Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Leden 2007


Události od 18. listopadu do 16. prosince 2006

Bohumil Doležal

Denní komentáře Bohumila Doležala k událostem v České republice i ve světě podle českého denního tisku. Komentáře se vztahují jen ke dnům, kdy v ČR vycházejí hlavní deníky.

Sobota 18. listopadu

Včera proběhly oslavy výročí pádu bolševického režimu. Jakoby v souvislosti s ním byl zveřejněn průzkum STEM ohledně toho, jak lidé hodnotí starý a tento režim. Výsledky jsou podstatně optimističtější než u nedávného podobného průzkumu CVVM: 63% lidí preferuje víceméně ten dnešní, nespokojeno je 19%. Myslím si, že spousta lidí si tuto otázku ani neklade a těžko se na ně zlobit – neustále přibývá těch, co starý režim prakticky nepamatují. Nový režim si musí hledět vydobýt legitimitu sám ze sebe a ne z něčeho tak ohavného, jako byl ruský komunismus.

Ke kongresu ODS se vrátím později, chybí mi zatím úplné informace. Zdá se, že probíhá diskuse mezi stoupenci dvou názorů: zda je nezbytné se nechat vydírat Paroubkem, aby se třetím pokusem o utvoření vlády nedostali k moci s ČSSD fakticky i komunisté, nebo zda je možné naopak Paroubka vydírat právě třetím pokusem, při němž nejspíš neuspěje a následující předčasné volby sociálním demokratům pořádně pocuchají brka. (Zdálo se mi, že někteří řečníci zastávali obě stanoviska najednou, což je mimořádně vypečené). Ze zásadních důvodů se pro ústavní cestu k předčasným volbám vyslovila místopředsedkyně Němcová. Podotýkám, že problém možné velké či duhové koalice není ideologické povahy. Není důvodu, proč by za normálních okolností nebyla možná např. velká pravolevá koalice. Problém je v nenormálních okolnostech, za nichž ČSSD představuje tu pravici, tu levici KSČM. Nejde o spor mezi stranou podporující iniciativu a stranou podporující solidaritu (jak je tomu v civilizovaných zemích), ale mezi stranou, která je až po uši v minulosti a stranou, která se z ní přece jen jakž takž vybabrala. Kompromis mezi těmito krajnostmi by byl dosti neblahý.

Topolánek hovořil ve svém projevu o tom,že prioritou ODS je nepřipustit vládu s podporou komunistů. Ten člověk si ještě nevšiml, kolik komunistů sedí v ČSSD. Před delegáty postavil dvě možnosti: buď bude duhová koalice (projekt, který podporuje), anebo, když mu tuto možnost spolustraníci nepožehnají, formální žádost o důvěru pro vládu totožnou s tou dnešní. To je klukovina. Je třeba dát tentokrát skutečně a formálně dohromady trojkoaliční vládu, ne proto, aby teď uspěla, ale aby v třetím pokuse dokázala zablokovat Paroubka.

Iniciativy senátorů Štětiny a Mejstříka mne naplňují děsem a hrůzou. Ti lidé obývají snad jiný vesmír než já. V době, kdy hrozí, že komunisté budou spolu se socialisty fakticky spoluvládnout této zemi, usilují o zákaz KSČM parlamentní (a zjevně následně soudní) cestou. A přitom naší praktickou starostí dřív nebo později bude ne jak zakázat KSČM, ale jak maximálně ztížit Paroubkovi možnost spoluvlády s komunisty. Pokud by se to nepovedlo, bude hlavním úkolem, jak před (fakticky) vládním rudým blokem zachránit co nejvíc demokratických svobod a jak legální cestou tento rudý blok co nejdřív dostat od kormidla. Tito dva Marťani mají jednu jedinou výhodu: že s nimi Paroubek, známý svou zálibou v mimozeměšťanech, nemůže počítat. Jednak by s ním do komplotu nejspíš nešli a jednak sedí v jiné komoře parlamentu.

Paní předsedkyně Sdružení obrany spotřebitelů ČR vypočítává v MfD přednosti potravin z doby před převratem: existovaly závazné normy, masné výrobky byly z masa a barvily se dobytčí krví, do sýrů se nedávaly rostlinné tuky, v jogurtech bylo dvojnásobné množství sušiny než dnes a nenastavovaly se škrobem či želatinou… atd. To vše mělo jen jednu jedinou nevýhodu: nedalo se to žrát.

Pondělí 20. listopadu

Předseda Topolánek tvrdí, že těch třicet procent delegátů, co ho nevolili, jsou hlasy proti jednání s ČSSD a pro předčasné volby hned zítra. Tento optimismus nesdílím. Minimálně deset procent mezi nimi je těch, co by už teď raději volili za předsedu Pavla Béma.

Ministr Gandalovič, který na kongresu vystupoval superloajálně, prohlásil v rozhovoru pro Lidové noviny: „Já jsem ve svém nominačním projevu zdůraznil, že bychom teď měli obnovit jednání na půdorysu někdejší trojkoalice… Já osobně dávám přednost tomu, abychom nejdříve pracovali na projektu na půdě trojkoalice a pokusili se dát dohromady zkonsolidovanou stovku.“ To je ovšem rozumné a je to zároveň něco, co ve vystoupení Topolánkových kritiků chybělo.

Poměry v horním patře ODS nejsou zrovna idylické: podle MfD prý Topolánek v kuloáru hrozil, že na poslance Klase za jeho odbojný projev prozradí jeho někdejší neloajálnost: vydíral prý ODS kvůli bezpečnostní prověrce. Udělal to pak způsobem pro veřejnost zcela nesrozumitelným – ale o veřejnost v tomto případě nešlo, že. Skryté poselství, které předseda dává svým podřízeným, zní: drž zobák, nebo tě prásknu. Místopředseda ODS Nečas se v debatě představil jako spolehlivá dvojka, která svého lídra nikdy nepředjede. S takovým vyznáním se dá ve stranické hierarchii cestovat jen směrem dolů.

Paroubek je pochopitelně spokojen: má ODS a Topolánka tam, kde chtěl. Jeho silová politika po volbách se mu vyplatila. Teď dává přednost vládě, v níž ČSSD nebude zastoupena úplnými špičkami, „protože je to vláda, která by měla být spojena především s ODS“. To je mimořádně vyčurané: ODS ponese odpovědnost, ČSSD se bude snažit, aby byla pokud možno k neunesení, a to vše bude dělat tak říkajíc zpoza buku. Problém řešení, které zvolil kongres ODS, není v tom (nebo jenom v tom), že je nedůsledné a nemorální, ale že je krajně nešikovné.

Předseda děčínské organizace ČSSD Foldyna označil svého oponenta France z ODS za bývalého příslušníka Veřejné bezpečnosti, komunistu a vyšetřovatele hospodářské kriminálky. To je zajímavé, u ODS to sociálním demokratů vadí, pro vlastní mají jiný metr. Kriminalista je povolání jako každé jiné, členství v KSČ nikomu na lesku nepřidá, ale není takových náhodou v ČSSD většina?

Palestinci zmařili izraelský nálet živými štíty, zní titulek v Právu. Představme si např. tento: Izraelci zmařili uskutečnění hromadného atentátu živými štíty.

Stanislav Gross dal Mladé frontě Dnes rozhovor, v němž mj. říká na adresu Paroubkovy politiky: „Já jen říkám, že se tady vykopaly strašně hluboké příkopy a ztratila se elementární důvěra mezi politiky… Když skončily volby, tak se rozhodně měly ty příkopy mezi stranami začít zahrabávat…“ Na tom něco je. Bohužel za to může hlavně nový předseda Grossovy strany. Gross kromě toho ještě řekl: „Kdybych já opřel svoji další politickou existenci o KSČM, tak bych sehrál úlohu, kterou jsem nikdy sehrát nechtěl“. A i v tom se mu dá do jisté míry věřit: sice byl občas v pokušení to udělat (bylo to velmi svůdné), ale nakonec pokaždé couvl.

Úterý 21. listopadu

Předseda ČSSD Paroubek navrhuje ODS širší koalici pod Topolánkovým vedením, která by po roce zhodnotila svou práci a rozhodla se buď pokračovat, nebo uspořádat nové volby – ty by však směly být nejdřív v létě 2008. Pád vlády by měl v rukou eventuelně i sám Topolánek jako premiér, na nových volbách by se ovšem musel dohodnout s Paroubkem. Pan Paroubek by jistě nesouhlasil, kdyby na tom byla ODS co do preferencí dobře. Je pravděpodobné, že na tom ODS dobře nebude, protože za vládu (kde mají být z ČSSD „odborníci“ a druhá garnitura) ponese sice zodpovědnost, ale díky koaličnímu partnerovi bude mít možnosti podstatně omezené. Nabídka zní: předčasné volby, ale až v létě 2008 a jen když na tom bude ODS bledě. Závěr: pan Paroubek si nejspíš dělá legraci.

I ty regiony ODS, které prosazovaly cestu „třetího pokusu“ nechystají žádnou „rebelii“ proti současnému vedení. Proč taky: za rok bude všechno jasnější.

Jiří Paroubek jednal (neví se přesně kdy) se vsetínským starostou, senátorem a kandidátem na předsednictví v KDU-ČSL Čunkem. Schůzky se účastnil jihomoravský hejtman Juránek a dodatečně o ní byl informován úřadující předseda strany Kasal. O čem byla řeč, se tají. Pan Čunek se zaklíná: s komunisty nikdy. Věrohodnost jeho partaje je nulová a zaklínání je obtížné brát vážně. Člověk by řekl, že na svůj přemet se pan Čunek na rozdíl od Kalouska chystá s velkým rozběhem. Takže možná, že všechny spory v souvislosti s kongresem ODS byly zbytečné: Čunek se o to postará.

Podle Petra Pitharta (článek v MfD) „odvaha a umění je napravovat chyby a opomenutí posledních sedmnácti let. Z nich se zrodil nový komunismus (KSČM)…“ Ve skutečnosti se KSČM zrodila v roce 1990 (jako něco o mrňavý fous jiného a ovšem naštěstí o dost bezmocnějšího než KSČ) a od té doby je pořád stejná.

Vedení ODS rozhodlo, že místním organizacím, které na radnicích spolupracují s komunisty má být odebrána licence (tj. mají být zlikvidovány). Existují případy (sám vím o jednom), kde v obci existují jen komunisté a ODS, ODS přesvědčivě vyhrála, ale komunisté ji vydírají obstrukcí, která vede k novým volbám (když odstoupí víc než třetina zastupitelstva). V takových obcích by se pak volilo kolem dokola, dokud by nevyhráli komunisté a ODS by se nedostala do opozice. Představují si to tak hlaváči z Jánského vršku?

Středa 22. listopadu

Pokud jde o výzvu kongresu ODS zakázat na komunální úrovni spolupráci ODS s komunisty, mám dojem, že to, co o tom píše tisk zprava doleva, nevystihuje podstatu problému.

Pokud tomu dobře rozumím, sešlo se dnes vedení ODS a ČSSD na neformální schůzce v Kramářově vile. Předseda ODS se údajně zúčastnil jen části schůze (ze zprávy, kterou mám k dispozici, není jasné proč, jeho partner Paroubek to vykládal tím, že si Topolánek spletl termín schůzky, to mi připadá strašné). Hlavní smysl setkání byl zjevně v tom, že Paroubek formálně tlumočil Topolánkovi stanovisko ohledně předčasných voleb: pro ČSSD nepřipadá v úvahu, aby byly v roce 2007. Pochopitelně, během té doby se ještě nedokáže vzpamatovat z nynějšího útlumu. Je to zjevně jakési alibi, které Topolánek potřeboval, aby se mohl oddat práci na registrovaném partnerství mezi ODS a ČSSD. Jak bude příští vláda vypadat a zda přitom bude statovat KDU-ČSL jako tak říkajíc křen, je ještě otevřené. Paroubek a jeho lidé chtějí předčasné volby v roce 2009 – to se domnívají, že už bude ODS, které zabrání dělat jakoukoli smysluplnou politiku, zralá na odstřel. Jak se zdá, domluvil se na tom dnes s komunisty.

Místopředseda ODS Nečas nevyloučil, že na kongresu existovala jakási „bloková dohoda“ na jejímž základě neměl být on původně zvolen ani místopředsedou. Expředsedkyně Němcová se o svém nezvolení domnívá totéž. Poměry v ODS a vyjádření jejich představitelů mne naplňují úžasem. Že před volbami čelných představitelů strany probíhá jakési lobování, je snad samozřejmé. Lobovat může kdekdo, a když to někdo zanedbá a spolehne se na to, jaké má dosud ve straně postavení a jak mu tleskají, nedopadne dobře. Lobby pana Béma se podařilo protlačit svého guru do místa prvního místopředsedy. Protistrana tomu nedokázala nijak čelit. Místopředsedkyně Němcová musela předem vědět, že její místo je ohroženo. Potřebovali do vedení upíchnout ministra Gandaloviče. Takové věci se ve slušných stranách řeší nějakými kompenzacemi a ne prostým vykopnutím toho nejzranitelnějšího. Paní Němcová se v reakci na pokus odstavit ji postavila za stanovisko, že spolupráce s Paroubkem je riskantnější, než to, když dostane příležitost vytvořit vládu (a ztroskotat při tom). Není důležité, proč si to stanovisko vybrala, důležité je, že to stanovisko je správné. Paní Němcová je bohužel nedokázala držet dost nekompromisně. Teď hovoří o tom, že by funkcionáře strany mělo volit členstvo a že v ODS potlačují ženství. Přitom průnik přímé demokracie do vnitřního života (jakékoli) strany je nežádoucí (vedl by k chaosu a ještě větší manipulaci) a tím druhým se asi nechtě přibližuje paní Sommerové nebo Věře Chytilové. Věcný problém, který se na kongresu otevřel (problematičnost zamaskované koalice s Paroubkem, a to prosím ne kvůli tomu, že je nemorální a málo zásadová, ale že je krajně nepraktická) nemá nic společného ani s přímou demokracií, ani s feminismem.

„Já preferuji předčasné volby v pokud možno co nejkratším termínu. Ale k těm se s velkou pravděpodobností neumíme dostat“, prohlásil novopečený první místopředseda ODS Bém v rozhovoru pro MfD. Tím, a vůbec celým svým výkonem v rozhovoru uzrál definitivně pro bobříka vyčuranosti za měsíc listopad, kterého mu v neděli slavnostně nadělíme.

Podle předsedy KSČM Filipa postupoval Gottwald až do roku 1948 včetně čistě ústavně a ani jeho chování potom by nenazval zločinným, když ho srovná třeba s dnešními americkými imperialisty. Z uvedených formulací je zjevné, že pan Filip je člověk všeho schopný a strana, která ho má za předsedu, taky. Pokud někdo chce jako pan Paroubek postavit svou politickou kariéru na její podpoře, znamená skutečné nebezpečí pro ČR, a to i tenkrát, když si jako každý český Honza myslí, že čerta přelstí. Čerta přelstít nelze. Na čerta platí jediné: nespustit se s ním (ti co namítnou, že Paroubek není po Listopadu první, kdo se spustil, mají jistě pravdu. Jenže on v té věci ve srovnání se svými předchůdci velmi pokročil a to, že není první, ho ani trochu neomlouvá).

