Duben 2007

Haag hrál o genocidu

Matyáš Zrno

Bělehrad nenese přímou odpovědnost za masakry ve Srebrenici. Vyhne se tak reparacím, ale i reflexi své vlastní role během války. Byl to precedentní rozsudek Mezinárodního soudního dvora. Poprvé od svého založení v roce 1948 rozhodoval o žalobě jednoho státu na druhý kvůli genocidě. Bosna a Hercegovina zažalovala v roce 1993 sousední Svazovou republiku Jugoslávie. Ta mezitím několikrát změnila jméno i státní zřízení, až z ní zbylo jen Srbsko. A to se minulé pondělí (26. 02. 2007 - pozn. red. CS-magazínu) dočkalo skoro osvobozujícího verdiktu: genocida se v Bosně sice odehrála, ale jen ve Srebrenici – a Srbsko jako takové za to nenese zodpovědnost.

Soudci v Haagu sice rozhodli, že Bělehrad porušil své mezinárodní závazky tím, že se genocidě nesnažil zabránit ani se nepokusil potrestat její viníky. Na to se však při úlevě, která zachvátila Srbsko, zapomnělo. Hlavní hrozba – placení reparací a označení za genocidní stát – se totiž Bělehradu vyhnula. A s tím i nutnost zamyslet se nad vlastní úlohou během bosenské války.

Rozkaz nikdo nevydal

Soud rozhodl velmi opatrně a konzervativně. Možná z přehnané právní korektnosti, možná z obav, jaké následky by mohlo mít označení jedné země za genocidní. Určující byl pro soudce právní pozitivismus: neexistuje důkaz, že by bělehradský režim plánoval či nařídil povraždění 8000 srebrenických zajatců v létě 1995 ani že by se na něm podílely bezpečnostní složky srbského státu. Masakr tak zůstal na odpovědnosti bosenských Srbů, jejichž armáda pod velením dosud se skrývajícího Ratka Mladiće masové popravy provedla.

Skutečnosti, že Mladićova armáda jezdila na pohonné hmoty dodávané ze Srbska, střílela municí dodanou ze Srbska, jezdila v tancích zanechaných v Bosně jugoslávskou armádou a byla placena ze Srbska, nehrály u soudu roli. Ani prokázaný fakt, že polovojenské jednotky podřízené srbské tajné službě se přímo účastnily zabíjení zajatců, jak o tom svědčí před dvěma lety objevené „homevideo“ jednotky Škorpioni. Důkaz, že tak konali na rozkaz, chybí.

Onen rozkaz chybí, protože ho velmi pravděpodobně nikdo nevydal. Milošević tehdy na podobném masakru neměl zájem. Před světem se už začínal tvářit jako mírotvorce, bosenské Srby tlačil k dohodě a doufal ve zrušení tíživých sankcí OSN. V odposlechnutých rozhovorech křičel na Mladiće, co ho to napadlo povraždit tolik lidí zrovna teď... Jenže Ratko Mladić už tehdy jednal jako osamělý mstitel, který nebral ohledy ani na vlastní logiku války.

Logickým důvodem vraždění v Bosně nebylo zabít co nejvíc nepřátelských vojáků a civilistů, ale etnicky vyčistit území považované za vlastní. Právě k tomu sloužily exemplární zločiny vyvolávající mezi civilisty takovou paniku, že obvykle sami utíkali dávno předtím, než se objevili nepřátelští vojáci.

Ve zvrácené válečné logice to bylo výhodné pro zisk vyprázdněného území. Jenže Srebrenica byla i v tomto rámci hodně krvavou výjimkou. Zde nestačilo ženy a děti vyhnat a muže využít k nuceným pracím či vyměnit za vlastní zajatce. Byli chladnokrevně povražděni, pohřbeni, poté znovu vykopáni a znovu zahrabáni jinde, aby se zmátly stopy.

Úleva není namístě

Nynější úleva v Bělehradě ovšem není úplně namístě – Srbsko se sice vyhnulo placení reparací, ale bude pod ještě větším tlakem, aby splnilo své mezinárodní závazky a potrestalo pachatele genocidy. Nebude-li zatčen bývalý velitel bosenskosrbské armády Mladić, Srbsko se může objevit na programu jednání Rady bezpečnosti.

Pokud ale úleva není namístě v Bělehradě, pak už vůbec není důvod k radosti v Banja Luce – metropoli bosenských Srbů, jejichž Republika srbská se rozkládá na polovině území Bosny a Hercegoviny. Tím, že Mezinárodní soudní dvůr označil srebrenický masakr za genocidu, padá odpovědnost právě na bosenské Srby, neboť jejich armáda obsadila enklávu. A že nešlo jen o pár izolovaných zločinů, dosvědčují už předchozí rozsudky dalšího soudu OSN – Mezinárodního trestního tribunálu pro zločiny v bývalé Jugoslávii.

Ten se na rozdíl od Mezinárodního soudního dvora zabývá odpovědností nikoli států, ale jednotlivců. Před tribunálem jsou za Srebrenicu obviněni nejvyšší srbští politici a nejvyšší velitelé bosenskosrbské armády. Někteří z nich už byli odsouzeni na desítky let až doživotí. Jiní, jako třeba Slobodan Milošević, svému osudu unikli předčasným úmrtím.

(Respekt, www.respekt.cz)