Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Březen 2007


Češi

Théophile Cresson

My, Češi, nejsme vůbec zvyklí na kritické myšlení, což se obzvláště projeví, když se někdo dotkne našeho „češství". Ze zkušenosti vím, že když jsem kritický k tomuto fenoménu, tak většina mi řekne, že přeháním. Všimněte si: „Kdo neskáče není Čech", „Hrajeme hezky česky", „Ty nejlepší české písničky 80. let". Když jedu do Spříseženectva, neslyším „Posloucháte nejlepší švýcarské písničky, nebo „To nejlepší z německé muziky“!

Desetiletí je do této společnosti vtloukáno, že co je české, to je nejlepší. Jaké vztahy jsme měli mezi válkami s Německem, Polskem, Maďarskem, Rakouskem? Špatné. Máme rádi jen sebe! Jsme hákliví na jakoukoliv ostřejší, i když pravdivou kritiku, a hlavně jediným a hlavním pojítkem je řeč - jazykový nacionalismus! Nás nespojuje nějaká sounáležitost kulturní, tradic, zvyků, obyčejů, nýbrž pouze jazyk.

Bojíme se otevřít světu. EU je jen pro nás zdroj příjmů, u nás neslyšíte, že není k EU alternativa, že to je v prvé řadě kulturní, politický a bezpečnostní subjekt. Jsme přesně jako ti Izraelští, když je vyváděl Mojžíš z egyptského zajetí, při první překážce mrmlali. Protože neznáme skutečné hodnoty svobody, tak ani nevíme, že za svobodu se musí neustále bojovat a něco obětovat.

A další problém, náš světově známý ateismus. I tam je jádro pudla. My věříme pouze konzumu. Velký ohlas měl ve střední Evropě film „Český sen" o fiktivním hypermarketu a lidech nalákaných na laciné zboží při příležitosti jeho otevření. I když to byl film ostře kritický vůči naší mentalitě, nás nechal klidným. Vždyť se podívejte, kolik je u nás bulváru, to ten švýcarský „Blick" jsou proti tomu „seriózní noviny". Zkrátka provincionalismus, středopupkovství a povrchnost.

Přitom jsem přesvědčen, že tu dříme cosi pozitivního. To musí provést elita, která půjde proti proudu. Vidíte ji někde? I když se jen povezeme v té EU, tak nám snad čas pomůže. Jinak běda nám!



Zpátky