Čtvrtek 23. listopadu

Včerejší neformální jednání mezi vedením ODS a ČSSD vyústilo v neshodu ohledně charakteru příští vlády i délky jejího mandátu. ČSSD zjevně upřednostňuje „vládu ODS s účastí ČSSD“ (tak, aby na ní spočinulo co nejméně odpovědnosti), otázku přítomnosti nějaké další strany nechává otevřenou. Pokud jde o předčasné volby, upřednostňuje buď nezkrácené nebo jen mírně zkrácené volební období (aby se v tom ODS pořádně vykoupala a aby se ona sama mohla vzpamatovat z momentálního útlumu). To je stanovisko pragmatické, které sociálním demokratům přímo vnucuje současná situace (jiná věc je, že se na té neblahé situaci velmi výrazně podepsali). Dnes došlo k víceméně oficiálním konzultacím mezi ODS a všemi dalšími nekomunistickými stranami. ODS nejdřív kontaktovala zelené a lidovce: výsledkem je dohoda uvnitř někdejší „trojkoalice“, že by měla vzniknout společná vláda všech nekomunistických stran (zelení změnili stanovisko a byli by ochotni se na ní podílet) s omezeným mandátem do května nebo června 2008. Vláda by se měla v koaliční smlouvě dohodnout na soupise zákonů a úprav, které hodlá za tu dobu provést. Sociální demokraté reagovali zdrženlivě. Paroubek po setkání s Topolánkem prohlásil, že tento návrh už ČSSD jednou odmítla a musí zvážit, zda nastaly skutečnosti, proč by měla svůj názor měnit. Zároveň uvedl, že vláda by rok a půl spravovala zemi v permanentní volební kampani a tak by neměla šanci něco zásadního prosadit. Tato obava je bohužel úplně na místě. Situace vypadá teď tak, že se hlavní účastníci jednání, ČSSD a ODS – oba vlastní vinou – dostali do situace, kdy jim pud sebezáchovy neumožní se dohodnout. Podle některých zpráv ODS usiluje o oživení trojkoalice, to je jediná aspoň trochu racionální cesta, protože v případě, že ani tato Topolánkova vláda nedostane důvěru, přichází na řadu nutně Paroubkův pokus.

Situace, pokud jde o preference, není přitom pro ČSSD nijak růžová: Podle CVVM ODS od října přibrala o 5% a má teď 41%, mírně posílili i zelení (z 9,5 na 11) a KDU-ČSL (z 6 na 7). Rudý blok naproti tomu ztrácí‚ ČSSD z 30,5 na 26, KSČM z 15 na 11). To musí nutně ČSSD brát chuť udělat cokoli, co by se pevně nevázalo na výsledky červnových voleb a směřovalo k nějaké jejich brzké revizi.

Další velkou neznámou je vsetínský starosta, senátor a vážný kandidát na budoucího předsedu KDU-ČSL Čunek. Přišel s tezí, že „komunista není náš nepřítel, že je jenom náš politický rival či partner“, Přitom se zaklíná, že nepomýšlí na spojenectví s KSČM na vládní úrovni a že drží usnesení, které KDU-ČSL přijala začátkem září. Přes všechno ujišťování o nespolupráci s KSČM je vyznání pana senátora velmi povážlivé. Pan senátor se totiž podloudně snaží prosadit názor, že KSČM je strana jako každá jiná. Stačí si přečíst to, co říkal předevčírem pan Filip o Gottwaldovi, aby bylo zjevné, že tomu tak není: KSČM se jen právě teď tváří, že je strana jako každá jiná, protože jí žádná jiná možnost nekyne. Jakmile se situace pro ni změní k lepšímu, začnou se klubat její mocensky monopolní ambice, pokud jde o vnitřní politiku, a její vazby na východ, pokud jde o politiku zahraniční. Neexistuje jediný náznak toho, že by se její předlistopadová podstata změnila: jen se zabalila do krusty, aby přežila nepříznivé období relativní svobody, které jí příliš nepřeje. KDU-ČSL bude po svém sjezdu, pokud se pan Čunek opravdu propracuje do čela (zdá se, že zatím nemá žádnou vážnou konkurenci, zato podporu nejsilnějších lidoveckých regionů), pro ODS daleko nebezpečnějším a nespolehlivějším partnerem než za Luxe a za Kalouska (znovu opakuji, bylo by nespravedlivé nevidět, že Kalousek byl ke svému veletoči donucen tím, že se Topolánek najednou rozhodl pustit jej k vodě a začal vyjednávat s Paroubkem).

Národní muzeum získá po odstěhování Svobodné Evropy budovu bývalého Federálního shromáždění. Nevím co si s ní počne, strávil jsem v ní coby poslanec FS ČSFR skoro dva roky a nabyl jsem dojmu, že se nehodí vůbec k ničemu. Nebylo by účelné zbourat to ocelové monstrum a osvobodit podle mého názoru docela hezkou původní budovu z 20. nebo 30. let minulého století, která je do něj zastavěna? (Problém je v tom, že k zadnímu traktu je přilepen ještě ohavný přístavek, který patří Smetanovu divadlu).

V britských aeroliniích smějí nosit zaměstnanci, kteří přicházejí do styku s cestujícími, šperky a náboženské symboly jen pod uniformou. Podobným způsobem nás šikanovali za totality ve škole (rozdíl byl jen v tom, že my jsme to nesměli nosit nejen pod šaty, ale vůbec; britské aerolinie jsou, jak vidno, o něco liberálnější). Nechápu, proč by měl našinec skrývat, že je křesťan. A totéž platí o muslimech, buddhistech atp.

Pátek 24. listopadu

Je velmi nepravděpodobné, že by ČSSD přijala poslední návrh ODS na vytvoření duhové vlády s mandátem do jara 2008. Předseda Paroubek si sice formálně vyžádal čas na rozmyšlení do pondělka, ale podle slov místopředsedy Škromacha se stranické orgány nehodlají ani sejít, straničtí bosové se budou domlouvat po telefonech. Je otázka, zda v současné situaci vůbec může vzniknout nějaký korektní návrh, na němž by se ODS a ČSSD mohly shodnout (a je taky otázka, zda je vůbec vhodné takový návrh hledat). ČSSD při současném stavu svých preferencí nikdy nepřistoupí na předčasné volby. Dopřát Paroubkovi třetí pokus znamená zahnat ho do kouta. Z toho hlediska je taky třeba posuzovat Paroubkovo jednání se senátorem Čunkem. Čunkovo vítězství na sjezdu KDU-ČSL je dost pravděpodobné. A co bude potom dělat, je ve hvězdách. Dá se pochopit, že nechce, aby jeho straně antikomunismus bránil hlasovat pro úpravu ústavy (usnadnění předčasných voleb) tenkrát, když pro ni budou i komunisté. Jenže takové nebezpečí nehrozí. Jeho řeči o tom, že komunisté nejsou nepřátelé, ale političtí rivalové či partneři, jsou povážlivé. Čunek chce buď předčasné volby v co nejkratším termínu, nebo vládu které provede zásadní reformy (co jsou to zásadní reformy?). Pokud budou volby v co nejkratší době, je mu jedno, jaká vláda „dovládne“. Co je to nejkratší doba? Dva měsíce? Nebo rok? Pokud by se Paroubek dostal k třetímu pokusu a neměl Čunkovu podporu, bude to pro něho s velkou pravděpodobností politické Waterloo. Jenomže to by byl zase zázrak, o nějž se nikdo z čelných českých nekomunistických politiků nijak nezasloužil. A zázrak tu už byl v listopadu 1989. Tím jsme svůj příděl vyčerpali.

Předseda KSČM Filip obvinil senátora Čunka, že vystěhování romských neplatičů je v rozporu se základy křesťanské morálky. Myslím, že pan Filip není úplně kompetentní arbitr ve věci křesťanské morálky.

Jakýsi řidič srazil po cestě z diskotéky mladíka, který, pokud tomu dobře rozumím, přeletěl přes jeho auto a zadním oknem se propadl do kufru. Dotyčný si toho všiml teprve když přijel domů (!) a spolu se svou přítelkyní pak odvezli těžce zraněného do lesa a tam ho odložili. Má být obžalován z ublížení na zdraví z nedbalosti a z neposkytnutí pomoci. Právně nevzdělaný člověk by řekl, že neposkytnutí pomoci je něco pasivního (člověk neudělá to, co udělat má). Oba protagonisté vykutálené příhody, z níž běhá člověku mráz po zádech, však projevili vrchovatou míru iniciativy a aktivity.

Na poměrně zastrčeném místě otisklo Právo příspěvek svého nového zahraničního přispěvatele Vladimíra Putina (autor je t. č. ruským prezidentem). Pan prezident je mj. proti vytváření nových dělících čar napříč Evropou (ovšem, ty by zkomplikovaly tradiční ruskou politiku „jakmile začnou být nepozorní, sežer toho, kdo je momentálně nejblíž“) a je pro zajištění volného pohybu osob (asi takového jaký nastal směrem z východu 21. srpna 1968?). Taky řeči o tom, že „nemůžeme přepsat dějiny“ (to možná pan prezident pochytil od českých křenologů) a že „musíme společně vytvářet dějiny Ruska a Evropy coby partnerů a spojenců“ vzbuzují jakési obavy. Vztahy evropských zemí s Ruskem by jistě měly být ty nejlepší, ale to by Rusko nesmělo provozovat politiku, kterou lze bez velkého přehánění nazvat „brežněvismus s lidskou tváří“.

ČSSD údajně (aspoň podle informací uveřejněných v MfD) buduje tým, který se má zabývat bojem proti konkurentům a nepřátelům strany. Je hezké, že se sociální demokraté inspirují revolučními tradicemi z let 1945-48, i když to podivnou shodou okolností nejsou tradice jejich, nýbrž komunistické. Můžeme se tak snadno zorientovat, kam nás to po nástupu pana Paroubka stroj času vlastně vrátil.

Náměstek ministra zdravotnictví se jmenuje Hroboň. Jeden z odéesáckých ministrů zdravotnictví se kdysi jmenoval Rubáš. Proč má ODS takovou zálibu v morbidní symbolice?

Sobota 25. listopadu

V rozhovoru pro Právo prohlásil předseda ODS Topolánek, že je po rozhovorech s ČSSD k šanci čtyřkoaliční duhové vlády skeptický. Skeptický je, soudě podle toho, co řekl na veřejnosti, i předseda ČSSD Paroubek. Třetího (Paroubkova) pokusu se bojí Topolánek i Paroubek (těžko říci, kdo z nich víc). Předčasné volby by asi nedopadly pro ČSSD dobře. Jiří Hanák v Právu navrhl, aby ČSSD v druhém pokusu Topolánkovi tolerovala trojkoaliční vládu. To je v tuto chvíli asi to nejhorší, co by sociální demokrati mohli pravici provést: vláda by sice vznikla, ale její možnosti vládnout by byly skoro nulové. ODS by se na to měla připravit, možná, že bude muset tuto svou vládu při hlasování o důvěře svrhnout sama.

Kandidát Strany zelených Pávek, který ve volbách do Poslanecké sněmovny neuspěl víceméně kvůli zvláštnostem volebního zákona, kritizoval předsedu strany Bursíka za to, že mu strana slouží jen jako východisko pro osobní profilování, a že nezastupuje její zájmy. Tímhle způsobem se bude dnes již imaginární trojkoalice do budoucna uvolňovat, protože krize je předržená a strany levého bloku, Paroubkem znovusjednocená ČSSD nově a KSČM tradičně, jsou pro takovou situaci lépe vybaveny.

Americká filmová hvězda Angelina Jolieová (přiznám se, že vůbec nevím, kdo to je, ale bude asi slavná) se pochlubila českému velvyslanci Šitlerovi při náhodném setkání na letišti v Phnomphenhu, že má české předky. Její dědeček se totiž jmenoval Elmer Voight a byl synem českých emigrantů. Jméno vzbuzuje podezření, že byl podobně jako becherovka, leč jaksi se zpětnou platností, znárodněn na základě Benešových dekretů.

Topolánkův spolupracovník Dalík sdělil údajně Mladé frontě Dnes, že ODS přetahuje ČSSD poslance, aby získala většinu pro vládu bez ČSSD. U poslance Pohanky to už je prý hotová věc. Nehledě k tomu, že podobné řešení je zcela neslušné a proto taky nestabilní a nepraktické, pochybuji, že kdyby tomu tak opravdu bylo, ODS by to předem takhle demonstrativně vyhlašovala. Je to odvetná reakce na zprávy o tom, že si ČSSD buduje oddělení na stíhání problematických osob? Chtějí postrašit Paroubka a přivést ho k povolnosti? Nebo je to úlet, vzniklý v nervózním ovzduší předržené krize?

V MfD se přou „osobnosti“ o tom, má-li se Ludvíku Svobodovi postavit v Kroměříži socha. Většina osobností se domnívá, že na jedné straně (zásluhy), na druhé straně (problém), tedy kontroverzní osobnost. Já si vůbec nemyslím, že by nebožtík Svoboda byl kontroverzní osobnost. Byl to křišťálově čistý případ odporného zrádce, který poprvé zradil v letech 1945-48, po druhé v letech 1968-69. Samozřejmě si v Kroměříži mohou postavit pomník komukoli: nejlepší by byl dvojpomník Ludvíka Svobody a Emanuela Moravce.

Senátor Čunek poskytl rozhovor Lidovým novinám. Nikdo z něho nezmoudří. Co znamenaly jeho schůzky s Paroubkem, si z něho člověk nedomyslí. Pan Čunek je standardní lidovecký politik: nikdo neví, čeho se od něho člověk může dočkat, ale každý tuší, že to může být ledacos. Do čela KDU-ČSL se hodí, bude držet linii.

