silně zpochybňuje: „Kollert je kovaný bankéř. Jedná sofistikovaně a propracovaně. Postavit ho před soud bude pro nás složité.“

Co s CS Fondy

Slova soudce Sotoláře v případu Kaplanová, že mu chybí na lavici obžalovaných lidé z vedení Komerční banky a hlavně bývalý ředitel ředitel Kollert, lze chápat jako malé české déjŕ vu. Velmi podobnou řeč pronesla soudkyně Hana Hubáčková před pěti lety v podobně zásadní tunelářské kauze (dokonce se stejnou účetní položkou) – zmizení jedné a čtvrt miliardy korun z CS Fondů. „Posíláme do vězení jen malé ryby, je tu řada dalších, o kterých se domníváme, že by před tímto soudem měli sedět,“ prohlásila při vynesení rozsudku Hubáčková. Měla tehdy na mysli vedení legendárního Motoinvestu, hlavně Pavla Tykače a Jana Dienstla.

Všechno má ale svůj čas. Shodou okolností ve chvíli, kdy si Kaplanová vyslechla rozsudek, oznámila policie, že Tykače i Dienstla jako hlavy někdejšího vytunelování CS Fondů obviní. Proč ale nebyla dvojice z Motoinvestu pohnána před soud už dávno, když v tom měla soudkyně Hubáčková tak jasno? To je příběh, který může ilustrovat vliv tunelářů na práci české exekutivy.

Tunelování CS Fondů začala vyšetřovat policie už v roce 1997. Od počátku bylo zřejmé, že za podvodem stojí lidé z Motoinvestu a že peníze zmizely na zahraničních kontech přes firmy, které byly s Motoinvestem personálně provázány. „Bohužel jsme nedokázali najít důkazy, které by svědčily o jejich vině,“ tvrdil později policejní prezident Jiří Kolář. Důkazy ale bylo možné nalézt už v roce 1998. Tehdejší šéf finančně analytického útvaru (který se zabývá praním špinavých peněz) Stanislav Kosík podal trestní oznámení na finanční machinace spojené s Tykačem ovládanou společností Dew-H, přes kterou protekla na účty v zemích daňového ráje více než miliarda korun. Zjednodušeně řečeno, při průzkumu těchto transakcí by s největší pravděpodobností byly odhaleny i veškeré úniky peněz z CS Fondů. Jenže to už byla na světě opoziční smlouva a u vlády sociální demokracie, vděčná za to, že jí Tykač půjčil v době finanční nouze před volbami v roce 1998 zprostředkovaně šestnáct milionů korun. Kosík byl odvolán, policie šetření úniku peněz přes Dew–H odložila a Tykač se stal poradcem ministra financí Ivo Svobody.

Když o tři roky později vynesla soudkyně Hubáčková rozsudek nad „malými rybami“ z operace CS Fondy a rozpovídala se o Tykačovi, skončila její slova v zapomenutí. Proč, těžko dopátrat. V tu dobu probíhala v policii grossovská reorganizace a zásluhou tehdejších zmatků není možné zjistit, zda se vůbec někdo z policie slovy soudkyně zabýval. „Nic o tom nevím,“ říká tehdejší policejní prezident Jiří Kolář. Vyšetřování závažných ekonomických zločinů měl v roce 2001 pod sebou jeho náměstek Václav Jakubík. „Že něco takového bylo? Nevzpomínám si,“ říká dnes Jakubík.

Tak aspoň zkusme zjistit, na základě jakých indicií se policie pustila do vyšetřování Tykačova a Dienstlova podílu na podvodu dnes. Otevřela nějakou skříň s kostlivci a vypadl z ní případ CS Fondy? Zjistila nějaké nové indicie? Nebo prostě jen pochopila, že končí vláda sociální demokracie a její někdejší sponzor Tykač už je mimo ochranu mocných? „K případu nebudeme poskytovat žádné informace,“ říká šéf protikorupční jednotky Miroslav Brych. „Já přece do vyšetřování nemůžu zasahovat, a tak nic nevím,“ dodává ministr vnitra František Bublan.

(Respekt, www.respekt.cz)