Prosinec 2006

Jak vyřešit politickou krizi v ČR?

Milan Hulík

Složitá několikaměsíční politická vyjednávání jsou zcela zbytečná – řešení je jednoduché, zasloužila se o ně sama ČSSD. Co tedy udělat ? Poslat ČSSD do konkursu! Ostatní strany bez komunistů se pak v klidu na vytvoření vlády dohodnou.

Advokát JUDr. Zdeněk Altner na základě mandátní smlouvy zastupoval ČSSD v jejím sporu o Lidový dům – historické sídlo ČSSD. Tohoto majetku se po únoru 1948 zmocnila KSČ a po obnovení sociálně demokratické strany po sametovém převratu strana usilovala o jeho vrácení. Věc byla komplikována tím, že vlastníkem Lidového domu byla obchodní společnost Cíl , nikoliv strana samotná a proto ČSSD musela nejdříve prosadit svá vlastnická práva k této společnosti a poté k uvedenému majetku. V r. 1993 v době sporu ministerstvo financí prostřednictvím finančního úřadu nechalo obstavit účty ČSSD a tato se ocitla zcela bez prostředků a na pokraji krachu. Proto s novým právním zástupcem JUDr. Altnerem v rámci smlouvy o právním zastoupení se dohodla na podílové odměně ve výši 10 % z majetkových přínosů, které ČSSD získá z Lidového domu, jestliže JUDr. Altner bude ve sporu úspěšný a ČSSD obnoví své majetkové právo k Lidovému domu.

Zdůrazněme, že ČSSD si JUDr. Altnera vybrala, smlouvu uzavřela dobrovolně, podepsala svým tehdejším předsedou Zemanem a JUDr. Altner spor nakonec vyhrál. Právní zástupce tedy vyfakturoval ČSSD jednotlivé nároky na dohodnutou odměnu ze smlouvy, ale ČSSD mu s výjimkou částečné platby z jedné faktury ve výši 16 milionů odmítá vše ostatní zaplatit. Pokud se oprostíme od „pravé a nefalšované“ české závisti a názoru na advokáta jako vydřiducha a pojmeme celou věc čistě právně, pak dojdeme k Rubikonu polistopadového vývoje. Advokát Altner se ocitl v nezáviděníhodné roli – jeho kauza má rozhodnout, bude-li u nás vládnout právo nebo politická moc. Bude zde právní stát nebo vláda politické mafie?

Ještě nikdy nestála Česká republika na takové křižovatce. Jestliže několikaměsíční dohadování politiků nás ještě nikam nedovedlo a znechucení veřejnosti se stupňuje, pak podáním posledních žalob proti ČSSD a ČR, JUDr. Altner řeku v kdysi předalpské Galii překročil. Válka proti senátu a Pompejovi byla vyhlášena. Na rozdíl od svého slavného předchůdce nemá s sebou své legie, ale jen právo. To právo, které podle „právních expertů“ ČSSD má stát na straně politické partaje. Jeden z nich, prof. JUDr. Zdeněk Jičínský vyjádřil v novinách Právo dne 27. 7. 2006 naději, že „soudy vyšší instance nebudou považovat za správné stanovisko soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1, že uzavřené smlouvy se mají dodržovat bez ohledu na jejich obsah.“ Tato soudkyně věrna tomu, co ji pan profesor a jeho kolegové učili, rozhodla podle zásady pacta sunt servanda, tj. smlouvy se mají dodržovat. A rozhodla tak, že ten, kdo se podle smlouvy zavázal, má smlouvu dodržet a musí platit, i když třeba miliony.

Spor JUDr. Altner contra ČSSD nestojí jen na křižovatce českých dějin, ale ukazuje cestu ze všech těch omylných cest a bludných zatáček, ve kterých se od roku 1945 (či spíše 1938) ocital majetek v této zemi – ve víru krádeží a loupeží „uzákoněných“ buď nacistickým, nebo komunistickým „zákonodárstvím.“ A je ironií dějin, že na obranu ČSSD vystoupil prof. Zdeněk Jičínský, který svůj článek v  „Právu“ (jaký další paradox – v PRÁVU o právu ?) nazval: Co předcházelo sporu ČSSD s advokátem Altnerem?