Pondělí 27. listopadu

Předseda ČSSD Paroubek odmítá duhovou čtyřkoalici s jeden a půl ročním mandátem. Předseda ODS Topolánek odmítá koalici za účasti ČSSD s mandátem na tři roky, případně na celé volební období. Oba k tomu mají dobré důvody. Duhová koalice na rok a půl je kompromisem mezi předčasnými volbami co nejdříve a velkou koalicí na celé volební období. To, že by její existence byla jedním jediným prodlouženým předvolebním zápasem, jak tvrdí Paroubek, je pravda. Koalice s ČSSD na celé období nebo dobu o něco málo kratší by znamenala, že ČSSD, která by podle Paroubkových slov do vlády vyslala svou druhou garnituru a případně „odborníky“, by byla zároveň ve vládě i v opozici a ODS by prodělala kalhoty. Navíc si Paroubek zjevně získal za spojence budoucího předsedu KDU-ČSL Čunka, který udělá elegantně to, co Kalousek zkopal. Je pro co nejrychlejší, nejpředčasnější volby, a zároveň za vládu trojkoalice ČSSD, ODS, KDU-ČSL na hodně dlouhou dobu. Pokusy o kompromis odmítá. Nejpravděpodobnější bohužel je, že se ODS pod spojeným tlakem pánů Čunka a Paroubka rozhodne pro „Paroubkovo“ řešení. Pokud jde o třetí Paroubkův pokus a o co nejrychlejší volby, je teď výsledek hlasování o důvěře ve hvězdách – to, co v takovém případě udělá KDU-ČSL, je zcela nepředvídatelné. Zdá se, že všechny rozumné možnosti řešení byly vyčerpány, teď se bude realizovat jedna z nerozumných.

Miroslava Němcová prohlásila v nedělní televizní debatě: „Někdo vyhrál volby a někdo by měl uznat, že prohrál a odejít do opozice.“ Paroubek bohužel není v situaci, kdy by ho mohl někdo donutit odejít do opozice. A rovněž má bohužel pravdu, že „vítězství“ ODS je zcela imaginární. ODS si za něj nic nekoupí. Předseda ODS Topolánek, jak se zdá, udělal zcela osudovou chybu tím, když opustil projekt trojkoalice (neměl naději probít se s ním k vládě, ale měl naději zabránit Paroubkovi, aby se probil k vládě) a vydal se tím Paroubkovi do rukou. Důsledkem byl rozklad KDU-ČSL. Z chování pana Čunka lze dovodit, že Topolánkova stovka už neexistuje. Jak si mohla ODS zvolit do čela tak neschopného člověka!

Topolánkův pád dokresluje skandál kolem výroků jeho – poradce? tajemníka? – Dalíka. Ten člověk prohlásil před obávaným reportérem Mladé fronty Dnes, že „my“ pracujeme na přetahování poslanců ČSSD a že si s ČSSD „budeme… teď jen jakoby hrát a pak je pošleme do prdele. Protože ty jejich požadavky jsou neakceptovatelný.“ (cituji dle MfD, slovo prdel jsem si doplnil, protože netrpím skrupulemi). Pak to všechno popřel, a když zjistil, že ho nahráli skrytou kamerou, začal se kroutit. Chce teď reportéra žalovat, protože mu slíbil, že si to, co mu říká, nechá pro sebe (stejně by mohl delikvent žalovat policejního vyšetřovatele, že si nenechal pro sebe to, co mu pod slibem mlčenlivosti svěřil. Směšné!). „Považuji za absurdní, aby se mé soukromé vyjádření stalo předmětem sporu mezi vrcholnými politiky ČSSD a ODS“. Jaképak soukromé vyjádření! To „my“ znamenalo buď ODS, nebo „já a Topolánek“. Těžko říci, co je horší. Místopředsedkyně PS Němcová si zjevně myslí (ač to z pochopitelných důvodů takhle neformulovala), že by Topolánek měl Dalíka vyhodit. Já si myslím, že už je pozdě. Kromě toho platí: jaký papaláš, takový poradce. Paroubek žádá od Topolánka omluvu: po takové žádosti se mu Topolánek dost dobře omluvit nemůže a pan Paroubek to dobře ví. Z toho je vidět, že se momentálně dvakrát moc dohodnout nechce. Kdyby pan Paroubek žádal – a to velmi důrazně – vysvětlení, udělal by to, co musel, a nikdo by mu to nemohl vyčítat. Zároveň by dal najevo, že mu o dohodu jde.

Zvláštní kolorit této neradostné situaci dodává prohlášení předsedy KSČM Filipa, že se u nás prosazují fašizující tendence. Zloděj křičí: chyťte zloděje. Fašizující tendence se u nás neprosazují, jen se pár hlupáků beznadějně snaží zablokovat KSČM na poslední chvíli cestu k faktické spoluvládě. Nedělní Otázky Václava Moravce dokázaly, že si pan Filip s panem Paroubkem docela dobře rozumějí: jejich rozpory jsou, řečeno terminologií dialektické patafyziky, „neantagonistické“. Máme se na co těšit.

Úterý 28. listopadu

Od vyjádření Marka Dalíka se postupně distancovali všichni místopředsedové ODS s tím, že Dalík je soukromou osobou a nemá žádný mandát k tomu, aby mluvil za ODS. Nicméně tak učinil (řekl „my“: nebo tím snad myslel „já a Topolánek?) a zatím ho drží předseda ODS: prohlásil,že se Dalík nedopustil ničeho nečestného, že jeho názory jsou plně v souladu s oficiálním názorem ODS a že ODS neloví žádné přeběhlíky. Dalík ovšem řekl, že ODS (my) loví přeběhlíky a že tahá (my) sociální demokraty za nohu. To jsou podle Topolánka jen „soukromé názory“ pana Dalíka, které nebyly určeny ke zveřejnění. Samozřejmě, že nebyly, pan Dalík taky hned popřel, že by je byl vůbec vyslovil, a proto MfD musela dát k dispozici záznam pořízený skrytou kamerou. Topolánek a Gandalovič mluví o porušení práva na soukromí. Chrání právo na soukromí neslušné a podraznické jednání? Obávám se, že hájit pana Dalíka je předem ztracená věc. Projevil indolenci a politický cynismus a pak se ještě pokusil celou věc zalhat. Myslím si, že by se politická strana nebo nějaké skupinky uvnitř politické strany neměly snižovat k jednání, které pan Dalík ve svém „soukromém rozhovoru“ popsal (není to taky dvakrát šikovné), a pokud už neodolají, nemělo by to za žádných okolností prasknout. A když už to praskne, je pozdě schovávat se za ochranu soukromí. Miroslav Macek prohlásil, že předseda ODS měl pana Dalíka už dávno vyrazit. To, že ho zuby nehty drží, zavdává podnět ke spekulacím: čím je panu Dalíkovi zavázán?

Předseda ČSSD Paroubek poslal představitelům ODS a KDU-ČSL návrh reformního programu společné vlády, Z toho je vidět, že to s tím uražením a omluvou nemyslí zase až tak vážně, celá věc s Dalíkem se mu hodila do krámu. ODS a především její předseda si uřízli ostudu, a Topolánkovi nezbývá, než ji držet, jinak by se musel omluvit. Kdyby se omluvil na výslovnou a útočnou Paroubkovu žádost (slušní lidé omluvu agresivně nevyžadují; kdyby Paroubek důrazně žádal vysvětlení, dal by Topolánkovi šanci se omluvit), oslabil by ještě víc svou pozici. Držet Dalíkovy výroky ovšem nelze. Obávám se, že předseda ODS není člověk na svém místě.

Představitelé KDU-ČSL (příští předseda Čunek, ale taky jeho konkurentka Parkanová) preferují reformní vládu ODS, KDU-ČSL a ČSSD minimálně do roku 2009. Čunek dodává, že když to nepůjde, je pro co nejrychlejší předčasné volby, ale to je jen takový ornament, podle lidovců to samozřejmě půjde. ODS se ocitá v další pasti. Brání se (z pochopitelných důvodů) dlouhodobé vládě, v níž bude ČSSD tak říkajíc jen jednou nohou. Chtěla by (podle Nečase a Gandaloviče) v tom případě raději menšinovou vládu ODS a KDU-ČSL, podporovanou ČSSD a zelenými. Vědí ale opravdu, že by něco takového chtěla taky KDU-ČSL?

Vězeňská služba ČR podle Práva uzavřela své archivy pro všechny zájemce s výjimkou zaměstnanců správního oddělení Generálního ředitelství vězeňské služby, kteří navíc prošli prověrkou ohledně utajovaných skutečností. Citlivé údaje se zjevně týkají období před listopadem 1989. Do archivu nebudou prý smět např. badatelé a bývalí političtí vězni. Generální ředitel vězeňské služby jistě ví, proč to dělá. Právo v této souvislosti cituje historika Tomáše Buršíka: „Přirovnal bych to k situaci, kdyby BIS znovu zabrala část archivů StB, aby mohla znovu začít využívat tehdejší agenty nebo je naopak chránit před dotěrnými novináři.“ To sedí.

Předseda Zelených Bursík se opět vyslovil pro dosažení předčasných voleb ústavní cestou tří neúspěšných pokusů o sestavení vlády. Je otázka, zda po jednáních mezi Paroubkem a Čunkem tato cesta nevede k tomu, co se před časem neobratně pokusil prosadit expředseda KDU-ČSL Kalousek, tj. k jednoznačnému Paroubkovu úspěchu. Zjevně už i na cestu tří pokusů je pozdě. Hlavní vinu za toto osudové zpoždění má nynější předseda OFDS a jeho strašidelná politika.

Vlasta Parkanová, která kandiduje na předsedkyni KDU-ČSL, by ráda stranu reformovala a zbavila ji katolického nátěru. Řekl bych, že neuspěje, odradilo by to tradiční voličský kádr strany a nepřitáhlo by to mnoho nových lidí. S reformovatelností KDU-ČSL je to (jen po formální stránce, ovšem) trochu podobné jako s reformovatelností KSČM. Parkanová dále uvažuje o předvolebním bloku ODS-KDU podobném německé „dvojstraně“ CDU/CSU. To by ale muselo znamenat, že např. na Jižní Moravě a na Zlínsku by existovala jen KDU, a ve všech ostatních krajích jen ODS.

Podle posledních zpráv se rozběhlo jednání mezi Paroubkem a Topolánkem o programu nové vlády (kauza Dalík tam nehrála žádnou velkou roli, Paroubek se už nasytil Topolánkovou ostudou) a Paroubka na „vlastní žádost“ přijal prezident Klaus. Zdá se, že se rozběhne prezidentský projekt velké koalice za asistence KDU-ČSL, aby to nevypadalo tak hloupě. Je to krajně neslavná tečka za Topolánkovoou povolební politikou.

Středa 29. listopadu

Paroubek seznámil se svým plánem („Agenda 2010“) prezidenta Klause (Klaus ho přijal „na jeho žádost“), což je od prezidenta výrazný signál nepřízně vůči Topolánkovi. Klaus, přívrženec velké koalice, se zcela bez zábran plete do záležitostí slabého vedení ODS a vedení ODS nemá chuť ani sílu mu v tom bránit. Pokud si ovšem myslí, že si vstřícnými kroky nakloní Paroubka, krutě se mýlí: Paroubek není Zeman. Nakonec mohou jako sedláci u Chlumce dopadnout jak ODS, tak prezident. Paroubek má teď „čas k tvořivé práci“, jak se říkalo po srpnu 1968, v podstatě do prezidentských voleb v roce 2008.

Nechápu také, komu a k čemu jsou dobré „předčasné volby“ v roce 2009. Pokud se strany dohodnou tak, jak to teď vypadá, že se dohodnou, není k uspíšení voleb o pár měsíců žádný důvod. Chce tím snad mít Paroubek o těch pár měsíců větší jistotu, že se ODS ze svého vládnutí ani náhodou nevyhrabe?

Jak vyplývá z vyjádření ministra spravedlnosti Pospíšila, znepřístupnila Vězeňská služba své archivy jen proto, aby je mohla v budoucnosti co nejvíce zpřístupnit. To připomíná diktaturu proletariátu, která taky byla zavedena za tím účelem, aby se co nejdřív rozpoutala co nejúplnější demokracie.

Generální tajemník NATO žádá vojáky do kritické oblasti v jižním Afghánistánu (chybí prý pětina potřebných sil). Nikomu se tam nechce. Zdá se, že NATO se hodí nejlépe pro operace humanitární povahy. Zvláštní případ: armáda spásy, i když tentokrát po zuby ozbrojená.

CDU na svém drážďanském sjezdu podpořila formou rezoluce projekt Centra proti vyháněním, přičemž zdůrazňuje, že jde v první řadě o „přehled o osudech více než 15 milionů německých obětí vyhnání a deportací“. To je správný a věcný přístup. Němci mají právo uchovat si v paměti tyto své oběti války. Když už nikdo nemá námitky proti tomu, aby se pohřbívali padlí vojáci, proč zamindrákovaným svatouškům v ČR a v Polsku vadí, že si někdo vzpomene i na zavražděné civilisty? Hádejte, proč.

Na pražském magistrátě se rýsuje zvláštní forma koalice: ODS pozve do rady (ač má v zastupitelstvu absolutní většinu) dva tzv. hosty, jednoho zeleného a jednoho za SNK ED. „Hosté“ sice budou sedět v radě, ale budou občas hlasovat proti: budou totiž ve vládě i v opozici. Stejný statut bude mít, jak se zdá, ČSSD ve vládě celostátní. Konečně jsme dospěli k ideálu, který si vytýčil po převratu Václav Havel: starou zkostnatělou buržoazní demokracii obohacujeme o nové, revoluční prvky.

Podle Lidových novin mají v ODS problém s Dalíkem: ten člověk (už) nemá v ODS (ani v aparátě strany), ani na úřadě vlády žádnou funkci, Topolánek s ním všechnu formalizovanou spolupráci přerušil, Dalík má už jen neformální status kamaráda a strana prý nemůže svému předsedovi zakázat, aby se s Dalíkem kamarádil. Jistě to nemůže. Pak nezbývá než se zbavit pana Topolánka. Jenže jak, když si ho právě zvolili?

„Křesťané a muslimové jsou bratři ve víře a věří ve stejného Boha, tvrdil prý kdysi Jan Pavel II. Benedikt XVI. se vyjádřil diplomatičtěji, mluvil o víře v „jediného Boha“. Nevím jak katolíci, ale já nevěřím ve stejného Boha jako muslimové (a myslím, že ani oni ne). To neznamená, že bych nad muslimy chtěl šmahem ohrnovat nos. Ale tahle distance je zásadní a nenamlouvejme si, že tomu tak není.

