Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Zaří 2007


A co zrušit ten hradní krám?

Martin Komárek

Volba lidem, či koňský handl v parlamentu? Klaus, či Antiklaus? A což takhle někdo mladý s jiskrou v oku? Nebo letitá dáma z USA? Nejlepší způsob, jak vyřešit spory o prezidenturu, je tento: Prezidenturu zrušit.

Proč? Především proto, že je pro chod státu zbytná, ba naopak, zatěžuje jej blátivou pěnou. Místo aby se činní politici nyní cele upřeli k tomu, co je skutečně důležité, a sice aby snížili, či nesnížili lidem daně, už hledají pokoutní i veřejné cesty, jak prosadit svou stvůru na Hrad. Řekněme, že hokejová pravidla nařizují, aby svalnatci krom snahy dopravit touš za gólmanova záda soutěžili zároveň o to, kdo vyfoukne nejhezčí bublinu z bublifuku. Není to pyramidální pitomost? Je.

A stejně takzvaný zápas o Hrad, který zatěžuje moderní dějiny země už takřka sto let. Jaké jsou skutečné politické úkoly prezidenta? Důležitý je jen jeden: po volbách či v krizích jmenuje premiéra. Jak Klaus, tak Havel této pravomoci dokázali náležitě využít, aby se zaleskli jako druhořadá subretka, když naskočí na pódium místo pokašlávající hvězdy.

Leč tato pravomoc se dá nahradit jednoduchým ústavním automatem: Premiéra jmenuje vítězná strana. V případě jeho neúspěchu druhá v pořadí, a tak dále. K tomu není žádný deus ex machina z Hradu potřeba. Jmenování profesorů, soudců a generálů? Při vší neúctě k vládě či Senátu – to dokáží taky. Milosti?

Tyto dinosauří kosti měly být odstraněny už dávno. A na kladení věnců můžeme najmout pohřební agenturu. Smuteční či slavnostní projevy přednese herec Donutil. Stejně to svede lépe než jakákoliv hlava státu.

Nejde jen o to, že prezident se svými našeptávači a tajemníky zbytečně zabírá jedno křídlo Hradu a lánský zámek, které by se daly využít třeba jako superhotel. Nejde jen o to, že hlava státu pobírá solidní plat. Horší je, že neustále brzdí politický provoz. Překáží vládě a opozici ve skutečném výkonu jejich práv. Pletichaří, protože nic jiného dělat nemůže, zato pro pletichy má prostor jako nikdo jiný. Vyjadřuje se k filozofickým otázkám jako Havel nebo ke globálním jako Klaus. Naivní plky pronesené z Hradu mají jinou váhu než z podhradí. Havlovými skladišti či lampami za dvacet tisíc, stejně jako Klausovým neoteplováním a sovětskou Evropou se zabývají přední mozky země, čímž se tenčí naše beztak ubohá intelektuální kapacita. Škody, které napáchá kterýkoliv prezident, násobně přesahují peníze vynaložené na darmožroutské živobytí jeho samého i jeho podržtašků a podrždeštníků.

Kdo však na prezidentovo místo? Nejlepší formální hlavou státu jsou konstituční monarchové, kteří do chodu země nezasahují a dodávají jí prastaré krásy jakoby z Pána prstenů. Krále nemáme. Jeho případná instalace by byla provázena hnusem ještě fialovějším než výběr prezidentů, a trůn by tak byl navždy znectěn, byť by na něj dosedl zadek důstojný. Zrušit tedy formálního satrapu úplně a nechat i kladení věnců na premiérovi? Není takový Gross dostatečným důkazem toho, že to nejde?

Mám jeden sice neobvyklý, ale rozumný návrh. Když může Sněmovna říci, že se Masaryk zasloužil o vlast, proč by ho nemohla jmenovat věčným prezidentem? Jednak se mu nikdo z jeho nástupců nikdy nevyrovná. Jednak mluvil až na úlety se sokolováním a větráním světnic vcelku rozumně. Vypadá dobře na portrétech a na známkách. Ty by se navíc nemusely nikdy měnit. Když už jsme u peněz, Masaryk žádné nepotřebuje. Náročný není ani na místo, stačí mu dvakrát dva metry. Ani limuzínu nenárokuje, stejně jako tajemníky a mluvčí. Proč prezidenty měnit, když už jsme jednou jednoho dobrého měli?

(MFDNES)



Zpátky