Říjen 2006

Zlobiví Maďaři

Emanuel Mandler

Bůhví, je-li to štěstí nebo neštěstí; v každém případě rozdělení Československa způsobilo, že národnostní konflikty na Slovensku se odehrávají mezi Maďary a Slováky, přičemž Češi v nich nehrají žádnou znatelnou roli. Však nám to také pan Slota vyčetl: „Vy“ (Češi) „jste si Němce vystěhovali a Maďary jste nám zde, na Slovensku nechali“.

Pan Slota zná zřejmě i tu nejposlednější naši minulost jen z doslechu. Tak to nebylo. Pro Maďary byl připraven stejně zlý osud, jaký potkal sudetské Němce, protože všechny tzv. Benešovy dekrety se vztahovaly rovným dílem na Němce a na Maďary. To se týkalo i konfiskace majetku, o který tehdy Maďaři přišli stejně jako Němci. Rozdíl byl pouze v tom, že „odsun“ Maďarů velmoci nepovolily a tzv. výměna obyvatelstva jej nemohla ani zdaleka nahradit. Pokud pražská vláda některé maďarské rodiny neodstěhovala do českého pohraničí, zůstali Maďaři na Slovensku.

To, co se dnes děje na Slovensku, je určitě první a pravděpodobně zdaleka ne poslední případ, kdy vyhnání německého obyvatelstva zasahuje z poloviny minulého století přímo do současnosti. Můžeme tím být udiveni, ale slovenský premiér a p. Slota osobně nám to nepochybně objasní. Ostatně premiér p. Fico, a hlavně přímo p. Slota nám už teď předvádějí, oč jde. Premiér se ohradil proti protestu maďarské vlády, že slovenské vládě nikdo nemusí říkat, jak se má k příslušníkům jiných národností chovat; to je ale pravda jen zčásti. „Musel“ nastat případ pohaněné maďarské dívky (telefonovala mobilním telefonem maďarsky a byla Slováky zbita – pozn. red. CS-magazínu), aby slovenská vláda nastražila uši a pochopila, že se musí (už kvůli Evropské unii) k Maďarům chovat slušně. Alespoň navenek.

Hrozí-li, že taková slušnost bude mít příliš volné hranice, je zcela na místě připomenout obdobnou situaci Němců a Maďarů v Československu po druhé světové válce. Říci, že příslušníci obou těchto etnik se tehdy stali občany druhé kategorie, je silný eufemismus. Když jim Benešovy dekrety všechno (úplně všechno) vzaly, když přišli o všechna práva a kromě nucených prací nesměli nic dělat, byli v postavení otroků – obdobně jako si nacionální socialismus představoval situaci židů před jejich fyzickou likvidací. Tu ovšem československý protiněmecký a protimaďarský nacionalismus nepředpokládal.

Proč okolo toho tolik řečí? Proč do toho plést i židy? Protože antisemitismus představuje příklad, kdy hromadná nenávist má kromě jiného rovněž historické kořeny. Když židé byli v minulosti zavrženíhodní, proč by tomu mělo být v dané chvíli jinak? Nenávist vůči Němcům a Maďarům z bývalého Československa je mnohem slabší, ale obdobný případ. Jak Němci, tak Maďaři měli být oběťmi etnické čistky. Byli zbaveni lidské důstojnosti. Maďary však Slováci vyhnat ze Slovenska nesměli, ale ještě proto nejsou dnešní Maďaři měřeno slovenskou optikou lepší než ti, kteří měli být vyhnáni.

Německá menšina v Česku je malá. Její příslušníci dodnes nedostali odškodnění za utrpěné křivdy a státní správa s nimi nejedná jako s rovnými občany. Pokusy některých naivních intelektuálů (mohu mluvit i za sebe?) upozornit na nezbytí vyrovnat se slušně s poválečnou etnickou čistkou jsou zcela marné. Ve srovnání s Maďary na Slovensku jsou Němci v Čechách a na Moravě v nevýhodě potud, že německá vláda se o ně stará minimálně – skoro vůbec ne. Bylo by bláhové myslet si, že „národnostní politika“ České republiky a Slovenska nesouvisejí a neovlivňují se. Kdyby to platilo o každé jiné oblasti života v Česku a na Slovensku, pak ve vztahu k Němcům a Maďarům určitě ne. „Prozatímní“ česká vláda má v tomto smyslu značnou odpovědnost a bylo by dobře, kdyby si toho byla vědoma.