Čtvrtek 30. listopadu

Včerejší schůzka ODS, ČSSD, KDU-ČSL a zelených málem zkrachovala. ČSSD (Sobotka) tvrdí, že se předběžně domluvili pouze na schůzce ODS a ČSSD; Topolánek podle Práva v Rize prohlásil, že další strany budou přizvány teprve poté, co obě velké strany dohodnou ty nejkontroverznější věci (to prý byla i Paroubkova představa). Podle místopředsedy Nečase je nutné, aby o vládě jednaly všechny čtyři strany, i když v ní pak třeba všechny nebudou. A ČSSD připouští přítomnost zelených jen jako pozorovatelů. ČSSD i ODS společně tlačí zelené do potupné situace. Rozdíl je jen v tom, že ČSSD dobře ví, proč to dělá (aby rozbila pravicovou stovku), kdežto ODS ne. Jediná (v tuto chvíli slabá, protože nikdo neví, co bude dělat budoucí předseda KDU-ČSL Čunek) naděje ODS je jednota trojkoalice. Jakmile připustí vyloučení jednoho člena nebo jeho degradaci na „pozorovatele“ (zelení si to dost dobře nemohou nechat líbit, Bursík by to ve straně neustál, a o to zjevně Paroubkovi jde), má ji Paroubek znovu na lopatě, a tentokrát definitivně, i když jeho triumf se možná může dostavit až ze jeden – dva roky. Zatím se zdá, že místopředseda Bém o tom má jakési tušení. Předseda ODS je ovšem – jako dosti často – úplně mimo obraz. Tento člověk je skutečným neštěstím ODS. Z jeho řečí se dá soudit, že už se zase chystá naběhnout Paroubkovi na vidle, a to stejným způsobem jako v létě. Navíc má s Klausem sice napjaté vztahy, naříká nad tím, jak s nim prezident jedná, ale přesto trpně přihlíží tomu, jak prezident s ODS a v ODS manipuluje. Pokud chce ODS v situaci nějak obstát, musí dát Klausovi najevo, že je v podstatě nestranický prezident (jeho řadové členství v ODS na tom nic nemění) a nic víc.

Právo věrno svým tradicím píše o tom, že v Hlučíně budou uloženy ostatky 4000 „padlých okupantů“ (z druhé světové války). Považuji toto vyjádření za hnusné. Nejen že ti vojáci, co padli v bojích s postupující ruskou armádou, ve velké většině vůbec nepatřili k vojenským jednotkám pečujícím předtím o klid v „protektorátě“, ustoupili z východu. Navíc ruská armáda vstoupila na naše území se zjevným politickým záměrem připojit obnovenou ČSR k ruskému koloniálnímu impériu, což se taky stalo. Jenže to byla intence Stalina a ruského politbyra. Vyčítat to ruským vojákům, kteří na našem území padli, bych považoval za stejně sprosté jako to, co dělá Právo.

Anglický komisař pro záležitosti dětí sir Al Ansley-Green připravuje pro OSN ukaz, podle něhož rodiče, kteří vlepí pohlavek své ratolesti, porušují její lidská práva. Ježíši Kriste! Minimálně třicet procent států, sdružených v OSN, ovládají naprostí vyvrhelové. V mnohých z nich se bez rozpaků mučí a vraždí političtí oponenti vlády, v některých se ještě před nedávnem čelní představitelé oddávali kanibalismu, jinde zase vytvářejí z dětí vražedná komanda. A angličtí gentlemani nemají jiné starosti, než dbát o to, aby děti nebyly pohlavkovány. Vaše starosti na naši hlavu! Jestli něco přispívá k tomu, že se OSN často jeví jako šaškovská organizace, jsou to podobné nápady. Tonyho Blaira ctí, že s idiotským návrhem nesouhlasí.

Premiér Topolánek prý v úzkém kroužku věrných byl ochoten uznat, že Dalíkovy výroky o zákulisních jednáních a voděné ČSSD za nos byly „profesní chybou“. Zdá se, že poněkud pokročil, a možná, že za měsíc dojde k závěru, že to byla nehorázná blbost, čímž tak říkajíc dožene dobu. Pan Topolánek má stále určité zpoždění.

Jakýsi americký analytik doporučuje, aby se Američané z Iráku aspoň částečně stáhli a nechali znesvářené strany, aby si to vyřídily mezi sebou. Zní to trochu cynicky, ale možná že na tom něco je. Američané museli do Iráku vtáhnout, ale možná udělali tu chybu, že místo aby tam přišli jako někdo, kdo hájí vlastní mocenské zájmy a zájmy svých spojenců, přišli tam jako apoštolové demokracie. Tím se dostali do pozice člověka, který s nasazením všech sil převádí přes ulici slepce, který přes ulici přejít nehodlá. Iráčané zrovna teď demokracii nechtějí ani nepotřebují.

Pátek 1. prosince

Česká vláda se dohodla na smírném řešení sporu s japonskou bankou Nomura. K podstatě problému se nechci vyjadřovat, nejsem ekonom. Jako laik cítím jistou úlevu, že ČR nebude muset po průšvihu s CME platit další desítky miliard korun (a např. nasazení přepadového policejního komanda považuji ze strany státu za poměrně nestandardní způsob řešení finančních problémů). Připadá mi jen zvláštní, když se vláda s protivnou stranou dohodne písemně na tom, že se obrátí na prezidenta s žádostí o milost pro obviněné bankéře. Staví ho tak do dosti nemožné situace.

Premiér Topolánek se dnes sešel s předsedou ČSSD Paroubkem a připravovali program pro dnešní schůzku představitelů obou stran. Mluvili prý především o programových záležitostech. Paroubek odmítá “čtyřkoaliční“ projekt (se zelenými), tvrdí, že zelení jsou v jednáních „tak trochu navíc“ ale „snad ničemu neškodí“. ODS a ČSSD by si měly vyjasnit tuhle věc, statut, jaký mají při jednáních zelení (pro ODS účastník, pro ČSSD pozorovatel, který nepřekáží), je pro ně ponižující a směřuje k možnému konfliktu. Konflikt by přišel ČSSD vhod.

Dr. Rath se nedomnívá, že by byl předseda PS PSČ Vlček vázán nějakým slibem. On by rozhodně nehlasoval pro Vlčkovo odvolání, jak se Vlček za poslance ČSSD zavázal. Dr. Rath jak vidno nedrží zásadu, že dané slovo platí. Bez této zásady se nedá dělat žádná rozumná činnost, tedy ani politika: přesněji řečeno dá se dělat jen politika zcela specifická: taková, jako se u nás dělala od roku 1948 do roku 1989. Tenkrát to ovšem politici (komunističtí) netvrdili na plnou pusu.

Exministryně Buzková se vzdala mandátu v pražském zastupitelstvu. Zdá se, že nezvládla umění odejít. Správně tušila, že ji Paroubek ve vedení strany nesnese, ale nechala se umluvit, aby kandidovala za ČSSD v Praze, načež ji obvinili (právem nebo neprávem, ale každopádně se to hodilo do krámu) z nedbalého vedení kampaně a svedli na ni špatný pražský výsledek. Nynější její zdůvodnění (zastupitelský mandát nepřevzala „z osobních důvodů“) je nejasné. Kdyby byla před časem odešla zcela rezolutně a najednou a nezdůvodňovala to tak, že ji každý musí podezírat z vykrucování, měla by dobrou šanci se za čas vrátit. Paní Buzková se bohužel chovala tak trochu (připouštím, že analogie je v tomto případě velmi volná, ale něco na ní je) jako Dubček po srpnu 1968.

Polský ministr školství navrhuje, aby mládež do 16 až 17 hodin měla vycházky jen do 22 či 23 hodin (a ven by směla zase až po páté hodině ranní). V noci budou zřejmě v polských obcích obcházet biřici a kontrolovat věk těch, co ještě nešli na kutě. Polská vláda funguje (v první řadě díky panu ministrovi) jako generátor mimořádně pitomých nápadů.

ČSSD prý není jednotná v názoru na novou vládu. Část (např. místopředseda Sobotka) se domnívá, že by strana měla jít do opozice a vládu jen tolerovat, část (předseda Paroubek) je pro účast ve vládě (kde ovšem, jak se zdá, chce být jen jednou nohou). Náhlý rozpuk plurality uvnitř ČSSD mi připadá podezřelý. Každopádně teď Paroubek může tvrdit: víte, já mám ve straně potíže, a když nebudete v koaliční dohodě rozumní, tak…

Místopředseda Nejvyššího soudu Bureš, jehož jmenování bude nyní co do ústavnosti zkoumat Ústavní soud, tvrdí, že pět ústavních soudců (jmenuje je) jsou v jeho záležitosti podjatí, protože se kamarádí s odvolávanou předsedkyní NS Brožovou, která si u ÚS na jeho jmenování stěžuje. Podjatá je i soudkyně Lastovecká, která se jeho případem zabývá. Nejlepší by možná bylo, kdyby si Dr. Bureš najmenoval přímo senát, který se v ÚS smí jeho případem zabývat.

Sobota 2. prosince

Komunisté chtěli v Poslanecké sněmovně prosadit usnesení, které by vládě zakazovalo pokračovat v jednání s USA o umístění protiraketové základny v ČR. Nepodpořila je však žádná další strana. Protože ani KSČM, ani ČSSD, ani zelení zase nepodpořili návrh ODS a KDU-ČSL, aby sněmovna vzala na vědomí zprávu vlády o jednáních ohledně základny, nezaujala PS k věci vůbec žádné stanovisko. To je pro další politickou orientaci ČR slibná věc. Věci, na kterých se občanské strany a rudý blok neshodnou, budou prohlášena za neexistující. Zelení by prý preferovali projekt vzniklý spoluprací v rámci NATO nebo ještě lépe EU. Až se takový projekt dostane do stadia, kdy by se o něm mělo rozhodovat, bude jeho prosazení v ČR snadné: bude tu spousta místa a žádní lidé.

Předseda PS a stínový ministr zahraničí Zaorálek zaštítil seminář, který by se měl konat příští týden v PS pod názvem „Pražská výzva pro Irák“. Má ho pořádat blíže neurčená „skupina irácké opozice“. S konáním semináře nesouhlasí ani ministerstvo zahraničí, ani irácké velvyslanectví. Pan Zaorálek nemá ani seznam účastníků, byl pouze ujištěn, že půjde o „politické a akademické osobnosti velmi dobře známé na české a irácké politické scéně“. Bude mezi nimi i prof. dr. Usáma bin Ládin? Pan Zaorálek je zjevně zcela neohrožený. Co, to si laskavý čtenář doplní.

Dr. Rath, jak nyní vychází najevo, vedl originální a neobyčejně sugestivní předvolební kampaň v Karlových Varech. Na předvolebním mítinku se zavázal, že zabrání osobám ve vedení Karlovarského kraje a jejich blízkým v přístupu k lékařské péči v pražských nemocnicích, které má pod kontrolou ministerstvo zdravotnictví. Teď se za to musel písemně omluvit náměstkovi karlovarského hejtmana Červenkovi (z konkurenční ODS). Nepochybuji o tom, že něco podobného je v silách a schopnostech dr. Ratha, a to po omluvě stejně jako před omluvou. Nechápu jen, proč o tom mluví na veřejnosti.

Pondělí 4. prosince

Předseda ODS má představu vlády, na níž by se dohodly ODS, ČSSD, KDU-ČSL a zelení, ovšem s tím, že o složení vlády rozhodne její předseda, tzn. on. Nemá to znamenat, že představitelé všech stran, účastných v dohodě, by se ocitli ve vládě. Zvlášť nestojí o to, aby ve vládě seděli představitelé ČSSD. Tato představa mi připadá nesmyslná a pro všechny kromě ODS nepřijatelná. Proč má nést odpovědnost za vládu strana, která nebude mít možnost její činnost ovlivnit tím, že se zúčastní její práce? Na podobnou podmínku může přistoupit jenom idiot. Tak to dopadá, když někdo zavrhne reálnou, i když nepohodlnou možnost (předčasné volby, jichž lze ovšem dosáhnout pouze riskantní cestou) a vybírá si místo toho možnosti nereálné, jichž nelze dosáhnout nijak.

V Turkmenistánu zadrželi české dopravní letadlo, na jehož palubě byla řada papalášů včetně (dosluhujícího) náčelníka generálního štábu Štefky. Česká armáda byla pár hodin nebojeschopná, protože její braintrust byl úplně ochromen. Naštěstí toho nikdo z našich sousedů nevyužil. Na turkmenské úřady zjevně nepůsobila ani skutečnost, že ČR je obávaným vítězem druhé světové války. Letadlo bylo propuštěno až poté, co údajně ministr zahraničí Vondra závazně slíbil, že v ČR, která je momentálně bez úředního náboženství, bude zaveden kult turkmenbašiho (prezidenta Saparmurata Nijazova) a že patnáctimetrová socha nového božstva bude umístěna na prázdný podstavec po Stalinově pomníku. Stavební práce mají být zahájeny neprodleně. Bouří se pouze poslanec Karas a klerikální křídlo KDU-ČSL.

Poté, co v MfD nahráli skrytou kamerou Marka Dalíka, jak si pouští pusu na špacír (v tuto chvíli je už jasné, že Dalíkovo „my“ neznamenalo „ODS“, protože pan Dalík nemá ani ve straně, ani ve vládě pražádné funkce, nýbrž pouze „já a můj kamarád Topolánek“), rozhodl se předseda ODS, že vůči novinářům přitvrdí: „novináři vždy usilovali o ochranu zdroje, teď si říkají o to, abych já svůj názor přehodnotil“ (cituji dle Práva). Když chcete, holoubci, abych zohlednil vaše profesní zájmy, musíte se chovat jak se patří vstřícně. Jaký je vlastně rozdíl mezi Topolánkem a Paroubkem? Ten, že Paroubek by své záměry takhle hloupě nevyzvonil.

„Slavnou bitvu u Slavkova zase vyhráli Francouzi“, zní titulek v Právu. Příště však bude konečně učiněno spravedlnosti zadost a dostane se i na rakousko-ruskou koalici, aby pořád nevyhrávali jedni a ti samí. Protestovat by ovšem měl Svaz bojovníků za svobodu: půjde o flagrantní případ přepisování historie.

Jak už jsem předestřel, nechci se vyjadřovat meritorně ke sporu Česká republika versus Nomura. Jenom jednu laickou poznámku, která mne napadla nad nebesky uklidňujícím článkem Pavla Párala v dnešní MfD, si nemohu odpustit: akce „české pivo“ je podle mého názoru krystalicky čistý příklad tunelu. A měla by být také podle toho ohodnocena.

Můj oblíbený autor Luboš Palata (řečeno s Palackým: kdyby shodou okolností neexistoval, museli by si ho Češi vymyslet) píše v Lidových novinách, že v Rakousku jsou Češi považováni za příbuzné Boratových Kazachů. Nejen že jsou za příbuzné považováni, oni jimi opravdu jsou!

Taktéž v Lidových novinách se na jedné stránce zabývají smutným zdravotním stavem Fidela Castra a Augusto Pinocheta. Nejsem Pinochetovým příznivcem, ale srovnávat ho s kubánským banditou je nevěcné. Nepřál bych sice žít pod jedním ani pod druhým, ale kdybych si už musel vybírat, nebudu váhat ani vteřinu. (čímž ostatně jen opakuji v jiné situaci to, co kdysi řekl Winston Churchill).

A rovněž v Lidových novinách srovnává Marek Kerles (psychologicky) postoj Rakušanů k Temelínu s tím, jaký postoj by zaujali Češi k ukrajinské elektrárně, kdyby sousedili s Ukrajinou. Srovnání je naprosto nevěcné, černobylská katastrofa bylo něco naprosto jedinečného a výjimečného i v kulisách ruské komunistické veleříše.