Nezbývá totiž než parafrázovat: Co předcházelo článku prof. Jičínského?. Jeho kniha: Otázky socialistického práva a zákonnosti! V ní v r. 1964 mimo jiné napsal: „Komunistická strana se řídí teorií marxismu-leninismu. To umožňuje, aby zákony a právní předpisy vcelku správně odrážely požadavky společenského vývoje, aby právní normy odpovídaly dozrálým potřebám politického, ekonomického a kulturního života společnosti… Vedoucí úloha KSČ ve vytváření socialistického práva spočívá v tom, že usnesení nejvyšších orgánů strany stanoví linii pro tvorbu právních norem.“ Takže má i nyní usnesení ČSSD vytvářet linii pro tvorbu norem nebo rozhodování soudů? Nebo se ČSSD chce řídit zásadou princeps legibus solutus, to znamená, že na vládce se jeho vlastní zákony (smlouvy) nevztahují? Na PF UK jsem se učil i jinou zásadu římského práva: dolus semper praestatur – za úmysl se vždy odpovídá.

JUDr. Jičínský se dovolává judikátu Nejvyššího soudu, podle něhož v případě, že „smlouva mezi advokátem a klientem vybočuje ze stavovských předpisů, které stanoví kritéria při určování odměn, je uzavřená smlouva v rozporu s dobrými mravy a tedy neplatná… Platí zásada, že smluvní svoboda nemůže být bezbřehá.“ Jestliže pan profesor ex cathedra, z výšin svého akademického postu formuluje zásadu o nemožnosti bezbřehé smluvní svobody, pak je třeba dodat, že předmětná smlouva nepřekročila žádné břehy, protože dohodnutý podíl pro advokáta činil 10 % (advokátní předpisy dovolují až 25 %) a advokátní komora ji proto nepovažuje za nemorální. Právě známé zásady contra bonos mores, totiž, že dohoda je proti dobrým mravům, se nyní chytá ČSDD. Je to další paradox. Tato zásada vyjádřená v § 3 občanského zákona, je jediným přirozenoprávním ustanovením v českém právním řádu. Byli to ale zase právní experti ČSSD, zakotvení v pozitivním právu (dříve tzv. socialistická zákonnost), kteří rozšíření přirozeného práva bránili.

Zajímavou vzpomínku na to zanechal ve svých pamětech nedávno zemřelý ústavní soudce JUDr. Antonín Procházka, který líčí, jak při pohovoru před jmenováním do funkce ústavního soudce, tehdejší předseda NS ČR JUDr. Otakar Motejl nesl nelibě jeho názor, že je třeba v rozhodování soudů více uplatňovat přirozené právo. Dovolávali se ho všichni, kterým nedostatky či mezery v polistopadové, zejména restituční a rehabilitační legislativě bránily v odstranění křivd či jejich zmírnění. Nyní tedy má přirozené právo pomoci ČSSD vyvázat se ze smlouvy, kterou nechce dodržet. Nemravné není tedy dovolávat se platnosti smlouvy, ale naopak je nemravné dovolávat se její neplatnosti.

Dnes podle smlouvy dluží ČSSD JUDr. Altnerovi 17 miliard korun českých. Tak vysoko dosáhly sankce a je jasné, že ČSSD tuto sumu nemůže nikdy zaplatit, tím spíše, že tato suma každý den stoupá o několik milionů.

Může ale další dohodou tu původní změnit, že něco zaplatí, pokud na to JUDr. Altner přistoupí nebo dál pronásledovat a ničit svého právního zástupce a snažit se ovlivňovat soudy, jako se o to pokusil pan profesor Jičínský. Pak to nebude soud mezi JUDr. Altnerem a ČSSD, ale mezi politickou mocí a právem.

Zatím těžce předlužená ČSSD porušila ust. § 18 zákona č.424/1991 Sb. podle kterého je povinna do 1. dubna každého roku předložit poslanecké sněmovně výroční finanční zprávu, ve které musí uvést stav svých financí a přehled o svých příjmech a dluzích. ČSSD zatajila svůj dluh vůči věřiteli JUDr. Altnerovi a proto věřitel podal podnět k podání návrhu na pozastavení činnosti ČSSD. Dalším krokem může být poslání ČSSD do konkursu. Politická krize v ČR bude tím vyřešena. Budou-li příslušné orgány postupovat podle zákona, musí být ČSSD pozastavena činnost. ZÁKON SE MUSÍ DODRŽOVAT, AŤ TO STOJÍ, CO TO STOJÍ (daňové poplatníky)