Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Květen 2007


Euroskepticismus a antiamerikanismus

Théophile Cresson

V poslední době je v naší společnosti módní znevažování EU a antiamerikanismus. Jedním z důvodů je podle mého názoru jednostrannost našich médií včetně tak zvané politické korektnosti. Zvláště je to vidět v diskusi o případném umístění radarové základny v ČR. Naše média trpí jasným nedostatkem pluralitního myšlení. A politici ve svém populismu, nedokáží říci jasný názor, aby neztratili voliče. Osobně si myslím, že naše společnost se nachází ve stadiu, kdy nedokáže říci kam patří. Důvod je jasný, nenést za nic zodpovědnost a vykrucovat se tak, abychom byli vždy na té správné straně a nic nás to nestálo. Myslím si že oba uvedené problémy velmi dobře vysvětluje autor knihy Evropský sen, Jeremy Rifkin, kde mj uvádí:

„I přes rizika rozporů na obou stranách Atlantiku existují společná ponaučení. My, Američané bychom mohli ochotněji přijmout kolektivní vědomí odpovědnosti za naše bližní i Zemi, na které žijeme. Naši evropští přátelé by pak mohli ochotněji přijmout vědomí osobní zodpovědnosti za individuální jednání ve světě. My, Američané bychom mohli být obezřelejší a umírněnější v našem světonázoru, zatímco Evropané by mohli více věřit v úspěch a být optimističtější. Podělíme-li se o to nejlepší z obou snů /amerického a evropského/, můžeme vytýčit společnou cestu ke třetímu stadiu lidského vědomí. Procházíme bouřlivými časy. Velká část světa tápe v temnotě a nechává mnoho lidských bytostí bez jasného směru. Majákem v tomto rozbouřeném světě je Evropský sen. Dává nám znamení na cestu k novému věku sounáležitosti, různorodosti, kvality života, zábavy, udržitelnosti, všeobecných lidských práv, práv přírody a míru na Zemi. My, Američané jsme říkávali, že pro Americký sen stojí za to zemřít. Pro Evropský sen stojí za to žít. Lze uvést řadu důvodů, že těmi, kteří vytyčují cestu k nové době, jsou Evropané. Nicméně jedno z možných vysvětlení bije do očí. Je to sám hýčkaný Americký sen, kdysi ideál a předmět závisti celého světa, který dovedl Ameriku do současné slepé uličky.Tento sen klade důraz na neomezenou možnost každého jedince dosáhnout úspěchu, který se v mateřském jazyce Američanů rovná úspěchu finančnímu. Americký sen se příliš soustředí na osobní materiální prospěch a jen málo se dotýká blahobytu člověka v širším slova smyslu, přiměřeného světu rostoucího rizika, různosti a vzájemné závislosti. Je to zastaralý sen, hluboko zakořeněný v mentalitě někdejších průkopníků, který se stal dávno passé. Zatímco Americký sen se vyčerpává a odumírá v minulosti, nový Evropský sen se právě rodí... Dává přednost vztahům ve společenství před individuální nezávislostí, kulturní různorodosti před asimilací, kvalitě života před hromaděním majetku, udržitelnému vývoji před neomezeným materiálním růstem, zábavě před tvrdou dřinou, všeobecným právům a právům přírody před vlastnickými právy a celosvětové kooperaci před jednostranným uplatňováním moci."

K tomu si dovolím dodat myšlenky Helmuta Kohla, které vyjádřil u příležitosti 50. výročí Římských smluv v týdeníku Die Weltwoche. Podle jeho názoru není pro EU žádná odpovídající alternativa. K sjednocení Evropy však se muselo pokud možno více zničit než vystavět, totiž svět předsudků, svět malomyslnosti a zášti. Uvádí konkrétní staleté nepřátelství k přímým sousedům, Francouzům, které muselo Německo za sebou nechat a vykročit k osobním setkáním. Vzpomíná, jak jako dvacetiletý se zúčastnil setkání a oslav mezi Němci a Francouzi, zpívali evropské písně a spojovali se.

To potřebujeme i my, Češi, zvláště teď, kdy jsme členy EU, navazovat skutečná přátelství se svými sousedy. Zanechat letitá nepřátelství, setkávat se a spolu mluvit. Platí to i ve vztahu k bývalým obyvatelům českých zemí, sudetským Němcům, kteří stejně jako my jsou občané Evropské unie. Zde by měla sehrát důležitou úlohu média, politici i intelektuální sféra. Zatím se děje málo a zdá se mi, že jsme stále v zajetí nacionalismu, nedůvěry vůči všemu německému i evropskému. Nemůžeme již vycházet ze základů státu založeného na organickém pojetí, to znamená na kulturní a jazykové sounáležitosti a na „krvi a půdě", jak by se řeklo slovy romantiků. Naše místo je v rodině sebevědomých evropských států. K tomu však potřebujeme změnu myšlení a oprostit se ze zajetí minulosti, kterou musíme pravdivě osvětlit a vzít si z ní ponaučení.



Zpátky