Úterý 5. prosince

Václav Klaus se rozhodl, že nevyhoví žádosti vlády o milost pro manažery Nomury. Prohlásil, že by to byl schopen udělat, kdyby bylo zjevné, že jde o veřejný zájem, který se podstatně dotýká blaha České republiky. On sám takový veřejný zájem necítí a ani vláda mu nic podobného nesdělila. Prezident ve svém rozhodnutí citlivě reaguje na veřejné mínění, podnícené opozicí a médii. Zároveň se ukázalo, že o záměru vlády už řadu dní ví. To vzbuzuje otázku: byla vláda s prezidentem domluvena, že o milost požádá, leč on jí nevyhoví? Podle místopředsedy ODS Béma tím smlouva s Nomurou nepadá pod stůl. Byla s takovým průběhem událostí víceméně srozuměna i Nomura? (Tedy aspoň v tom smyslu, že když se něco podobného stane, svět se nezboří?) Aktivity Nomury na českém bankovním trhu jsou podezřelé (akce České pivo), postup Zemanovy vlády (vzetí sídla IPB útokem) nepřiměřené a hysterické, celá věc se teď v povolebním boji nenáležitě nafukuje. Paroubek tvrdí, že Klaus zabránil skandálu kolosálních rozměrů. Skandál kolosálních rozměrů je spíš to, když se někdo mocensky paktuje s komunisty.

V ČSSD pokračuje diskuse o tom, zda do vlády nebo do opozice. Ti, co nechtějí do vlády, hodlají buď tolerovat menšinovou vládu ODS, nebo využít třetího pokusu (Paroubek věří, že v něm uspěje). Je otázka, zda by to v dané situaci nebylo pro občanské strany nejlepší řešení. Paroubek si budoucí spoluvládu s komunisty (za Čunkovy podpory?) zjevně představuje příliš idylicky. Navíc je poměrně cynický: „Předpokládám, že v komunistické straně se otvírají dveře k hluboké reformě této strany. To by bylo dobré pro celou českou levici.“

Podle Práva vyšetřují kriminalisté v severních Čechách smrt sedmi „odsunutých Němců“. To je poněkud nepřesné: dotyční byli usmrceni dříve, než mohli být „odsunuti“, a pak už „odsunuti“ nebyli, protože nebylo zvykem usmrcené „odsouvat“, naopak (mohlo by prasknout, jak byli usmrceni). Takže v tomto případě se „umístění ostatků údajných obětí“ nepodařilo zjistit. Šlo o „mladíky z Hitlerjugend“ (vědí to vůbec jistě, že byli z Hitlerjugend?), je to už třetí podobný případ, předchozí byli odloženy, „protože se násilnou smrt nepodařilo prokázat“. Také „většina svědků těch událostí už nežije“ (někteří tedy žijí, ale je jich málo na to, aby je české úřady mohly brát vážně). Podle policistů by to měl řešit Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu“ - má se to snad svést na komunisty, vždyť se ve vraždění tehdy vyžívali lidé nejrůznější stranické příslušnosti! U nás se podle kriminalistů na rozdíl od Německa podobné případy (masové vraždy) po dvaceti letech považují za promlčené. Škoda že to ten ošetřovatel z Havlíčkova Brodu nevydržel dvacet let, byl by pak za vodou a mohl by o své praxi na ARO vykládat v hospodě. Slovo „odsunutý, odsunutí“ mi připadá čím dál tím legračnější. Odsunutá je např. dáma na dlouhatánské pohovce, kterou minulý měsíc na ČT1 v reklamě, uvádějící předpověď počasí, před sebou tlačil jakýsi mladý muž.

Ostatně nejen v Německu se s vraždami zachází jinak než u nás. Na Slovensku se odvolali lidé odsouzení za vraždu (a znásilnění) jakési studentky. Stalo se to před třiceti lety, za totality, tehdy byli dopadeni, odsouzeni a seděli až do roku 1989, kdy tehdy ještě československý Nejvyšší soud rozsudky zrušil. Nyní zase Nejvyšší soud SR rozsudky nejen potvrdil, ale dotyčným ještě přidal, takže se zase vrátí do kriminálu. To mi jako laikovi připadá přece jen poněkud nestandardní.

Konec dobrý, všechno dobré: místopředseda sněmovny Zaorálek se nakonec rozhodl „odsunout“ konferenci odpůrců odpůrců Saddáma Husajna (to mi podle toho, co jsem si přečetl v novinách, připadá jako nejpřesnější označení účastníků) z Poslanecké sněmovně PČR na jiné místo. „V parlamentu jsou doma všechny strany, a pokud některá z nich, ať už z jakýchkoli důvodů, s nějakou akcí nesouhlasí, nepřipadá mi správné takovou akci natruc konat.“ To je od představitele ČSSD nezvyklá míra vstřícnosti vůči „modré totalitě“. Mám jen jednu pochybnost: platí to i pro komunisty? Pak se v PS nebude konat nic. Což by ostatně nebyla zase až tak velká škoda.

Středa 6. prosince

ODS doporučuje ČSSD, aby poté, co podpoří v hlasování o důvěře trojkoaliční vládu, odešla do opozice a nekazila nové vládě provádění reforem. Jakkoli nejsem přítelem mesaliancí s Paroubkem, nedovedu vůbec pochopit, jak někoho může něco takového napadnout. Je to, jako když někdo míří na po zuby ozbrojeného lupiče dřevěnou flintičkou a volá „vzdej se, padouchu!“ Pro ČSSD by samozřejmě bylo velmi výhodné být ve vládě jen jednou nohou, aby za vládnutí nesla co nejméně odpovědnosti, a pro ODS zase nejlepší, kdyby jí ČSSD pomohla k vládnutí a pak se jí příliš nepletla pod nohy. Zdravý rozum ovšem dá, že člověk může žádat jen to, co mu dovolují politické prostředky, které má k dispozici, a ty ODS dovolují v optimálním případě dopřát nějaké Paroubkově vládě hořkost porážky při hlasování o důvěře. A to ještě kdoví jestli. Garnitura, která stojí nyní v čele ODS, se zdá být natolik neschopná, že si svou příští potupnou porážku (k níž se bohužel schyluje) vrchovatě zaslouží. Vyděšení lidovci a zelení zjevně marně upozorňují Topolánka, že bez ČSSD žádná vláda nevznikne. Topolánek zatím vůbec nijak neprokázal, že bez ODS taky ne.

Poslanecký klub ČSSD je přitom v podstatě jednotný, pokud jde o příští vládu: chtějí trojkoalici ODS – ČSSD – KDU-ČSL. Paroubek bude mít ODS v hrsti, komunisty si příliš nerozhněvá (bude je potřebovat a nebudou jedinou opozicí) a zelené bude mít příležitost získat na svou stranu.

Nakonec se ovšem věci vyjasnily: Topolánek slíbil Klausovi, že do příštího týdne sestaví vládu. O jejím složení jednají předsedové ODS, ČSSD a KDU-ČSL. Zelení byli z těchto jednání vyřazeni, ale jednají o programových záležitostech. Proč? Stejně ten program nebudou moci realizovat a korigovat během vládnutí. Bylo by pro ně užitečnější jít do opozice, to, co jim nabízejí, je lehce potupné. Nedivil bych se, kdyby to oslabilo Bursíkovu pozici, do čela strany se pak klidně může dostat někdo, komu nebude faktická spolupráce s komunisty vadit a ODS bude nahraná, Paroubek ji nebude potřebovat. ODS předložila návrh programu se stupidním názvem Sedm statečných reforem, ČSSD je ochotna o něm jednat. Zdá se, že se uskuteční ta vůbec nejhorší ze všech variant (samozřejmě mimo menšinovou vládu s podporou KSČM). Navíc ČSSD se prý snaží do vlády prosadit Zaorálka do resortu zahraničí a dr. Ratha do zdravotnictví: v obou případech jde o hororovou záležitost, pánové jsou přitom svým způsobem (typologicky) antipody; bude zajímavé sledovat, kdo z nich nadělá větší paseku.

Na souostroví Fidži proběhl převrat. Byl svržen ministerský předseda Laisenia Qarase, na nějž se kdysi Události obrátily s dopisem v záležitosti chystané fidžijské omluvy za anglického misionáře, kterého obyvatelé souostroví snědli kdysi v první polovině devatenáctého století, protože se neopatrně dotkl náčelníkovy hlavy. Předpokládám, že omluva nyní padne a na Fidži se konečně prosadí dvě křenovsko-peškovské zásady: za prvé, není se za co omlouvat, protože to tenkrát dělal každý. A za druhé, byl to jen následek příčiny, totiž britského imperialismu a z něho plynoucího hladu Fidžijců.

Jiří Pehe píše v Právu, že pokud by došlo na třetí pokus o sestavení vlády, „neměl by předseda komory Vlček zbytečně destabilizovat zemi odstupováním ze své funkce, ale okamžitě prezidentovi navrhnout na jmenování premiérem Jiřího Paroubka.“ To je pozoruhodné navádění k věrolomnosti. Pan Pehe taky, podobně jako další autoři Práva, používá spojení „pravicoví komentátoři“. Myslím, že by bylo poctivější, kdyby se vrátili ke starému dobrému označení „buržoazní komentátoři“. Bylo by to upřímnější.

V rozhovoru pro MfD tvrdí předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová, že po ní chtěli, aby předstoupila s nějakou politickou vizí. S jakou vizí, nedokázala specifikovat. Jak je tedy možné posoudit, že vůbec mělo jít o politickou vizi? To je směšně paušální obvinění. Její zpovědnice Jílková jí zase vytýká, že má nepatřičné nároky, protože chce, aby většina (soudců) měnila svůj názor na ni. Proč by se člověk proboha musel řídit podle většiny, zvlášť v tak choulostivém oboru, jako je soudnictví! Musí si umět stát na svém i proti většině. Většina velmi často nemá pravdu. A pravda je důležitější než většina.

Tamtéž historik Galandauer tvrdí, že nebylo možné ponechat potomkům Ferdinanda d´Este jejich majetek v Čechách (Konopiště a zámek v Chlumu u Třeboně), protože „psychologicky bylo těžko představitelné, aby tento původně habsburský majetek zůstal uprostřed Čech“. Naše vlast vyniká nejen tím, že má v poměru ke své velikosti největší pohraničí na světě (sahá až k Mělníku), ale taky, jak se ukazuje, největší prostředek (Chlum u Třeboně je vzdušnou čarou asi sedmnáct kilometrů od rakouských hranic). Jsme zeměpisnou kuriozitou a měli bychom na tuto podivuhodnou skutečnost lákat turisty.

Kvůli rekonstrukci Národního muzea bude nutno na čas uschovat do skladiště i naši národní pýchu, slavnou kostru velryby.

Čtvrtek 7. prosince

Premiér Topolánek hodlá prezidentu Klausovi příští týden představit vládu bez ohledu na to, shodne-li se s Paroubkem nebo ne. Všechno ovšem svědčí o tom, že se shodne. Strany, které jednají o programu, jsou prý údajně blízko dohodě o tom, že by vláda mohla zůstat v úřadě po celé volební období. Zelení se z neznámých důvodů účastní rozhovorů o programu, ačkoli je zcela zjevné, že ve vládě zastoupeni nebudou. Tím se předem vmanévrovávají do nemožné pozice: budou sice opoziční stranou, ale v mnoha ohledech nebudou smět vládu kritizovat, protože spoluvytvářeli její program. O programu vlády by měli jednat jen ti, kteří jej pak budou provádět. Nedovedu si představit, že by tenhle lapsus Strana zelených svému vedení dřív nebo později, ale spíš dřív, nespočítala.

Prezident, jak se zdá podle Práva, jedná s premiérem Topolánkem jako se psem. Prý ho na uvítanou „zpražil“ slovy: „Vy jdete bez papírů?“ Připomíná to historku z roku 1953, kdy u Stalina kdysi tak oblíbený maďarský minidiktátor Rákosi byl Berijou v Kremlu, kam si ho pozvali na kobereček, protože mezitím, aniž o tom věděl, upadl v nemilost, přivítán slovy: „Cože? Vy jste ještě tady? Vy jste ještě pořád v Maďarsku generálním tajemníkem?“ Vztahy mezi vedením ODS a Hradem nejsou zjevně normální a ODS daleko víc škodí než prospívají. Měli se od Klause dávno emancipovat.

Jednání probíhají v dosti vypjatých kulisách: zatímco Paroubek zjevně pracuje na přetažení celé KDU-ČSL na svou stranu a současně na izolaci ODS od zelených, odpadává mu v kusech omítka z fasády poslaneckého klubu. Po poslanci Pohankovi vystoupil teď z klubu prý i poslanec Melčák, který je zásadně proti tomu, aby se ČSSD podílela na vládě s ODS. Rozmýšlí si prý, zda by takové vládě dal důvěru. Pan Melčák je stoupencem Miloše Zemana a možná taky nástrojem Zemanovy pomsty. Paroubek totiž Zemana před volbami úspěšně vodil za nos, Zeman mu pomohl předvolební kampani a hlavně nezasíval neklid do vedení strany a poslaneckého klubu. Nedočkal se za to vděku (v téhle věci Paroubka do jisté míry chápu, nic jiného než se poté Zemana zbavit mu asi nezbývalo; neopakoval chybu ODS s Klausem). Melčák a Pohanka by ovšem pro Paroubka znamenali nebezpečí jen tenkrát, kdyby v případném třetím pokusu nechtěli podpořit jeho vládu. Nepodpoří-li teď Topolánkovu vládu, nic se neděje, protože ta bude mít i bez nich v PS obrovskou převahu.

V Mladé frontě Dnes se rozepisuje Jan Rybář o návrzích americké speciální komise pro Irák. Podstatnou částí tohoto návrhu je, aby USA zapojily do „řešení situace“ Sýrii a Írán. Je to podobná koncepce, jako když kdysi Británie a Francie zapojily do řešení situace ve střední Evropě Hitlera a Mussoliniho. Vlastně ne stejná, jen podobná, protože tohle je ještě daleko horší. Tady nejde jen o regionální evropský problém. Rýsuje se scénář dalšího vývoje: mírové řešení irácké krize proběhne tak, že se v Iráku o moc podělí Sýrie a Írán. Nato se režimy v Jordánsku, Saudské Arábii, Egyptě atp. postupně zhroutí jako domečky z karet. Pak proběhne státní převrat v Turecku, které se stane po íránském vzoru islámskou republikou. Ve sféře tureckého vlivu se octne Albánie a Kosovo. Izrael je v tuto chvíli již odepsán. Pořád se ještě nic neděje, protože EU ani USA nejsou ohroženy přítomností cizích jednotek na svém území (operují tam zatím jen teroristické oddíly složené z imigrantů). Teprve když Turecko obsadí Kypr a zaútočí na Řecko, zatímco Rusko zahájí velkolepou osvobozovací akci na záchranu Pobaltí a slovanských bratří před islámskou potopou (bránit se budou jen Poláci, ale budou to mít těžké, protože budou už nějakou dobu ve válce s Německem kvůli karikaturám Panny Marie Czenstochowské, které zveřejnil jakýsi německý plátek), pochopí v Evropě a v demokratických kruzích v USA, že je zle. Jenže v té době už budou taky stát na jižních hranicích USA po zuby ozbrojené oddíly mexických revolucionářů, podpořené „dobrovolníky“ z celé Latinské Ameriky. Jak vidíte, milí spoluobčané, tento scénář je pro nás poměrně optimistický. Naši slovanští bratři z východu nám dovolí papat vepřové a chlastat pivo a nebudeme muset každý večer za halekání muezínů vystrkovat v kleče své vypasené zadnice na vycházející měsíc (přiznávám pokorně, že mé vědomosti o muslimských náboženských obřadech jsou možná poněkud zjednodušené). Jen aby to ti Rusové zase zvládli!

V Lidových novinách se známý český publicista Dušan Třeštík vyjadřuje k tomu, že nevěstka babylonská (katolická církev) dostala do svých špinavých pracek náš národní skvost, tzv. katedrálu Víta („svatého“ vynechávám, většina národa, jemuž katedrála patří, neholduje pověrám). A praví: „V českých zemích prostě platí, že takovýhle velechrám je národní památka a teprve poté kostel. To je něco, co Poláci nikdy nepochopí, pro ně ke kostel v první řadě kostel.“ Kostel je v první řadě kostel nejen pro Poláky, ale pro všechny normální lidi.

Dnes by do ní kromě právě uvedeného vystoupení pana Třeštíka (kostel není kostel) patřila zpráva z bratrského Polska: Předseda Sebeobrany a místopředseda vlády Lepper poskytl úřednici sekretariátu strany práci za sexuální služby, jež si výslovně vyžádal, a poslanec téže strany dotyčné dokonce udělal dítě. Oba zatloukají, ale poslanec se zároveň pro jistotu vzdal mandátu (z pochopitelných důvodů, testy DNA by případné otcovství prokázaly). Taky druhá vládní strana, Liga polských rodin, si vylepšuje image: asistentka europoslance Giertycha hajlovala na setkání mládežnické organizace strany (vypadá to, že je to tam poměrně obvyklé). Další náměty pro Borata Sagdijeva.

Pátek 8. prosince

Poslanec ČSSD Miloš Melčák, který se rozhodl opustit poslanecký klub sociálních demokratů „kvůli nátlaku, zastrašování a vážným pomluvám“, je prý ochoten nejen hlasovat proti jakékoli otevřené či skryté koalici ODS a ČSSD, ale dokonce i tolerovat vládu ODS, ovšem jen za té podmínky, že v ní nebudou ani lidovci, ani zelení. Taková vláda však nezíská důvěru, ani když ji podpoří pan Melčák nebo ještě nějakých pět dalších poslanců ČSSD. Stejně jako jakákoli vláda, v níž bude současně ODS a ČSSD, nestojí a nepadá s nějakými pěti šesti hlasy (lidovci se vždycky rádi přidají, mají to v tradici). Pan Melčák (zvlášť pokud jedná ve srozumění s Milošem Zemanem) zároveň nemůže podpořit vládu „trojkoalice“ ODS, KDU-ČSL a zelených, protože by tím poškodil nejen Paroubka, ale i celou ČSSSD. Z toho plyne, že pan Melčák je celkem nezajímavý a moc na něm nezáleží. A pokud by akce pana Melčáka byla součást jakéhosi Zemanova puče proti Paroubkovi, stejně nemá šanci: Zeman to podělal už v roce 2002, kdy odstoupil ze všech funkcí ve straně z důvodů, které se nedají rozumově uchopit.

Jinak pan Melčák není osoba přespříliš důvěryhodná: proslul mj. návrhem novelizace zákona o veřejných komunikacích: mělo jít o to, že na přechodech pro chodce by chodci nesměli přecházet jednotlivě, nýbrž pouze po skupinách. Podle (jiného a staršího) návrhu nebožtíka Jiřího Šlitra doplňuji a upřesňuji: sudí vpravo, liší vlevo. Je zjevné, že tento návrh pana poslance patří do rubriky „Novinky z Kazachstánu“. Pokud by bylo budoucí vládnutí ODS vázáno na takováto individua, tak tedy pozdrav Pánbůh.

V této souvislosti si dovoluji upozornit na dnešní článek v Českých novinách „Jednání o programu vlády pokračují; bez zelených“, kde se doslova praví: „Vedle kabinetu ODS, sociální demokracie a lidovců by mohla být sestavena trojkoalice ODS, KDU-ČSL a zelených. Takový kabinet už ale jednou nezískal důvěru sněmovny.“ To je prosím prachsprostá, nehorázná lež, její autoři to nemohou nevědět: důvěru nedostal menšinový kabinet ODS, doplněný o nestraníky. Jinak zeleným slouží ke cti (a je to pochopitelné), že se na potupnou roli, kterou jim Topolánek ve spolupráci s Paroubkem soustavně vnucuje, rezignovali. Na opozici v této situaci nemohou prodělat.

Zítra začíná sjezd KDU-ČSL. Horkým kandidátem na předsedu je senátor Čunek. Udělal si jméno populistickým tažením proti vsetínským Romům. Chce (logicky) odstranit z vedení strany všechny, kdo se podíleli na Kalouskově saltu mortale. To znamená úplně všechny. Zároveň se dvakrát sešel s Paroubkem. Je logické, že bude chtít dělat jinou politiku, než Kalousek. Kalouskova politika byla (až do jeho politického harakiri) pravicová profilace a spolupráce s ODS. Pan Čunek mohl těžko dojít k jinému závěru, než že se tato spolupráce nevyplatila. Těžko se mu divit, může za to indolentní a totálně neschopné vedení ODS a především předseda Topolánek. Pan Čunek bude dělat jinou politiku (že ta politika je zhoubná, a to i pro KDU-ČSL, by mělo být myslícímu člověku zjevné, ale on už se zřejmě rozhodl). Pan Čunek je podstatně důležitější než nějaký poslanec Melčák.

Česká televize „odložila“ další pořad (dokument o hmotných výhodách českých politiků) pro údajnou nevyváženost. Nevyvážeností argumentovali už proti pořadu Bez obalu (tentokrát si toho ti dnes zakazovaní ani nevšimli, nepřišlo jim to košer a není to pro ně jistě košer ani dnes; druhé klidně zakazujte, jen nás ne. Ale zakazování se nikdy nezastaví u těch druhých). Nevyvážeností argumentovali proti dokumentu o Hučínovi. Nevyváženost je nešvar, který česká média pronásledoval už v šedesátých letech za Antonína Novotného. Nevyváženost tenkrát znamenalo zmiňovat domácí problémy a nechat stranou kritiku buržoazní republiky, amerických imperialistů a západoněmeckých revanšistů. Dnes zjevně nevyváženost znamená kritizovat politiky a nedat zároveň zabrat i těm, co je kritizují. Ty různé televizní, rozhlasové i komplexní rady se začínají nápadně podobat nebožce HSTD, resp. ČÚTI.

Sobota 9. prosince

Zelení (konečně) ukončili svou účast na jednání o nové vládě a rozhodli se pro opozici. Je to zcela logický krok: sociální demokraté je trpěli pouze v týmu, kde šlo o programové otázky, a dávali jasně najevo, že jejich účast ve vládě je pro ČSSD nepřijatelná. Topolánek zase, jak se zdá, zrovna tohle nepovažoval za zásadní věc. Zásadní věc to ovšem je: Zelení by se podepsali na programu vlády a tím by za ni vzali zodpovědnost. Účastnit by se jí ovšem nesměli a octli by se v opozici – se svázanýma rukama. Když Paroubek teď zeleným vyčítá pokrytectví, je to poměrně dost velká drzost – pokrytectví na kvadrát je namočit zelené do vytváření vládního programu a pak je do vlády nepustit. Nechápu jen, proč předseda strany Bursík tu věc takhle nepojmenoval. Řekl prý (cituji dle Lidových novin): „… není zdravé pro zemi, aby tu po celé funkční období byla vláda bez demokratické opozice a v opozici ba byla jen KSČM.“ To přece vůbec není hlavní důvod.

Miloš Zeman se údajně pomocí svých věrných pokouší rozvrátit Paroubkovi ČSSD. Paroubek si ho proto zvláštním glejtem povolal z Vysočiny na zasedání Ústředního (výkonného) výboru, aby se obhájil. Zemanovi očividně hrozí vyobcování z přátelského kruhu ČSSD a možná i prohlášení za kacíře (upálit ho zatím ještě nemohou). Vysočinský hejkal se ovšem Paroubkovi vysmál, a protože ČSSD zatím nedisponuje dostatečnými prostředky a kompetencemi k jeho odchytu, bude si muset pan předseda nechat zajít chuť. ČSSD kritizuje už taky Richard Falbr, pokud tomu dobře rozumím, tak za pravicový oportunismus ve věci valorizace důchodů. Ani to není tak docela samo od sebe. Zdá se, že dlouhodobé a cílené vyhrocování situace se Paroubkovi nakonec přece jen trochu vymstilo, jak strana, tak její okolí začínají vykazovat známky destabilizace.

Po Melčákově odchodu museli všichni poslanci ČSSD přísahat věrnost straně. Z té věci se už stává jakýsi rituál, možná, že by tím měli zahajovat každé zasedání klubu a mohlo by to mít povahu přesně vymezeného obřadu (inspirovat by se mohli např. u svobodných zednářů, nebo, aby to bylo bližší lidové povaze dělnické strany, u baráčníků).

V sousedním Polsku se rozrůstá aféra se sexuálním vydíráním ve straně Sebeobrana. Ukazuje se, že nešlo jen o projev samčí zpupnosti (jak by to nejspíš pojala paní Sommerová nebo paní Hauserová a její šimpanzi), bylo to naopak vyvážené. Dvě poslankyně strany (jedna z nich podle výpovědi jejích kolegů šeredná jako opice) nutily zase k sexu své asistenty. Regionální poslankyně, která v zájmu kariéry prokazovala sexuální služby zároveň předsedovi strany a jednomu poslanci Sejmu, si zase stěžuje, že když se dotyčný poslanec dozvěděl, že s ním čeká dítě, přikázal svému asistentovi, profesí veterináři, aby jí podal injekci s látkou vyvolávající porod. Šlo údajně o medikament určený pro dobytek. Paní poslankyně projevila ovšem nečekaně velkou dávku odolnosti a dítě donosila. Ježíši Kriste! Sebeobrana je veselé společenství, je pouze otázka, zda se podobné radovánky hodí tak říkajíc pro parlamentní půdu. Ale to je věc suverénní Polské republiky.

Pondělí 11. prosince

Nově zvolený předseda KDU-ČSL Čunek den po svém zvolení pozval kolegy z ČSSD a ODS (Paroubka a Topolánka) na cosi jako pracovní oběd. Tématem byl údajně program jejich budoucí společné vlády (Čunek tvrdí, že chtěl pozvat i Bursíka, ale ten byl zrovna v zahraničí, myslím, že se to docela hodilo, pan Čunek už také pustil zelené k vodě). Taková schůzka není nic samo od sebe: proč by měl jednání, byť i neformální, moderovat předseda nejslabší strany, jejíž účast ve vládě z formálního hlediska ani není nutná (vláda by měla i bez ní většinu). Minimálně jeden z pozvaných s ní musel předem souhlasit. Pokud se tak stalo, druhému pak už nejspíš nezbylo než přijít. Kdo byl tím jedním a kdo tím druhým, se můžeme jen dohadovat.

Zemřel Augusto Pinochet. Svého času zastavil nezodpovědný a zničující experiment prezidenta Allendeho, který neváhal se spojit s Rusy. Učinil tak velmi tvrdými, nedemokratickými prostředky. Nic jiného mu asi nezbývalo, otázka je jen, nepřekročil-li nutnou míru represí. Odpovídá se na ni obtížně. Stal se pak symbolem nejstrašnější krutosti, v jeho stínu se od té doby ukryly a ukrývají celá hejna různých afrických a asijských lidožroutů. Proč se nemluví o spoluodpovědnosti Allendeho za to, co se stalo? Proč se oslavuje jihoamerický bandita Che Guevara? Proč se Pinochet, který se pokusil zachránit svou zemi nedovolenými prostředky, protože nejspíš ty dovolené už nebyly k dispozici, srovnává ještě dnes v konzervativním českém listě s jiným jihoamerickým banditou, Fidelem Castrem? Je nešťastné a odsouzeníhodné, když někdo použije k záchraně své vlasti nedovolených prostředků. Přinejmenším stejnou odpovědnost nesou ti, kteří se ať už z darebáctví nebo z blbosti postarali o to, aby dovolené prostředky nebyly k dispozici. V ulicích Santiaga de Chile oslavovaly smrt bývalého diktátora jeho odpůrci. To je ubohé. Co je k oslavování na smrti jednadevadesátiletého bezmocného starce? Komu pomohla? Všichni přece umřeme.

Podle poslankyně Strany zelených Kateřiny Jacques by předsedu Sněmovny měla nominovat opoziční strana, aby byla nastolena rovnováha mezi vládou a opozicí. To je nesmysl, respektive platí to jen tenkrát, když jsou síly přibližně vyrovnané. Naštěstí. Protože když vznikne vláda ODS – ČSSD – KDU, měla by zřejmě podle paní Jacgues předsedu PS nominovat KSČM.

Podle průzkumu agentury Median jsou viníky politické krize současně ČSSD a ODS, Paroubek a Topolánek. Lidé vycházejí zjevně z toho, že povinností těch stran a těch lídrů bylo se domluvit. Z toho je vidět, že lidem je jedno, kdo vládne. Koukejte se nějak domluvit a dejte nám pokoj. Život v zemi, kde obyvatelstvo vykazuje takovou politickou kulturu, je stejně bezpečný jako pod kráterem Etny. Znamení nevinnosti dostali komunisté a Filip. Nikoho nenapadne, že se na krizi podílejí už svou nemravnou existencí, a že ti, kteří jim tu existenci umožňují tím, že je volí, pak Paroubka s Topolánkem obviňují, že se neumějí dohodnout. Časté politické krize v ČR by nevyřešil jen zákaz KSČM, jak se domnívají pánové Štětina a Mejstřík. Pomohlo by např. i nucené sloučení obou stran. Beztak k sobě mají velmi, velmi blízko, a tak by to slučované ani moc nebolelo.

Ministr zahraničí a senátor Vondra se v úterý oficiálně stane členem ODS. Je to něco jako ztráta panenství. Gratulujeme!

Jiří Paroubek v sobě zjevně objevil básnickou žílu. Jeho poslední článek v Právu má titulek „Stín se vznáší nad temnými tůněmi“. Doufám, že nezůstane jen u titulků a že není daleko doba, kdy bude psát své velmi četné publicistické výtvory ve verších nebo v rýmované próze. Velmi by jim to prospělo, staly by se podstatně čitelnějšími. Ostatně, citovaný titulek by vydal případně i na operní árii.

Aféra se sexuálním obtěžováním v polské straně Sebeobrana (název strany nabývá v této souvislosti zvláštního významu) eskaluje. Předseda strany Lepper prohlásil: „Je to pokus o státní převrat listu Gazeta Wyborcza“ (Gazeta Wyborcza jsou největší polské noviny levicově liberální orientace). Bylo by to ostatně nespravedlivé, pan Lepper se – možná aniž to tuší – jen opičí po panu Paroubkovi.

Úterý 12. prosince

Jednání o nové vládě pokračují. Zdá se, že si všichni účastníci dávají záležet na tom, aby bylo vidět, jak úporné jsou to tahanice. Vypadá to trochu pokrytecky, zároveň se totiž situace vyvinula tak, že účastníkům už asi nic jiného než dohoda nezbývá. Topolánkova i Paroubkova stovka jsou velmi problematické: Topolánek se znovu na Paroubkovo přání zbavil zelených, je otázka, nakolik má nový lidovecký předseda pod kontrolou svůj poslanecký klub, kde sedí skoro vesměs lidé připravení o pozice ve vedení strany, tj. odvolená „stará garda“, a poslanecký klub se díky minérské práci Miloše Zemana začal bortit i Paroubkovi. Je pozoruhodné, že Miloš Zeman funguje jako ten, kdo stmeluje nově vznikající pravolevou mesalianci, proti níž tolik brojí. Pokud bude Paroubek pohromadě s Topolánkem a případně ještě s lidovci, jednoho nebo dva poslance bez problémů oželí. Pokud by musel držet svou stovku, měl by vážný problém.

Podle agentury Factum Invenio by volby znovu dopadly patem. To se nesmí brát doslova (nový pat je krajně nepravděpodobný), ale zdá se, že síly se vyrovnaly. Podle agentury Median sice ODS ještě zvýšila svůj náskok, ale Factum Invenio je v posledních měsících spolehlivější.

Místopředseda ODS Bendl by dával přednost vládě ODS a KDU-ČSL, které by ČSSD jen určila mantinely. Zbývá už jen problém, jak k tomu ČSSD donutit. Do opozice se jí totiž vůbec nechce a těžko se jí divit.

Dr. Rath zveřejnil v Právu článek, podle něhož má odpovědnost za vraždy v havlíčkobrodské nemocnici ODS konkrétně její „arogantní krajští místodržící“ (je opravdu povedené, když dr. Rath mluví o aroganci). Z jeho textu čouhá politická účelovost tak nápadně, že to předem znehodnocuje i jeho odborné stanovisko. Jen blázen by bral vážně člověka, který ten případ tak nestydatě a zároveň neohrabaně politizuje.

Podle CVVM se 52% lidí se domnívá, že Senát zbytečně zdržuje přijímání zákonů. Zároveň si (zjevně podle odpovědí na jinou otázku) 48% lidí myslí, že posuzování zákonů v Senátu předchází chybám Sněmovny. Je tedy jakási slabá naděje, že si nikdo nemyslí obojí zároveň: ta naděje je ale ryze teoretická.

Generálním ředitelem veřejnoprávní Slovenské televize se stal (cituji podle Práva) „odborník na digitalizaci a mediální analytik působící v ČR“ Radim Hreha. Naposled se angažoval v ČT. Kdo je to „mediální analytik“? Jak víme z naší domácí české zkušenosti, je to člověk, který, když veřejnoprávní televize nějaký pořad zakáže, to následně odborně okecá. Zdá se tedy, že pan Hreha bude člověkem na svém místě.

V Teheránu byla zahájena mezinárodní konference o holocaustu. Má „prozkoumat jeho skutečný rozsah“ a „dát prostor pro vyjádření názorů, jejichž nositelé se o holocaustu nemohou svobodně vyjadřovat v Evropě“. To se děje v zemi, kde si nositelé nejrůznějších názorů musí dávat velký pozor, aby se nepřišlo na to, jakých názorů nositelé jsou, protože tam platí zásada: mrtvý nositel – žádný nositel. Íránu jde pochopitelně o to, získat jakési ideologické alibi pro chystané „vylikvidování“ Izraele. Dělají to pěkně po bolševicku a je otázka, nehrají-li jim evropské zákony zakazující zpochybňování holocaustu do ruky. Zpochybňovat holocaust je jistě morálně ohavné: zároveň je to podobné, jako když někdo tvrdí, že země je placatá nebo že Rukopis zelenohorský nejsou padělky. Je třeba se tolik bát několika ujetých cvoků, že kvůli nim raději dodáváme Ahmadínežádovi ideovou munici?

Středa 13. prosince

ODS údajně trvá na tom, aby ČSSD pouze umožnila vládě, složené z ODS a KDU-ČSL, ujmout se úřadu, a pak odešla do opozice. Zřejmě tak reaguje na nepřiměřené programové a personální požadavky ČSSD (přitom úporné trvání na rovné dani není udržitelné a není to taky tak zásadní věc, aby v ní nebylo možné udělat nějaký kompromis). Bohužel však nemá vůbec žádné prostředky, jak k tomu Paroubka přinutit, a Paroubek dost dobře nic podobného ani nemůže udělat, znamenalo by to z jeho strany bezpodmínečnou kapitulaci. ODS je taky zřejmě v pokušení kalkulovat s „přeběhlíky“, ale to je jednak nejisté, jednak nemravné. Vláda, která by tak vznikla, by byla dvojnásob slabá. Zároveň, jak se zdá, definitivně padla cesta k předčasným volbám pomocí třetího neúspěšného pokusu: je velmi pravděpodobné, že by ho pro sebe získal Paroubek (pokud by se tak nestalo, bylo by to absurdní a směšné). A lidovecký poslanecký klub v této situaci nikdy nebude celý hlasovat pro předčasné volby, protože pod některými poslanci se houpou křesla a je otázka, zda by se vůbec dostali na volitelná místa kandidátek. Pan Čunek sice v rozhovoru pro Právo sebevědomě prohlašuje: Paroubek naše hlasy v třetím pokusu nedostane. Jenže pan Paroubek nepotřebuje jejich hlasy, bude mu stačit, když jeden – dva poslanci KDU-ČSL v den hlasování o důvěře na cestě do Sněmovny zabloudí. ODS všechny okolnosti tlačí ke koalici. Celkem vzato celé povolební vyjednávání strašným způsobem zkazila: přenechala Paroubkovi iniciativu, teď se začíná jevit jako ten, kdo zbytečně zdržuje, a její preference nikoli náhodou klesají. Do politiky ODS mluví spousta lidí, v neposlední řadě prezident, Topolánek by rád dělal politiku na prezidentovi nezávislou, ale zase ne příliš. To je střední cesta, horší než obě krajnosti. ODS zjevně vytvoří koaliční vládu s ČSSD a KDU-ČSL, a pořádně na ní prodělá. (Pokud se ministrem zahraničí stane Lubomír Zaorálek, bude to katastrofa pro Českou republiku; pan Zaorálek je svérázný politik, tak nějak si představuji prezidenta Allenda: neohrožený idealista a – nechávám na laskavém čtenáři, aby si druhé slovo doplnil případně jiným podle vlastního výběru.)

V Právu se přihlásil ke slovu další propagátor politické věrolomnosti, poslanec-publicista Jičínský. Domnívá se, že pokud by Topolánek ve druhém kole neuspěl, je předseda PS Vlček nejen oprávněn, ale dokonce „v politickém smyslu“ povinen navrhnout prezidentovi sociálního demokrata, a tento jeho závazek k „demokratickým zásadám“ stojí nad jeho prohlášením, že bude rezignovat. Na základě podobného pojetí „politického smyslu“ proběhl únorový puč v roce 1948.

Právo přineslo rozsáhlý politický článek Dr. Ratha. Je to koncepční materiál, prozrazující, že ambice pana doktora už daleko přesáhly pouhý resort zdravotnictví. Rodí se nám snad malý český Papa Doc? Dr. Rath je jediný český politik (s výjimkou komunistů), před nímž bych dal přednost panu Paroubkovi (kdybych byl postaven před strašlivou volbu vybírat si mezi oběma pány).

Čtvrtek 14. prosince

Proti všem (i mým) očekáváním výkonná rada ODS pohřbila rodící se dohodu s ČSSD a KDU-ČSL a chce se teď orientovat na obnovení původní trojkoalice. Podle toho, co se proslýchá, došlo ke změně vlivem jakési vzpouře regionů, užší vedení ODS dohodu podporovalo. Je to správné rozhodnutí v nesprávný čas, totiž příliš pozdě. Politika ODS začíná působit chaoticky, strana získává image kverulanta, kterou doposud měl Paroubek, a její preference klesají (výsledky průzkumu agentury Factum Invenio považuji za věrohodné a aktuálnější než výsledky agentury Median). Podle zpráv z tisku se kamenem úrazu stalo zastoupení stran ve vládě (nakonec se dohodli na paritě mezi ODS na jedné straně, KDU-ČSL a ČSSD na druhé straně, ODS však chce většinu). Paroubek ovšem nemůže v této věci ustoupit dál, protože už toto rozdělení neodpovídá rozdělení mandátů v PS. Další problémem je rovná daň: jakkoli jsem pro rovnou daň, řekl bych, že ani v této věci nemůže Paroubek přistoupit na stanovisko ODS (může jít ovšem v kompromisu dál, než doposud). ODS by spáchala politické harakiri a vážně poškodila zájmy ČR, kdyby souhlasila s tím, aby se ministrem zahraničí stal Lubomír Zaorálek, který se v této oblasti dosud prezentoval spíše jako politická obdoba komisaře Clouseaua z filmů o Růžovém panterovi. Je to jakýsi negativ Jana Zahradila. Abychom si mohli dovolit takového ministra zahraničí, museli bychom být zároveň velmoc a ostrov. Ale nezdá se, že by tato věc byla zrovna kamenem úrazu. Správné řešení by byly stále předčasné volby (koalice, o níž se doposud jednalo, není ani trochu správné řešení a doplatili by na ni nakonec všichni zúčastnění), ale cesta k nim je už v podstatě zatarasená. Možnosti jsou totiž nyní tyto (samozřejmě když nechám stranou možnost, že se ODS vrátí k jednáním s ČSSD): Topolánek sestaví vládu na půdorysu ODS – KDU-ČSL – zelení a uspěje. To se může stát jen v tom případě, když vláda bude stát na podpoře jednoho či více přeběhlíků (stačí, když se nezúčastní hlasování). Vláda bude slabá, způsob, jakým se dostane k moci, nemorální, ODS dlouhodobě utrpí ztrátou veřejné podpory. Tato možnost není moc pravděpodobná, předseda KDU-ČSL Čunek je proti a aspoň část lidoveckého poslaneckého klubu stojí za ním. Přeběhlíci je nenahradí. Nebo Topolánek neuspěje: na ODS ulpí ódium neúspěšného pokusu o nemravné řešení, což se promítne do preferencí, a přijde na řadu třetí pokus. Ve třetím pokuse jsou opět dvě možnosti: méně pravděpodobná, že bude opět pověřen Topolánek (záleží na tajné volbě nového předsedy PS, bude-li vůbec nějaká). To že Paroubek nedostal svou šanci, bude ve většině veřejnosti právem považováno za do nebe volající nespravedlnost. Pokud by Topolánek uspěl, byla by jeho vláda opět buď slabá, nebo velkokoaliční (to ale není moc pravděpodobné, Paroubek by patrně už ani dost dobře nemohl vyjednávat o nějaké koalici s ODS) a promítlo by se to do preferencí ODS. Pokud by neuspěl, preference ODS tento neúspěch a vše, co se dělo předtím, poškodí v nadcházejících předčasných volbách. Mohly by skončit její porážkou. Pokud by ve třetím pokuse dostal šanci Paroubek a uspěl by, byla by to pro ČR dost velká katastrofa. Může se to stát, nedá se např. vyloučit, že by mohl získat podporu (třeba jen formou nepřítomnosti při hlasování) od těch lidovců, kteří by se díky Čunkovi v předčasných volbách nemuseli dostat na kandidátky (Kasal, Kalousek ad.) Pokud by Paroubek neuspěl, což je málo pravděpodobné, přišly by na řadu předčasné volby opět s nejistým výsledkem, šance ODS by byly v tomto případě o vlas lepší, než kdyby ve třetím pokuse neuspěl Topolánek. Zdá se tedy, že v současné době zbývají jen samá špatná řešení. Kagdá búdět lúčše? Užé býlo.

Poslance Melčáka se patrně podařilo ODS nějak zlanařit. Silácké a hulvátské řeči matadorů ČSSD (dr. Rath) o korupci jsou asi od věci, poslanec Melčák je nejspíš Zemanova pomsta Paroubkovi. Říkat ovšem panu Melčákovi „konstruktivní sociálnědemokratický poslanec“ je, nemohu si pomoci, trochu, byť i jen vzdáleně podobné tomu, když se kdysi Kádárově vládě říkalo „dělnicko-rolnická“.

Americký režisér natočil film o úpadku říše Mayů v devátém století po Kristu, dnešní potomci Mayů protestují trochu podobně, jako vyznavači islámu proti karikaturám Mohammeda.

Reportérka Mladé fronty Dnes se pohybovala po Praze v burce, aby vyzkoušela snášenlivost spoluobčanů a institucí. Z Poslanecké sněmovny PČR ji vyhodili za tři vteřiny (policie si zaslouží pochvalu), jinde se setkávala s nevraživostí a podezíráním. Nemohu si pomoci, tyhle starosti bych chtěl mít. Považuji za po všech stránkách správné, aby podobný oděv byl u nás z bezpečnostních důvodů jednoznačně zakázán. Doposud se v naší společnosti neprojevil nikdo, kdo by cítil potřebu se do něj halit. A jak se má poznat, že ve směšném prostěradle s mřížkovaným průzorem není ukryt vousatý terorista? Omezení svobody, spočívající v zákaze halit se od hlavy k patě do koberců, je velmi snesitelná daň za zmírnění nebezpečí, které s sebou nese dnešní doba.

Karel Steigerwald nepřímo srovnává případ agenta StB Holečka, který kdysi, když se o jeho agentství ještě nevědělo, dostal od Akademie věd Patočkovu medaili, s tím, jak prezident Masaryk udělil kdysi zlaté hodinky za vysvědčení pravnukovi komisaře Dedery, který „odvlekl našeho Havlíčka do exilu“. I když odhlédneme od toho že Dedera si „odvlečení“ nevymyslel, ale dostal ho rozkazem, kdežto pan Holeček agentem být nemusel, zůstává tu podstatná věc: jak se na odvlečení Havlíčka podílel dotyčný pravnuk? Mají být za své pradědy trestání i pravnuci? Tomu se říká (právem) kádrování: Dederův pravnuk měl nevhodný třídní původ.

Lidové noviny uvádějí v rubrice Věda „ukázku z knihy o vědě“ Encyklopedie hradišť v Čechách. V knize se uvádí, že na Tetíně byla v roce 921 zavražděna „vdova po českém knížeti Vratislavovi“ Ludmila. Nevím, zda to LN uvádějí jako legraci nebo vážně (v ukázce je rovněž zmíněna Drahomíra, ale bez toho,aby byl definován její „status“). Pro případ, že by Události četl česky nějaký cizinec, znalý sice českého jazyka, ale totálně neznalý české historie, podotýkám, že Ludmila nebyla vdova po Vratislavovi, nýbrž po Bořivojovi. Vdova po Vratislavovi byla Drahomíra. To u nás snad ví každý absolvent základní školy.

Pátek 15. prosince

Václav Klaus dal najevo svou nevoli nad způsobem, jakým Topolánek a vedení ODS pracují na vytváření nové vlády. Jeho nevrlost lze pochopit hned ze dvou důvodů: jednak se zhroutila představa skryté velké koalice, která je blízká jeho srdci, jednak Topolánek a ODS postupují chaoticky a zřejmě se v tuto chvíli (oblíbené úsloví pro posledního půl roku) upnuli spíš k naději, že při hlasování v PS získají pár přinejmenším tolerujících hlasů z klubu ČSSD, než k tomu, že vláda bez ČSSD je jedinou rychlou cestou k předčasným volbám. Vládě „s přeběhlíky“ se ustavičně vzpírá předseda KDU-ČSL Čunek, i když teď o něco méně energicky než dřív (lidovecká poslanecký klub je v této věci rozdělen). Pokud nakonec lidovci a zelení kývnou na obnovu trojkoalice (opakuji, že Topolánek si na ni vzpomněl dost pozdě), přijde to ODS tentokrát o dost dráž než v létě. Něco podobného ostatně řekl Právu plzeňský hejtman Zimmermann: postup je správný, ale „je otázka, jestli jsme ho neměli držet od počátku“. Přitom protijaderná a protiamerická politika zelených je jen o něco méně nebezpečná než by byla ta Zaorálkova, vydala by nás (ač o tom její tvůrci nejspíš nemají ani ponětí) na pospas Rusku.

Klub ČSSD jeví jakési známky eroze: Paroubek si od poslanců žádá další slib věrnosti (totiž že nepodpoří žádnou Topolánkovu vládu, v níž nebude zastoupena ČSSD), místopředseda Škromach, který odjakživa funguje jako citlivý ukazatel stability vedení ČSSD, lehce remcá (nerozumí prý tomu, proč by se poslanci měli pořád zavazovat, jak se zachovají při hlasování o důvěře: „Neustálé přesvědčování, jak jsme jednotní a jak jsme silní, je spíš ukázka určité slabosti. Síla je v tom, že si lidé věří“). Navíc Paroubek dal najevo nejistotu, pokud jde o jeho případný třetí pokus (nechce se zabývat „ruskou ruletou“, politická krize může v únoru přerůst do marasmu) a uvažuje o předčasných volbách (cítí asi, že ODS v preferencích přece jen ztrácí, potvrdil to poslední průzkum STEM, i když „trojkoalice“ by podle něho triumfálně vyhrála). Předseda Vlček zjevně nedá na rady svého kolegy Jičínského a pana Jiřího Pehe a prohlásil, že splní slovo a před třetím pokusem se vzdá funkce. To ho ctí, byl by jedním z mála, kdo tu ještě drží slovo. Miloš Zeman celý rozkvetl a libuje si, jak mu samota a politická izolace na Vysočině jde k duhu. Na věrohodnosti mu trochu ubírá, že tak činí nikoli ve společnosti zajíců, veverek a srnek, nýbrž před studenty na olomoucké univerzitě, jimž vykládá své představy o řešení politické krize a prognózy ohledně dalšího vývoje. Domnívá se (to je třeba vzít vážně), že touha některých politiků po moci a strach (některých) poslanců o křesla nedovolí předčasné volby, nýbrž povede k jakési „splácané vládě“, která nebude realizovat žádný program a bude pouze udržovací. Něco podobného by byla bývala už právě zkrachovalá koalice ODS – ČSSD – KDU-ČSL.

Prezident naznačil možnost, že by Topolánek mohl „vrátit“ pověření sestavit vládu, načež on by jmenoval někoho jiného. Mezi ústavními experty vypukl spor, zda to vůbec Topolánek může udělat a zda by tím nevyčerpal svůj druhý pokus. Nejsem ústavní expert, ale myslím, že formulace ústavy je dosti určitá, prezident může jmenovat třeba sto premiérů, není důvodů, proč my se jmenovaný nemohl pověření vzdát (co když vážně onemocní a není schopen v úkolu pokračovat), jakmile však druhý ze jmenovaných nedostane v PS důvěru, přichází na řadu předseda PS s třetím jmenováním. Cituji znění příslušné části článku 68 ústavy:

(1) Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně.

(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

(3) Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry.

(4) Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, postupuje se podle odstavce 2 a 3. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.

Jinak možná poslední vývoj událostí nebude natolik osudově špatný. Soudím tak podle vzteku, který zachvátil komunisty a jejich předsedu Filipa. Ten žádá přímo, aby prezident Topolánkovi jeho pověření sestavit vládu „odebral“ a druhý pokus prohlásil za zkrachovalý, „pokud nechce ztratit tvář“. Z toho si člověk může udělat názornou představu, jak by to tady vypadalo s právem, kdyby se komunisti dostali k nějakému, byť i jen skrytému podílu na moci. A to je pan Filip profesí právník!

Společnost Nomura chce žalovat dr. Marvanovou za to, že dlouhodobě poškozuje její pověst tím, že „dlouhodobě šíří lži, polopravdy a překroucená fakta“ zejména o kauze České pivo. Paní Marvanová to naposled někdy včera nebo předevčírem prohlásila v novinách za klasický tunel. Jakkoli jsme paní Marvanové v době její politické kariéry věnovali pozornost hlavně v rubrice Bobřík vyčuranosti, v téhle věci má podle našeho názoru do slova a do písmene pravdu. Tunel jako Brno.

Rakouský parlament přijal jednomyslně rezoluci, vyzývající vládu k podání žaloby na ČR, pokud česká strana nepřinese nové důkazy o bezpečnosti provozu jaderné elektrárny Temelín. ČR prý nedávnou kolaudací elektrárny porušila dohodu z Melku. Prezident Klaus prohlásil rezoluci za skandální a v tomto případě nezbývá než přiznat, že se nerozčiluje jen pro nic za nic. Jednak, když v demokratické zemi schválí parlament něco jednomyslně (viz rezoluce PS o Benešových dekretech z dubna 2002), signalizuje to, že něco není v pořádku. Za druhé, postoj Rakouska k atomové energii je hysterický a dává tušit, že je to sublimace nějakých jiných problémů: a je za ním mj. i podobné nepřátelství k Čechům, jaké cítí Češi k Němcům. Takové nepřátelství vždycky staví na něčem aspoň trochu reálném, vždycky je ale přehnané a opožděné a jeho důvody by měly být přesně pojmenovány. A dále: když se Rakousko snaží ČR bránit ve využívání jaderné energie, snaží se, aby ČR byla co nejzávislejší na ruských zdrojích energie, a ohrožuje (jistě nevědomky) základní bezpečnostní zájmy ČR. Za třetí: Češi (a Poláci) si mohou troufnout provokovat Němce, jsou dost silní a civilizovaní na to, aby nereagovali neadekvátně a hystericky. Tady je situace jiná. A nemohu se zbavit dojmu, že Rakušané, toho mají s Čechy hodně společného víc, než si jsou schopni připustit, přestože se – rád uznávám, že také vlastní zásluhou - vyhnuli pádu do ruského impéria. Kdyby nebylo Evropské unie, skončilo by to nejspíš nějakým hodně divokým konfliktem.

Alexandr Mitrofanov vytýká dnes občanským demokratům, že „nejeden z nich má za sebou VUML“. Pan Mitrofanov patří ke komentátorům kteří mají nadstandardní vztahy k ČSSD (i když mu rád přiznávám, že k ní dokáže být i objektivní a kritický). Proto mluvit o VUML jen v souvislosti s ODS považuji tak trochu za hovor o provaze velmi, velmi blízko domu oběšencova.

Sobota 16. prosince

Podle Práva monitoruje soukromá bezpečnostní agentura, střežící objekt Rádia Svobodná Evropa, pohyb lidí do vzdálenosti cca 500 metrů od budovy mj. i digitálními kamerami a fotoaparáty. Právo z toho pochopitelně dělá vědu a různí experti mluví (už zase) o prznění naší státní suverenity. V bezprostředním okolí budovy došlo už v minulosti (ještě předtím, než se teroristické nebezpečí rozvinulo do své dnešní podoby) přinejmenším k jedné politické vraždě. Chtěl bych sám za sebe prohlásit, že ačkoli se v té oblasti pohybuji poměrně často (bydlím tam), mi toto opatření absolutně nevadí, schvaluji ho a jsem srozuměn s tím, že případně jsem a budu natáčen a fotografován.

Jiří Paroubek dnes označil chování poslance Melčáka za „ránu dýkou do zad“ (německy Dolchstoß). Pan Topolánek před časem mluvil o noci dlouhých nožů a jeho neporadce Dalík přirovnával svou roli k roli Martina Bormanna (pochopitelně neměl na mysli ideologii). Proč sahají přední čeští politici tak často a tak rádi k rekvizitám z doby Třetí říše? Je to ve všem všudy a jen úplná náhoda?

KDU-ČSL se nakonec rozhodla pro účast v obnovené trojkoalici pod podmínkou, že spojí otázku důvěry s balíkem zásadních reformních návrhů. Už dříve si vymínila, že důvěra vládě nesmí stát na přeběhlících. Dnes po poradě celostátního výboru strany to (soudě podle toho, co přinesly České noviny) Čunek už nezopakoval, zato není pro exkluzivitu jednání výlučně s dvěma trojkoaličními partnery, chce o nové vládě (resp. její podpoře) jednat i s ČSSD (to, jak víme, udělal velmi pěkně už Kalousek). To bude zjevně kámen úrazu pro Zelené, kteří po špatných zkušenostech z nedávné minulosti exkluzivitu vyžadují. ODS prý nabídla lidovcům šest křesel ve vládě – neměla by mít možnost koaliční partnery přehlasovat. Problém je v tom, že prý se mluvilo i o jménech a ne s předsedou Čunkem, takže na seznamu ministrů figurují i členové bývalého vedení Kalousek a Svoboda (staré vedení je k ODS podstatně vstřícnější než nové). Znovu se ukazuje, že slepit trojkoalici bude teď o hodně těžší než v létě. Topolánek se vyznačuje tím, že správná řešení co nejpozději přijímá a co nejrychleji opouští. Tím správná řešení ztrácejí na reálnosti. Pan Topolánek je pro ODS skutečné neštěstí. Poslední vývoj situace dává za pravdu exmístopředsedkyni ODS Němcové. Ta teď požaduje buď „řešení s realistickou skupinou uvnitř ČSSD“ nebo předčasné volby. To první „řešení“ je poněkud ekelhaft a ODS by na ně proto zákonitě doplatila.

ČSSD navrhuje „úřednickou vládu“ do doby, než se strany dokáží dohodnout na vládě politické. O třetím pokusu uvažuje předseda Paroubek poměrně realisticky: „Vyjádřil jsem se ve čtvrtek ve zprávách, že třetí pokus vidím jako velmi obtížný úkol a že bych ho musel před jeho přijetím konzultovat s představiteli politických stran. A je nepochybné, že s každým dnem, kterým se vzdalujeme od voleb, fragmentace politických stran postupuje a přehlednost politické scény se zhoršuje. Kdo dostane ten úkol ustavit vládu ve třetím kole - a já věřím, že k tomu přeci jen nedojde - někdy v únoru, i když to budu já, nebo někdo jiný, tak tomu skutečně nezávidím.“ Problém je, že pro něho je už teď hrozba porážky v třetím pokuse hrozbou politické smrti. Spolupodepsal se na tom sám tím, jak i po volbách situaci neustále vyhrocoval (ve skutečnosti nevyužít pro sebe patovou situaci je sice porážka, ale žádná katastrofální).

Podle agentury STEM ODS ve srovnání s volebním výsledkem ztratila mírně, ČSSD katastrofálně. Trojkoalice by teď prý zůstala v PS dva hlasy pod ústavní většinou. Upřímně řečeno, věřím víc agentuře Factum Invenio (velmi těsný výsledek).

V dnešním rozhovoru pro Právo prohlásil Martin Bursík v souvislosti s Klausovým slibem, že nejmenuje vládu založenou na podpoře přeběhlíků: „K vyjádření Václava Klause, které jste připomenul, řeknu jen tolik, že to zapadá do jeho chápání role prezidenta, ale že já tu roli chápu poněkud odlišně. Myslím, že prezident nemá z titulu svých ústavních kompetencí právo dávat si podmínky tohoto typu - že prostě musí jmenovat v podstatě jakoukoli vládu, kterou mu premiér donese.“ To je do slova a do písmene pravda. Alexandr Kramer, který rozhovor pořídil, Bursíkovi vytýká, že Zelení z jednání o čtyřkoalici neodešli dobrovolně, vypudily je vlastně ČSSD a ODS tím, že je nepřizvaly k jednání o personálním obsazení vlády. Ovšem, a co je na tom špatného? Proč by Zelení měli jednat o programu vlády, ve které nebudou? (ODS v této věci už podruhé Zelené podtrhla). Bylo to logické a nemyslím si, že by se to nějak vázalo na Melčákovu dezerci – respektive důvod byl respektabilní a dostačující, Melčák sem, Melčák tam.

Mladá fronta Dnes uspořádala anketu „Jak se ubránit vánočnímu konzumu“. Výsledky jsou pozoruhodné.

Kardinál Vlk se v LN vrací k problému agentů StB v řadách katolické církve (podotýkám, že to vůbec není jen problém katolické církve, ale i těch dalších). Píše o tom, že se katolická církev za ty, co spolupracovali, omluvila a vyzvala k pokání za tyto své hříchy. Katolíci si - hlavně zásluhou papeže Jana Pavla II. – osvojili zvláštní techniku švejkování pomocí omluv a hlášení se k hříchům, které vůbec nejsou hříchy jejich církve. Se StB nespolupracovala žádná církev, ale docela konkrétní lidé (kolektivní agentství StB nevedla), kát se mají ti konkrétní lidé, co práskali, a měli by za tím účelem pokud možno někam hodně hluboko zalézt. Nejde tedy o ani tak o to, jak se církve za agentství svých duchovních před veřejností kají, ale jak se „svými“ agenty zametly a jak se od nich a od jejich agentství distancovaly. Tady mají všechny dost velké resty.

(www.bohumildolezal.cz)



Zpátky